Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 18. kapitola

dfgh

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nemůžeš nám bránit, Rose! - 18. kapitolaSvatební cesta. Nebo spíš jenom cesta, ne svatební cesta. Kam kluci berou holky a jak se tam holkám bude líbit? Omlouvám se, za délku kapitoly, ale nějak mi to nedalo...

02.01.2011 (08:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3081×

18. kapitola – Svatební cesta

 

(pohled Alice)

 

Rozloučila jsem se s maminkou a taťkou a nasedla k Jazzovi do auta. Uvědomovala jsem si, že už o něm nesmýšlím jako o strejdovi, na co také, vždyť jsme teď oficiálně manželé, ne? Navíc už nejsem malá.

Cestu jsem poznávala, mířili jsme na hlavní letiště v Seattlu. Celý měsíc se přede mnou snažili všichni utajit, kamže to jedeme na „svatební cestu“.  Na letišti jsme museli ještě chvilku čekat. Nechtěně jsem však spatřila naše letenky, když Jazz nedával pozor a málem to se mnou seklo.

Já pojedu do Francie! Do Paříže k tomu všemu! To byl vždy můj sen, ale nikdy jsem nevytáhla paty z Ameriky. Jistě, stěhovala jsem se různě po státech, ale nikdy jsem nebyla ani v Jižní Americe, natož Evropě. Jasper se na mě starostlivě podíval, asi si všimnul mého rozhozeného srdečního tepu.

„Al? Není ti nic?“

„M-my jed-deme do P-paříž-že?“ vykoktala jsem ze sebe a musela se posadit na sedačku. Stejně nám to letělo až za 20 minut.

„Cože? Jak to víš? Teda–“

„Ne, to je dob-brý. Viděla jsem letenky. Omylem… děkuju. To byl vždycky můj sen, podívat se do Paříže.“ Usmál se.

„Také proto tam jedeme.“

„Díky. Za všechno.“ Kývl.

Za chvilku jsme se sebrali a pomalu se vydali k letadlu. Začala jsem se opravdu těšit.

 

(pohled Belly)

 

Nechápala jsem, kam to jedeme. Jeli jsme směrem na Port Angeles, ale co vím, tak tam je jen jedno menší letiště. To sloužilo jenom pro lety do Jižní Ameriky, což je pitomost. To chce Edward riskovat, že ho odhalí?

Má obava se potvrdila a my stavěli u menšího letiště. Dalo by se říct soukromého, a že ty lety nebyly dvakrát levné.

Usmál se na mě, chytl mě za ruku a vedl k letadlu. Pořád jsem o něj měla strach, ale myslí jsem se zaobírala spíš tím zvláštním napětím, co mezi námi proudilo, kdykoli se mě dotkl. Bylo to jako čistá elektřina, ale nebylo to nepříjemné. Spíš naopak.

Netrvalo dlouho a my letěli. Na mě opět padla únava. Ani nevím kdy, ale při koukání z okna jsem někdy musela usnout, protože mě Edward potom budil. Byly čtyři hodiny ráno. A my přistáli v Rio de Janeiru.

Na letišti na nás čekalo auto, modré Lamborghiny. Bylo nádherné, s kouřovými skly.

Nasedla jsem na místo spolujezdce a čekala, kam to Edward nasměruje. Jezdili jsme po hlavních třídách, ale i v zastrčených uličkách, zjevně proto, abych si mohla prohlédnout město. Bylo nádherné, to je pravda, co mě však udivilo, že za chvilku jsem uviděla pobřeží. Takže on opravdu chce jet sem? Má starost o něj opět převládla. Mně to bylo jedno, já se na slunci netřpytila, ale Edward jo.

On si však zjevně žádné starosti nedělal a normálně zaparkoval na parkovišti u pobřeží, potom přešel ke kufru auta a vyndal naše zavazadla. Nejvíc jsem jich měla já, ale nedovolil mi je nést si je. Prostě gentleman.

Zastavil až na molu, u kterého kotvila spousta lodí, a on se zastavil zrovna před tou nejkrásnější.

„Páni, já nevěděla, že máme loď.“

„To jsi taky vědět neměla.“

„A to budeme celý měsíc trávit na lodi?“ Snažila jsem se vyhnout slovu líbánky.

„Nech se překvapit.“

„Dobře.“ Zabilo by ho, říct mi konečně pravdu? Protože co já vím, tak dál směrem od Ameriky toho moc není… no, uvidíme.

Ušklíbla jsem se a on se zasmál, ale přešla jsem po lávce na naši loď a čekala, co se bude dít dál. Pořád mi nebylo jasné, kdo bude tu loď řídit. Sledovala jsem ho, jak si jde sednout k volantu, alespoň mi ho to připomínalo. Jako u auta. Byl to větší elektrický člun. No jasně, že mi to nedošlo. Řídit bude Edward. Taky mi to mohlo dojít, ten přeci umí všechno, ne?

Začal se nahlas smát a já si uvědomila, že mám zase stáhnutý štít. Ach jo. Co se to s tím štítem děje? Od té doby, co se mi do něho tím záhadným způsobem naboural Damian, stále vypadával, aniž bych o tom věděla. Otřásla jsem se při pomyšlení na toho zmetka.

Rychle jsem nahodila štít zpět a schovala se do kajuty, nechajíc – teď už se mračícího Edwarda – řídit loď.

 

(pohled Alice)

 

Let byl hodně dlouhý. Dokonce jsem i usnula, takže mě Jazz musel budit. Na letištním parkovišti na nás čekalo BMW, stejné, jako měl děda, akorát v jiné barvě.

Nasedla jsem a čekala, kterým směrem Jazz vyrazí. Cestou jsem si prohlížela krásu Paříže. Bylo to nejnádhernější město, jaké jsem zatím kdy viděla. Přímo ráj na zemi, a to hlavně pro zamilované páry. Ideální místo na pravé líbánky.

No, muselo se jim nechat, že to na nás sehráli dobře. Po chvilce jsme stavěli před jedním z nejluxusnějších hotelů v Paříži. Ani jsem se radši nepokoušela odhadovat, kolik musí naše královské apartmá stát za jednu noc, natož pak na měsíc. Ano, měli jsme královské apartmá.

Mělo dvě ložnice, dvě koupelny, obývací pokoj, bar a šatnu. Samozřejmě, že bar byl plně vybavený, ale já už se pití ani nedotknu, nestojí mi to za to.

„Teď si vybal a prospi se. Změna času. Zítra někam vyrazíme, ano?“

„Dobře, dobrou.“

„Dobrou a hezké sny,“ řekl a zabouchl za sebou dveře do mojí ložnice, sám si vzal tu druhou – menší.

Neváhala jsem, dala si rychlou sprchu a vlezla si do postele. Za pár minut jsem o sobě nevěděla.

 

(pohled Belly)

 

Právě jsem si četla knížku, kterou jsem si stihla strčit do kufru ještě dřív, než mi tam máma s Esme naházely oblečení. Byla jediná, ale snad mi bude stačit. Můžu ji totiž číst stále dokola, jak ji mám ráda.

Potom jsem ucítila změnu, jeli jsme už dvě hodiny nepřetržitě jedním tempem, teď jsme pomalu zpomalovali. Zvědavost mě přemohla, položila jsem knížku na stůl a vyšla z kajuty za Edwardem. Nestačila jsem se divit. Lodí jsme se přibližovali ke krásnému ostrovu. Menšímu, ale to nevadí.

„Kde to jsme?“

„Tohle je ostrov Esme, který dal Carlisle Esme k jejich 50. výročí svatby a tady taky strávíme příští měsíc.“ Usmál se. Já také. Byl to nádherný ostrov.

Vrátila jsem se zpět do kajuty a knížku vrátila do kufru, protože molo ostrova se už nebezpečně přibližovalo. Začala jsem se na měsíc strávený tady těšit. Jen by to možná bylo lepší, kdyby tu s námi mohli být i Alice a Jasper.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře