Další kapča je na světě. V minulém díle se Edward s Jasperem rozhodli, že se svých neteřinek nevzdají a měsíc o samotě využijí k jejich získání. Povede se jim to? Jak na to budou holky reagovat? Tak to už si budete muset přečíst...
03.02.2011 (20:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3543×
20. kapitola – Sbližování
(pohled Belly)
Lekla jsem se a lokla si vody. Rychle jsem se postavila na nohy a prskala slanou vodu všude kolem sebe. To jsou teda nápady. Z vody se vynořil Edward a smál se od ucha k uchu. Já mu dám! On sice vzduch nepotřebuje, ale já jo.
Skočila jsem po něm, ale on uhnul a já hodila do vody placáka.
Zavrčela jsem a on se rozesmál ještě víc.
„Copak, neteřinko, učíš se plavat?“ utahoval si ze mě.
„Ne, jen se tě snažím utopit, strýčku!“ A znovu jsem po něm skočila. Tentokrát nestihl zareagovat a já ho stáhla pod vodu, protože měl ale víc síly, brzo topil on mě. Pak mě z vody vytáhl a hodil na pláž.
„Tak to se ti nepovede, neteřinko, strýček totiž nemusí dýchat.“
„Taky by se strýček nemusel vytahovat, protože někdo takové výhody nemá.“
„Hm…“ zhodnotil situaci, zasmál se a svalil se do písku vedle mě.
Posadila jsem se a sledovala krásně průzračné moře, jehož pachuť mi stále tkvěla na jazyku.
„Ty už nepůjdeš do vody?“ křenil se.
„Ne s tebou v zádech!“ Vstala jsem, čapla do ruky osušku a vydala se k domu. Zalezla jsem do pokoje, převlékla se do mini kraťásků a krátkého tílka a vydala se prozkoumat les za domem. Zdejší příroda byla nádherná. Po chvíli pozvolné chůze jsem dorazila na menší louku. Uprostřed ní stál velký strom, na který by se dalo dobře lézt. Neváhala jsem a vyšplhala se nahoru.
Začala jsem z výšky pozorovat zdejší přírodu. Měla jsem skvělý výhled jak na moře, tak na les a skály za mnou. Nějak jsem ale zapomněla na hodiny a z pozorování přírody mě vyrušil až šramot dole v houští.
Na louku právě vstoupil Edward a vypadal, jako když někoho hledá, takže asi mě, ale nevšiml si mě.
Počkala jsem, než přijde blíž, a shodila mu na hlavu šišku. Trochu nadskočil a vyjeveně zíral kolem. Nevydržela jsem to a začala se smát. Jeho pohled se naměřoval nahoru.
„Já tě už dvě hodiny hledám po celém ostrově a ty si tady hraješ na veverku.“ Zuřil.
„Hm…“
„Tak půjdeš dolů?“ Klepal nohou o zem. Připomínal mi taťku.
„Pojď ty nahoru.“
Viděla jsem, jak se mu nebezpečně zablesklo v očích. Aniž bych to čekala, tak přešel ke stromu a zatřásl s ním. Já se samozřejmě ničeho nedržela, a tak jsem slítla dolů. Než jsem však dopadla na zem, stačil mě chytit.
„Já ti říkal, ať jdeš dolů,“ smál se.
„Pusť mě!“ mračila jsem se a kopala nohama. Pak jsem se mu ale v rozhořčení podívala do očí, což jsem neměla dělat. Začala jsem se v nich topit. Zdálo se mi, že jeho obličej byl blíž tomu mému, než by měl. Měla jsem nutkání tu vzdálenost překonat…
V poslední chvíli jsem se vzpamatovala. Proboha vždyť je to Edward, můj strejda. Nemohla bych to udělat našim…
V nestřeženém okamžiku jsem se mu vysmýkla a běžela k domu, kde jsem za sebou v pokoji pěkně bouchla dveřmi. Proboha co to se mnou je?
Proč mám touhu políbit vlastního strejdu? Proč při každém jeho letmém dotyku mnou projede nával elektřiny? Proč se vždycky začnu topit v těch jeho krásných, zlatavých očích?
Ne, tohle nejde. Tohle nesmím. Už kvůli němu, pro něj to určitě tak není. Jenom bych se před ním ztrapnila a pak okolo něj chodila zbytek své existence po špičkách. Ten měsíc už tu nějak vydržím a pak se mu budu pokud možno vyhýbat, rozhodla jsem se…
(pohled Edward)
Líbilo se mi, ji mít v náručí. Chybělo tak málo, abych ji políbil, ale ztratil jsem odvahu a místo toho se topil v jejích očích. Mrzelo mě však, že ona náš oční kontakt přerušila, vysmýkla se mi a utíkala k domu.
Místo toho, abych utíkal za ní, jsem se vyhoupl na ten proklatý strom a začal přemýšlet.
Vypadalo to, že jí to není nepříjemné, ale proč se pak tak rychle zdekovala? Mám to zkoušet dál? Má to vůbec cenu? Ano, má cenu o ni bojovat. Ale bude mě chtít?
Zvedl jsem pohled a pozoroval západ slunce.
(pohled Alice)
Už jsme tu skoro dva týdny a já se Jasperovi vyhýbám, jak to jde. Nechci s ním být moc o samotě, ale moc se mi to nedaří. Navíc on si toho všiml a teď ještě vyzvídá, co se děje. Jak mu to ale mám říct? Že jsem měla vizi o nás dvou? Jak se spolu líbáme?
O co on na to? Vysmál by se mi? Bylo by mu to jedno, nebo by to opravdu tak chtěl? A co bych pak na to řekla já? Měla bych s ním být? Ano, mám ho ráda. Je hezký a je to ten nejlepší kluk/muž, kterého znám, ale co rodiče? Jak ti by reagovali na vztah strejda a neteř? Asi vím, jak by reagovali, hlavně táta…
(Pohled Jasper)
Alice se mi už druhý týden vyhýbá a já stále nevím proč. Udělal jsem snad něco špatně? A pokud ano, tak co? Ničí mě vidět ji se trápit a ještě mi to k tomu nechce říct. Vždy se mi se vším svěřovala. Dřív…
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 20. kapitola:
ááááááááá, ať jsou zatraceně spoulu!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!