Další kapča je na světě. Tentokrát se zaměříme na Edwarda a Bellu na ostrově Esme. Příště se můžete těšit na zasněženou Francii s Jasperem a Alicí. Ale teď už k této kapitole. Copak se stane Belle, že se ocitne v nebezpečí? Stihne ji Edwrad zachránit? Pokud ano, změní Bella konečně svůj názor? Kapča je věnována KacenQaCullen, za tvoji nekonečnou trpělivost. ;)
26.02.2011 (14:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3488×
21. kapitola – Vzdávám to!
(pohled Belly)
Jsme tu bez dvou dnů už tři týdny a nic. Přestala jsem se hlídat, neměla už jsem důvod, ale přesto jsem se ho trošku stranila. Myslím ale, že si toho moc nevšiml.
Právě byl na lovu v lese a já dostala chuť se jít vykoupat. Vzala jsem si další, celkem ucházejí plavky, osušku přes rameno a vyrazila k vodě.
Dostala jsem chuť si doopravdy zaplavat a vydala jsem se nejdál, co jsem si zatím troufla. Plavat jsem uměla výtečně, takže to nebyl žádný problém. Chvíli jsem jen tak plavala a pak se opět natáhla ve vodě na záda a pozorovala oblohu bez mráčků, když jsem najednou měla pocit, že tu nejsem sama.
Zhoupla jsem se a začala šlapat vodu, pozorujíc vodu okolo sebe. Tady už však nebyla zdaleka tak průhledná.
Něco se okolo mě prosmýklo, ani ne metr daleko. Zaostřila jsem a uviděla ploutev, která rozrážela vodu. Byl to žralok. A nebyl sám. Byli tři. Normálně bych se jich nebála, ale tady jsem byla v jisté nevýhodě. Břeh byl velmi daleko…
Kroužili kolem mě, když toho jednoho už to přestalo bavit. Byla jsem silnější než on a neměla bych potíže ho zabít, ale vtom se na mě vrhli i ti další dva.
Prala jsem se s nimi, mlátila do nich, ale byli neúnavní. Měla jsem toho už dost a do jednoho se zakousla. Bohužel jsem se nechala unést chutí krve, která byla výtečná, a jeden žralok toho využil a zakousl se mi do nohy někde u kotníku, táhnouc mě ke dnu. To byla právě moje slabina. Pod vodou jsem moc dlouho nevydržela. Ne déle než běžný člověk.
Kopala jsem do něj, ale odmítal mě pustit a mně pomalu, ale jistě začal docházet vzduch. Měla jsem mžitky před očima a hučelo mi v uších. Víc už jsem o sobě nevěděla.
(pohled Edward)
Vracel jsem se z lovu a chtěl jsem ji poprosit, jestli by si se mnou nešla zaplavat, nikde v domě však nebyla. Vyšel jsem na pláž, ale taky tu nikde nebyla. Ale nedaleko jsem uviděl v písku ležet osušku. Že by už byla ve vodě? Jak to, že ji tu ale nevidím?
Zaostřil jsem do vody, ale nikde nic. Že by se rozhodla zaplavat si dál od ostrova? Mhouřil jsem oči do dálky, když jsem ji uviděl. Šlapala vodu. Najednou se kolem ní objevili tři žraloci a napadli ji. Rychle jsem skočil do vody a plaval jí naproti. Jak sakra mohla doplavat tak daleko?
Byl jsem ještě dobrých dvě stě metrů od ní, když ji jeden žralok stáhl pod vodu. Ne, to ne! Nahodil jsem nejvyšší výkon a plaval jí pomoc. Snad nepřijdu pozdě.
Ne, takhle nesmím myslet, napomenul jsem se a plaval dál…
(pohled Belly)
Ta mizerná temnota mě nechtěla pustit, ač jsem se s ní prala sebevíc. Byl to strašný pocit bezmoci. Tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem tu zůstat, musím se vrátit, už jenom kvůli rodičům, Alici, strejdům…
Ale ta mrcha mě nechtěla pustit.
Najednou se ale něco změnilo. Uslyšela jsem hlas.
„No tak, Bello! Tak sakra bojuj! Nenech tu potvoru vyhrát.“ Ten hlas byl tak krásný…
Už jenom kvůli němu jsem se musela probrat. A začala jsem se prát s novou chutí k životu. Pomalu jsem znovu cítila svoje tělo. A hlavně jsem cítila, jak mi někdo poskytuje masáž srdce, které stále skoro vůbec netlouklo.
Pak jsem ale ucítila ještě něco. Něčí rty na těch mých. To zafungovalo líp než elektrošok. Mé srdce se pomalu rozběhlo a já konečně mohla popadnout dech. V krku mě pálilo, ale to jsem nějak moc nevnímala. Pomalu jsem rozlepila oči a vyhledala mého zachránce, který se teď už usmíval.
„Ty jsi mi ale nahnala strach, tohle už mi nedělej,“ zašeptal Edward a já pohledem visela na jeho rtech. Pořád se nade mnou skláněl a kontroloval, jestli jsem v pořádku. Nevím, co mě to popadlo, ale nadzdvihla jsem se na jednom loktu a druhou rukou si přitáhla mého neustálého zachránce blíž. I kdyby mě pak nechtěl, nedokázala bych toho litovat. Musím to zkusit.
Políbila jsem ho… a odtáhla se, čekajíc na jeho reakci. Čekala jsem snad všechno. Šok, nadávky, řev nebo znechucení. Ale ne to, že mi to oplatí. Lépe jsem si sedla a ruce mu zapletla do vlasů. Při každém jeho dotyku se mi v břiše probudilo hejno motýlků.
Chytil mě za pas a posadil se mě na klín, stále mě líbajíc. Po chvilce se odtáhl a mě bolestě bodlo u srdce. Že by si konečně uvědomil, co dělá?
„Tak takovéhle poděkování jsem nečekal,“ zašeptal a usmíval. Začal mě vískat ve vlasech a stále se mi koukal do očí. Usmála jsem se.
„Ještě jednou děkuju.“ A vrhla jsem se znovu na jeho rty. Dokonce jsem ho povalila do písku.
Po chvilce jsem se od něj ale musela odtrhnout, docházel mi vzduch.
„Miluju tě,“ pošeptal mi do ucha. A mně došlo to, co jsem se celou dobu snažila v sobě skrýt. Já ho taky milovala.
„Miluju tě.“
Jedno malé slůvko stačilo, aby se opět vrhl na mé rty, ale tentokrát s větší vášní…
Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 21. kapitola:
jůůůůůůůů, nádherné!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!