Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - 4. kapitola

Eclipse Wallpaper

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nemůžeš nám bránit, Rose! - 4. kapitolaNo a je tu další kapča. Bells a Alice se nám sbližují - i přes zákaz - se dvěma záhadnými upíry a naši strejdové nám žárlí. Navíc, Alice Belle pěkně znepříjemní den. Jak? To už si budete muset přečíst.

18.07.2010 (07:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3510×

 4.kapitola – Jdu přes mrtvoly

 (pohled Belly)

 

Zbytek večera proběhl v pořádku a přesto jsem pořád přemýšlela o Damianovi. Byla jsem velmi ráda, když nastal čas jít spát, ale i tak jsem se dobré dvě hodiny jen převalovala. Ráno mě opět někdo přišel vzbudit – mamka.

„Dobré ráno, zlatíčko. Je čas stávat!“ promluvila mamka směrem ke mně nepříliš nadšeně. Věděla jsem, že kdyby bylo po jejím, do školy nikdo z nás nechodí, ale čím mladší někde nastoupíme, tím déle se musíme stěhovat.

„Dobré ráno, mami,“ řekla jsem ještě v polospánku a odebrala se do koupelny. Když jsem se z ní vyhrabala, mamka už tu nebyla a na posteli na mě čekalo oblečení. Tentokrát slušivý, červený, plandavý svetřík a černé legíny. Svetřík byl dost dlouhý, takže jsem nepotřebovala kalhoty. K tomu červené páskové botky na ohromném podpatku. V duchu jsem proklínala Alici, vždyť se v tom neudržím na nohách ani minutu!

Došla jsem tedy velice nejistě ke schodům a modlila se, ať nespadnu, protože dole pod schody stál strejda Edward a asi by nebyl moc šťastný, kdybych mu přistála na zádech.

Velmi pomalu jsem proto scházela dolů, ale to bych to nebyla já, abych nezakopla. A jelikož gravitace je svině, řítila jsem se plnou rychlostí na strejdu Edwarda. Ten však musel něco slyšet, takže se otočil právě včas a nastavil ruce, aby mě chytil. Trajektorie hrála v můj prospěch a já jsem spadla do připravené a bezpečné náruče. No jo, jenže náraz našich dvou těl způsobil docela hluk, a tak byla najednou místnost plná lidí/upírů, co se obávali o moje zdraví.

„Není ti nic?“ ptal se mě snad každý.

„Ne, jsem v pořádku. Díky, strejdo, že jsi mě chytil,“ řekla jsem a pak se obrátila na Alici.   

„Co tě to napadlo! Dávat mi tyhle boty! Vždyť víš, že na podpatcích neumím chodit!“ rozčilovala jsem se.

„Došla jsem k závěru, že už by si se to měla naučit.“ Culila se na mě jak sluníčko. To už ale táta nevydržel a začal se dost nahlas smát.

„Tak dost! Nasedat, jede se do školy!“ poručila máma a nikdo se neodvážil jí odporovat. Strejda Edward mě však raději stále podpíral, asi nechtěl riskovat další útok na svoji osobu. Nevím čemu, ale strejda Jasper se pořád něčemu pochechtával. Že by ho tak pobavil můj pád? A proč má strejda Edward takový připitomělý výraz? V poslední době se mi to jejich chování moc nelíbilo.

Každopádně, lézt na jeep jsem si dnes raději odpustila a stokrát radši se svezla se strejdy.

Jen co jsem vylezla z auta, už jsem zase padala, tentokrát na zad. Někdo mě však zachytil. Podívala jsem se na mého zachránce, teď to byl strejda Jazz, který stál nejblíže.

Táta už se vážně lámal smíchy a máma mu za to vlepila pohlavek. Teď jsme se zase smály já s Alicí.

Dnes jsme nemuseli do kanceláře a tak jsme vyrazily do svých tříd. Španělština s Alicí proběhla rychle, až na to, že jsme zase museli odmítat pozvání na rande. Hodina skončila a já se vydala na občanku, trošku jsem se bála, co řekne Damian té změně, že se s ním nebavím, ale snažila jsem se na to nemyslet. Dařilo se mi to ovšem jen do té doby, než jsem přišla do třídy, kde už on i jeho bratr seděli na svých místech.

Sedla jsem si vedle něj, ale on se chtěl bavit. Takže jsem odpovídala jen stručným: hm, nebo pokýváním hlavy. Pak přišel učitel a po celou hodinu už opět nepromluvil. Zazvonilo a já si chtěla sebrat věci a vyrazit na další hodinu. Ale to už jsem opět padala. Někdo mě zachytil, nemusela jsem se ani ohlížet, abych věděla, kdo to je. Byl to Damian. Ale nijak moji nešikovnost nekomentoval, za to jsem byla ráda.

„Můžu tě zase doprovodit?“ zeptal se.

„No, víš, raději bych dneska šla sama.“ Snažila jsem se z toho vykroutit, ale neuměla jsem nikdy lhát. Takže to musel poznat.

 „Aha, chápu. Zakázali ti se mnou mluvit.“ Bylo to prosté, smutné konstatování. Podívala jsem se na něj zmučeným pohledem.

„Já ale nejsem nijak nebezpečný.“

„Já vím… ale mamka…“

„Mamka?“ podivil se. Aj, to bude průšvih.

„Totiž…“

„Ne, to je dobrý. Nikomu to neřeknu. Stejně jsem věděl, že jsi zvláštní.“ To mě zarazilo. Ať mi dají klidně zaracha, já sním mluvit budu, slíbila jsem si.

Celou cestu na další hodinu jsme pak probírali naše skutečné rodiny. Dozvěděla jsem se, že s Thomasem nejsou skutečnými bratry, ale berou se tak. Prý se kdysi potkali, ale měli averzi k zabíjení lidí, stejně jako my, tak začali lovit zvířata a začali žít jako obyčejní lidé.

Doprovodil mě až k učebně a ještě chvíli si se mnou povídal, ale já si něco uvědomila.

„Víš, že z toho můžeš mít problémy i ty, že se se mou bavíš?“ zeptala jsem se ho.

„No, víš, já občas chodím přes mrtvoly.“

„Aha, tak dobře.“

„Už musím, měj se!“ řekl na rozloučenou a někam se vytratil. Já tam však zůstala stát jako opařená. Ten jeho úsměv!

Zazvonilo, tak jsem vešla do třídy a snažila se věnovat výkladu. Bála jsem se oběda, a proto hodiny odbíjely čím dál rychleji.

Tentokrát jsem cestou na oběd nikoho nepotkala, ale před budovou na mě všichni čekali a měřili si mě zlobnými pohledy. Co mě zarazilo, že si jimi měřili i Alici. Kluci s tátou šli opět pro jídlo a já s Alicí a mamkou jsme šly zabrat stůl. Když si všichni posedali ke stolu, začalo to.

Najednou mi všichni začali nadávat, že mě opět viděli s Damianem, jak si s ním povídám a že to prostě skončí. Čekala jsem na další příval nadávek, tentokrát se ale všichni otočili na Alici a pro změnu nadávali jí. Táta ji dneska viděl, jak se baví s Thomasem. Přestali až se zvoněním a já stejně věděla, že to ještě neskončilo a že horší to bude teprve doma. Zarazilo mě, že nejvíc kupodivu vyváděli strejdové.

Po obědě jsem šla se strejdou Edwardem na biologii. Byl na mě naštvaný.

„Proč se s ním proboha bavíš?“ zeptal se velmi naštvaně.

„Protože je prima a vím, že není nebezpečný! Navíc jsem nikdy neměla jiného kamaráda než Alici!“ odvětila jsem rozhořčeně.

Na to už nic neřekl, ale stejně na něm bylo vidět, jaký má k tomu postoj.

Zbytek školy utekl neskutečně rychle a jeli jsem domů. Bála jsem se toho výslechu, ale s tím asi nic nenadělám.

 3. díl ; shrnutí ; 5. díl

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžeš nám bránit, Rose! - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře