Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžu tě milovat... 11. kapitola

Wall by Ranya


Tramtadadá. Je tu další dílek Ntm. Múza, která se mi ze dlouhé dovolené konečně vrátila, mi pomohla vytvořit tuhle kapitolu. Je kratší a celkem nic se v ní neděje. Brala jsem to jako takový nový start k znovu psaní. Tak doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit. Každý komentář potěší. :) P.S.: V příštích pár kapitolách, počínaje touhle, vás budu obrázkama seznamovat, jak to vypadá v Cullenovic vile. ;)

11. kapitola

Jacob:

Kde sakra je?! Před čtvrt hodinou si šla koupit pití a ještě se nevrátila. Netrpělivě jsem, opřený o auto, poklepával nohou.

„Jacobe, uklidni se,“ mírnila mě Bella.

„Ale kde je?“ namítal jsem.

„Pravda, neměli bychom se po ní jít podívat?“ navrhnul Jasper.

„Není třeba,“ zašklebila se Alice. Už, už jsem jí chtěl něco říct, když jsem uslyšel ten nejkrásnější smích na planetě. Otočil jsem se ke vchodu na parkoviště. Do dveří vcházela Nessie s nějakým klukem. Vypadal tak na dvacet pět. To se mi nelíbilo. Ness se na nás koukla a zamávala. Něco šeptla tomu blbci. Edward se uchechtl. No co. Kdyby na místo Ness byla Bella, nesmál by se. Koutkem oka jsem zahlídnul, jak kývnul. Ness a „krasavec“ už došli k nám.

„Lidi, tohle je Damon,“ představila nám ho. Jenom jsem pokýval. Otočila se na něj.

„Takže já už půjdu. Ráda jsem tě poznala.“

„Já tebe taky. Zavoláme si. 559 083 456? Pamatuju si to správně?“ Ness pokývala hlavou.

„Tak ahoj.“

„Zatím“ Otočil se a odešel. Konečně. Otevřel jsem jí dveře od auta. S úsměvem nastoupila. Všichni jsme si posedali a vyjeli. Ness mi položila hlavu na rameno. V tichosti, jenom za hudby vycházející z rádia, jsme dojeli až domů. Teda ke Cullenům.

„Já si půjdu na horu vybalit ty mokrý věci,“ oznámila nám Nessie a chystala se nahoru.

„Zlato, chceš připravit něco k jídlu?“ zeptala se jí Esmé. Ness se zastavila.

„Mmm. Co třeba lososa s mandlovou omáčkou?“ Esmé s úsměvem kývla. Ness pokračovala nahoru a já se vydal za ní. Jen co jsem zabouchnul dveře od jejího pokoje, spustil jsem:

„Co to sakra bylo?!“ otočila se na mě s nechápavým výrazem.

„Co bylo co?“

„Ty nevíš?!“ hlas mi vyskočil o oktávu výš. Zakroutila hlavou. „Tak já ti to teda řeknu. Ten kluk! Co to sakra bylo?! Div si ho samou láskou nesnědla. Lepila ses na něj jak vosa na bonbón! Myslíš si, že jsem slepej?!“ Vyděšeně se na mě koukala.

„Jacobe, já nechápu, o čem mluvíš. Doprovodil mě k autu, když ses ty neuráčil ani počkat na mě! A to že jsem mu dala číslo? No a co! To snad nemůžu mít ani žádný kamarády?!“

„Jo, tak kamarád! Aha! A já sem taky tvůj kamarád?! Protože to, jak ses na něj dívala, nebylo moc kamarádský!“

„Tohle už vážně přeháníš! Nevěříš mi?! Fajn! Vypadni! Hned!“ Měl jsem rudo před očima. Jako bych to ani nebyl já. Začal jsem se třást. Rozeběhnul jsem se a vyskočil z otevřeného okna. Těsně před dopadem jsem vybouchnul.

Ness:

Co to sakra bylo?! Zhluboka jsem se nadechla. Možná je to takhle lepší. Aspoň to nebude tak bolet, až odjedu do Volterry. Dala jsem plavky a ručník sušit na topení a šla jsem se do šatny převléct. Vzala jsem si šaty a boty. U nás v rodině je normální převlékat se několikrát denně. Jsem na to zvyklá. A po pravdě mi to ani nevadí. Zdola se začala linout úžasná vůně lososa a mandlí. Skočila jsem do koupelny, pročísla si vlasy a pádila dolů.

kuchyni jsem si sedla ke stolu a rovnou mi před nosem přistálo jídlo. Losos s mandlovou omáčkou a bylinkovými brambory. Mňam. S chutí jsem se do toho vrhla. Plus mi ještě Esmé nalila Nestea broskev. Je prostě nejlepší. Když jsem to snědla „do posledního drobku“, vydala jsem se k ostatním do obýváku. Alice s Rose si prohlížely nějaký časopis, Emmett ležel na koberci a koukal na strop, máma s tátou byli na „lovu“, Carlisle studoval nějaké karty pacientů, Jazz stál u okna a nepřítomně koukal ven a Esmé sledovala nějakou romantickou slátaninu. Ach jo. To je zase nuda.

„Carlisle, můžu si jít do tvé pracovny půjčit nějakou knížku?“ zeptala jsem se. Stále koukajíc do papírů na svém klíně kývl. Ušklíbla jsem se a šla do pracovny. Vybrala jsem si knížku „Madame Okta“ od Darrena Shana. Ve svém pokoji jsem si lehla a začetla se.

Asi v deset hodin večer, když jsem měla skoro všechno přečtené, začala jsem zívat. Jelikož jsem byla vysprchovaná z odpoledne, vzala jsem si pyžamo, křikla „dobrou noc“, zhasla a šla spát. Usnula jsem okamžitě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 11. kapitola:

 1
1. Afrodita7
02.08.2011 [17:44]

Když jsem přečetla že Emmett ležel na zemi a díval se do stropu tak se mi hned zvedla nálada! Perfektní!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!