Je tu další kapitola. Vložila jsem ji ještě před uveřejnění 11. :) Dneska se dočkáte vytouženého pohledu Caiuse. A Ness zažije rande. ;) Jenom bych vás chtěla upozornit, že Damon zmizí tak rychle, jako se objevil, takže od toho nečekejte víc. Komentář potěší. :) Užijte si to.
10.03.2011 (17:45) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2179×
12. kapitola
Caius:
Bloumal jsem po hradě a jako každý den jsem myslel na Renesmé. Přísahám, že to, co můj bratr provedl, bylo nehorázné. Ale když s tím souhlasil i Marcus, byli v převaze. Nemohl jsem nic dělat. Když už to takhle je, doufám, že si vybere mne. Je tak nádherná. Nemohu zapomenout na to, jak jsme spolu tančili tango. Bylo to, jak když zapálíte oheň. Aro pořád prozpěvuje, jak si vybere jeho a jak budou mít krásný život. Při tom vím, co se mu loudí v hlavě. Chce její tělo. Její nevinnost. Zvedá se mi z toho žaludek. Naproti tomu vím, že Marcus ji chce, aby zapomenul. Aby zapomenul na…
„Caiusi!“ vyrušil mě někdo z přemýšlení. Otočil jsem se. Stál tam Demetri. Byl to můj přítel. V soukromí mi říkal jménem. Ale jinak nemohl. Arův zákon.
„Ano?“ otázal jsem se ho.
„Je to pravda? To, co se říká. Nessie si vážně bude muset vzít jednoho z vás?“ zeptal se smutným hlasem. Přikývnul jsem.
„Bohužel, kamaráde. Byl to Arův nápad. Já jediný jsem nesouhlasil,“ povzdechl jsem si. „Takže jsem neměl šanci.“ Kývnul. On mě chápal. Aro kroutil hlavou nad tím, že jsem nesouhlasil. Jak prý nemůžu chtít takovouto manželku. Já chci, ale nechci ji k tomu nutit. Vím, že má přítele. Sice psa, ale asi ho miluje. Přijde mi odporné někoho do něčeho nutit. Zvlášť do tohohle.
„Jo, abych nezapomněl,“ dodal Demetri, „Aro s tebou chce mluvit.“
Ness:
Ráno jsem se probudila do slunečného dne. Super. Trochu mi to zvedlo náladu. Provedla jsem ranní hygienu a oblékla se. Vzala sem si korzet, rifle a botičky. Svetr jsem si nebrala. Bylo mi teplo. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a nalíčila se. Výsledek? Tohle. Pochvalně jsem si mlaskla. Mrkla jsem na sebe v zrcadle.
Seběhla jsem dolů. Když mě uviděl Emm, vykulil oči.
„Dobré ráno,“ zasmála jsem se.
„Dobré,“ dostalo se mi postupně ode všech.
„V kuchyni máš snídani,“ řekla mi Esmé. Jen jsem se na ni usmála. Na stole ležel dortík. Cheesecake. Můj nejoblíbenější.
„Babi, děkuju!“ zakřičela jsem. Zbytečně, ale byl to zvyk. Pustila jsem se do toho. Během chvilky na talířku nezbyl ani drobek. Umyla jsem ho po sobě a uklidila. Při cestě do obýváku jsem slyšela na hoře můj mobil. Rychle jsem utíkala ho zvednout. Na obrazovce blikalo jméno Damon. Zvedla jsem ho.
„Ano?“
„Ahoj, Ness. To jsem já, Damon.“
„Jo, já vím. Jak se máš?“ Můj tón zněl vesele.
„Já? Dobře, díky? A co ty?“
„Je mi fajn. Díky za optání.“
„Ehm, já, říkal jsem si, jestli se mnou nechceš jít do kina?“ Byl roztomilý.
„Do kina? Jasně, kdy?“
„Vážně? Tak co třeba dneska?“ V jeho hlase byla slyšet úleva.
„Dneska mám čas. Takže v kolik?“ zeptala jsem se.
„Tak třeba v šest před kinem v Port? Vyzvednul bych tě, ale nevím, kde bydlíš.“
„Ok. Budu tam. Těším se.“
„Já taky. Ahoj. Budu se těšit.“
„Pa,“ zavěsila jsem. Tak, dneska mám rande. Na chvíli mě to zamrzelo kvůli Jakeovi, ale to hned přešlo. Nic vážného z toho nebude, ne? Jenom si vyjdu s kamarádem. Kamarádský rande. Do háje, co to tady plácám?! No nic. Radši se jdu připravit.
Napustila jsem si vanu. Šla jsem do šatny vybrat si šaty a boty. Účes a make-up si nechám. Koukla jsem se na hodiny. Bylo jedenáct. To mám ještě tak šest hodin, když si vezmu, že vyjedu v pět. Tak jsem to vybírání nechala na později. Ona mně Alice pomůže.
O pět a půl hodiny později:
Tak. Dodělávám poslední úpravy. Šaty jsem si půjčila od Rose. Boty k nim mám vlastní a bundičku taky. Trochu jsem si upravila make-up, účes a mohla jsem vyrazit. Zeptala jsem se mamky, jestli si můžu půjčit její Ferrari. Když už jsem měla červené oblečení, chci být dokonalá. Nasedla jsem a vyjela.
Do Port Angeles jsem dorazila ve tři čtvrtě na šest. Damon stál před vchodem a v ruce dřímal kytici růží. Páni. Ten nešetřil. Vypadal skvěle. Skoro tak krásný jako upír. Byl tak sexy. Vystoupila jsem z auta. Všiml si mě a vykulil oči. Zářivě jsem se usmála. Rychle ke mně šel.
„Páni, Ness. Jsi nádherná. Na,“ podal mi růže. „Ty jsi ale mnohem krásnější než ty růže.“
„Děkuju, jsou nádherné. A tobě to taky moc sluší.“ Vzala jsem si od něj kytici. Položila jsem ji na sedadlo, vzala pet lahev vody, co vždycky vozíme a kapesní nožík – nikdy nevíte, kdy se hodí – uřízla hrdlo lahve, a dala do ní růže. To jsem postavila na podlahu. Stoupla jsem si, stáhla střechu a zamkla auto. Otočila jsem se na Damona.
„Můžeme?“ zeptala jsem se. On kývl a podal mi ruku. Bez váhání jsem ji chytila.
„Tak na co chceš jít?“ zeptal se mě. Koukla jsem se na program. Do oka mi hned padlo drama „Černá labuť“. Damon koupil lístky, popcorn a colu a šli jsme si sednout. Podle bankovek, kterými platil, bych řekla, že je bohatý. No, po pravdě i ty jeho boty od Armaniho něco vypovídaly.
Film byl fascinující. Celou dobu jsem ani nedutala. Byla jsem tak zabraná do děje, jak jen to je možné. Celou dobu jsme se s Damonem drželi za ruce a někdy v půlce filmu mi položil ruku na odhalené stehno. Nebránila jsem se, bylo mi to příjemné. Když film skončil, měli jsme snědený popcorn, vypitou colu a jeden zážitek za sebou. Vyhodili jsme odpadky a šli k mému autu. Otočila jsem se k němu.
„Děkuju. Bylo to -" nestihla jsem to doříct, protože se jeho rty přitiskly na mé. Bylo to fascinující. Plně jsem se do polibku vžila. Líbal skvěle. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli.
„- úžasné,“ dořekla jsem. Usmál se a mně se málem podlomila kolena.
„To teda. Děkuju ti za nádherný večer. Zavolám ti.“ Ještě jednou mě políbil, otevřel mi dveře, počkal, až odjedu, a potom jsem ve zpětném zrcátku viděla, jak odchází někam pryč.
Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 12. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!