Další kapitola. Ness jede domů. :) Jak to dopadne? To se dočtete o řádek níž. :)
19.03.2011 (16:15) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1885×
14. kapitola
Ness:
Nakonec jsem odjížděla někdy kolem třetí odpoledne. Byl nenasytný. Vyndala jsem si mobil, že zkontroluju kolik je hodin, a co nevidím. Bliklo mi 48 zmeškaných hovorů a 13 nových zpráv. Hovory jsem ignorovala a vrhla se na smsky. První byla od mámy.
„Zlato, kde jsi. Celý večer ses neozvala. Jsi v pořádku? Zavolej, máma.“
„Ness, kde jsi? Máme o tebe strach. Ozvi se hned, jakmile budeš moct.“
„Renesmé Carlie Cullenová, okamžitě se ozvi!“
„Ness, neblbni. Kde jsi? Všichni šílí. Emmett.“
„Bože, Ness! Vlkodlačí a upíří pohotovost. Všichni tě hledají. Seth.“
Atd. Bože, to bude průser. Rychle jsem napsala Rose, že jsem v pořádku a jedu domů. Zhluboka jsem se nadechla a vyjela.
Doma jsem byla za necelou půl hodinu. Všichni, tím myslím mojí rodinu a polovinu vlkodlačí smečky, stepovali před domem. Mohli by si uvědomit, že jsem dospělá. Zastavila jsem před domem. Nadechla se a vystoupila. Okamžitě se na mě všichni sesypali a začali se ptát.
„Ness, kde si byla?“ Nebo: „Máš obrovský průšvih, mladá dámo.“ Zvedla jsem ruce nad hlavu.
„Tak jo. Já to chápu. Došlo mi to po přečtení těch smsek. Můžete mě pustit dovnitř?“ Rychle jsem prokličkovala. V obýváku jsem si sedla na sedačku a čekala výslech. Když se všichni uklidnili, táta spustil.
„Můžeš nám laskavě říct, kde jsi byla?! Všichni jsme šíleli strachy! A ty se ani neozveš. Mohla si alespoň poslat blbou zprávu, že přespíš jinde. Prohledali jsme půlku lesů ve Forks! A ty potom jenom napíšeš Rosalie, že jedeš domů! Jacob se mohl zbláznit!“ hrozně řval. Byl vytočený. Mezi tím svým proslovem vstal a rozhazoval ruce všude kolem sebe. Docela ponižující okolnost, že vám nadává kluk, který vypadá mladší než vy. Taky jsem si stoupla.
„Můžeš se, prosím tě, uklidnit? Za prvé, jsem dospělá. Za druhé, umím se o sebe postarat sama. A za třetí, Jacob nemá právo se o mě bát!“ Očima jsem zabloudila do rohu, kde dotyčný stál.
„Ness,“ vložil se do toho Carlisle, „nebuď taková. Všichni jsme o tebe měli strach. Kde jsi byla?“ mluvil klidně. Jak jinak, ušklíbla jsem se v duchu.
„Smrdí jak nějaký kluk,“ ozval se vševědoucí Emm. Usmála jsem se.
„Správně, Emme. Když vás to tak zajímá, tak jsem měla rande s Damonem, a pak se mi ještě nechtělo domů. Zašla jsem si do klubu a tam potkala Stevena. U něj jsem strávila noc a dopoledne. Toť vše. Jestli dovolíte, ráda bych šla do pokoje.“ Už už chtěli něco namítnout, když mi zazvonil telefon. S očima upřenýma na rodině jsem ho zvedla.
„Prosím?“ začala jsem.
„Ahoj krásko, tady Steve. Jenom jsem se chtěl ujistit, že si dojela dobře domů.“ Jeho starostlivost mi i přes situaci, do které jsem se dostala, vykouzlila úsměv na tváři.
„Jo, jsem v pohodě, děkuju. Jak se máš?“ zeptala jsem se.
„No, v průběhu té půlhodiny, co jsme se neviděli, se toho moc nezměnilo. Počkej, vlastně jo. Co si odjela, je mi hrozně smutno. Ale teď když zase slyším tvůj hlas, je mi dobře.“ Viděla jsem, jak všichni v místnosti špicují uši.
„Steve, já budu muset končit, ale co nejdřív ti zavolám ano? Uvidíme se, pa.“ Položila jsem telefon. Rozhlédla jsem se po místnosti.
„Chcete mi ještě něco říct? Jsem trochu unavená, ráda bych se šla prospat.“ Chvilku jsem počkala, pak se otočila a šla nahoru, když mě někdo surově chytil za předloktí a otočil k sobě. Obličej se mi ocitl pár centimetrů od obličeje mého otce.
„Chováš se jako nějaká děvka! Jak se můžeš takhle snadno nabízet?! Spát s prvním klukem, kterého potkáš! Víš vůbec, co děláš?!“ Tak teď mě naštval! Vytrhla jsem se mu a podívala se mu do očí.
„Ano! Vím přesně, co dělám. Užívám si života, dokud ještě můžu! Ty si za měsíc nebudeš muset vzít jednoho z vládců a po celý život žít ve starém zatuchlém hradě. Takže buď tak milý a nekaž mi tady. Nebo víš co? Jdi do háje.“ Otočila jsem se a vyběhla schody, prudce otevřela dveře, zalezla dovnitř a třískla s nimi. Cestou k posteli jsem skopla boty, shodila bundu a jak dlouhá tak široká sebou plácla na postel.
Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 14. kapitola:
Úžasný,skvělý,boží..... RyChLe pOkRaČoVáNí !!!!! Dělej!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!