Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžu tě milovat... 19. kapitola

24.05.2015 (13:30) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1652×

Caius:

„Jak je to možné? Měla si vybrat mě!“ Aro řval po celém hradě. Byl vzteky bez sebe.

„Aro, uklidni se. Dali jsme té dívce možnost volby a ona zvolila. Musíme to rozhodnutí respektovat.“ Ach ano, vždy klidný Marcus. Aro po mně střelil pohledem. Vlastně mě zabíjel pohledem od té doby, co nám Carlisle zavolal. Jenže mně nic nedokázalo zkazit náladu. Dostanu svou princeznu a budu ji chránit, i kdyby to mělo být před sebou samým.

Nessie:

Probudila jsem se do krásného dne. Chtěla jsem nahmatat telefon na nočním stolku, ale místo toho mi pod ruku přišel nějaký papír. Byla jsem si celkem jistá, že tu před tím žádný nebyl. Donutila jsem se otevřít oči. Zaostřila jsem na slova napsaná na papíře.

Lásko mého života,

dnes v 19:00 na Tebe budu čekat na místě, kde jsme se poprvé políbili.

S neskonalou láskou, navždy Tvůj Jacob

Po tváři se mi rozlil veliký úsměv. Bylo mi trošku líto, že jsem ho nechala na té pláži, ale očividně naštvaný nebyl. Bylo poledne, nejvyšší čas vstát. Provedla jsem rutinní ranní hygienu a sešla dolů za rodinou. Jediný, kdo chyběl, byl Carlisle. Pravděpodobně byl v práci.

„Ahoj rodinko,“ zvolala jsem zvesela. Místo normálního pozdravu jsem se ocitla Emmetovi v náručí.

„Lásko mého života, vítej mezi námi!“ Teatrálně mi řval do ucha. Začala jsem se smát. Točil se mnou a pak mě pustil na zem. Smála jsem se.

„Když jsem láska tvého života, tak bys mi mohl udělat snídani, ne?“ Jeho obličej se roztáhl ještě do většího úsměvu. Kývl a odběhl do kuchyně.

„Uvědomuješ si, že sis zavařila?“ zeptal se mě Jasper. Kývla jsem.

„Tak, co budeme dělat, rodinko?“ Byla jsem zvědavá, co vymyslí.

„Co takhle nákupy?“ ozvalo se, od koho jiného než od Alice. Všichni zakroutili očima, ale mně se ten nápad celkem zamlouval. Přece jenom mám večer rande.

„To bych brala, ale musíme být do půl sedmý doma, mám rande.“ Alice kývla a všichni se otráveně začali zvedat.

„Nessie, lásko, máš tu snídani,“ ozvalo se přeslazeným hlasem z kuchyně. Se strachem jsem tam zamířila. Emmet přede mě postavil sklenici s neidentifikovatelnou tekutinou. Zvedla jsem obočí na znamení otázky, ale on se jenom usmíval. Vzala jsem tu sklenici, nadechla se a lokla si. Okamžitě jsem to vyprskla.

„Emmete, co to sakra je? To je nechutný!“

„No, co by, všechno zdravý. Přečetl jsem si to na internetu. Vajíčko, brokolice, špenát, ocet, okurka, rajče…“

„No, tak děkuju za snídani, ale myslím, že už nebudu,“ zasmála jsem se. Šla jsem se nahoru obléknout a mohli jsme vyrazit na nákupy.

18:30:

Tak, už jsme se vrátili z nákupu. Já byla spokojená, protože jsem měla spoustu nových věcí a nádherné šaty na dnešek. Musím se přiznat, že většinu věcí jsem nakupovala do Volterry. Máma si toho všimla a tvářila se smutně. Mně bylo taky smutno, ale snažila jsem se to nedat najevo. Jediný, kdo to věděl, byl samozřejmě táta a Jasper. Ale dost myšlenek na Volterru a rychle se připravit na rande. Trvalo mi to dvacet minut a měla jsem deset minut na cestu. Rychle jsem nasedla do auta a vyjela směr La Push. Naštěstí byla dnes teplá noc. Kousek před La Push jsem odbočila do lesa. Kousek budu muset dojít pěšky, ale to nevadí. Zastavila jsem tam, kde cesta končila. Pešky to trvalo asi jen pět minut. Jak jsem tak kráčela, začala jsem být nervózní. Zvědavá, co Jake vymyslel. Všichni kromě mě to očividně věděli, jelikož mi Alice řekla, jaké šaty si mám koupit a že si rozhodně musím vzít podpatky. Místo, kde jsme se poprvé políbili, bylo nádherné. Útes. Byla to taková mýtinka ohraničená stromy. Chodívala jsem sem s Jakem odmala a jednoho krásného večera před rokem se náš vztah zpečetil. Stromy se přede mnou rozestoupily a já ztratila dech. První, co jsem viděla, byl altánek. Byl veliký a pod ním byla postel a stůl. Od místa, kde jsem stála, k němu vedla cesta ohraničená svíčkami. Slyšela jsem tlumenou hudbu, ale nevěděla jsem, odkud přichází. Pomalu, ohromená, jsem šla směrem k altánku. Rozhlížela jsem se, ale Jaka jsem nikde neviděla. Došla jsem ke stolu, na kterém bylo šampaňské s jahodami.

„Můj život bez tebe je jako nebe bez hvězd. Temný a prázdný,“ ozvalo se za mnou. Prudce jsem se otočila. Stál tam on. Má láska v obleku s pugétem velikosti Vatikánu. Do očí se mi nahrnuly slzy. Rozeběhla jsem se k němu a vrhla se mu do náruče. Silně mě objal a držel.

„Líbí se ti to?“ zašeptal mi do vlasů. Místo odpovědi jsem ho dlouze, vášnivě políbila. Když jsem nabrala dech a můj mozek začal pracovat, řekla jsem:

„Lásko, to je tak neskutečná nádhera! Nevím, co mám říct. Jsem ještě teď vykolejená. Miluju tě tak strašně moc. Můj bože, to je to nejromantičtější, co kdy kdo pro někoho udělal!“ Začali jsme se znova líbat. Odvedl mě ke stolu, nalil nám šampaňské a sedl si. Pili jsme, povídali si. Bylo to nejkrásnější rande. Asi po dvou hodinách vstal, šáhl pod stůl a vytáhl podélnou krabičku.

„Nessie, i když už spolu za chvíli nebudeme, chci, abys měla něco, co ti bude připomínat tenhle večer, tuto chvíli a hlavně mě.“ Podal mi tu krabičku a já si se slzami v očích, opět, otevřela. Byl v ní nádherný náramek. Na něm byly dva přívěšky. Písmeno J a písmeno N. Neměla jsem slov.

„Děkuju, Jacobe, to je nádhera. Celý tenhle večer je... nejkrásnější, co jsem kdy zažila.“ Potom už nebylo na slova místo. Zvednul mě do náruče a položil na postel. Když mě líbal a svlékal, prolétlo mi hlavou, že vzpomínky na tuhle noc zamknu ve své hlavě a budu na ni myslet každý den.

Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 19. kapitola: