Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžu tě milovat... 6. kapitola

29.08.2010 (11:45) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1941×

6. kapitola

Ty dva nám otevřely dveře a my vstoupili.

Uvnitř sálu to vypadalo fantasticky. Když jsme vstoupili, uslyšela jsem několika násobné zalapání po dechu. Usmála jsem se. Všimla jsem si, že na kraji je stůl a na něm mísy naplněné červenou tekutinou. Krev. Lidská krev. Nakrčila jsem nos. Na druhé straně byl také stůl. Všimla jsem si, že půlka je zaplněná lidským jídlem. Mírně jsem se rozesmála. To je milé. Šli jsme směrem k nějakým upírům. Podle očí také vegetariáni. Asi jsou tio Denalijští. Moc si je nepamatuju. Ostatně jako každého z toho incidentu.

„Přátelé, rád vás zase vidím,“ spustil Carlisle.

„My vás také,“ přitakal jeden. Vypadalo to, že to myslí upřímně. „Renesmé, ty jsi ale vyrostla. Obávám se, že si nás nepamatuješ.“ Obrátil se na mě. Jen jsem se stydlivým pousmáním kývla. „Dovol, abych to napravil. Já jsem Eleazar, toto je moje družka Carmen. Toto jsou naše adoptované dcery Tanya a Kate.“ S úsměvem jsme si se všemi podala ruce. Vzpomněla jsem si, že kvůli mně na té louce zabili jejich další sestru. Nebudu to zhoršovat. Radši jsem mlčela.

Napůl ucha jsem poslouchala konverzaci, co vedli ostatní, a rozhlížela se po sálu. Uprostřed byl taneční parket, který byl plný. Ale ať jsem se snažila sebevíc, nezahlédla jsem, že by do sebe někdo z párů narazil. No jo, jsou to upíři. Zrovna se hrála nějaká pomalá píseň. Toto nebylo jako nějaký maturiťák, toto bylo jak nějaký opravdový ples ze středověku. Když jsem znovu obrátila pozornost k našim, právě se všichni chystali k tanci. Když se mě zeptali, jestli mi nevadí, že mě tady nechávají samotnou, jen jsem je s úsměvem ujistila, že mi to nevadí. Carlisle nám ještě řekl, že to na tom druhém stole, jak je i lidské jídlo, je zvířecí krev. Prý speciálně pro nás. Osaměla jsem. S úsměvem jsem je pozorovala. Všichni tančili překrásně.

„Smím prosit?“ ozvalo se mi najednou u ucha. Hrozně jsem se lekla.

„Omlouvám se. Mé jméno je David. Smím se optat na vaše?“ zeptal se. Vypadal slibně. Hnědé husté vlasy a samozřejmě neskutečně krásný. A červeně oči. Vzal mou ruku a jemně ji políbil.

„Já jsem Renesmé, zkráceně Nessie, těší mě,“ usmála jsem se. „A ráda si s vámi zatancuji.“ Odvedl mě na parket. Zaujmuli jsme taneční postoj a nechali se unášet tóny. Nemusela jsem přemýšlet o krocích. Díky bohu za to, že mě to učil táta. David měl na sobě kvádr.

„Smím se vás optat, co jste zač? Nejste upír ani člověk, pak co?“ zeptal se mě. Čekala jsem to.

„Jsem poloupír. Můj otec se zamiloval do mé matky, když byla ještě člověk a zplodili mě. Mámu musel táta při porodu proměnit, jinak by to nepřežila. Támhle spolu tančí,“ odpověděla jsem. Ukázala jsem na rodiče.

„Oh. Už vím, po kom jste zdědila krásu. Vaše rodina jsou Cullenovi, je to tak? A že jste to dítě, co chtěli Volturiovi zničit? Nemám pravdu?“ usmál se.

„Vidím, že jste dobře informován.“

„To ne. O tomto vědí všichni. Snad všichni upíři, co existují. Stejně jako o vaší rodině,“ vysvětlil.

„Skvělé. Takže jsem asi jako nějaká atrakce? To je opravdu skvělé,“ řekla jsem ironicky.

„Ale to vůbec ne,“ opáčil. „Spíš jste něco jako slavní. A vy jste výjimečná.“ Začervenala jsem se. Popravdě se mi tohle jeho flirtování docela líbilo. Zvedalo mi to sebevědomí. Když skončila písnička, tak poděkoval a políbil mě na ruku. Já se usmála a vykročila ke stolu s jídlem. Začínala jsem mít hlad. Když jsem došla, viděla jsem, že jsou tam samá moje oblíbená jídla. Ale také i nějaké ovoce a zelenina. Vzala jsem si dvě čtvrtky rajčete a několik plátku okurky. Potom jsem zobla ještě nějaký ten sýr. No co, je to všechno jenom pro mě.

„Co se cpeš?!“ ozvalo se za mnou. Hrozně jsem se lekla a trochu vyjekla a nadskočila. Otočila jsem se a tam stál, kdo jiný než Emmett. Blbec. Viděla jsem, jak se na mě pár upíru podívalo.

„Emmette, ty blbe. Víš, jak jsem se lekla?!“ Jenom s úsměvem zakroutil hlavou jako že jo. Povzdechla jsem si.

„A když jsem tě tak krásně vylekal, půjdeš si se mnou zatančit?“ zeptal se. Podívala jsem se na něj s jedním obočím zvednutým. Zazubil se na mě. Jenom jsem pokrčila rameny a zavěsila se do jeho nastavovaného rámě. Nahodil vážný výraz a já se musela smát. Vážný Emmett to mi nešlo dohromady. Zrovna hráli něco rychlejšího. Musela jsem uznat, že Emm je výborný tanečník.

„To je hrozný, jak rosteš, prcku. Nedávno jsi kadila do plíny a teď je z tebe kost.“ Emmett ví, jak mi nahnat červeň do tváří. A že to dělá rád.

„Omyl. Já jsem nikdy neměla plínu. A neříkej mi prcku,“ oplatila jsem mu.

„Tak promiň, prcku,“ zazubil se na mě.

„Proč já?“ zaklela jsem. „Já bejt Rose, tak s tebou nevydržím ani minutu.“

„No dovol. Tak tohle odvoláš.“

„A co když ne?“ Dělala jsem si z něj srandu. Udělal se mnou nějakou zvedačku. Bože. Ale myslím, že to vypadalo dobře.

„Když ne, tak ti v noci dám do vlasů žvýkačky, hodím na tebe pár pavouků a ještě něco,“ řekl s hrozivým podtónem. On by toho byl schopný.

„Dobře tak odvolávám. A abys věděl, tak už s tebou tancovat nebudu.“ Vyplázla jsem na něj jazyk a odešla. Stoupla jsem si zase ke stolu a porozhlédla se po sále. Emmett si odchytnul mamku, táta tančil s Esmé, Jasper s Rose, a Carlisle se bavil s Eleazarem. Tanya, Kate i Carmen tančili s nějakými neznámými upíry. Rozešla jsem se k chlapům. Když jsem došla, pokývla jsem na ně hlavou a usmála se.

„Ness, zrovna se bavíme o tobě, Eleazara zajímá, jak si se dál vyvíjela,“ obeznámil mě děda o tom, o čem si povídají.

„Och, a ty samozřejmě mluvíš jako doktor, to znamená tak, jak tomu v životě neporozumím,“ usmála jsem se. Oni taky.

„Mluví. Mě by také zajímalo, jak si to vnímala ty, smím-li se zeptat,“ řekl Eleazar. Pokývla jsem

„Nijak zvlášť. Vlastně jsem to ani nějak moc nevnímala. Spíš mi to přišlo normální. Nikdy jsem nepoznala jiné děti, takže jsem netušila, že to není nijak nenormální. Samozřejmě mi ostatní všechno postupně vysvětlovali. Chápala jsem věci jako například, že jsou upíři, jak se živí, proč se tak živí, co jsem já a že nesmím ublížit člověku a taky to, co se děje mezi mnou a Jacobem. Občas jsem zatoužila chodit do školy,jako normální děti, ale to mě zase přešlo. Prostě, i když jsem se vyvíjela rychleji, nějaké dětské vlastnosti pořád zůstaly. I teď si někdy připadám jako dítě. Ale jsem spokojená.“ Pokýval hlavou. Všimla jsem si, že začali hrát hudbu z dnešních dob. Takový ti starší upíři se stáhli, ale mladší se teprve pořádně „rozjeli“. Přiběhla k nám Alice a tahala mě na parket. V kroužku stála mamka, Rose, Tanya a Kate. Kluci, Esmé a Carmen odešli z parketu. Připojili jsme se k nim. Vlnily a kroutily jsme se do rytmu písničky. Zrovna dávali mojí oblíbenou. S holkami byla neskutečná sranda. Nepřipadalo mi, že tančím s mámou a tetami. Spíš jako bych tančila s kámoškama. Bylo to v pohodě. Zpívaly jsme, řvaly, kroutily se, zkoušely různý „kreace“, smály se a užívaly si to. Potom pustili ploužák a já se, pořád vysmáta, stáhla. Ostatní se zase spárovali a tančili. Periferním viděním jsem zahlídla, jak si to ke mně vykračuje Alec. Dělala jsem, že nic nevidím.

„Ahoj,“ pozdravil mě.

„Čauky, copak?“ poškádlila jsem ho.

„Co si jít takhle zatančit?“ zeptal se.

„No, nevím, nevím, jestli se mi chce,“ zakřenila jsem se. Mírně zavrčel. Zasmála jsem se, čapla ho za ruku a táhla ho na parket.

„Už jsem si myslela, že si na mě zapomněl,“ řekla jsem, když jsme tančili.

„Já? Nikdy. Jenom jsem měl moc práce,“ usmál se.

„Ale ti dva zrádci na mě asi zapomněli, co?“

„Ne, to ne, jenom něco řeší s Arem. Za chvilku tu budou a vsadím se, že se snad poperou o to, kdo s tebou bude dřív tancovat,“ řekl.

„Nepřeháněj,“ napomenula jsem ho s úsměvem.

„Vážně. Věř mi. To jenom já si tě takhle chytře ulovil,“ zazubil se na mě.

„To víš, že jo,“ zamumlala jsem a víc se na něj natiskla. No co, ploužák se má tančit „tělo na tělo“. Zesílil své sevření a dál už jsme jenom tančili. Potom jsem s ním tančila ještě waltz a nějaký jiný, zvláštní, ale hezký tanec. Asi bychom tančili dál, ale on řekl, že teď musí na chvilku pryč, ale slíbil, že si pro mě ještě přijde. Já jsem mu jenom s úsměvem kývla a šla zavolat Jakeovi. Stoupla jsem si zase k tomu stolu. Dneska je to takový moje místečko.

„Lásko?“ ozval se v telefonu ten nejkrásnější hlas.

„Ahoj, miláčku. Jak se tam beze mě máš?“ zeptala jsem se.

„Bez tebe? Příšerně. Nemůžu se dočkat, až tu zase budeš. Hrozně se mi po tobě stýská,“ odpověděl smutným hlasem.

„Ale, zlato, vydrž to. Už se jenom dvakrát vyspíš a budeš mě mít u sebe. Mně se taky moc stýská. Ani nevíš jak moc.“

„Mně víc. Kluci to se mnou nemůžou vydržet. Zeptej se jich.“ Zasmála jsem se.

„Ty můj malej vlčku. Neboj se. Já ti to vynahradím, slibuju,“ slíbila jsem.

„Hm. To zní lákavě,“ řekl sexy hlasem. Zasmála jsem se.

„Na co ty nemyslíš,“ vyčetla jsem mu žertem.

„Když jsem s tebou, tak opravdu nemyslím,“ oplatil mi.

„Dobře, tak nemysli, ale já už budu muset jít. Papa, miluju tě,“ rozloučila jsem se.

„Miluju tě, pa.“ Položila jsem to. Šaty byly šikovný, protože měly takovou neviditelnou kapsu. Dala jsem tam mobil. Přišla ke mně rodina, kromě Carla a Esmé. Ty někde tančili. Nalili si krev. Až teď jsem si všimla, že tu jsou tři mísy a před nimi kartička s popiskou. Na první bylo „Jelen“, na prostřední „Puma“ a na poslední „Medvěd“. Táta s mámou si nalili pumu, Emm medvěda, a ostatní jelena. Pod mísami bylo něco jako ohřívač. Vzala jsem si kelímek a nalila si pumu.

„Jak se vede Jakeovi?“ zeptala se mě mamka.

„Ale jo, dobrý. Akorát se mu prej stýská,“ zasmála jsem se. Chvíli jsme si se všema povídali, a potom vyzval táta Alice k tanci, a Jazz mě. Přijala jsem. Tančila jsem snad se všemi. Alec měl pravdu, protože se Demetri a Felix opravdu o mě skoro poprali. Díky bohu za to, že Felixe vyzvala Rose. Ale potom jsem s ním samozřejmě taky tancovala. Největší překvapení bylo, když pro mě došel Caius. Tančili jsme spolu tango. Docela to mezi námi jiskřilo. Asi tak ve tři ráno to na mě dolehlo a mně se chtělo strašně moc spát. Ostatním jsem řekla, ať klidně zůstanou, jenom mě bude muset někdo odvést do pokoje. Ujal se toho táta. V pokoji jsem se akorát převlíkla, odmalovala a šla spát. Usnula jsem okamžitě s úsměvem na rtech.

Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 6. kapitola: