Po delší době, další kapitola. Koukněte se na shrnutí! Jinak nevím, jak bych tuto kapitolu popsala. :) Uvidíte sami. :)
13.10.2010 (16:45) • eliskababy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1879×
8. kapitola
Ness:
Proudila jsem se v mé posteli. Chvíli jsem jen tak seděla a koukala do blba. Pak jsem se zase rozbrečela. Hlavu jsem zabořila do polštáře a máčela ho slzami. Někdo zaklepal na dveře.
„Dále,“ špitla jsem s hlavou pořád zabořenou do polštáře. Cítila jsem, jak se postel prohnula a slyšela utěšující hlas maminky.
„Ššš, zlato. Bude to v pořádku. Neplakej.“
Přesunula si mě do náruče a já jí objala. Kolíbala mnou a začala mi zpívat písničku, kterou mi zpívala když jsem byla malá a bylo mi smutno.
Holčičko neplač.
Budu tady až se ti začne hroutit svět.
Holčičko všechno je v pořádku.
Tvé slzy uschnou.
Brzy budeš volná a vzlétneš (oh).
Vzlykala jsem, neschopná přestat plakat, i když mi slzy už vyschly.
Když jsi v bezpečí uvnitř svého pokoje, sníváš o místě.
Kde nic není těžší než se zdá.
Nikdo nikdy nechce.
Ani se nesnaží vysvětlit.
Bolest srdce, kterou přináší život.
A co ta bolest znamená.
Nedokázala jsem si přestavit, že bych si měla vzít jednoho z těch zmetků.
Když tu není nikdy jiný,
podívej se do svého nitra,
jako svůj nejstarší přítel.
Prostě věř svému vnitřnímu hlasu,
potom najdeš sílu,
která ti ukáže cestu.
Naučíš se začít,
věřit svému vnitřnímu hlasu.
Proč mi to udělali? Čím jsem si to zasloužila?
Holčičko neskrývej se.
Nikdy se nezměníš.
Když jen utečeš (oh).
Holčičko vydrž.
Brzy nastane tvůj zářivý den.
Manželství. Zvedal se mi žaludek z pomyšlení, že můj manžel bude jeden z nich.
V dnešním světě, kde nevinnost tak rychle ztrácí.
Je moc těžké zůstat stát, když se tak bojíš.
Že ti nikdo nepodá ruku.
Aby ses jí chytla.
Když jsi ztracena venku.
Nahlédni do své duše.
Svatební noc… Ne! Já nechci! Pomoc…
Když tu není nikdy jiný.
Podívej se do svého nitra.
Jako svůj nejstarší přítel.
Prostě věř svému vnitřnímu hlasu.
Potom najdeš sílu.
Která ti ukáže cestu.
Naučíš se začít.
Věřit svému vnitřnímu hlasu.
Život je cesta.
Může tě vzít kamkoli si vybereš.
Tak dlouho jak se učíš.
Najdeš všechno co, kdy budeš potřebovat vědět.
(Buď silná)
Překonáš to.
(Vydrž)
Zvládneš to.
Jenom to nevzdávej, protože
nikdo ti nemůže říct, co nesmíš dělat.
Nikdo tě nemůže zastavit, víš, že to říkám tobě.
„Mami,“ zašeptala jsem.
„Copak?“ zeptala se mě.
„Já nechci. Proč mami? Proč já?! Co jsem udělala?“ začala jsem hystericky křičet.
„Nessie, uklidni se. Nedokážeš si představit, jak je mi to líto. Kdybych mohla udělat cokoliv, jen abych tomu zabránila, tak to udělám. Ale nejde to. Nechci tě ztratit, ale ty musíš žít! Proti Volturiovým bychom neměli šanci. Promiň.“ Podívala jsem se na ní. Mám tři možnosti.
Za prvé: Celý měsíc budu truchlit.
Za druhé: Nechám svou rodinu, aby za mě bojovala a všichni umřeme a za třetí:
Ten měsíc se budu snažit využít na plno. Pohled na její bolestně staženou tvář mě přesvědčil k možnosti číslo tři. Pokusila jsem se usmát.
„Mami, já se teď půjdu vysprchovat a pak si půjdu dát něco k jídlu, ano?“ řekla jsem jí. Pousmála se, přikývla a odešla. Sebrala jsem se a šla do koupelny. Obrazu v zrcadle jsem se doslova lekla. Na hlavě vrabčí hnízdo, kruhy pod očima, červená pleť. Vzala jsem kartáč a snažila se rozčesat si vlasy. Šlo to ztuha, ale přece jenom se mi to povedlo. Svlékla jsem se a vlezla si do sprchy. Proud teplé vody byl jako extáze. Uvolnil mi tělo a zlepšil náladu. Dala jsem si na čas. Umyla si vlasy, oholila se a hned jsem se cítila líp. Zabalila jsem se do ručníku. Vlasy jsem si vyfoukala a tím i trochu narovnala. Celé tělo jsem si namazala malinovým tělovým mlékem. Namalovala jsem se a šla do šatny. Vybrala jsem si jenom obyčejné, růžové triko, džíny a tenisky. Když jsem se koukla do zrcadla, to, co jsem viděla, nebylo vůbec špatný. Mrkla jsem na hodiny a zjistila, že je přesně poledne. Seběhla jsem schody a šla rovnou do kuchyně. Esmé akorát dávala na talíř palačinky.
„Ahoj,“ pozdravila jsem jí a dala pusu na tvář. Koukala jsem se jí přes rameno, jak dává na palačinky velký kopec šlehačky a sype je čokoládou. Nezapomněla ani na vanilkovou zmrzlinu. Už jsem netrpělivě klepala nohou. Když to dodělala, doslova jsem jí talíř vytrhla z ruky, vzala si příbory, zasedla ke stolu a vrhla se na to. Jenom jsem slyšela, jak se zasmála. Dojedla jsem poslední sousto, když se mi kolem pasu obmotaly horké ruce.
Otočila jsem hlavu a spatřila Jakovu tvář, prozářenou úsměvem. Usmála jsem se taky, on se sklonil a políbil mě. Polibek se prohluboval, když si někdo odkašlal. Odtrhli jsme se od sebe.
„Odkdy mají upíři kašel?“ zeptala jsem se nabručeně. Odpovědí mi byl jen smích. Šla jsem se dívat na televizi. Byli tam všichni. Sedla jsem si na pohovku, ale očividně se to Jacobovi nelíbilo, tak mě nadzvedl, sednul si a mě si posadil na klín. Spokojeně jsem se o něj opřela.
„Tak. Co budeme dneska dělat?“ zeptala jsem se.
„Co kdybychom jeli do aquaparku? V Seattlu otevřely nový,“ navrhla Rose. Nadšeně jsem zakývala hlavou a koukla se po ostatních. Všichni s úsměvem souhlasili, jen Emm měl nějaký keci, že se chce koukat na baseball. Nadšeně jsem se rozeběhla do pokoje si připravit. Za sebou jsem zaslechla jenom pobavený smích. V šatně jsem vyhrabala plavky, v koupelně jsem si vzala ručník a mýdlo. Na sebe jsem hodila mikinu a šla dolů.
Jela jsem v autě s mamkou, taťkou a Jakem. Celou dobu jsem polo-ležela na Jakeovi. Bylo mi fajn. Zavřela jsem oči a ani nevím jak, jsem usnula. Probudil mě až Jacob, že jsme na místě.
Autor: eliskababy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 8. kapitola:
Krásné!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!