Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - 15. kapitola

23.10.2011 (12:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 5204×

III – 15. Kapitola

To snad není možné! Už několikrát jsem si prohledala zavazadla a všechny věci. Nikde nic. Našla jsem sotva pár drobných po kapsách. Kreditní karty, šeky, hotovost. Nic. Všechno bylo pryč. Vlastně jsem ani neměla jistotu, že jsem je měla u sebe, stejně jako doklady.

„Bello, jste připravené?“ zajímala se Rosalie zpoza dveří. Zaklepala a vstoupila do pokoje. „Co hledáš?“

„Nějaké peníze.“

„Žádné nepotřebuješ,“ odsekla mi a já zahlédla její udivený výraz, jako bych chtěla něco nepřípustného.

„Potřebuju, Nessie už nemá skoro žádné plenky, pudr a…“

„Všechno, co je potřebné, zaplatím. S tím si nedělej starosti.“

Zaskočeně jsem se na ni podívala. Tělem mi pulzoval divný a nepříjemný pocit. Nevěděla jsem, co si mám myslet a jak reagovat. Všechno se obrátilo proti mně, ale jak bojovat s něčím, co nevidíte?

. . .

Ve vzduchu byl cítit strach. Můj strach! Moje srdce v hrudi bilo tak silně, až mi skoro lámalo žebra. Záda mě bolela od něčeho tvrdého, na čem jsem byla položená. Tma. Snažila jsem se zorientovat v nerozsvícené místnosti a zjistit, co mě to vlastně probudilo. Byl to pláč. Naříkající pláč mojí malé holčičky.

Moje dítě!

Chtěla jsem se dostat k místu, odkud se ozývala, ale nešlo to, nějaké síly mi to nechtěly dovolit. Zoufalství a bezmoc mě celou pohltily. Volala jsem ji, ale bylo to zbytečné.

Tma se změnila v šero a já spatřila v rohu místnosti něco hranatého, připomínajícího krabici, přesně z toho místa, kde moje dítě naříkalo. Rychle jsem hledala něco, jak bych se k ní dostala, ale moje zápěstí, spojená k sobě, mi to nedovolovala. Páska obmotaná okolo rukou, se mi jen víc zařezávala do kůže, ale pálivá bolest, jako by šla mimo mě. Nic jsem necítila, jen neskutečný strach o moje miminko. Kde to jsem?!

„Edwarde?“ Věděla jsem, že tu není, aby nás ochránil. Něco ve mně mi říkalo, že ani nepřijde.

Místnost najednou zavalila spousta světla, až mě oslepilo, přicházelo z najednou otevřených dveří. V záři stanula mužská postava, která se ke mně čím dál tím víc přibližovala. Smysly mi otupila předzvěst nebezpečí. Splašené mrkání mi dovolovalo ulevit očím od prudkého světla a zároveň zahánělo slzy, které se mi začaly valit po tváři. Nemohla jsem nic, jen ležet. Moje malá holčička!

Muž přišel ke mně a jeho dlaň spočinula na mém boku, jenž hrubě pohladil a povytáhl látku mého oblečení, aby odhalil pokožku mého lůna. Až teď jsem si uvědomila, že moje břicho je obrovské. Zakulacené pod náporem postupujícího těhotenství, jako bych měla každou chvíli porodit.

„Zase ho voláš?“ zasmál se nepříjemně a zmáčkl moje vystouplé břicho, až to zabolelo. Pohlédla jsem na něho. Toho člověka jsem viděla poprvé. Jeho tmavé oči mě děsily, stejně tak jeho tvrdá tvář.

„K-kdo j-jste?“ podařilo se mi ze sebe dostat mezi vzlyky. Neodpověděl. Prohlížel si mě způsobem, který se mi nelíbil. Pak se jeho pohled přesunul k mojí holčičce a vykročil jejím směrem. Seděla v krabici, vystlané jen dekou a natahovala ke mně svoje drobné ručičky, tvářičky měla celé rudé a plné špinavých čmouh, svoje krásné zlaté vlásky měla celé zacuchané.

„Ne, nepřibližujte se k ní!“ Snažila jsem se ho zastavit. Moje ztěžklé tělo se nedokázalo ani zvednout, jen pouta se mi ještě více zařízla do zápěstí. Pramínek krve mi stekl po paži. Srdce mi tlouklo o život. „Nechte ji být! Moje dcera!“

Zvedl ji ze země a vrátil se s ní zpět ke mně. Hledala jsem v jeho obličeji známku toho, co se chystá udělat, ale nic se mi z jeho tváře nepodařilo vyčíst. Jednou rukou ji přidržel a druhou ke mně natáhl a potěžkal moje nahé ňadro, které bylo kvůli vytahané tunice celé odhalené.

„C-co… Co chcete?! Pusťte moje dítě, prosím…!“ Moje naříkání ho nijak neobměkčovalo. Upustil mé prso a k mému překvapení položil Nessie vedle mě a nasměroval ji k místu, které právě ošahával.

„Nakrm ji a pak tě pustím na mísu.“ Odvázal mi ruce. Neodešel, jen se posadil o kus dál na podlahu a nespouštěl ze mě svoje oči. Najednou měl v dlaních vojenský nůž a výhružně si s ním hrál, plácal se jím po dlaních.

Moje tělo bylo celé rozlámané. Ruce se mi klepaly a zápěstí znecitlivělo, že jsem si myslela, že si svoje dítě ani nepřidržím u bradavky. Hnusilo se mi, že musela vzít do své sladké pusinky něco, na co on předtím sahal, ale nebylo jiného zbytí. Její pláč utichl a já se na okamžik dokázala soustředit na sebe. Břicho mi nepříjemně pnulo a já vyčkávala sebemenší pohyb ze svého lůna. Důkaz, že ten rašící život ve mně je stále živý. Silný pohyb, který mi zavlnil pokožkou u žeber, mě donutil spustit nový nával slz. I moje nenarozená miminka žila! Krapet štěstí v téhle černé chvíli. Jsme všichni v pořádku.

Nessie ještě ani neopustila moje prso a on už mi ji bral. Vyrval mi ji z náruče. Nebyla jsem dost silná, abych mu zabránila, aby mi ji odvedl. Panika mě znovu polapila a odsouvala někam dozadu mozku rozumné myšlení.

„Potřebuje přebalit,“ namítala jsem, ale on ji jen položil zpět na svoje místo a do krabice jí vložil dětskou lahvičku s nějakou tekutinou. Nevěděla jsem, kdo je, nemluvil, chtěl jí ublížit? Pokusila jsem se zvednout a dojít k ní, nohy mě však zradily, byly ztuhlé a slabé, moje tělo bylo ztěžklé těhotenstvím. Podařilo se mi spadnout na kolena a přidržet se dlaněmi podlahy. Jen zázrakem jsem nedopadla na své plné lůno.

Plíce nadechovaly a vydechovaly vzduch prosycený plísní. Celé tělo se mi chvělo v nesmyslném třesu, skoro jsem se po čtyřech doplazila ke své dceři, ale silnější obhroublé paže mě zastavily a chtěly odtáhnout pryč od ní. To jsem nemohla dovolit. Moje dítě! Bránila jsem se, křičela v ochraptělém jekotu, ale tím jsem si ještě víc ubližovala...

„Bello!“

„Edwarde!“ Vzdávala jsem se v myšlence, že je tu se mnou. „Edwarde?“

„Bello, lásko!“ Něco se mnou třáslo. Ten neznámý chlap najednou zmizel, jakoby se rozplynul. Místnost se hroutila, stáčela se jako ve víru. Nessie plakala… Bylo to tak rychlé!

Zavřela jsem oči před tím vším, a když jsem je otevřela, všechno bylo pryč a já se ocitla ve stejné posteli, ve které jsem usínala. Taková náhlá změna. Přesto pocit naprostého ohrožení a slabosti přetrvával. Ucukla jsem před pohlazením a nevěřila, že ta osoba vedle mě je můj muž. Nevěřícně jsem si pohladila břicho, bylo zase maličké, jen mírně vystouplé. Nessie! Přiběhla jsem k postýlce s mírným zakolísáním, kde malá klidně spala. Z hrudi mi spadl takový kámen…

„Bello?“ oslovil mě Edward opatrně a já si uvědomila, že tu skutečně je. Dva kroky ode mě, připraven mě chytit. Natáhla jsem k němu ruku.

„Edwarde?“ Ve vteřině mě objímal ve svých pažích. To aroma. Ano, byl to on a já se rozbrečela.

„Už je to dobré, lásko, jen se ti něco zdálo. Křičela jsi a plakala ze spaní.“ Hladil mě po linii páteře. Pomáhalo to, i když ne moc. Mírně se ode mě odtáhl, prsty mi přejel po tváři a setřel slané kapky z líce. „Jsi v pořádku?“

Zmohla jsem se jen na pouhé pokývání hlavy a dávala si vše dohromady. Noční košilka se mi lepila k tělu, jak mnou byla propocená. Slunce se už neúspěšně dobývalo přes žaluzie do místnosti.

„Jsi v pořádku? Pojď si lehnout, celá se klepeš.“ Odvedl mě zpět do postele a přikryl pokrývkou. Jen vedle mě seděl, nic neříkal a já se pomalu vzpamatovávala z prožitku. Pak mě popadla neuvěřitelná radost a já se přitulila ke svému muži. Ten se dvakrát nenechal pobízet a přitáhl si mě na klín, hladil po vypouklém břiše a líbal do vlasů. Chlácholil jako pokaždé, když se mi něco ošklivého zdálo.

„Kdy..,“ nadechla jsem se, „kdy jsi přijel?“

„V noci. Spala jsi a já tě nechtěl budit. Rosalie říkala, že jsi byla unavená. Byl jsem u tebe a naší malé po celou dobu, pak jsi sebou začala házet a… Co se ti zdálo?“

„Nechci o tom mluvit,“ odbyla jsem ho. Nechtěla jsem si tu noční můru připomínat. Moje sny byly tak živé.

„Víš, že se mnou můžeš mluvit o všem.“ Pohladil mě po tváři.

„Spíš ty mi řekni, co se tu děje…“

„Miluju tě. Ale jestli se ptáš na to, proč jsme tady, tak to ber jako prázdniny. Příjemnou dovolenou.“

„Proto jsem zůstala bez tebe, dokladů, financí a jakéhokoliv vysvětlení? Není to moc příjemné, Edwarde.“ Mimo pár drobných po kapsách jsem neměla ani na plenky pro Nessie.

„Rosalie s Emmettem se o tebe nestarali dobře?“

Zakroutila jsem hlavou. O to tu nešlo. Přišlo mi, že mě Rose hlídá víc, než svoje oko v hlavě. Jen nákup s ní byl peklo, nepustila mě z očí, i na toaletu šla se mnou, a to se mi chtělo každou chvíli. A nechat ji, aby za mě platila, bylo nepřípustné a nemyslitelné. Dovolit jí, aby měla navrch.

„Co jsi dělal těch čtrnáct dnů, co jsi s námi nebyl?“ zeptala jsem se ho až vyčítavě jako nějaká žárlivá a dopálená manželka, i když jsem si slíbila, že mu budu víc věřit. Prostě se mi tahle situace líbila čím dál tím méně. A ten sen…

„Myslel jsem na vás, vyřizoval nové doklady, odjel za obchodem, prodal a koupil pár akcií…“

„Dobrá, to stačí,“ zastavila jsem ho. „Teď mi řekni, proč jsem s Nessie musela tak narychlo odjet a jestli už konečně nedostanu odpověď, tak se zeptám Alice a ta mi to poví.“

Edward mě obdaroval jedním ze svých zářivých úsměvů a já cítila, jak roztékám. Jen silou vůle se mi na tváři držela neprůbojná maska.

„Bylo to jen předběžné opatření. Alice měla vidění, že nás přijdou poctít návštěvou jedni nomádi – ne zrovna vegetariáni. Moc dobře víš, že mi je vaše bezpečí nadevše.“ Nedíval se mi do očí, jen se dlaní dobýval pod mou košilku, až mi ji shrnul pod prsa a krouživým pohybem přejel po mém břiše.

„Krásně se mi zakulacuješ, miláčku. Carlisle s ostatními dorazí zítra a pak tě vyšetří, chci mít jistotu, že jde všechno, jak má.“

„To nevysvětluje, proč jsi mi vzal telefon a doklady.“ Zakroutila jsem hlavou. „Edwarde, co mi to tu tajíš? Je to vážné?“

„Bello, musíš mi věřit, že pro tebe a děti chci jen to nejlepší.“ Jeho ruka neopouštěla moje lůno, jen jeho pohled zabloudil k postýlce, kde naše malá zakňourala na znamení, že se brzo probudí a bude se nás dožadovat.

„Chceš mě opustit?“ vyhrkla jsem unáhleně. To jediné mě napadlo. Nevím, jak jsem na to přišla, ale na vteřinu jsem si připadala jako tehdy, když mi v lese oznámil, že mě nemiluje a odchází.

„Ježíši, proboha, to ne! To už nikdy neudělám! Jak tě jen něco takového mohlo napadnout?“ Sevřel mě ještě více ve svém sevření. „Jsme rodina. Máme nádhernou dceru a další přírůstky na cestě. Neodešel bych od tebe, ani kdybys chtěla. Potřebuji tě, Bello. Jsi můj svět, můj život roste v tobě, i když já jsem mrtvý. Nikdy jsem nikoho nemiloval tak, jako tebe.“ Vtiskl mi polibek na čelo.

„I já tě miluju, Edwarde. Ale mám strach, že nám někdo ublíží a já nevím kdo. Tyhle tajnosti mě jen stresují. Taky nás chci ochránit, chci být připravená, kdyby se cokoliv dělo.“

„Ty se teď, moje ženo, budeš připravovat jen na porod – na příchod našich dětí na svět a jakoukoliv ochranu necháš na mně. Nechci tě teď vidět někde, kde by ti cokoliv hrozilo, nanejvýš tak v posteli, kde si tě budu uzurpovat já sám,“ pokusil se o vtip a já se zasmála. Pak začal vážně: „Tajná služba zatkla našeho právníka, který nám obstarával doklady. Nic vážného, jen chceme mít jistotu, že je vše tak, jak má. Občas se tohle stane, nemusí ti to dělat starosti. Přesto musíme zachovat určitou prevenci proti těmhle případům. Dokud se tahle aféra neurovná, bude lepší, když zůstaneme tady.“

Pokývala jsem hlavou, že rozumím. „Děkuju, že jsi mi to řekl. Moc si toho vážím.“ Teď už jsem si mohla složit hlavu na jeho rameno a nechat se rozmazlovat jeho pohlazeními. Vlastně se mi ulevilo, že už vím, co se tu děje, i když mě ten problém trápil, ale věřila jsem, že se to všechno brzo urovná. Přesto…

„Edwarde?“

„Ano?“

„Už nikdy nechci, aby se Rosalie vydávala za matku mého dítěte. Já jsem Nessiina máma a tak to i zůstane!“

Večer jsem seděla u večeře, no spíš se jen tak nimrala v jídle a pozorovala Edwarda, jak si na dece hraje s Nessie. Smál se, když se po něm malá snažila nešikovně vyšplhat a zatahat ho za rozčechranou kštici. Strašně se jí líbil tatínkův odstín vlasů, který měla i ona sama. Pokaždé skončila spadlá na zadečku i s oporou tatínka, ale to ji nijak neodradilo od nových pokusů.

Edwardův pohled se zvedl od našeho dítěte, nejprve na Rosalii, která je z křesla také pozorovala a pak na mě. Zamračil se. Předal Nessie její tetě a přešel za mnou k jídelnímu stolu, kde se s vážným výrazem posadil naproti mně.

„Co se děje, Bello?“

„Nic.“

„Rosalie říkala, že poslední dobou moc nejíš. Prý ještě méně, než na začátku. Je ti špatně?“

„Nemám hlad.“ Zakroutila jsem hlavou a položila vidličku. Tak trochu jsem se zase viděla u noční zmrzliny anebo chipsů, i když jsem na ně zrovna neměla chuť.

„Bello.“ Vzal mě za ruku. „Musíš teď hodně jíst, kojíš a jsi těhotná. Potřebuješ živiny, nejen pro sebe, ale i naše malé, které jsou na tobě závislé,“ snažil se mi domluvit, jako bych tyto fakta sama nevěděla. S přemáháním jsem do sebe dostala alespoň něco, vlastně jsem za to byla na sebe i pyšná a on mi mou radost zkazil.

V očích se mu zračila starost. V hlavě mi zněla Carlisleova slova, že musím přibrat, ale vůbec mi to nešlo. Popadly mě obavy ze zítřejší lékařské prohlídky, jestli Carlisle zjistí, že jsem ubrala z váhy… Na to jsem ani nechtěla pomyslet. Nejen Edward bude vyvádět.

„Snažím se,“ dodala jsem na svou obranu a cítila se provinile, pak mě popadla zlost. „A víš, co? Zkus si to sníst sám, když je to tak lehké,“ prskla jsem po něm, vytrhla mu svou ruku z té jeho, sebrala se a chtěla od něj odejít.

Do očí se mi draly slzy. Ne, teď nesmím brečet! Sakra, a je to. Utřela jsem si mokrou tvář, která byla hned zase vlhká od tekoucích slziček.

„Bello,“ snažil se mě zastavit Edward, než jsem se nadála, přitáhl si mě k hrudi a snažil se mě utišit. Moje dlaň sevřela jeho košili a odmítala ji pustit. Edwardovi bylo jedno, že mu tady bezdůvodně smáčím košili a zůstávají mu na ní stopy po mojí řasence.

„Už je dobře.“ Hladil mě chlácholivě po zádech sem a tam. „Jen trpíš nechutenstvím, to přejde.“ Mohla bych tak stát věky, kdyby nás někdo nevyrušil. Líbilo se mi, že je Edward konečně u mě a nejsem tu už sama, obrazně řečeno.

„A co kdybyste si vy dva někam vyrazili?“ navrhl nám za zády Emmett a Edward se na mě s otázkou podíval.

„Musím Nessie vykoupat,“ poznamenala jsem a na to se ozvala Rosalie, že to udělá. Jak jinak.

„No… Tak dobře, jen se převléknu,“ rezignovala jsem.

„Vypadáš dobře, lásko. Myslím, že můžeš jít takhle.“ Táhl mě Edward ke dveřím, jako bych si to měla rozmyslet. Byl nadšený, že jsem souhlasila.

Podívala jsem se po svém úboru – džíny s rozepnutým knoflíkem, které jsem přes své břicho nedokázala zapnout a skrývala to pod vytahaným svetrem, stejně jako tričko ucintané od mléka. Nemluvě o vlasech, které byly, stejně jako Edwardovy, rozcuchané od Nessiiného hraní.

„Edwarde, potřebuju ještě čůrat,“ namítla jsem a on své sevření povolil.

„Dobře. Pospěš si. A neběhej po schodech.“

My dva. Kino. Film o Draculovi. Edward se snaží skrýt pobavený úsměv při hororu, i když ho musel vidět víckrát. Ani já jsem nebyla pozadu, když na nás upíří muž ve filmu vycenil umělé špičáky a zacvakal zuby.

Přesto to nebylo to hlavní. Užívala jsem si tu chvilku s Edwardem, už dlouho jsme nebyli sami jen tak na rande. Možná naposledy, ještě než odešel, a narodila se Nessie. Nemůžu jako schůzku počítat setkání, kdy chtěl vidět svoji dceru. Bylo zvláštní, jak to bylo příjemné.

Edwardova dlaň mi spočinula na koleni a pomalu se posouvala výš, dokud ji moje ruka nezastavila před místem, kam směřovala. Můj muž se na mě šibalsky podíval a v očích mu hrály jiskřičky, které mu hned zmizely, a v očích se mu objevilo překvapení, když moje prsty sevřely zip u jeho kalhot. Stěží se mi podařilo potlačit vítězný úsměv. Nečekal to.

Nahnula jsem se k jeho uchu a zašeptala: „Co kdybychom se pomilovali teď hned tady nebo za pár okamžiků v autě a pak si spolu zašli na lov?“ řekla jsem. Snažila jsem se, aby můj hlas vyzněl eroticky. Edward se zachvěl a s otevřenými ústy se na mě podíval.

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - 15. kapitola: