Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávidím tě! - Odpovědi 4

01.05.2010 (11:30) • AnnieJaneV • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2150×

Odpovědi

Když jsem skončil, Edward ještě chvíli mrkal a pak se zatvářil ztrápeně, nevěřícně a nakonec zmučeně. Musel jsem se ho zeptat „Edwarde já tomu nerozumím. Nechápu ani tebe ani Alice a ani Jaspera, nechápu, proč se všichni tváříte, tak…, tak zmučeně. Proč, já to nechápu.“ Edward se na mě chvíli díval se zamyšleným výrazem a o něčem dlouho přemýšlel.

„Tady není vhodné místo na vysvětlování, pojď.“ Pobídl mě i rukou a tak jsem se trochu váhavěji k němu rozešel. Šli jsme do domu, tam už na nás čekali ostatní a těkali po náš očima, asi čekali, že se popereme nebo něco podobného, proč taky ne, když je z celého svého srdce nenávidím!

Edward mi pokynul, abych si sednul na jednu z pohovek, posadil jsem se a můj pohled, sklouzl k té krásce s černými vlasy, byla opravdu velmi mladá, možná ještě mladší než já!

„Tak dobře,“ začal Edward a já svou pozornost obrátil k němu, „co chceš, abych ty vysvětlil?“

Nepatrně jsem se ošil, byl jsem nervózní a nevěděl jsem, jestli je vhodné se ptát před všemi. Nakonec jsem si řekl, fajn vybalím to na něj, ať se s tím popere sám.

„Chci vědět proč? Proč jsi opustil mou matku? Proč si ji nikdy nehledal? A proč tvrdíš, že ji miluješ, když ona má v deníku něco jiného?“ Jeho pohled zabloudil na deník položený na stolku a já tak nějak věděl, co chce udělat a tak jsem dodal. „Jo mámin deník si budeš moct přečíst, ale nejdříve mi odpověz, proč?“ dal jsem důraz na to poslední slovíčko, protože to jediné mi vrtá hlavou. Proč to všechno?

„Tak dobře Edwarde,“ když to tak vyslovil, po tváři mu přeletěl smutný úsměv. Jasně došlo mu, že mně takhle mohla pojmenovat jedině máma. „Nevím, co všechno Bella napsala do deníku, ale na její osmnáctiny Alice připravila oslavu, bohužel Bella se řízla o papír. Jasper z nás abstinoval nejméně, těžko se ovládal. Pokusil se Bellu zabít, naštěstí jsme ho však zastavili v čas, ale Bella byla stejně trošku zraněná. To mě donutilo přemýšlet o odchodu. Jediným důvodem proč jsem odešel, byl ten, že jsem chtěl, aby vedla šťastný normální, lidský život, aby měla děti, rodinu a klidný život. Neměl jsem ani ponětí o tom, že by mohla otěhotnět, natož porodit a stát se upírem. Netušil jsem, že je to vůbec možné. Ale chci, abys věděl, že tvojí matku jsem opustil jen proto, aby měla normální život.“ Povzdechl si a zase se nad něčím zamyslel.

„Ale vždyť ona má normální život,“ vyhrkl jsem najednou. „Má rodinu, má dá se říci vše, co si kdy přála,“ nechápu, jak může pochybovat o tom, že já pro ni nejsem rodina!

Asi si všiml mého výrazu a hned řekl. „Promiň, nemyslel jsem to tak, jako že rodinu nemá. Jak jsem viděl je celkem šťastná a spokojená. Víš, ale já pro ni chtěl lidský život. Ne upíří.“ Proč jako?

„Proč? Máma říká, že nic lepšího jí potkat nemohlo. Miluje to být upírem.“ Usmál jsem se nad vzpomínkou maminky, jak vždycky tohle říkala s úsměvem.

„Edwarde? Počkej, ty tady tvrdíš, že jsem tvůj strýček, Rosalie je tvoje tetička a Carlisle je tvůj dědeček? Jo, Esme je tedy v tom případě babička!“ Najednou se do našeho rozhovoru vmísil Emmet a mně bylo jasné, proč máma říkala, že je vtipálek prvního kalibru. Na jeho otázky jsem jen přikývl. Emmet se práskl do čela a začal se smát na celý dům, že i skla se otřásaly. „Hm, tak babi co bude na večeři, jo a dědo, budeš nám vyprávět pohádku?“ Začal napodobovat škemrající dítě a já se neudržel a začal se smát stejně tak i zbytek rodiny, včetně Edwarda-mám mu říkat otec, nebo táta? Sakra, co pro mě teď znamená?

„Edwarde, můžu se na něco zeptat?“ zeptal se mě nesměle Carlisle. Nejdřív jsem nevěděl, jestli myslí mě nebo jeho, ale když svůj pohled upíral na mě, bylo mi to jasné. Přikývl jsem.

„Jak byla Bella proměněna? A jak zvládla porod?“ V jeho očích jsem viděl zvědavost a bylo mi jasné, že se asi jen tak nedá přežít porod poloupíra.

„Já jsem ji proměnil, při porodu, když umírala. A porod, je zapsaný v deníku. Já si jen velmi dobře pamatuju můj první pohled na ni.“ Alice v tom zalapala po dechu a vytřeštila na mě oči. Dobře věděla, jakou vzpomínku myslím a věděl to i Edward, ale ten vypadal, jako by byl ztracený v myšlenkách.

„Ano Alice, ten první obrázek, který jsem ti ukázal, to byla Bella.“ Usmál jsem se na ni a ona jen přikývla hlavou, ale to už Carlisle chtěl položit otázku a já věděl jakou. Podíval jsem se na něj a s úsměvem řekl.

„Ano Carlaile mám talent a s radostí ti ho ukážu.“ Usmál jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Zvedl jsem se a přešel k němu. Ruku jsem mu položil na rameno a začal, jak já tomu rád říkal, prezentaci. Carlisle nejdřív sebou cukl, jako každý, ale nesnažil se vymanit, spíše vypadal, že by rád viděl toho mnohem víc. Když jsem skončil, usmál jsem se na něj. On zase vypadal, že by rád věděl víc a na očích jsem mu viděl spousty otázek a já věděl, že na všechny budu muset odpovědět. Ale ještě předtím, než mě začnou bombardovat otázkami, chci něco vědět. Přešel jsem k malé černovlasé upírce a zeptal se. „Jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se s něhou v hlase, ani nevím, kde se tam vzala, ale zdá se, že na ni to udělalo dojem.

Zamrkala a neuvěřitelně kouzelným hláskem řekla „Jasmína“. Nikdy jsem netušil, že něco takového dokážu vůbec cítit, ale připadalo mi, že v břiše mám hejno motýlů, kteří mě tam uvnitř lechtají.

Autor: AnnieJaneV, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávidím tě! - Odpovědi 4: