Bellinu matku zabije upír. Ona prahne jen po pomstě a nenávidí upíry, než se zamiluje... Čtěte pokud chcete vědět víc a piště prosím komentáře.
20.02.2010 (11:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5886×
1. Pohřeb
„Pomstím tvou smrt, mami. I kdybych měla jít za tím upírem do pekel!“
Slibovala jsem své matce, když jsem držela v náručí její mrtvé a krve zbavené tělo. Viděla jsem ho jen vteřinku, ale byla jsem si jistá, že tuhle tvář nikdy nezapomenu.
Když jsem se trochu vzpamatovala, vytáhla jsem mobil z kapsy a okamžitě volala otci. Matka ho opustila když mi bylo 12 let a nikdy mi neřekla proč. On ji vždycky miloval a nevyrovnal se s tím. Musí to vědět – hned!
„Tati ona je… mrtvá!“ zlomil se mi hlas.
„Bello, zlatíčko, co to povídáš? Kdo je…?“
„Máma!“ přerušila jsem ho.
Mlčel, dokud jsem nezačala zase já.
„Tati, já ho viděla on… (v tu chvíli mě napadlo, co když půjde teď po mě a přeběhl mi mráz po zádech) … mohl bys přijet, mám strach.“ Otočila jsem najednou.
„Dobře zlato, sednu na první letadlo a pak mi všechno povíš.“
Táta přiletěl brzy ráno.
„Tati já chci odtud pryč!“ řekla jsem mu místo pozdravu.
„Samozřejmě Bells, hned po pohřbu odjedeme domů, do Forks, ale nejdřív mi pověz cos viděla.“
Když jsem tátovi řekla, vše co jsem viděla, jen na mě upřeně zíral.
„Tak upír říkáš? To snad ne?“ Samozřejmě mi nevěřil.
„Tati, já vím co jsem viděla, nejsem blázen,“ řekla jsem mu váhavě, když jsem se zamyslela nad tím, jak asi vypadám po probdělé noci v roztrhaných džín ách a kožené bundě. Nejspíš si myslí, že jedu v drogách.
„Dobře Bells, řekněme, že ti věřím. “
Řekněme, že ti věřím? – Co tímhle krucinál myslel?
„Tys ses tak změnila, kde je ta moje malá roztomilá holčička co nosila růžové šaty?“ To je celý on, zlehčuje situaci.
„Tati nezapomeň, že už je mi 17, už nejsem ta malá holka. Teď jsem prostě tohle já.“ A ukázala jsem na svou současnou image rockerky.
„Nepůjdeš v tom i na pohřeb, že ne?“
„Neboj, mám i něco konzervativního. Mamka na tom trvala.“ Při vzpomínce na to, jak se jí vždy protočili oči k nebi, když mě takhle viděla mě zaplavil veškerý smutek, který jsem doteď dokázala potlačit.
„Proč ona???“ Rozplakala jsem se a schoulila se do tátovo připravené náruče.
V den pohřbu jsem se oblékla do černého kostýmku co mi mamka koupila před pár lety na pohřeb babičky. Vlasy jsem si svázala černou stuhou a nasadila jsem si sluneční brýle. Líčit jsem se nemusela, stejně by se to za chvíli všechno smylo. Vypadala jsem jako bych utekla z nějaké sekty, ale lepší už to být nemohlo. Bylo to to jediné, co jsem pro ni mohla teď udělat – vypadat jako vzorná holčička. Pak už jen ta pomsta.
Díky Bohu, že už je to za námi. Pomyslela jsem si když jsme se vrátili z toho pohřbu. Už jsem si nemusela hrát na to jak jsem silná a jak vše zvládám. Smrt matky mě bolela a moc. Byla mou nejlepší kamarádkou a teď jsem sama. Nikdo už mě neobejme a neutěší tak, jako to uměla ona. Zavřela jsem se do pokoje a plakala jsem. Byla prostě pryč a nikdo mi ji nedokáže vrátit.
„Je čas.“ Zaklepal na dveře táta.
„Musíme vyrazit na letiště“ dodal a já se pomalu loučila se svým dosavadním domovem.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nenávist vs Láska 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!