Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs Láska 10. kapitola

13.03.2010 (12:45) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3681×

10. Valentýn

Bella:

Alice mě právě nasoukala do šatů a posadila na židli před zrcadlo.

„Rose,“ zavolala sestru, „pojď jí udělat ty vlasy!“

„Jsem tu,“ byla tam během vteřinky s kulmou v ruce. Alice si mezitím vzala do rukou líčidla.

„Věř mi Bello, ani sama sebe nepoznáš,“ upozornila mě na výsledek. Bylo docela příjemné když se o mě někdo takhle staral. Rose mi z vlasů tvořila nějakej složitej drdol a nakonec mi podél obličeje srovnala můj jediný červený pramen, kterej by tam jakoby nepatřil, ale vypadalo to nádherně. I Alice už byla hotová. Tmavé stíny s náznakem rudé, přesně podtrhly ten drdol.

„Páni jsem to vážně já?“ zeptala jsem se jich.

„Kdyby se někdo ptal, je to naše práce,“ chlubila se Rose.

„Ještě nehty Bello, sneseš nalepený?“ ptala se Alice, když viděla mý krátký nehtíky, Rose zatím odběhla, aby se taky připravila.

„Jasně, lep to tam,“ kývla jsem jí.

„Hotovo Bello, teď se musím připravit ještě já, Rose!“ zase přivolávala sestru. Byly tak natěšený, že to bylo až neuvěřitelný.

Rose na sobě měla těsnej latexovej obleček, vypadala jako domina. Asi jí dalo práci se do toho nasoukat.

Alice si oblekla bílé krajkové šaty a nebejt rudé skvrny, co se jí linula od krku vypadala by jako nevěsta. Na hlavu si dala blonďatou barokní paruku a nad rty si nalepila pihu.

Za chvíli někdo klepal na dveře. Byli to kluci.

„Tak tady mám tu svou kočičku,“ prohlásil Batman Emmet.

Vypadal legračně, zatímco Jasper vypadal jako největší elegán, upoutaly mě jeho rudě zbarvené oči, ale museli to být kontaktní čočky. Minule měl oči zelenomodré. Trochu mě to děsilo.

„Jazzi, co ty oči?“ sykla na něj Alice.

„Chtěl jsem vypadat věrohodně miláčku,“ vymlouval se.

„To si ještě vyřídíme!“ zamračila se na něj.

„No ne Bello, vypadáš jak vampýrka, smím ti nabídnout rámě?“ mrkl na mě Jasper.

„Samozřejmě hrabě,“ odpověděla jsem s úsměvem.

Když jsme sešli dolů, stála tam Esmé s foťákem.

„Škoda, že tu není Edward, byli byjste aspoň v páru,“ posteskla si.

„Esmé, co to děláš?“ vyváděla Alice. Říkala jsem si co pořád tak plaší.

„Promiň Alice, uděláme pár fotek na památku.“ Alice jen zavrtěla nechápavě hlavou, ale pak jsme ochotně pózovali všichni.

„Já jen aby Carlisle o nic nepřišel, když musel odjet,“ usmívala se neustále, „dobře se bavte děti.“

Když jsme dorazili na ples, Jake už tam na mě čekal, byl převlečený za mušketýra a měl dlouhý vlasy. Vypadal legračně.

„Bello,“ podal mi růži s krátkým stonkem.

„To je přesně ono, Jacobe,“ vytrhla mi ji z ruky Alice a píchla mi ji do drdolu, pak si mě spokojeně prohlížela.

„Myslím, že Bella byla kouzelná i bez toho, ale když myslíš Alice,“ usmál se na mě a chytil mě za pravou ruku, připnul mi na ni náramek s přívěskem vyjícího vlka, „to máš k Valentýnovi, ale koukám, že už tě jeden šperk zdobí.“ Střelil očima po srdci na mém krku. Automaticky jsem ho sevřela do dlaně a povzdechla si.

„Ano, ale tenhle je od tebe. Nikdy ho nesundám, slibuju,“ políbila jsem ho na tvář. Na oplátku mi nabídl své rámě a šli jsme všichni hromadně do sálu.

Tančila jsem s Jakem, Emmetem, Jasperem, Mikem Newtonem a ještě s pár dalšíma klukama, všichni se rozplývali nad tím jak vypadám. Blížila se půlnoc, ale on tu stále ještě nebyl. Pak za mnou přicupitala Alice táhnouc někoho za ruku.

„Bello, ráda bych ti představila našeho bratra, Edwarda,“ spiklenecky se na mě usmála.

„Těší mě krásná Isabell, bylo by troufalé požádat tě o tanec?“ okamžitě jsem poznala jeho hlas. Přestala jsem dýchat a snad jsem i málem omdlela, ale už mě držel v náruči a já mu konečně viděla do tváře. Byl převlečen za Fantoma Opery a měl polovinu tváře zakrytou maskou, ale ty oči bych poznala vždy a všude.

Usmál se na mě tím nejkrásnějším úsměvem a řekl: „Dýchej Isabell, přece mi tu teď nezkolabuješ,“ a vedl mě na parket. Stihla jsem se jen otočit po Jacobovi. Jeho smutné oči prozradili, jak mu to trhá srdce, když mě s ním vidí. Alice se k němu naklonila a něco mu pošeptala. Musím se jí pak zeptat.

„Neboj, on to zvládne, na to aby tě nenáviděl, tě má moc rád,“ řekl mi můj anděl, vlastně Edward. Že mi to nedošlo hned. Byla jsem tak hloupá.

Začali jsme tančit a pro mě všechno přestalo existovat, jen jeho oči a on. Skutečnost, že je tady a se mnou.

„Proč mi tě Alice tajila?“ zeptala jsem se ho.

„Myslela, že to bude lepší, ale já jsem bez tebe nemohl vydržet a dnes jsem ji konečně přemluvil,“ políbil mě na spánek, protože ho měl nejblíže rtům a mě se zase podlomili kolena.

„Co jsi zač?“ zeptala jsem se ho naléhavě, „když se mi o tobě zdálo poprvé, skočil jsi po jednom upírovi, jsi snad nějakej zabiják upírů?“

Zamračil se.

„Prosím Isabell, ptej se mě na co chceš, ale na tohle se ne. Neodpovím ti na to, tedy alespoň zatím ne. Ano?“ naléhal.

Trošku mě to zklamalo, ale hlavně že můžu být s ním.

„Jak chceš, ale určitě se tě na to někdy zeptám znova,“ usmála jsem se na něj.

„Alice je kouzelnice, nevěřil jsem jí, když říkala, že z tebe udělá upírskou bohyni. I když pro mě jsi byla bohyní už předtím.“

„Děkuji,“ začervenala jsem se a vzpomněla jsem si na jeho vzkaz s karafiátem.

„Tak tohle ti přesně chybělo,“ zvedl mi něžně rukou bradu a přisál své rty na ty mé. Už jsme ani netančili, jen jsme tam stáli a líbali se. Trošku mě v pase zaklonil, aby to vypadalo jako taneční kreace, ale jeho rty stále drtili ty mé. Tolik jsem po tomhle okamžiku toužila.

Kdyby mě nedržel, už bych ležela na zemi. S tím budu muset něco dělat, přece nemůžu na sobě dávat tak znát, jak lítám v oblacích, když mě políbí.

Přestal mě líbat a narovnal mě.

„Snad z tebe nevysávám život?“ zavtipkoval, „nepůjdeme ven, bude tam větší klid.“

Kývla jsem a už mě vedl davem tanečních párů ven ze sálu.

V tuhle chvíli mi byl Jacob ukradenej.

„Asi bych ti měl něco vysvětlit, že?“ posadil mě na svůj klín, sundal si z obličeje masku a přehodil přes má ramena svůj plášť. Byl tak studenej, že to stejně nepomohlo.

„To bys měl. Co to bylo včera v noci?“ zeptala jsem se narovinu. Edward se zamyslel.

„Jen včerejšek tě zajímá?“ podíval se na mne provinile.

„Ne i předchozí večery, jak ses ke mně dostal?“

„Mám domluvu s tvýma hlídačema, jen Jacob mě za tebou nechce pustit, ale to chápu,“ začal vysvětlovat.

„Co se ti včera zdálo, byla jsi tak vyděšená?“ strachoval se o mě.

„Zabila jsem Jacoba, to se mi zdálo. Normálně jsem ho přejela. Bylo to hrozný,“ teď mi to naopak přišlo vtipný.

„A proč se tomu teď směješ?“ všiml si mého úšklebku.

„Nevím, přitom jsem se cítila vážně hrozně,“ přiznala jsem se.

„Co k němu vlastně cítíš?“ zeptal se provinile a vypadal jako by se odpovědi bál.

„Mám ho ráda, je jako můj brácha, nic víc,“ řekla jsem pravdu.

„A co já?“ zeptal se poníženě.

„Ty?“ odmlčela jsem se, „tebe znám tak málo, ale přesto mám pocit, že tě znám celej život. Už si ho bez tebe nedokážu představit,“ zabořila jsem mu ruce do vlasů a hleděla mu do očí. On mě k sobě naoplátku přitiskl tak pevně, že mě málem rozdrtil. Když jsem málem přestala dýchat, tak sevření povolil.

„Promiň,“ podíval se na mě provinile.

„Můžeš to odčinit,“ usmála jsem se a chtíč ze mě jen vyzařoval.

Začal mě líbat, svými rty drtil ty mé a já doufala, že tahle noc nikdy neskončí.

„Budeš se mnou celou noc?“ zeptala jsem se ho s prosíkem.

„Cokoli budeš chtít,“ a ještě mě políbil, „měli bychom se vrátit za ostatními,“ usmál se a ještě mě políbil.

Když jsme se vrátili do sálu, Jacob tam nebyl.

„Bello pojď prosím se mnou, chová se jako blbec,“ chytla mě za ruku Alice a někam mě táhla. Edward šel pomalu za námi. Přivedla mě k baru, kde Jacob úplně na mol obtěžoval Jessiku.

„Ahoj Jess, máš s ním problém?“ pozdravila jsem jí.

„No je dost na mol a vnucuje mi jak tě miluje,“ odpověděla a nespustila oči z mého doprovodu.

„Asi byste ho měli vzít domů Bello, je úplně mimo,“ dodala ještě.

„Díky Jessiko, postarám se o to,“ poděkovala jsem jí, „pomůžeš mi s ním?“ podívala jsem se na Edwarda.

Edward si hodil jeho ruku kolem krku a já tu druhou a vedli jsme ho ven.

„Bello, proč mi to děláš?“ začal mumlat Jake.

„Jacobe nech toho, vezmeme tě domů,“ řekla jsem mu.

„Ne! Já takhle domů nemůžu!“ a snažil se nám vyvlíknout.

„Můžu ho vzít k nám,“ nabídl se Edward.

„Dobrej nápad,“ podotkla jsem.

„Ne! K těm pijavicím nejdu!“ bránil se až se nám vysmeknul a spadl na zem.

„Co to plácáš, Jaku, vztávej! Vezmeme tě tedy k nám, alespoň táta uvidí jakého mám ochránce!“

„Jo jo, k tobě Bellinko a můžu spát u tebe v posteli?“ začal bejt trapnej.

Zoufale jsem se podívala na Edwarda, ale ten neztratil hlavu a hodil si Jacoba přes rameno.

„Tak na to zapomeň!“ řekl mu naštvaně.

Hodil ho na zadní sedačky svého Volva a pohrozil mu ať tam nezvrací. Pro jistotu jsme otevřeli všechny okýnka. Čerstvej vzduch mu neublíží. Jacob se ale nedal a vyklonil se ven. Křičel moje jméno, měla jsem chuť ho zabít. Edward mi s ním pomohl ještě do pokoje pro hosty.

„Tak já půjdu,“ podíval se na mě smutně.

„Nechoď on stejně bude spát až do rána, tuhle noc chci být s tebou“ prosila jsem.

„Dobře, ale Charliemu to vysvětlíš ty, až mě tady ráno načapá,“ škodolibě se na mě zakřenil. Bylo mi jedno, co mi táta řekne. Stálo to za to.

Jacobovi jsem připravila ještě kýbl, kdyby mu bylo zle a s Edwardem jsem si sedla do obýváku na gauč. Dlouho jsme si povídali. Přišlo mi vtipný, když vyprávěl, jak mě Alice před ním skrývala a pořád říkal, že to bylo pro mé dobro. Každý jeho dotek byl tak něžný a opatrný. Byl tak studený, že jsem se nakonec zabalila do deky, co tam měl táta připravenou pro sebe. Přitulila jsem se k němu a položila jsem mu hlavu na rameno. Pevně mě objal a vytáhl mi Jacobovu růži z vlasů a položil ji na stůl, abych ji nezničila. Pak mě políbil do vlasů a zašeptal: „Tak dlouho jsem na tebe čekal Isabell a teď tě mám ve své náruči.“

„Hlavně mě neopouštěj,“ podívala jsem se na něj a on mě políbil.

„Neboj, pokud si to sama nebudeš přát, tak tě neopustím,“ odpověděl mi.

Udělala jsem si na něm pohodlí a během chvíle, co mě hladil po vlasech jsem usnula…

------------------------------------

9. - 11.

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs Láska 10. kapitola: