Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs Láska 15. kapitola

24.03.2010 (15:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3357×

15. Další Alicino vidění

Edward:

Když jsem se vrátil domů od Belly a z lovu, Alice na mě čekala u mě v pokoji.

„Nesmíš jí to teď říct, ztratím tím kamarádku, vlastně dvě. Ona to nepřijme Edwarde. Mám strach a strašně mě štve, že teď nemůžu brečet!!!“ zanadávala si Alice.

„Já musím, už jí nemůžu lhát, já jí nechci ublížit. Předpokládám, že víš, co se dnes stalo,“ řekl jsem jí.

„Ano vím! Edwarde ona zmizí z našeho života, prostě tu nebude. Nezemře, ale odejde, daleko. Nevím kam!“ pokračovala Alice.

„Jak to víš? Mělas zase vidění?“ zeptal jsem se jí. Přehrála mi ho ve své mysli, bylo to rychlejší a pohodlnější.

„Takže to musíme nějak naplánovat. Máme dva měsíce,“ podotkl jsem.

„Všem už jsem o tom řekla,“ upozornila mě.

„Bella se to o nás dřív nedozví!“ dodala ještě.

„Ale řeknu jí to sám,“ upozornil jsem ji.

„Pokud jí to nedojde. Je tak slepá, tou láskou k tobě, ale aspoň máme šanci ji chránit,“ usmála se a vyklouzla z mého pokoje. Šel jsem za ní, protože jsme museli naplánovat protiútok proti Jamesovi.

Rodinná porada byla v obýváku. Carlisle se ujal slova jako první.

„Takže, máme dva měsíce, než přijde James. Já už jsem s ním měl co dočinění a vím, čeho je schopný, nebude to tak snadné a hlavně teď už má posilu, 5 dalších upírů. Jestli takhle bude pokračovat, mohl by na nás poštvat i Volturiovi,“ začal svou řeč.

„Chráníme snad Bellu, ne? Nebo se pletu?“ opravil jsem ho.

„Bellu především, Charliemu to dlužíme, už tolik let nám pomáhá a my jemu. A už jen kvůli tobě Edwarde a Alice! Věřím, že ať se pak Bella rozhodne jakkoli. Vrátí se, je to hodné děvče a určitě dokáže odpouštět,“ snažil se mě uklidnit.

„Ona nás nenávidí Carlisle! Pošle nás do pekel,“ řekl jsem naštvaně.

„Carlisle, Edward má pravdu!“ podpořila mě Alice.

„No dobře, to teď nebudeme řešit, musíme po vysvědčení dostat Bellu i Charlieho k nám, aby byli v bezpečí, nějaké návrhy?“ zeptal se Carlisle.

„Uděláme párty! To bude dost nenápadné,“ chytla se toho Alice.

„Výbornej nápad,“ přidala se Rose. Obě tak milovaly oslavy.

„To sem budem muset pozvat, ale víc lidí,“ uklidnil jsem jejich nadšení.

„Ale ne, bude to soukromá párty, pozvem akorát vlkodlaky a Bellu s Charliem. Výborný ne?“ stála si Alice za svým.

„Má pravdu Edwarde, to je výbornej nápad,“ uznal Carlisle.

„Zítra to domluvíš s vlkodlakama a já začnu s přípravami,“ řekla nadšeně Alice.

„Není trochu brzo?“ divil jsem se.

„Ne! Má to být večírek, vše musí být dokonalé!“ uzemnila mě. Ona tak milovala přípravy oslav, party, svateb a podobně. Ale byla v tom dobrá, musel jsem uznat.

„Fajn tak to by jsme měli a teď je třeba vymyslet, co s těma novorozenýma,“ začal zase Carlisle.

„Nás je sedm plus šest vlků, to by mělo stačit na to abychom zmákli šest upírů i když pět z nich je novorozených,“ upozornil nás Jasper na fakta. On měl spoustu zkušeností s novorozenými. Kdysi byl v nějaké armádě proti nim.

„Dobrá, to by nám prozatím mohlo stačit. Zítra to domluv s Jacobem Edwarde a teď si můžete jít každý po svém,“ rozehnal nás Carlisle, „Edwarde s tebou chci ještě mluvit,“ chytil si mě ještě.

„Alice mi říkala, co se dnes stalo, byla bezradná a nezlob se na ni,“ začal bránit ukecanou Alice.

„Já vím, má jen strach z toho až Bellu ztratí, nikdo jinej jí tu do oka tak nepadl, až na Leah a ta stojí za Bellou,“ chápal jsem ji.

„O tom jsem s tebou nechtěl mluvit, jde o sex,“ začal narovinu.

„Tak tohle bych nečekal,“ zíral jsem na svého skoro otce.

„Já jsem taky nečekal, že tě budu jednou varovat. Předpokládal jsem, že si jednou najdeš upírku, která nemůže otěhotnět!“ vybalil to na mě.

„Cože?“ byl jsem v šoku.

„Bella může s tebou otěhotnět Edwarde a ani nebudu rozebírat, jak nebezpečné pro ni je až ztratíš zábrany a přestaneš se kontrolovat,“ varoval mě Carlisle.

„Nikdy jí fyzicky neublížím, nikdy bych si to neodpustil. A to s tím těhotenstvím, je to vážně pravda?“ naléhal jsem na něj.

„Ano, pár takových dětí už je, ale ony matku vždy zabijou. Ona nedokáže být tak silná, aby porodila takové dítě. Raději couvni Edwarde,“ upozorňoval mě na následky dál.

„Nemusíš mít strach, to bych jí nemohl  udělat,“ podotkl jsem a odešel jsem do svýho pokoje a relaxoval jsem. Potřeboval jsem si vše srovnat v hlavě.

***

Uplynulo dalších několik týdnů a den D se blížil. Pomalu, ale jistě. Jamesova malá skupinka upírů se rozrostla na počet 9, ale to nás ještě pořád nemohlo ohrozit. Bella byla vůči mě víc nejistá, ale to i já. Několikrát se mě pokusila svést, ale naštěstí jsem odolal. Nemohl jsem jí přece ublížit, teď když už bude konečně volná. Díky Leah, přestala trávit většinu času s Jacobem a díky Alice, která mi spoustu věcí prozradila, jsem byl konečně za celý můj upíří život šťastný. Bella mě milovala, celou svou duší a já ji. Zbýval týden do Aliciny párty. S Bellou a Rose byli strašně nadšený, jen Leah vždy myslela na něco jiného, když byla u nás. Věděla, že umím číst myšlenky a ty své dokázla perfektně ovládat, jen abych nic nevěděl. Bál jsem se až přijde ten den, kdy Bella bude vědět pravdu. Zbývalo 7 dní a bude konec, co bude pak? Ona odejde a já ji už nikdy neuvidím. Užíval jsem si každou vteřinu s ní.

Bella:

Uteklo spoustu týdnů od našeho rande a já jsem už ani nedoufala, že ještě někdy podobná chvíle nastane. Edward byl ode mě strašně odtažitej a já už nevěděla, co mám dělat. Dokonce jsem ho začala i svádět. Školní rok pomalu končil a blížila se Alicina oslava. Říkala jsem si, že při té příležitosti bych mohla mít úspěch. Alice mě určitě narve do něčeho sexy a já ho konečně svedu a bude můj. Tak moc jsem po něm toužila, ale snažila jsem se to skrývat. Moje vášeň byla zamčená někde uvnitř mě a čekala na svou příležitost. Bála jsem se, že ho polekám, když se na něj zase vrhnu. Ale to, co jsme teď prožívali, bylo krásné a plné romantiky. Edward mi dokázal vynahradit, to že se mnou nespal. Táta už si na jeho přítomnost u nás zvykl a nezakazoval mi ho. Byla jsem opravdu šťastná, jediné co by mi to moje štěstí mohlo pokazit, by byl ten krvelačnej upír. Když jsem neusínala po boku Edwarda, zdálo se mi o něm a poslední dobou dost často. V noci jsem se budila s křikem. Smířila jsem se s tím, že já sama ho nedokážu zabít, ale bála jsem se o lidi, kteří to měli udělat za mě. Taky jsem pořád nevěděla, co je Edward zač. Sám o tom nemluvil a když jsem se zeptala já, zavedl téma na něco jiného s tím, že se to už brzy dozvím. Jacob se se mnou snažil trávit, každou chvilku, co u mě nebyla Leah s Alice, nebo Edward. Naše přátelství, bylo teď hodně silné. Uznal, že miluju Edwarda a přestal se mi vnucovat. Byl to prostě kámoš do nepohody. Vždycky mě dokázal rozesmát.

„Bello! Máš tady kámošky,“ vytrhl mě z přemýšlení táta.

„Už jdu,“ seběhla jsem schody, abych uvítala Alice s Leah.

„Ahoj holky,“ pozdravila jsem je.

„Bello, mám pro tebe překvapení,“ řekla nadšeně Alice.

„Oh ne, co to zase je?“ čekala jsem na nejhorší.

„Ale notak, nebuď tak nevrlá. Podívej, co na ně říkáš?“ vytáhla Alice šaty.

„Páni, to je na tu oslavu? Jsou skvělý. Škoda, že jsem nemohla jet s váma na ty nákupy,“ pochválila jsem Alice a posteskla jsem si nad tím, jak jsem hlídaná. "Žádná velká města" varoval mě vždycky táta.

„Pojď si je vyzkoušet, honem,“ popichovala mě Leah.

Zapadly jsme ke mně do pokoje a já jsem byla ihned převlečená. Šaty mi padly perfektně. Alice měla dobrý oko na velikosti.

„Jen doufám, že ten den nebude pršet, zase,“ podotkla jsem.

„Snad bude jen zataženo,“ usmála se Alice.

„Bello, musím ti něco říct, Alice už to ví. Já odjíždím,“ řekla smutně Leah.

„Co? Proč? Kam?“ ptala jsem se.

„Do Francie, chci si zlepšit francouzštinu a hlavně potřebuju odsud vypadnout, víš jak to se mnou je. Ale neboj na oslavu tu ještě budu. Odjíždím tři dny po ní,“ vychrlila to na mě.

„Budeš mi chybět a na jak dlouho tam jedeš?“ objala jsem ji.

„Zatím nevím, mám v plánu tak rok a doufám, že se tam otisknu do nějakýho opáleného francouze s hnědýma očima,“ začala vtipkovat.

„Přeju ti to,“ mrkla na ni Alice, „lidičky jako ty, by neměli být sami.“

„Ty mi doufám neodjíždíš?“ podívala jsem se na Alice. Zarazilo jí to.

„Ne Bello, já tady pro tebe budu vždycky, ať se stane cokoli,“ uklidnila mě, ale zdráhala se. Obě najednou posmutněly.

------------------------------

14. - 16.

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs Láska 15. kapitola: