Tak tady konečně máme poslední díl. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale teď Vám Selena povypráví, jak to všechno dopadlo. Doufám, že se Vám příběh líbil. Vaše Jeanine ♥
22.06.2013 (07:00) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1312×
23. Ať žije nová královna
Selena:
Byla to dlouhá noc, ale dopadlo to tak, jak nejlépe mohlo. Aro byl svržen, Vladimir zapřen a já byla korunována na novou královnu upírů. Noc jsem strávila s Alecem a ani máma s tátou moc neprotestovali. Jen jsme si povídali, protože nás máma nenápadně kontrolovala.
Budu teď muset všechno nějak přeorganizovat. Leah a Rachel se budou muset přemístit sem, slíbila jsem jim pomoc a to taky hodlám dodržet, to znamená, že Volterra už nebude jen útočiště upírů, ale nejspíš i měničů. Rozhodně jim nemůžu zakazovat sem jezdit, nejspíš jim uvolním část hradu, aby nevznikaly zbytečné konflikty. Bude tu ještě spousta práce. Musím se blíže seznámit se všemi upíry, abych věděla, odkud jsou a jakým způsobem žijí. Hodlala jsem vzít své kralování za správný konec. Chtěla jsem být lepší vládkyní než Aro, který si všechno a všechny chtěl přivlastnit.
O 2 roky později…
„Sel!“ přiběhla Ness celá rozjařená.
„Co se děje?“ nechápala jsem.
„Funguje to!“
„Co přesně funguje?“ pořád jsem ji nechápala.
„No přece ten lektvar! Leah to poprvé dostala a je z toho úplně na větvi,“ řekla mi už o trochu tišeji.
„Perfektní a Rachel pořád nic?“
„Ne, ale pokud to funguje na Leah, tak to bude fungovat i na ni,“ ujistila mě.
V Celestině pracovně jsme náhodou narazili na deník plný zápisků o jejím lektvaru, takže jsem začala podle něj. Přísahala bych, že se tady objevil až teď, přece bychom ho našli už tenkrát, jak jsme tady pátrali. Z pracovny jsem si udělala moderní laboratoř. Vlastně jsme sem přestěhovali tu, co mi děda zařídil u nich. Nebyl to takový problém.
Ale co se tady za ty roky dělo?
Aro a Sulpicie se odstěhovali do Vídně, jeho bratři se roztrousili po Itálii. Naše rodina se rozdělila na několik klanů, byla pravda, že ve Forks už dlouho zůstat nemohli a novou základnou a hlavním domovem se kvůli mně stala Volterra. Rosalie s Emmettem si užívají další líbánky někde na Aljašce, Alice s Jasperem jsou v Brazílii u Nahuelovy rodiny. Děda Carlisle, Esmé, mamka, Edward s Bellou, Ness a Charlie zůstali tady se mnou. Táta a Seth odjeli před týdnem do La Push zařídit vlčí věci. Seth trval na tom, že se od Rachel nehne, ale tak moc si stěžoval na upíří vůni, že ho nakonec Rachel přesvědčila. Nahuel se zatím od Ness nehne ani na krok a klape jim to.
První rok jsem hodně cestovala, chtěla jsem poznat každý upíří klan. Bylo to hodně zajímavý a poučný, ale dá se říct, že všichni mě přijali. Poslala jsem Jane, která se stala mou strážkyní, aby zkontrolovala Vladimira v Rumunsku. Prý je zalezlý ve svém hradě a nevystrčí paty ven. Ale musím být vůči němu ostražitá, kdyby plánoval pomstu.
Slíbila jsem mamce, že si dodělám školu. Trvala na tom. Takže jsem začala studovat, Ness mě v tom nenechala samotnou a hlavně na ni tlačila Bella. Jakoby jsme neměli na studia dost času. Nahuel do toho šel s námi. Nechtěl pustit Ness do školy plný Italů samotnou. A málem bych zapomněla na Aleca, ten mi hrdě stojí po boku.
„Lásko,“ cítila jsem jeho chladný dech na svém krku, když se mi sklonil přes rameno.
„Vydrž, chci to dodělat,“ pošeptala jsem.
„Trávíš tu tak moc času…“ řekl smutně a opřel se vedle mě o stůl.
„Já vím, ale konečně to začalo fungovat!“ odvětila jsem mu hrdě.
„Na jak dlouho to ještě vidíš?“ byl netrpělivý.
„Dej mi patnáct minut a pak jsem jen tvá,“ soustředila jsem se správné dávkování bylinek.
„Přijď za mnou do zahrady, počkám tam, ano?“ pošeptal mi do ucha a svými rty se jemně otřel o můj lalůček.
V tu ránu byl pryč a já se tu teď mám soustředit na bylinky.
Skončila jsem přesně za patnáct minut, jak jsem odhadla. Po schodech jsem běžela, brala jsem je snad po třech. Chtěla jsem Alecovi vyčinit, že tohle se vážně nedělá, ale když jsem ho tam viděla, jak nastavuje svou diamantovou tvář posledním paprskům zapadajícího slunce, odpustila jsem mu to jeho malé pozlobení. Pomalým krokem jsem došla až k němu a zezadu jsem ho objala kolem pasu. Vtiskla jsem mu polibek na temeno hlavy a cítila jsem, jak se usmál. Otočil se ke mně čelem a vášnivě mě políbil.
„Jsi to nejlepší, co mě potkalo, Seleno!“ řekl.
„Jsem šťastná, že tě mám, Alecu!“ vrátila jsem mu to.
„Až se vrátí tvůj táta, chtěl bych s ním mluvit, ale nejdřív jsem se chtěl zeptat tebe,“ nevinně se usmál.
„Tak se ptej,“ pobídla jsem ho. Už jsem tušila, oč mu jde. A taky jsem věděla, co mu odpovím.
Klekl si a vzal mě za ruku.
„Seleno, vezmeš si mě?“ zeptal se a vytáhl z kapsy malý kroužek s rudým kamenem.
„Ano, samozřejmě. Nemohla bych bez tebe žít!“ odpověděla jsem mu.
Prstýnek mi navlékl a vstal, aby mě objal. Nadzvedl mě a udělal se mnou pár otoček.
„Právě jsem ten nejšťastnější upír pod sluncem,“ řekl a položil mě zase na zem.
„Nezapomeň, že se musíš zeptat táty a co hůř, musíš říct o mou ruku i mámě,“ trochu jsem se toho bála. Máma si na Aleca zvykla, vlastně už jí nevadilo, že jsme spolu, ale pořád nás hlídala. Obzvlášť teď, když tady nebyl táta, neměl ji kdo rozptylovat, ale dnes jela pro tátu a Setha na letiště, tak tu byl klid.
„Za jak dlouho se tvoje máma vrátí?“ zeptal se mě Alec.
„Myslím, že tak za tři hodiny, pokud nebude mít let zpoždění,“ odhadla jsem.
„Takže máme ještě tři hodiny jen a jen pro sebe? Nikdo nás nebude hlídat a kontrolovat?“
„No, vlastně asi ne.“ Tušila jsem, kam tím směřuje.
Vzala jsem ho za ruku a prakticky jsem ho táhla zpět do hradu. Skončili jsme v mém pokoji. Pro jistotu jsem za námi zamkla. Nechtěla jsem, aby mě u mého poprvé někdo rušil. Začala jsem Aleca svlékat už u dveří a nepřestávala jsem ho líbat. Pomalu jsme se přesunuli až k posteli, kde Alec pomohl s oblečením mně. Chvilku jsme tam stáli naproti sobě a dívali se jeden druhému do očí. Pak mě Alec opatrně svalil na postel a položil se na mě. Byl něžný, opatrný a nejistý. Vlastně ani nevím, jestli tohle bude i jeho poprvé. Každopádně mi to bylo jedno, protože teď byl můj a byl se mnou a tohle je naše první milování. Líbal mě na rtech, na krku a jemně, ale důrazně laskal mé bradavky. Vnikl do mě a já se slastí prohla v zádech. Pomalu a společně jsme se promilovali, až ke společnému orgasmu.
Dlouho jsme jen tak leželi v objetí a hladili se. Alec si hrál s mými vlasy a sem tam mi vtiskl polibek.
„Konečně jsem tě zkrotil, má nezkrotná a nespoutaná Seleno,“ řekl a políbil mě.
KONEC
« Předchozí díl
Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena 23. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!