Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena 8. kapitola

16.07.2011 (16:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1415×

8. Souboj

Ness:

Sešla jsem dolů do tělocvičny, i když tělocvičnu tu nepřipomínalo skoro nic. Jen pár žíněnek nahromaděných v koutě.

Právě Charlie docela slušně práskl Nahuelem o zem. Nevěřícně jsem na něj koukala. Byli jsme dvojčata, takže to v sobě mít musel, jen se vždycky víc věnoval Leah než osobním soubojům. Proto jsem v tom byla lepší.

Zatleskala jsem mu, protože mi to nedalo.

„Koukám, že tě Nahuel přeci jen něco naučil.“ Usmála jsem se na ně.

„Chceš to zkusit?“ věřil si Charlie.

„Slíbila jsem tátovi, že ti nenakopu zadek, ale proč ne?“ Byla jsem si jistá.

Nahuel nám nechal prostor a obdivně nás sledoval.

Sundala jsem si z nohou žabky a postavila jsem se do útočné pozice, Charlie se postavil naproti mně.

„Připravena?“ zeptal se.

„Vždycky!“ Sotva jsem to dořekla, Charlie ležel na zemi. Ale boj nevzdával, dokonce jsme chvíli měli i vyrovnané síly. Když mě dostal podruhé na lopatky, musela jsem uznat, že se zlepšil, ale lepší než já nebyl. Byla jsem mnohem mrštnější a uměla jsem daleko víc chvatů, než on. Emmett mě naposledy učil Jiu jitsu a já jediným chvatem Charlieho zase přišpendlila k zemi. Abych zpečetila své vítězství, obkročmo jsem si sedla na jeho hruď a přidržela jsem mu ruce za hlavou.

„Vzdáváš to?“ řekla jsem udýchaně.

„Jo, pořád jsi lepší!“ smál se. Vstala jsem a pomohla mu na nohy.

„Páni, jsi vážně dobrá. Klaním se,“ symbolicky se mi poklonil Nahuel.

„Co kdybys teď nakopala zadek jemu?“ Ukázal na Nahuela Charlie a setřel si ručníkem pot z čela.

„Proč ne.“ Tušila jsem, že s Nahuelem prohraju, ale být mu takhle blízko jsem si nemohla nechat ujít.

„Zkus to!“ Tvářil se vítězně.

Dokázala jsem se jeho útokům parádně vyhýbat, dokonce ho to trochu rozčarovalo. Ale měl navrch. Když jsem ho chtěla kolenem kopnout do boku, čekal to a chytil ho. Místo toho, aby mou nohu odrazil, pevně si ji přitiskl k pasu. Stála jsem jen na jedné noze a to mě dost znevýhodňovalo, ale nebylo mi to nepříjemné, být mu takhle blízko. Ruce jsem obtočila kolem jeho krku a druhou nohu jsem vyhoupla k jeho pasu. Tím jsem ho dostala do kleští a pevně jsem mu svírala boky. Přirazil mě zády ke stěně, slyšela jsem Charlieho, jak mu fandí.

„To vypadá jako milostná předehra!“ volal.

Nahuel pustil mé nohy a opřel se rukama o zeď. Využila jsem situace a postavila se rychle na zem, pod rukama jsem mu proklouzla jako myška a zezadu jsem ho chytla za ruku a zkroutila mu ji za záda. Druhou ruku jsem mu přitiskla za krk a přimáčkla jsem ho obličejem ke zdi.

„Seš fakt dobrá, ale ne lepší než já!“ usmál se Nahuel a chvíli na to jsem ležela na zemi. On na mě obkročmo seděl a skláněl se ke mně. Zastavil se asi pět centimetrů od mého obličeje.

„Vzdáváš to?“ zeptal se a vpíjel se mi do očí.

„Ani za nic!“ Kopla jsem ho do zad a on udělal přese mě kotrmelec. Za chvilku už jsme byli zase v sobě. Pár zásahů do hrudi, nějakej ten kopanec a skončila jsem zase na zemi. Byl silnější, ale já to přesto nechtěla vzdát.

„Ehm, neruším,“ přerušila náš souboj Jane.

„Ne!“ postavil se rychle na nohy Nahuel. Pak pomohl na nohy i mně. Ta si teda umí najít chvilku!

Selena:

„Seleno?“ zarazil se najednou táta. Už jsme se pomalu vraceli k městu.

„Ano, tati?“ Otočila jsem se za ním.

„Ten Alec? On? Ty?“ neptal se na nic určitýho a já si uvědomila, že možná nehlídám své myšlenky až tak dobře.

„Ehm, nooo, tati, co je s ním?“ zkoušela jsem mlžit.

„Sel, nemíváme žádná tajemství. Líbí se ti?“ začal zvolna.

„Hmm.“ Stručné a hodně tiché.

„Víš, že máma bude proti.“ Nebyl naštvaný, jen mě upozorňoval.

„Já vím, nemůžu za to! Já si ho nevybrala, přišlo to samo!“ Doběhli jsme k městu a já se proměnila zase v člověka. Rychle jsem se oblékla.

„Seleno, počkej!“ dobíhal mě táta, už také oblečený.

„Co chceš slyšet? Že jsem se otiskla? Jo, je to tak a vůbec nevím, co mám dělat, protože nechci mámu zklamat!“ Rozbrečela jsem se. Táta mě objal, snažil se mě utišit.

„Kdo všechno o tom ví?“ ptal se.

„Neví o tom máma a děda, jinak všichni. Volterští to taky neví, prosila jsem Aleca, ať to neříká ani Jane.“ Nemělo cenu mu lhát.

„Mámě to zatím neřekneme, ale mně ses mohla svěřit hned.“

„Kdybych si lépe hlídala myšlenky, taky bys o tom nevěděl!“ Byla jsem na sebe naštvaná. Táta nedokázal mámě lhát.

„Otisk je vlčí věc, vzpomínáš? Tvé chování se změnilo, jsi ostražitá, nervózní. Vycítil jsem to z tebe. Myšlenky sis přede mnou chránila víc než dobře,“ ujišťoval mě.

„Co mám teď dělat?“ zoufala jsem si.

„Vždycky jsem doufal, že si vybereš Setha. Bylo by to snazší. Vím, co otisk obnáší, nebylo by fér stavět se mezi tebe a Aleca. Budeme se muset pokusit o příměří mezi ním a mámou,“ vymýšlel plán.

„Děkuju, tati.“ Dala jsem mu pusu na tvář. Už jsme byli před hradem Volturiových.

Šla jsem rovnou do pokoje, táta zase do kuchyňky, vždycky mu ve vlčí podobě vyhládne. Ness jsem v pokoji nenašla, tak jsem po ní šla pátrat. V knihovně jsem narazila na Edwarda s Bellou a dědou.

„Hledám Ness, není tu?“ divila jsem se.

„Šla za klukama do tělocvičny,“ odpověděl mi děda. Edward a Bella prohlíželi nějakou knížku a smáli se u ní. Kde je tělocvična jsem věděla, takže jsem šla rovnou za nimi.

Ness:

„Co si to rozdat se mnou, když jsi tak dobrá?“ sykla mým směrem Jane.

„Proč ne?“ Chtěla jsem jí nakopat zadek.

„Nepoužívej svou schopnost, Jane, ať je to fér!“ upozornil ji Nahuel.

„Umím víc než to.“ Věnovala mu úsměv, zatímco si odepínala plášť.

„Můžeme?“ Ušklíbla se na mě.

„Jistě!“

Bojovaly jsme, dokonce jsem vyhrávala a pak už si pamatuju jen ostrou bolest, která mě složila na zem. Zničehonic začala bolest ustupovat.

„Tohle nebylo fér, Jane!“ křičel na ni Nahuel. Nechápala jsem, co se stalo.

Charlie s Selena klečeli nade mnou.

„Co se stalo?“ Najednou mi nebylo vůbec nic.

„Napadla tě tou její úžasnou schopností akorát, když jsem přišla. Pomohla jsem ti svým štítem. Nahuel ji srazil k zemi.“ Ukázala Selena na Nahuela, jak klečí Jane na zádech a drží ji.

„Jsi v pohodě?“ ptal se Charlie.

„Nic mi není. Nahu, pusť ji. Neskončily jsme,“ postavila jsem se na nohy a protáhla jsem se.

„Jak myslíš,“ slezl z ní Nahuel.

„Jistím tě,“ špitla Selena. Netušila jsem, jak to s tím štítem zvládla, nikdy jí to nešlo.

„Promiň.“ Ušklíbla se zase Jane.

„Připravená?“ zeptala jsem se tentokrát já jí. Přikývla.

Vystartovala jsem po ní. S každým mým dotykem jsem jí poslala nějakou svou vzpomínku, hlavně na lesy kolem Forks. Jane byla totálně dezorientovaná. Selena se začala smát, protože jí došlo, co dělám. Na chvilku jsem přestala, aby měla aspoň nějakou šanci. Ale pak jsem začala znova. Ona nehrála fér, a tak já taky ne.

„Fajn! Vyhrálas!“ křikla po mně, vztekle sebrala plášť a odešla.

„Takhle vytočenou jsem ji ještě neviděl, ale obávám se, že jsi jí právě vyhlásila válku,“ upozornil mě Nahuel.

„Tu jsem jí vyhlásila, už když jsem se na tebe poprvé podívala,“ odpověděla jsem mu.

„Musím s tebou mluvit!“ vzala mě za ruku Selena a vedla mě pryč z tělocvičny. Kluky jsme tam nechaly.

< 7. - 9. >

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena 8. kapitola: