Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs. Láska 26. kapitola

05.05.2010 (11:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3517×

26. Příprava svatby a žádost o ruku

Bella:

Uplynulo pár týdnů od našeho návratu do Forks. Táta se definitivně přestěhoval do La Push k Sue a dům ve Forks byl teď jen můj. Tedy skoro. Přistěhovala se ke mně Leah a Sam a Alice by se dost možná přestěhovala taky, jen kdyby nebyla zvyklá na ten přepych u Cullenových. A hlavně tam měla Jaspera. Blížilo se datum tátovo svatby se Sue. My jsme měly za úkol organizaci a oslavu. To pro nás nebyl takovej problém, protože se toho chopila Alice a my jsme jí jen dávaly připomínky. Samantha se s Forks sžila docela rychle, hlavně díky Jacobovi. Veškerý svůj volný čas se snažila trávit s otcem a novou matkou. Byla zvyklá být sama a proto u nich nechtěla bydlet, i když na tom Carlisle trval. Teď měla kolem sebe pořád dost lidí, když ne rodiče, tak nás anebo Jacoba. Ten ji stíhal na každém kroku.

Já jsem si teď Edwarda taky víc užívala. Pochopila jsem jak jsem pro něj byla křehká, jako člověk. Předvčírem jsem objala tátu a pochroumala jsem mu rameno. Snad se mu do svatby srovná. Všichni jsme byli spárovaní a šťastní až na Lee. Špatně snášela, že je sama. Občas jsem jí v noci slyšela jak pláče. Bylo mi jí líto, ale snažila se být silná a nedávala to na sobě znát. Edward mi neustále musel připomínat, že tohle musí zvládnout sama. Tak moc mě to trápilo.

Dnes jsem pomáhala Leah s večeří a venku se pěkně zvedal vítr.

„V noci bude vichřice,“ přišla Sam.

„Alice?“ zeptaly jsme se s Lee najednou.

„Je lepší než předpověď počasí v telce, co? Prej nám to trochu pocuchá střechu,“ dodala Alicinu vizi.

„Paráda, to nám ještě chybělo, ale lepší teď než pozítří na svatbě,“ podotkla jsem.

„Ještěže už máme vše připraveno, mamka už byla pěkně na nervy,“ postěžovala si Lee.

„Cítím tu zmoklého psa!“ zavětřila jsem.

„No dovol, já jsem se sprchovala a jsem celá vyvoněná,“ vymlouvala se Leah.

„Né tebe, ty nejsi pes,“ zasmály jsme se dobře namířenýmu vtipu.

„Neurážej mýho vlka Bells! Pozvala jsem ho na večeři,“ osočila se Sam.

„Tak promiň, byl to vtip. Ahoj Jaku!“ pozdravila jsem ho dřív, než vešel do dveří.

„Ahoj holky, děláte véču i pro mě?“ zeptal se a pak dlouze políbil Sam.

„Jdu večeřet s Edwardem, mějte se,“ chtěla jsem se vypařit.

„Počkat! Přece mě tu s nima nenecháš samotnou. Víš jaký jsou!“ postavila se mi do cesty Lee.

„Dobře, tak já mu zavolám ať se později zastaví a nechám se taky trošku pohoršit,“ usmála jsem se na ni a kývla jsem směrem ke gauči, kde se Jake a Sam muchlovali.

Večeře probíhala v poklidném tempu. Venku mezitím sílila bouře i vítr a když Jacob dorazil všechny zbytky, najednou se zvedl od stolu a poklekl před Sam. Bylo mi jasné, co jde dělat.

„Samantho Volturi Cullenová, vezmeš si mě?“ vyndal z kapsy malou krabičku a otevřel ji. Sam na něj nejdříve jen zírala, ale pak mu padla do náruče a řekla:

„Pokud bych si na celým světě měla vybrat manžela, byl bys to právě ty Jacobe Blacku. Odpověď zní: Ano!“ Jacob se usmál její řeči, navlékl jí prsten a dlouze se políbili, pořád klečíc v objetí na zemi.

„Zapomněl ses zeptat otce nevěsty, jestli ti její ruku vůbec dá, nemyslíš?“ ozval se právě přicházející Edward.

„Ahoj lásko,“ políbil mě do vlasů a chytil mě kolem pasu.

Sam se na Edwarda zděšeně podívala.

„Myslíš, že bude proti? Jdeme Jacobe, to budeš muset napravit!“ chytla ho za ruku a táhla ho ven do toho nečasu.

„Jsi celý mokrý, měl by sis to sundat,“ pročísla jsem Edwardovi rukou vlasy a ukázala jsem na jeho oblečení.

„Venku řádí bouřka s vichřicí, nediv se. A neboj, já neprochladnu,“ spiklenecky se na mě usmál.

„Já vím, má nám to odnést střechu a neboj tvého prochladnutí jsem se opravdu nebála.“

„Celou ne, jen kousek. Ahoj Bells, Leah,“ přitančila usměvavá Alice.

„Ahoj. Co ty tady?“ zeptala jsem se jí.

„No co asi, Samantha s Jacobem se přiřítili jak uragán, tak jsem raději vypadla a hlavně jsem s Leah chtěla probrat šaty, ve kterých půjdeme za družičky. Jazz to tam nějak uklidní,“ vysvětlila Alice.

„Počkat, šaty už máme,“ netušila jsem. Hned mi nedošlo, že myslí další svatbu.

„Ale ne, na tuhle svatbu, zlato. A ty rozhodně šaty pro družičku potřebovat nebudeš!“ zazubila se na mě a odešla k Lee do pokoje.

„Co tím myslela, Edwarde?“ zkoumavě jsem si prohlížela jeho obličej. Vypadal, že se zlobí.

„No, to je celá Alice. Že ti to rovnou neřekla na rovinu!“ zakřičel na ni.

„Promiň, ty si poradíš!“ zavolala zase ona na něj.

„Takže?“ nechápala jsem.

„No víš, chtěl jsem nejdřív požádat tvého otce, jak se to sluší a patří, ale když to Alice takhle blbě nakousla. Bello, byl bych nesmírně šťastný, kdybys mi teď odpověděla ano,“ vysypal to na mě, jako by se nechumelilo. Vyrazilo mi to dech. Nedokázala jsem říct půl slova. Edward pochopil, že mě to trochu rozhodilo. Přiklekl ke mně a vzal mé ruce do dlaní.

„Isabello Swanová, je to možná troufalé, ale nechtěla bys celou svou věčnost strávit po mém boku, jako má žena? Miluji tě víc než cokoli na světě, vezmeš si mě?“ zaprosil a rozevřel mé dlaně, ve kterých se najednou ukrýval krásný drobný prsten s diamantem.

Pořád jsem nebyla schopná slov. Věděla jsem, že chci být navždy s ním, ale svatba? To mě ani ve snu nenapadlo. Isabella Cullenová, vrtalo mi hlavou. Samozřejmě, že odpověď zní ano!!! Chtěla jsem to vykřičet do celého světa.

„Jak se mě na tohle vůbec můžeš ptát? Ta věčnost bez tebe, by byla bezvýznamná Edwarde Cullene a má budoucnost je jedině po tvém boku. Miluji tě. Navěky!“ dodala jsem ještě.

„Znamená to ano?“ byl trochu v rozpacích z mé řeči.

„Samozřejmě, že ano. Ty můj blázínku,“ přisála jsem se na jeho rty a přála jsem si, ať ta chvíle nikdy neskončí.

„No a teď už to jen oznámit tvému otci,“ řekl trochu zaraženě.

„Snad se ho nebojíš?“ zasmála jsem se.

„Mám výhodu, nemůže mě zabít, ale přesto jsem zvědav, co mi řekne,“ svěřil se.

„Popřeje nám mnoho štěstí, jak jinak. Bojíš se zbytečně,“ zkoušela jsem ho uklidnit.

„To víš, nikdy jsem o ruku nežádal,“ ušklíbl se.

„Ještě aby!“ Přitáhla jsem si ho k sobě a vášnivě ho políbila. Teď už snad nemáme žádné zábrany. Edward mě vzal jemně do náruče a odnesl mě do mého pokoje. Položil mě na postel a lehl si vedle mě.

„Měla bys spát, lásko!“ poručil mi.

„Právě jsem se zasnoubila a ty chceš, abych šla spát?“

„Musíš být unavená.“

„To je mi jedno, chci si užít svého snoubence!“ Využila jsem toho, že jsem zatím ještě silnější než on a stáhla jsem ho na sebe.

„Nepokoušej mě Isabello, jsem slušně vychovaný!“ snažil se vykroutit z mého sevření.

„Chceš tím říci, že sex až po svatbě?“ doufala jsem, že řekne ne.

„Ano! A trvám na tom,“ zazubil se. Nemělo cenu protestovat, ale nezakázal mi svádění.

„A co všechno je tedy před svatbou povoleno?“ zeptala jsem se rozpustile a začala jsem odkládat své svršky.

Edward chvíli otálel, ale pak se na mě vrhl. Nechtěla jsem se zdržovat knoflíčky od košile a tak jsem ji z něj prostě servala. Knoflíčky se rozletěly na všechny strany.

„Miluju když se červenáš,“ začal líbat mé tváře, krk, dekolt... Tak moc jsem ho chtěla. Mazlili jsme se snad hodiny, oba polonazí. Ale Edwardovo pravidlo jsme neporušili. I tak ta noc byla kouzelná a já jsem usnula v jeho ledové náruči a věděla jsem, že až se probudím, pořád tady bude. Jen pro mě.

------------------------------------

25. - 27.

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 26. kapitola: