Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs Láska 3. kapitola

Stephenie Meyer apple


Nenávist vs Láska 3. kapitolaTřetí kapitolka se jmenuje sen. O čem se Belle bude zdát? Kapitolka je trochu delší, protože je psána už i z pohledu Edwarda. Prosím čtěte a piště komentáře, ať vím jestli mám pokračovat.

3. Sen

 

Bella:

Tolik informací najednou, to jsem nečekala. Chvíli mi potrvá než to všechno vstřebám.

Než jsem odešla do svého pokoje ještě mě napadlo:

„A co škola? Jacob chodí do školy v rezervaci, ne?“ Vždycky to tak bylo a hlavně jsem doufala, že alespoň tam budu bez dozoru.

„Tam je snad dost svědků na to, aby se přiblížil a neboj o všechno je postaráno,“ řekl vymlouvavě.

„Hurá,“ pomyslela jsem si. Ve škole budu svobodná a bez dozoru.

 

Zavřela jsem za sebou dveře od svého staronového pokoje a nastartovala notebook: Upíři. Upíří pověsti. Jak bezpečně poznat upíra. Vše o upírech… Internet toho na mě valil dost, pročetla jsem si pár příběhů, a pak přešla na to jak je vlastně poznat. Vybavila jsem si tvář vraha mé matky. Takže krvavě rudé oči bych poznala kdekoli, bledá pleť, obrovská síla, nesmrtelnost, ale zabít se dají, ne? Kruci a proč nikde nepíšou jak! Dřevěnej kůl a svěcená voda asi nepostačí. Naštvaná, že jsem se nedozvěděla to nejdůležitější jsem se zavrtala pod peřinu. V tu ránu jsem spala a zdál se mi sen:

 

Byla jsem v lese na nějaké mýtině. Byla jsem tam sama, teda alespoň jsem si to myslela. Ale přesto tam byl někdo se mnou. Rozhlížela jsem se, ale nikde nikdo, jen se ozval jeho hlas, byl pro mě tak neznámý a krásný, že mě uklidnil.

Šeptal mi: „Neboj se Isabell, já tě ochráním, on se tě ani nedotkne.“

Znovu jsem se otočila, ale nikdo tam nebyl. Pátrala jsem očima kolem sebe, hledala jsem majitele toho dokonalého hlasu a v to se vynořil ON – můj úhlavní nepřítel. Rudé oči, bledá tvář, svalnatá postava a blond vlasy stažené do ohonu. Stála jsem nehybně a on se chystal zaútočit.

„Nikdy se přede mnou neschováš a nikdo tě neochrání,“ prohlásil a připravil se k útoku. Ve vteřině po něm někdo skočil, neviděla jsem kdo, bylo to moc rychlé, ale věděla jsem, že vlk to nebyl.

 

V tu samou chvíli mě, ale zbudil můj otravný budík a já už víc nezjistila. Ten hlas mi, ale stále zvonil v uších.

"Musím zjistit, kdo to byl," slíbila jsem si.

Hodila jsem na sebe, co mi přišlo pod ruku – džíny, tričko, svetr a nepostradatelnou koženou bundu která mě uchrání před počasím. Snad v tom zapadnu do davu. Do školy mě vezl táta, samozřejmě služebním autem. Div, že nezapnul majáčky. Upozornil mě, abych mlčela o vlčím a upířím tajemství a dodal:

„Zapomněl jsem ti říct, že tě ze školy vyzvedne Jacob, bude ti dělat společnost. Já se vrátím kolem páté. Tak pa zlato.“

 

Bezva, zas ten otravnej vlk. No co, snad z něj vytáhnu jak zabít upíra.

 

Škola byla docela velká a můj příjezd s eskortou nikdo naštěstí neregistroval. Zhluboka jsem se nadechla a vyrazila jsem vpřed. Najednou se po mě začalo otáčet víc a víc lidiček. No paráda – jsem prozrazena. Dnes budu hlavním tématem.

 

„Bello, Bello! Jsi to vážně ty? Slyšela jsem, že se vracíš,“ volal na mě z davu dívčí hlas. Poznala jsem v dívce svou kamarádku ze školky a prvních ročníků základky – Angelu.

„No ne Angelo, tobě to sekne. Jak ses pořád měla? Chyběla jsi mi.“

 

Bohužel jsme zpřetrhali veškeré kontakty, když jsme se stěhovali. Tenkrát mě to moc mrzelo. Angela mi vyprávěla všechno co se tu dělo těch 5 let a já jsem byla ráda, že se mě někdo ujal, a že nebloudím po škole. Bylo milé vidět ji po tolika letech. Co se dělo ve Forks mě moc nezajímalo. Poslouchala jsem cizí rozhovory víc, než svou dávnou kamarádku. Doufala jsem, že rozpoznám u někoho ten úžasný hlas ze snu. Angela mě mezitím seznámila s jejím přítelem Benem a kamarády Mikem, Erikem, Jessikou a Laureen. Nikomu z jejích přátel ten hlas nepatřil. Vlastně jsem byla ráda. Byl tak výjimečný a musel patřit někomu dokonalému. Škola proběhla bez problémů. Seznámila jsem se s ještě pár dalšími lidičkami, jejich jména jsem hned zapomněla. Po škole jsem se rozloučila s novými kamarády a směřovala jsem k Jacobovu Wolksvagenu Rabbit.

 

Jacob vyšel z auta a pokývnul na někoho jiným směrem, než jsem byla já. Podívala jsem se tím směrem, ale nikdo už tam nebyl, jen odjíždělo stříbrné Volvo.

 

„Kdo to byl?“ zeptala jsem se Jacoba.

„Jen jeden známý,“ odpověděl.

 

Víc jsem neřešila. Byla jsem zklamaná, že jsem nenašla majitele toho úžasného hlasu, ale nevzdala jsem to. Jednou ho určitě najdu.

 

Edward:

Když jsem se vrátil z lovu, v Carlisleově mysli jsem si přečetl, co se děje. Nemusel mi nic vysvětlovat, Charlie znal naše tajemství a tohle se netýkalo jen jeho rodiny, ale i tu naší by to mohlo ohrozit. Hlídat Isabellu Swanovou ve škole a nesmí se dovědět, kdo jsme. Tak zněl úkol. Škoda, že tu není Alice.

 

„Alice přijede zítra, už mi volala. Budeme ji potřebovat,“ řekl mi Carlisle.

„Dobře,“ odvětil jsem.

 

Byl jsem na Isabellu zvědavý. Chtěl jsem ji vidět a hned. Stejně v noci nemám nic lepšího na práci. Vyběhl jsem z domu a směřoval si to k Charliemu. Jedním skokem jsem se dostal k jejímu oknu. Zrovna se chystala jít spát a choulila se pod peřinu. Očima přelétla přes okno, ale nemohla mě spatřit.

Ach Bože, byla tak nádherná. Ty hnědé oči a černé vlasy s rudým pramenem. Dokonalá. Někoho takového jsem hledal strašně dlouho. Zkoušel jsem se napojit na její myšlenky, ale nešlo to. Proč??? Když usnula, vkradl jsem se do jejího pokoje. Pozoroval jsem ji celou  noc. Tak krásná a křehká. Chtěl jsem ji líbat, ale místo toho jsem ji jen pohladil po vlasech.

K ránu se začala převalovat, co se jí asi tak zdá? Působila nervózně a kroutila obočí. Tiše jsem jí zašeptal do ucha:

„Neboj se Isabell, já tě ochráním, on se tě ani nedotkne.“ A odešel jsem z jejího pokoje, než ji probudil budík. Chvátal jsem domů a pak do školy, jak nejrychleji to šlo. Hodin moc společných nemáme, ale Alice ano. Ta ale přijede až odpoledne. Nic se jí nesmí stát, nepřežil bych to.

 

Ve škole jsem ji sledoval očima jiných. Vypadala nezaujatě. Něco ji trápilo. Angela s Jessikou si ji vzaly do parády a povídaly a povídaly, že jsem se toho o ní moc nedozvěděl.

Po škole jsem se opřel o své Volvo a čekal na ni. Jacob zrovna přijel, když vyšla. Šla mu s takovým nuceným úsměvem naproti. On vyskočil z auta, aby jí otevřel dveře a poslal mi myšlenku:

„Můžeš jet Edwarde, teď je pod mou ochranou.“ A kývl na mě.

Záviděl jsem mu každou minutu, co byl s ní a hlavně to, že jí nemusí nic tajit. Než se Isabella podívala mým směrem, seděl jsem v autě a odjížděl.

 

Nemohl jsem se prozradit, když tak nenávidí naší rasu.

 

-----------------------------------------

2. - 4.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs Láska 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!