Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist vs. Láska 33. kapitola

27.06.2010 (13:15) • Jeanine • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4295×

33. Jména

Bella:

„Jak se cítíš, Bello?“ kontroloval můj stav Carlisle a vedl nás k autu. Esmé se jen culila.

„Je mi dobře, jen se nesmím moc prudce hýbat,“ odpověděla jsem pravdivě.

„Očividně budeš mít rychlejší těhotenství než Samantha,“ usmál se.

„Je to dobře nebo špatně?“ trošku jsem se lekla.

„Budeš v pořádku, slibuju!“ šeptl mi Edward do ucha.

„Takže, maximálně první měsíc?“ zeptal se okatě Carlisle.

„Jsem jak Samantha, co? Ale ta už je ve čtvrtém!“

„Nemáš žízeň?“ pokračoval Carlisle se svou starostlivostí, když jsme sedli do auta

„Šílenou a cítím se trochu zesláblá,“ vysvětlovala jsem.

„Selenu jsme museli přiživovat krví, jinak by ji Sam zabila hned po prvním měsíci. Zvládneš sama lovit?“ ptal se.

„No, nevím, to asi budeme muset zjistit. Když se nepozvracím, při rozběhu.“ Edward mě pohladil po vlasech a přitulil se.

„Jsi silná a navíc poloviční upír, zvládneš to, budu pořád s tebou,“ uklidňoval mne.

Zbytek cesty domů jsme mlčeli. Po chvilce jsem usnula Edwardovi na rameni. Probudila jsem se v bývalém Edwardově pokoji u Cullenových. Edward byl samozřejmě u mě.

„Jak dlouho jsem spala?“ zeptala jsem se ho.

„Celý den, lásko. Už jsem se o tebe bál, ale spala jsi tak klidně,“ pohladil mě a jemně políbil na rty.

„Jsem celá zesláblá, asi bych měla jít na lov, než ze mě to maličké vysaje život,“ zkusila jsem se opřít o ruce, ale nedařilo se. Prostě jsem se neunesla.

„Lež klidně, zavolám Carlislea.“ Ani jsem si nestihla všimnout, že byl pryč a v tu ránu byl zpátky i s Carlislem a sklenicí s rudou tekutinou.

„Vyždímali jste pro mě pumu?“ zkusila jsem vtipkovat, tvářili se tak tragicky.

„Ne, je lidská. Od dárce, neboj, nikoho jsme nezabili,“ upozornil mě Edward. „Musíš nabrat hodně síly, jsi celá bledá a zesláblá.“ Podal mi sklenici. Carlisle nic neříkal, jen mě pozoroval.

Ihned, jak jsem ucítila vůni lidské krve, vypila jsem celou sklenici na ex.

„Přinesu ti ještě,“ usmál se Edward.

„Bello, to dítě z tebe vysává veškerou energii. Edward o tebe má starost. Já už jsem něčím podobným prošel a věřím, že to zvládneš, ale mám pocit, že to tvé miminko je silnější, než byla Sam. A taky větší, bude to těžké,“ promluvil konečně Carlisle, když Edward odešel.

„Teď už alespoň vím, proč se Edward tvářil tak zaraženě, když jsem začala o jménech na letišti. Nebylo to kvůli jménům, ale kvůli tomu, co to maličké se mnou udělá. Mám pravdu?“ otočila jsem se na Edwarda, který právě přišel.

„Jako vždycky, lásko. Snad sis nemyslela, že mě vyděsí jména. Četl jsem Carlisleovo myšlenky, viděl jsem Selenu a ty jsi teď zničená jako ona,“ odpověděl mi a podal mi sklenici. „Jen mám o tebe strach.“

Teď už jsem se sama i dokázala posadit. S chutí jsem polykala tu rudou kapalinu.

„Už ti červenají oči,“ usmál se Edward.

„Rudý oči? Ne!“ lekla jsem se toho.

„To bude zase dobrý, Bello. Zatím, je máš pořád dost hnědý, aby to bylo vidět,“ uklidňoval mě Carlisle.

„Můžu na ultrazvuk, jako Sam?“ ptala jsem se. Chtěla jsem to maličké vidět.

„Už jsme to zkoušeli, když jsi spala, má silnou membránu a není nic vidět. Bohužel,“ odpověděl mi Carlisle a nechal nás o samotě.

„To není fér, já chci poklidný těhotenství, jako má Sam.“

„Budeš mít miminko dřív než ona, to je taky dobré, ne?“ řekl Edward.

„Ale ona ho viděla!“ rozbrečela jsem se. Edward mě pevně objal a utěšoval.

„Au!“ vykřikla jsem mezi vzlyky.

„Co tě bolí?“ lekl se Edward a přispěchal i Carlisle a zbytek rodiny.

„Kope,“ usmála jsem se a pohladila jsem bříško. Všichni okolo si oddychli.

„Smím?“ zeptal se mě Edward a opatrně položil ruku na tu mou.

„Samozřejmě, tatínku!“ vzala jsem jeho ruku a položila jsem ji na místo, kde jsem cítila kopnutí.

„Cítím ho, to je nádhera.“ Edward byl nadšený.

„Už má zařízenej pokojíček, škoda, že ho do porodu neuvidíš, Bells,“ přisedla si ke mně Alice.

„Jak neuvidím?“

„Musíš odpočívat a nebylo by dobré, kdyby tě takhle sousedi viděli,“ vysvětloval Carlisle.

„Můžu si taky sáhnout?“ zubil se Emmett.

„Příště! Osahávání už bylo dost! Stejně už se nehýbe,“ snažila jsem se bránit Emmettovým velkým rukám.

„Nechte Bellu odpočívat!“ zavelela Esmé. „Zavolám Charliemu, že už ses probrala,“ otočila se ke mně ještě ve dveřích.

„Děkuju,“ poděkovala jsem jí.

„Tak, co ty jména, Bell?“ přisedl si ke mně na postel Edward a já si o něj opřela hlavu. Objal mě a jemně mě šimral na zádech.

„Co jména našich rodičů?“ nadhodila jsem.

„Udržet si vzpomínku na ně navěky?“

„Tak nějak. Jak se jmenovali tvoji praví rodiče?“ zeptala jsem se.

„Už si na ně moc nepamatuju, ale byli to Anthony a Elizabeth Masenovi. Není nutné, aby se naše dítě po nich jmenovalo, mými rodiči jsou Carlisle a Esmé,“ nechtěl tohle téma řešit a já se nedivím. Taky jsem nerada o mámě mluvila, i když byla skvělá. Bylo mi smutno.

„Takže to máme pro holčičku René, Esmé a Elizabeth a pro kluka Charles, Carlisle a Anthony,“ kalkulovala jsem nové poznatky.

„Co to nějak skloubit?“ navrhl Edward.

„Charles a Carlisle jsou dost podobný, tak prostě zůstaneme u Charlieho,“ pokračoval.

„Renesmé,“ dostala jsem geniální nápad.

„Renesmé,“ opakoval to po mně Edward.

„Renesmé Elizabeth Cullenová, nebo Charles Anthony Cullen. Krásná jména, co myslíš?“ pohladila jsem si bříško, Edward pochopil, že jsem se neptala jeho, ale miminka.

„Ať už to bude chlapec, nebo děvče určitě to jméno ponese s hrdostí,“ dodal Edward a položil svou ruku na tu mou.

„Teď mi ke štěstí neschází vůbec nic. Mám milovaného manžela, čekám s ním dítě, a i když mě to mimčo zabíjí, miluji ho nade vše,“ podotkla jsem.

„Máš žízeň?“ zeptal se Edward, jakoby přesně věděl, na co myslím.

„Tak trochu, je to se mnou zlý?“ styděla jsem se za svůj apetit.

„Vůbec ne, všechno je v pořádku. Carlisle s tím počítal a krve máme dost. Zatím. Doběhnu ti pro ni, ano?“

„Dobře.“

Edward:

Když jsem se vrátil s plnou sklenicí, Bella už zase spala, to malé ji děsně vysilovalo. Byla zranitelnější, než když byla člověk, ale copak jsem jí to mohl říct. Tak moc se na dítě těšila.

„Edwarde, je tu Charlie,“ volal na mě Carlisle ze zdola.

Takže ji přece jen musím vzbudit. Charlie asi nebude chtít vidět svou dceru, jak s chutí pije lidskou krev. Stačí, že je tak slabá a bledá.

„Lásko, vstávej. Je tady Charlie,“ opatrně jsem ji probouzel.

------------------------------------------

32. - 34.

Shrnutí

Autor: Jeanine (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist vs. Láska 33. kapitola: