Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenechal jsi tu jen mě Prolog a 1. kapitola

02.06.2010 (16:00) • 1NATALYYY1 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3608×

Před sedmnácti lety mě opustila láska mého života, ale nemám být proč smutná, nechal mi tady kus sebe. Nechal mi tady naši dceru, Ellie-May. Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera. Šla jsem k doktorce, bylo mi nějak špatně a zjistila jsem, že jsem těhotná. Těhotenství trvalo normálně 9 měsíců, bála jsem se, že ve mně roste malý upír, ale zatím je Ellie-May pouze poloupír.
Včera Ellie-May oslavila své 17 narozeniny, je krásná, má dlouhé kaštanové vlasy, ale měla je zlatavé, přebarvila se, říkala, že se jí ta barva nelíbí. Má plné růžové rty a neodolatelný úsměv a to je asi jediná dobrá vlastnost, kterou zdědila po svém otci. Miluji ji, je to moje zlato. 
Je pravda, že je to pravá puberťačka, ale snad ji to někdy přejde. Momentálně spolu bydlíme na Aljašce, pracuji jako lékařka v nemocnici. Není to proto, že bych si brala příklad z Carlislea, ale je to, protože musím nějak uživit Ellie-May. 
Žijeme si krásně, už sedmnáct let.
Do práce se musím sice docela dost malovat a divně oblékat, abych vypadala aspoň na 25, protože mě proměnili, když mi bylo devatenáct. Vlastně mě proměnila Victoria.
Ellie-May byla už na světě, šla jsem se tenkrát projít do lesa ve Forks a potkala jsem ji. Victoria ale nevěděla, že mám Ellie. Pamatuji si doslova, co mi tenkrát řekla. 
„Tak co, dozvěděla jsem se, že tě ten tvůj Edward, nebo jak se ten tupec jmenoval, opustil, ach, jak dojemné, takže pro mě nemá teoreticky cenu tě zabít, takže já tě proměním, ať trpíš celou existenci jako já,“ zasmála se jedovatý hlasem. 
No, už nad tím nechci přemýšlet, bylo to strašné.
No, jak už jsem říkala, teď s Ellie žijeme na Aljašce. Ell chodí na střední školu, má spoustu přátel a já jsem ráda, že není samotářka jako já. 
Od osudného okamžiku mých 18 narozenin se nic nezměnilo, pořád Edwarda stejně miluji, ale taky ze srdce nenávidím. Prostě už jsem se připravila na to, že bych je někdy mohla potkat. Řekla jsem si, že bych se s nimi bavila úplně normálně jako předtím, už je to dávno. Ale myslím, že s Edwardem bych už nic nechtěla mít. A co Ellie-May? Ví, že její otec je upír, ale neřekla jsem jí jméno, aspoň tohle jsem chtěla utajit. Asi by to do ní nikdo neřekl, ale je velká kamarádka s Jane Volturi. Když jsem byla těhotná, navštívili mě, řekli, že až dovrším dvaceti let, tak mě přemění, Jenže někdo už je předstihl, ale s Volturiovými mám dobré vztahy, chodíme se často navštěvovat. 

1. kapitola
Sakra, kde je ten telefon, musím zavolat do práce, že dnes přijedu trochu později, musím zavést Ellie-May do školy, pokazilo se jí auto.
A mám ho.
„Ano, tady nemocnice North Pole, co si přejete?“ 
„Dobrý den, Melanie, tady doktorka Swanová.“

„O dobré ráno, přejete si něco,“ řekla vlídným hlasem. 
„No, jen Vás chci poprosit, jestli by jste nevzkázala na oddělení, že dnes dojdu později, musím odvést dceru do školy, pokazilo se jí auto.“ 
„Samozřejmě, pozdravujte ji!“
„Budu a děkuji, nashle!“ 
Položila jsem telefon. Sakra, to už je tolik hodin a ta moje papulka ještě spí.
Vešla jsem do jejího pokoje, abych ji vzbudila.
„Ellie-May, vstávat!“ 
„Ještě 5 minut, prosím.“
„Ne, šup, vstáváme, jedeme do školy, zapomněla jsi?“
„Mami, prosím, ještě chvilku!“
„Řekla jsem něco,“ opáčila jsem trochu naštvaně.
„Jo, vždyť už jdu,“ zabručela a šla do koupelny. 
No, a já se jdu obléct. Dnes má přijít nový kolega, tak jsem zvědavá a doufám, že to nebude zase jeden s těch, co si to semnou bude chtít rozdat na operačním sále. Těch už tady bylo. 
Vzala jsem si úzkou černou sukni, bílý top a černé boty. Vlasy jsem si vyčesala, oči jsem vystínovala do černé a na rty rudou rtěnku, musím vypadat minimálně na pět a dvacet.
Zrovna jsem chystala Ellie snídani, když mi zazvonil telefon.
„Isabello, to nemyslíte vážně, dnes má přijít nová posila a chlouba naší nemocnice tady nebude?“
„No, já se omlouvám, ale dceři se pokazilo auto a musím ji odvést do školy, budu se snažit přijet co nejdříve.“
„Dobrá, ale pospěšte si!“
A telefon ohluchl.
Ellie-May přišla dolů a já jsem se zhrozila. 
„Proboha, co to máš na sobě?“ zeptala jsem se. 
Měla na sobě sukni, která byla pouze pod zadek, triko které víc odhalovalo než zakrývalo a vysoké modré lodičky.
„Coby, dnes mají přijít noví spolužáci, takže se chci líbit!“
„Okamžitě, ale okamžitě se jdi převléknout,“ řekla jsem rozčíleně.
„Ale mami!“
„Řekla jsem!“
A odkráčela si to nahoru. Po 10 minutách přišla dolů a na sobě měla kožené legíny, dlouhé elegantní triko a černé lodičky. 
„Lepší?“
„Samozřejmě!“
Když se nasnídala, odvezla jsem ji do školy. 

Po půl hodině…

No, a já můžu vyjet do práce. 
Když jsem přijela na parkoviště, stálo tam nové auto, černý mercedes, to znamená, že nový lékař už je tu. 
Když jsem si v kanceláři oblékala bílý plášť, zazvonil mi telefon.
„Ano?“ 
„No konečně, Isabello, pojďte ke mně do kanceláře, chci vám představit nového kolegu.“ 
„Ano.“
No super, teď nevím, jestli se mám těšit, nebo ne. 
V ředitelně bylo podezřele hlučno, takže tam jsou asi všichni, zhluboka jsem se nadechla a vstoupila.
To co, nebo koho jsem tam viděla, mi vyrazilo dech.
On se na mě díval jako na panenku Mariu a já na něho asi stejně. 
„Tak, Isabello, tohle je naše nová posila, Carlisle Cullen.“ 
Podala jsem mu ruku.
„Teší mě.“
„Mě také, Isabello.“
„Tak, doktorko Swanová, prosím, proveďte pana Cullena po nemocnici a pak mu ukažte jeho novou kancelář.“ 
„Ano, pane.“ 
Vlastně jsem se na tuhle možnost připravovala, že je někdy potkám, takže vlastně budu se chovat jako by nic.
„Ahoj, Bello, rád tě vidím.“ 
„Carlisle, taky tě ráda vidím.“
„Tak tohle jsem nečekal! Co tady děláš? Kdo ti to udělal?“ ptal se s otazníky v očích. 
„Carlisle, nebudeme si tu hrát na kamarádíčkování. Vy jste mi dali jasně najevo, že o mě nestojíte, a já jsem se s tím musela vyrovnat, ale jestli pořád stojíte o to, setkat se s tou  holkou, která skočila na každou blbost, tak klidně můžete, přijď i s tvou rodinou dnes v sedm, ráda je uvidím. Bydlím za městem, je to hned třetí odbočka doprava, myslím, že to najdeš, je tam jen můj dům.“ 
„Dobrá, rádi tě uvidíme, takže v sedm.“
„Myslím, že tuhle nemocnici znáš, takže ti to tu nemusím nějak ukazovat. Kancelář máš ve třetím patře úplně vzadu.“

„Děkuji,“ poděkoval a mně právě zazvonil telefon, samozřejmě Ellie-May. 
„Ano, zlato?“ 
„Ahoj, promiň, že otravuji, ale mám ve školu 5 upírů.“ 
„Jo, já vím, taky tady jednoho mám, jsou to moji staří známí.“ 
„Takže se nemusím bát?“
„Ne, nemusíš.“
„Dobře. Pa.“ 
„Pa.“

Shrnutí / 2. kapitola

Autor: 1NATALYYY1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenechal jsi tu jen mě Prolog a 1. kapitola: