Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 10. - První den

08.09.2009 (09:00) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1412×

Doporučuji si pustit Nelly Furtady- Mason al aire : http://www.youtube.com/watch?v=lLFUIUpqDO8

Celá jsem sebou trhla a žuchla s postele. Poslouchala jsem děsivý pípavý zvuk a snažila se uvědomit co to je. ,,Aha, budík" došlo mi, práskla jsem do něj rukou a on konečně ztichl. Koukla jsem se na něj, bylo teprve šest hodin! Slyšela jsem Charlieho, jak se dole snaží potichu našlapovat. Za chvíli šel na horu a pak zase seběhl dolů. Pomalu jsem si otřela oči a došla k počítači. Zapla jsem ho. Byl neuvěřitelně pomalý, můj naskočil za pár vteřin ale tenhle? budu se vůbec muset naučit trpělivosti. Lehla jsem si do postele a přemýšlela jsem jestli zavolat Alici jaké bude počasí, né že by mi vadilo chladno ale bylo by divné přijít v sukni kdyby mělo třeba sněžit.

Z počítače se táhnul divný zvuk. Nadzvedla jsem jedno obočí a se zájmem se podívala na monitor, konečně už naběhla základní stránka. Najela jsem na internet a rychle na e-mail. Spadla mi čelist, nic nepřišlo! podívala jsem se ještě jednou ale vážně nic. Že by Jane zapomněla? hned jsem byla o něco smutnější. Jedním tahem jsem vypla starou obludu a vytáhla mobil. Ani jednou se neozvalo pípnutí a hned se z telefonu ozvalo.

,,Halo?"

,,Ahoj Alice"

,,Ness, copak už se ti stýská po tetě?"

,,Ne promiň, ale ty jsi moje oblíbená předpovědní žába" zkusila jsem dodat tón žertovnosti.

,,Kvák, bude lehce pršet" řekla se žabím přízvukem.

,,Díky, no docela spěchám tak ahoj" zaklapla jsem telefon a došla ke skříni.

Nahmatala jsem první tričko které mi přišlo do ruky a vzala si k němu fialové jeansy. Potom ještě bílou mikinu a mohla jsem se začít oblékat. V mikině mi bylo neuvěřitelné teplo a to jsem si ještě měla na sebe vzít bundu a pršiplášť. Blbí smrtelníci je jim věčně zima!

Zamířila jsem si to do koupelny a pomalu si rozčesávala své oříškové vlasy. Lehce se mi kroutili. Mávla jsem nad nimi rukou a vzala si nějaké náušnice.

Kdyby mě viděla Alice, určitě by mě celou převlékla. Smutně jsem se na sebe podívala a zašla si do pokoje ještě pro tašku s učebnicemi. Seběhla jsem schody a zamířila si to do kuchyně, abych věděla kolik je hodin. Čtvrt na osm, to jsem se pěkně loudala.

,,Dobré ráno Ness" pozdravil ně Charlie.

,,Ahoj Charlie"

,,Udělal jsem ti snídani, aby jsi nepřišla,první den pozdě" usmál se na mě, byl celý uvolněný. Zato já jsem ztuhla, každý říkal jak to jídlo smrdí a já ho teď budu muset jíst každý den.

,,Je ti něco Ness?"

,,Ne a díky za snídani" řekla jsem mile.

,,No já už musím do práce, měj se" přešel stůl a objal mě.

Achhh, ten zvuk srdce.

Zmlkni! okřikla jsem se.

Sedla jsem si za stůl a zkoumala, co mi to vlastně udělal za snídani.

Asi vajíčka se slaninou, řekla bych podle pachu. Okusila jsem jen kousek slaniny, nebylo to zas tak špatné jak ostatní říkali. Vajíčko bylo o něco hnusnější a mazlavější, ale všechno se dá vydržet, pro dokonalost.

Rychle jsem dojedla zbytek a při každém soustu jsem se zašklebila. Hodila jsem talířek do dřezu a vyplula jsem s kuchyně na chodbu, kde jsem chňapla tašku a letěla ke svému autu.

Motor rychle poslušně naskočil a předl jako kočka. Pořádně jsem sešlápla pedál a auto se rozjelo neuvěřitelnou rychlostí  (teda neuvěřitelnou pro člověka, pro mě to bylo ještě pořád pomalé) za chvíli jsem dojela ke škole kde začali přijíždět studenti. Měla jsem asi nejlepší auto, zatím jsem viděla nejslušnější auto mercedes.

Zaparkovala jsem vedle nějaké dodávky a vystoupila jsem s auta. Všichni na mě zírali, dříve mi to dělalo radost, ale dnes ani ne. Zabouchla jsem dveře a namířila k hlavní budově jak mi to kdysi popisoval Emmett.

,,Ahoj, já jsem Patrick Newton nepotřebuješ pomoct najít nějaké učebny?" připletl se mi do cesty nějaký kluk se zlatou hlavou a dotěrným úsměvem.

,,Ahoj, jsem Reneesme Cullen, ne děkuji vyznám se tu celkem dobře" odpověděla jsem mu medově a šla dál k hlavní budově.

Otevřela jsem lítací dveře a ucítila jsem nehorázné teplo. Zakroutila jsem hlavou nad tím, jak tady můžou vydržet tak navlečení. Došla jsem k pultu kde byla starší paní s bríličkama a vřelým úsměvem.

,,Dobrý den, jsem nová studentka Reneesme Cullenová. Měla jsem dnes nastoupit"

,,Ano, tady máte svůj rozvrh slečno Cullenová. Počkat, snad né dcera doktora Cullena" musela jsem se tomu usmát.

,,Ne, dcera Edwarda a Belly" opravila jsem ji.

,,Tak Edward už má dceru?"

,,Jak jsem viděla tak Newton má syna" pokrčila jsem rameny.

,,Ah, ano Patrick. Pěkné kvítko" povzdechla si.

,,A co ostatní mají taky děti?"

,,Ne, Rose a Emmett cestují po Evropě a zrovna  se usídlili ve Španělsku a Alice s Jasprem právě podnikají v jedné malé firmě"

,,To je milé, pozdravujte rodiče" kývla jsem na ni a otočila jsem se k odchodu.

,,Počkejte chvíli, málem bych vám zapomněla něco dát" protočila jsem panenky a s úsměvem jsem se vrátila zpátky. Podala mi lístek papíru.

,,Tohle mají podepisovat učitelé?" zeptala jsem se.

,,Ano"

,,Dobře ještě něco nebo už můžu jít?"

,,Můžete jít a nezapomeňte mi ten papír donést po škole" jasně, bude to milá návštěva.

Konečně jsem byla venku, o něco se mi ulevilo. Nebyl tam ten nával tepla. Vytáhla jsem rozvrh a koukla se na první hodinu.

Hmmm, biologie. Kdybych na ní našla spřízněnou duši, to by byla ironie. Usmála jsem se své představě a šla na hodinu biologie.

Vešla jsem do třídy a jako první jsem si svlékla pršiplášť a bundu. Zašla jsem pomalu za profesorem a nenuceně mu podala papírek.

,,Slečna Cullenová, chcete sedět sama nebo s někým?" zeptal se mě profesor.

,,Nejsem vybíravá" odpověděla jsem mu.

,,Dobře, tak si sedněte ke slečně Annie Webrové" podal mi papírek a ukázal na mé místo.

Při cestě uličkou jsem na sobě cítila pohledy všech. Zkoumající pohledy kluků a závistné pohledy holek.

,,Tak slečnu Cullenovou si každý prohlédl tak se znovu můžeme věnovat učení" rozkázal učitel.

,,Ahoj, Annie Webrová" představila se mi dívka.

,,Těší mě, Reneesme Cullenová, ale říkej mi Nessie" Annie se usmála.

,,Proč Nessie?"

,,Nevím, rodina mi tak říká"

,,Tak se jich zeptej"

,,Prý mi ji dal rodinný přítel s kterým se nestýkáme" šlo vidět že se Annie stará jestli se mě to nedotklo protože jsem sklouzla do mojí obvyklé nálady.

,,Ty Nessie, už víš s kým budeš sedět u oběda?"

,,Za tu hodinu" poznamenala jsem.

,,Nechceš si přisednout?"

,,Dobře"

,,Slečno Cullenová! Vím, že si chcete udělat kamarádky, ale nato jsou přestávky" okřikl mě profesor. Zatvářila jsem se jako andílek, profesor jen zakoulel očima a otočil se.

Zbytek hodiny jsme se s Annie nebavili, nebylo o čem. Vůbec se jí nedivím, kdo by chtěl se taky bavit s ,,člověkem“ který má neustále špatnou náladu? vždyť ani Jane si ne mě nevzpomene.

Zazvonilo. Rychle jsem vyběhla ze třídy a pak upíří rychlostí do nedalekého lesíka. Z očí se mi spustilo pár slz. Otřela jsem si je. Byly to moje kamarádky smutku. Vrátila jsem se nenápadně zpátky a radši jsem to vzala přes parkoviště, kdyby něco, zapomněla jsem si knížky.

Další hodina dějepis alias stará Amerika. Koukla jsem se na ruce, měla jsem v nich ty ohavně teplé věci. Rychle jsem se do nich nasoukala, abych si je stejně mohla za chvíli vysvlíknout. Třída byla plná až na jednu lavici. Tam budu sedět já. Zašla jsem k profesorovi a podala mu papír. Bez optání jsem si šla sednout do prázdné lavice a civěla na tabuli. Každou chvíli mi profesor dal nějakou otázku aby se ujistil  že nespím. Připadala jsem si jako na detektoru lži.

Za chvíli mě to přestalo bavit a tak jsem si vzala knížku a pomalu jí četla. Každé slovo minimálně dvě sekundy. Profesor už mě přestal vyvolávat a tak jsem zrychlila tempo. Ke konci hodiny jsem jí měla přečtenou a naučenou na zpaměť, takže učit se nebudu muset.

Další hodina tělocvik. Těšila jsem se jak malé dítě do cukrárny, že bude aspoň nějaký pohyb, ale když jsem vklouzla do tělocvičny, radost rychle vyprchala. Všichni byli tak pomalí, nemohla jsem se zapojit

naplno.

,,Slečno, kde máte úbor?"

,,Žádný nemám" ucedila jsme skrz zuby. Tělocvikář si mě změřil nepříjemným pohledem a pak řekl.

,,Aha, vy jste ta nová. Tady máte" hodil po mě nějaké oblečení.

Jednou se to vypere a bude to fajn

,,Promiňte, ale já dneska cvičit nemůžu, hrozně mě bolí noha, ráno jsem si jí nakopla, odpoledne jdu k lékaři"

,,Dobře" odvětil tělocvikář.

,,Dětsko jedno rozmazlené! nohu si poraní a ani cvičit nemůže, stejná jako všichni Cullenovi, nesnáší tělocvik. CO maj proti sportu?" brumlal si pod nosem.

Sedla jsem si na lavičku a zavřela oči. Dneska hráli basetboll sport mojí rodiny. Nevím co by se stalo kdybych udeřila do míčku a zůstala by po něm jen díra. Nad tou představou jsem se zasmála.

Tělocvik se táhl dlouho, asi stejně jak dlouho se roztápí ledová kostka v teple. Jo, i jako ledová kostka v teple jsem si připadala já. Sundala jsem si mikinu a zůstala jsem jen v triku a těch fialových riflích. Vzpomněla jsem si že ani nevím jaké mám na sobě tričko a tak jsem se rychle prohlédla. Světle zelené, to se docela dalo.

,,Pozor!" začali v tělocvičně křičet dětska. Otevřela jsem oči, viděla jsem, jak na mě padal míček, docela rychle letěl. Natáhla jsem ruku a míček chytila.

,,Dobrý postřeh" pochválil mě tělocvikář.

Jen jsem se usmála. Hledala jsem někoho, kdo byl zrovna na pálce. Jasně Patrick Newton. Lehce jsem švihla rukou a míček se rozletěl velikou rychlostí. Skoro nikdo nepostřehl a míček už byl na druhé straně.

,,Sakra" ulevila jsem si potichu.

,,Dobře dětska, dneska to balíme" rozezněl se po tělocvičně hlas vyučujícího.

Sebrala jsem si mikinu a šla na hodinu angličtiny. Potom mi zbývala ještě španělština, kterou mi doporučila Bella, abych se kapku domluvila v Riu, matematiku a mohla jsem jít na oběd.

Jen jsem otevřela dveře od jídelny hned se na mě vrhla Annie.

,,Ahoj" usmála se.

,,Čau" odpověděla jsem ji znuděně jako obvykle. Annie mě táhla k pultu s jídlem, dělalo se mi s těch pachů špatně, ale nikdy jsem nezvracela.

,,Co mi doporučíš za jídlo?" zeptala jsem se jí, protože jsem s tím nemela moc zkušeností.

Vzala jsem tácek a Annie mi tam nastrkala pár kousků.

,,Maj tu dobrou uzenou rybu, taky nějaké to ovoce a nezapomeň na pití" ryba vypadala velice slizce, ale nesmrděla tolik jako rýže, občas když jsem neměla náladu tak jsem si ji dala i doma, samozřejmě jen její krev. Ovoce mi dala červenou kouli což jsem usoudila že bude jablko a na pití mi dala nějakou coca- colu. Zaplatila jsem oběd a šla směrem kde mě moje spolužačka táhla.

Posadila si mě vedle sebe a začala mi představovat hlouček od levé strany.

,,Patrick, Nelly, Sheila, Christopher a Emmett"

,,Emmett, jako můj nevlastní brácha"

,,Jo, matka mě pojmenovala po klukovi který se jí na střední líbil"

Ha, Emm má věrnou obdivovatelku.

,,A jak se jmenuje tvoje matka?"

,,Lauret"

,,Aha" usmála jsem se. Vzala jsem si první sousto, rybu bylo to docela v pohodě když je to maso.

,,Patricku a kdo je tvoje matka?"

,,Jassica"

,,Aha, takže se s Mikem vzali?" Bella mi hodně vyprávěla o nějakých postavách s Forks, teda se setkáním s Edwardem které mi ještě zhoršovalo mou náladu.

,,Ne, Jassica se s Mikem vyspala a když mě porodila nechala mě u Mika s tím že si s ním nebude kazit život"

,,Promiň" omluvila jsem se mu. Patrick nad tím mávl rukou.

,,Annie? vzala si Angela Bena?"

,,Jo, ale až jsem byla starší a mě se spíše líbilo Webrová takže mi ho nechali" usmála se.

,, Co tvoji rodiče? Carslie a Esme?"

,,Ne, Edward a Bella"

,,Já myslela že je Emmett tvůj adoptivní bratr"

,,Adoptivní strejda by znělo kapku divně nemyslíš? a navíc nikoho jako strejdu a tetu neberu"

,,No asi máš pravdu"

,,Jé takže já jsem po tvém strejdovi?" zeptal se mě Emmett.

,,Zdřejmě ano" usmála jsem se na něj.

,,A jsem mu kapku podobný?" prohlídla jsem si ho od hlavy k patě stejně jako Annie a obě dvě jsme řekli jedním hlasem.

,,Ne" zasmáli jsme se.

,,Kdy jsi viděla Emma?" zeptala jsem se jí.

,,Mamka ho má na fotce, spolu s tvojí celou famílii"

,,Aha" zasmála jsem se.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 10. - První den: