Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 12.- Dobře, jedu s tebou!

16.09.2009 (19:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1655×

S nočního výletu jsem byla kapku unavená a tak jsem zaspala. Byla jsem naštvaná jak to že mě ten pitomej budík, nevzbudil! Jela jsem autem do školy a vůbec, jako vždy jsem nedbala na předpisy. Na přechodu chtěli přejít nějací chodci. Neměla jsem čas. Začala jen troubit že jim nezastavím. Rychle se stáhli a starší muž na mě ukázal pěst.

Zajela jsem na parkoviště, které se pomalu prázdnilo. Jen co jsem vylezla už byl u mě Patrick.

,,Ahoj, nějak pozdě ne?" strašně jsem se ho lekla.

Začala jsem přemýšlet, jestli náhodou taky není upír, protože byl všude tak rychle. Zatřepala jsem hlavou abych vyhnala všechny hloupé myšlenky.

,,Ponocování se nevyplácí"

,,Proč ponocuješ?" usmál se na mě.

,,Kvůli blbé matiky" zalhala jsem.

,,Aha, tak jestli chceš, můžu tě doučovat. V matice jsem docela dobrej"

,,Hmm, dík, ale už jsem si řekla Jasprovi"  Kývl chápavě hlavou. Neměla jsem čas se sním vybavovat.

,,Promiň vážně musím, sejdeme se na obědě jo?" řekla jsem nevnímavě a mávla rukou.

,,Dobře" slyšela jsem.

Vrazila jsem do třídy jen pár vteřin před učitelem. Sedla jsem si vedle Annie.

,,Ahoj ospalče" pozdravila mě.

,,Ahoj, jak víš že jsem zaspala?"

,,Pozdní příchod a kruhy pod očima vše vysvětlují"

,,Aha" jakto že mám kruhy pod očima? vždyť jsem nemela žízeň nemohla jsem přijít na vysvětlení, ale řekla jsem si že to vyřeším později.

,,Tak co už ses zabydlela?"

,,Docela ano" Annie se mi zdála v pohodě, až na její dobrý postřeh, ten zdědila jak je vidět po matce.

,,Nad čím tak usilovně přemýšlíš, upírko" vytrhla mě z chodu myšlenek.

,,Co prosím?" zeptala jsem se jí. Annie si skousla ret a pak rychle odpověděla.

,,Nad čím tak přemýšlíš?"

,,Přemýšlím jestli nemáš mobil že bych tě požádala o číslo, ale proč zrovna upírko?" zeptala jsem se jí.

,,Mám, potom ti ho dám" usmála se.

,,A proč ne? ty nemáš ráda přezdívky?" na zrovna ty které odhalují moji druhou polovinu.

,,Dobře, ani ne. Stačí mi jedna a to Nessie"

,,Dobře, tak jen Nessie"

,,To už je lepší. Můžu ti říkat Ann?"

,,Spíše mi říkají Ane, ale klidně" fajn.

Celou hodinu jsme se potom bavili o přezdívkách od učitelů a různých žáků. O přestávce mi do mobilu přibylo jedno číslo, takže už jsem neměla deset lidí, ale rovnou jedenáct. Na hodinu dějepisu jsem byay perfektně připravena takže jsem nemusela dávat pozor .Brali jsme Lincolna. Zazvonilo, zrovna když ho zastřelili v divadle.

Musela jsem jít na tělocvik. V šatně jsem se navlékla do školního dresu a vkráčela do tělocvičny.

,,A, slečna Cullenová, co noha?"

,,Doktor mi dal léky, takže v pořádku" usmála jsem se.

,,Dobře" upejpl profesor a chytl svojí píšťalku která mu plandala kolem krku. Tělocvičnou, se roznesl děsivý pískot.

,,Sadisto" řekla jsem potichu.

,,Takže moji malí studentíci, dneska mám pro vás volleyball. Protože slečna Cullenová je zde, je nás plný počet a tak to bude patnáct na patnáct"mával při tom rukou a rozděloval nás do skupin.

Postavili  se, do ,,bojové" sestavy. Já jsem měla nadhazovat. Sakra, včera jsem si neprocvičila sílu. Uvažovala jsem jakou silou mám bouchnout do balónu, aby to nabylo moc a nebo málo.

,,Já myslel že jste přišla cvičit a ne jen stát a zdržovat hru" upozornil mě tělocvikář.  Hodila jsem po něm zlostná pohled a lehce jsem hodila míč. Fajn, věděla jsem aspoň, jakou sílu  mám používat.

Hra se rozjela. Bylo slyšet jen bušení balónu a taky samé pískaní učitele. Za chvíli se začali všichni potit. Zatínala jsem dech jek nejdéle jsem mohla. Poslední kolo, rozhodující bod na umístění. Nechtěla jsem se moc zapojovat, ale druhé družstvo na mě hodilo balón a tak jsem jim ho smečem vrátila. Další pískání. Družstvo kde jsem byla i já, vyhrálo. Šla jsem se rychle osprchovat a převléct do mého oblečení.

Vyběhla jsem ze šatny, jak nejrychleji to šlo, už to vážně bylo k nevydržení. Venku jsme se nadýchala čerstvého vzduchu a mířila na další hodinu. Slyšela jsem někoho, jak za mnou běží, ale neotočila jsem se, člověk by to neslyšel. Za rameno mě chytla ruka.

,,Máš pěknou ránu Reneesme"

,,Díky Emmette, taky nehraješ špatně" pochválila jsem ho a vážně už jsem odešla na hodinu.

Zase poezie. Docela jsem se těšila na španělštinu, jelikož všechny známé díla měla Bella v knihovničce na kterou nedala dopustit. Dokonce osobně dohlížela když jsem si některou z nich četla abych nepokrčila ani roh. Zato španělsky jsem uměla sotva pozdravit.

Rozhodla jsem se že si po škole přečtu matiku a taky španělštinu ať jim udělám radost. Večeře se ani nedotknu, včera mi to stačilo. Ani jsem se nenadála a seděla jsem na španělštině. Do třídy vešla profesorka a hned spustila.

,,Ola, cómo estas?" (dobrý den, jak se máte)

,,Seňora Cullen? Yo aprender algo nuevo?"

,,Lo siento, no entiendo"

,, Zdá se že ale jednu větu ste se naučila"

,,Vše potřebné" usmála jsem se

,,Zítra si vás vyzkouším"

,,Samozřejmě" usmála jsem se.

Celou hodinu mluvila španělsky a vůbec se neobtěžovala říct něco anglicky. Všichni kývali hlavami a já jediná zírala jak vyoraná myš. Ke konci řekla konečně něco čemu jsem rozuměla.

,,Vážně se naučte, zkoušení nebude lehké"

,,Bien" usmála se mému pokroku.

,,Hastala vista, estudiantes" pozdravila ostatní a odešla ze třídy.

Vyšla jsem chvilku po ní, nálada se mi hned zvedla. Proč? přece pršelo. Usmála jsem se do deště. Jemně klouzal po mé tváři, objel každý můj rys obličeje až zajel k bradě a spadl až k nohám. Vůbec se mi nechtělo jít na matiku, ale když jsem řekla, že jsem se ji učila tak jsem přece musela ukázat co jsem se vlastně učila.

V matice jsme počítali  p a k tomu spoustu zlomků. Hlava mi šla kolem. Stačil ale jeden letmý pohled k sousedovi a hned jsem měla celý příklad napsaný. Po hodině za mnou přišel Patrick a zamířili jsme si to na oběd.

,,Zdá se že jsi matiku zvládla"

,,No jo, dá se to tak říct" usmála jsem se. Po cestě se k nám přidala Annie, Emmett a asi Nelly nebo že by to byla Seila? otevřela jsem dveře. Připadalo mi to jako mraveniště. Honem ukořistit jídlo a zpátky. Postavili jsme se do fronty, která se neuvěřitelně pomalu vlekla, stejně jako čas.

Po neuvěřitelně dlouhých deseti minutách jsem se dostala na řadu. Vůbec jsem nevěděla, co si mám vzít, na nic jsem neměla chuť. Vyřešila jsem to tak že jsem prostě natáhla ruku a bylo to. Zaplatila jsem za jídlo a šla si sednout ke včerejšímu stolu kde byli už dva obyvatelé.

,,Ahoj"

,,Čau Renesme"

,,Ahoj" pozdravil mě Christopher a jedna z těch dvou u kterých jsem si nebyla jistá. Když si ostatní dosedli, rozhodla jsem se je o něco poprosit.

,,Víte, moc nejsem zvyklá když mi někdo říká Renesme, doma mi pořád říkají Nessie myslíte že by jste taky mohli?" všichni se začali culit a po chvíli kývli. Po hnusném obědě který mi vůbec nechutnal, jsem se rozhodla že jíst nebudu.

V hodině Chemie jsme měli zrovna nějaké ty pokusy, co se stane když smícháte tohle s tímhle a přidáte tohle. Domácí úkol, statická elektřina.

Myslela jsem si, že tohle patří do fyziky,ale budiž. Na parkovišti byl hlouček kluků kolem mojeho vozu. Protočila jsem panenky a docela mě zajímalo, kdy si zvyknou. Hlouček si mě za chvíli všiml a pomalu vycouval dozadu abych mohla odjed.

,,Hey! nechceš mě svést krásko?"

,,Napadaj mě dva významy toho slova a upřímně řeknu, že se mi nechce ani jedno" odpálila jsem ho a vycouvala jsem z parkoviště.

Docela jsem se těšila domů, Charlie bude v práci a tak jsem chtěla najít můj, teda Bellin dům. Zaparkovala jsem před domem, ale co nevidím, na dvorku stálo policejní auto. Vystoupala jsem z mého porsche a utíkala domů.

,,Charlie?"

,,Ano?"

,,Jak to že nejsi v práci? stalo se něco?"

,,Ne, skončil jsem dřív"

,,Už jsem se lekla." sundala jsem si bundu a vyzula z bot. Pak jsem zamířila do obývacího pokoje. Jako naschvál jen jsem vešla, začal v kuchyni zvonit telefon. Charlie vstal a došel ho zvednout.

,,No, ahoj"

,,Že váháš"

,,Ne?"

,,Aha"

,,Rád" ,

,Skvělé" hrdelní smích a další takové odpovědi. Ten se na napovídá.

Po pár minutách brebentění přišel Charlie za mnou do obyváku.

,,Nessie hádej co?"

,,Vzdávám se" řekla jsem znuděně a zvedla ruce.

,,Volal Billy Black"

,,To je fakt super" řekla jsem ironicky.

,,Ptal se jestli zítra nechci přijet"

,,Jen jeď, já ti to nezakazuju" Charlie se zamračil.

,,Myslel jsem jestli bys nejela se mnou k Backovým"

,,K žádným černochům nejedu, mě je tady dobre a vůbec, mám svůj program"

,,Jo? a jaký?"

,,Půjdu do velkého domu"

,,To ti nezabere celý den. No tak Ness"

,,Ne"

,,Bude tam Rachel"

,,A? mě zatím stačí Jane, Annie a pak taky Nelly spolu s Seilou"

,,Dobře" vzdal se Charlie.

,,Ale zavolej jim sama"

,,Proč?"

,,Řekl jsem že mám návštěvu a že se mnou přijede"

,,Dobře, jedu s tebou"

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 12.- Dobře, jedu s tebou!: