Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 19.- Jacob Black

09.10.2009 (09:00) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1838×

Probudil mě znovu zvonící budík. Převalila jsem se na břicho a zakryla hlavu polštářem. Do pokoje mi vniknul Charlie a začal se mnou třást na všechny strany, až mi celé tělo brnělo.

„Ness, dnes slunko není, jdeš do školy!“ zavrtěla jsem hlavou. Charlie mi odkryl deku u nohou. Chytl mě za kotníky a co nejrychleji škubl dozadu.

„Dobře, dobře. Přestaň.“ Vydala jsem ze sebe a postavila se na nohy.

Přiskočila jsem ke skříni, a než stačil mrknout. Hodila jsem na sebe, rudě červené šaty. Usmál se na mě a pověděl mi.

„Vidím že mise splněna, já jdu do práce, tak zdar!“

Vešla jsem do koupelny a hřebenem si prohrábla moje hnědé vlasy. Díky tomu že jsem nechtěla vstávat, jsem nestíhala. Ještě jsem musela do skříně pro fialový svetřík, pak se stačilo nazout a „hurá“ do školy.

Jen jsem zaparkovala, přiklusala ke mně Ann. Ani nevím proč, měla jsem takový divný pocit. Vítr, který se mi otíral o tváře,přinášel nejistotu a strach. Začala jsem očima těkat po parkovišti, ale nic jsem nenašla. Trochu se mi ulevilo.

„Ness co se děje?“ nevydržela to Ann.

„Nic“ odpověděla jsem.

Bohužel v mém hlase bylo slyšet veliké napětí. Vzala mě za zápěstí a táhla mě na první hodinu. Ani v budově jsem neměla lepší pocit. Seděla jsem napnutá a připravená každou chvíli vystartovat. Na rukách se mi začaly tvarovat pomalu, ale jistě šlachy.

„Slečno Cullenová je vám něco?“ zeptal se profesor.

Trhla jsem sebou  a zvedla hlavu. Celá třída na mě upírala zrak, jako na nějakého dementa a nebo jako kdybych se právě poblila. Zakroutila jsem lehce hlavou.  Kývl na mě a dál si pokračoval ve svém výkladu. Celou hodinu jsem se ano nehnula. Bylo mi jedno, jestli na to přijdou, ale nebudu se hýbat když každou částí těla předpokládám útok. Konečně zazvonila, a já vylétla ze třídy jako blesk. Na biologii jsem seděla s Annie, která se všemožně ošívala.

„Co si dělala o víkendu?“ nevydržela to zase.

„Jela jsem za Charlieho kamarádem, a ty?“ zeptala jsem se. Ann se začervenala, podívala se na strop a zamilovaně si začala kroutit pramínek vlasů. Lehce jsem do ní žďuchla.

„Coby, byla jsem v rezervaci. Byl zase táborák.“

„Vím, Kallen říkal.“

„Kdys viděla Kallena?“

„Včera“ přiznala jsem „Víš, Charlieho výlet.“ Usmála se na mě, ale pořád nechápala. „No on šel teda k těm Blackům, ale mě se udělalo špatně a tak jsem šla na pláž a potkala ho tam.“

„Aha, tos tam musela být pořádně brzo, nebo pozdě že tam nikdo nebyl, sám na pláž nikdy nechodí.“

„Brzo.“upřesnila jsem. „A nebyl tam jediný, na pláži byl ještě jeden kluk.“

„Který?“zeptala se lhostejně.

„Nevím, mluvil s ním Kallen ne já.“  i když jo, ty dvě věty… Ann nakrčila obočí. Rozevřela pouzdro a celé ho vysypala na zem.

„Jenom si to zvednu!“ upozornila nahlas. Sehnula se a začala něco mluvit, ruku měla přitisknutou k uchu a druhou sbírala.

,Ahoj miláčku´řekla potichu.

,Ty jsi včera viděl Nessie?´

,Aha, prosím ona mi říkala o nějakém klukovi-´byla přerušena.

„Neříkej“ vykřikla až moc nahlas. Poznala, že to řekla trochu moc hlasitě a tak se koukla na profesora.

„Ehmm…to vážně existuje?“ vydala za chvíli ze sebe.

„Ujišťuji vás slečno Webrová že ano!“ ujistil ji profesor nabroušeným  tónem a dál si pokračoval ve výkladu o ekologii. Annie už seděla vedle mě a začala se znovu vrtět.

„Už vím, kdo to byl“ řekla nadšeně. Podívala jsem se na ní ve stylu ,A co?´

„Jacob“ hlas měla úplně rozjařený. Rychle jsem napodobila tón jejího hlasu.

„Vážně?“  zeptala jsem se jí.

„A kdo to je?“ zeptala jsem se už normálně. Vykulila na mě oči.

„Ty neznáš Jacoba Blacka?“ vypálila tak rychle, že jsem jí s těží rozuměla. Zakroutila jsem hlavou.

„ To je nejkrásnější kluk v rezervaci, je singl a jemu kolem 20 let“ začala se nad ním úplně rozplývat.

Použila jsem jednu starou dobrou metodu, jedním uchem tam, druhým ven. Když udělala konečně pauzu v jejím snění, rychle jsem toho využila.

„Aha, tak ty s Kallenem chodíš jen proto, aby ses dostala k tomu klukovi jo?No počkej až mu to řeknu!“ zeptala jsem se naprosto přesvědčivě, jako kdybych vůbec neměla pochyby o svém tvrzení, a taky jako kdybych to hned chtěla vyzvonit. Ann dělala uraženou, a  já se jí musela smát. Zase se rozpovídala a do další hodiny nepřestala přebírat kluky z pláže.

Dneska se mě mermomocí snažila dostat do jídelny,  a tak jsem se nechala vtáhnout. Vzala jsem si salát a colu a zamířila si to k našemu stolu. Od stolu se ozývali různé pozdravy a Christopher mě poplácal po zádech.

„Dlouho jsi tady nebyla“ konstatoval.

„Žaludeční potíže, musela jsem držet dietu.“

„Tak to bys jí měla dát recept“ řekl Patrick a ukázal na Nelly. Pleska jsem ho po hlavě, zatím co ho ostatní holky propalovali pohledem.

„Buď milej!“ napomenula ho Ann. Kluci se zasmáli a pustili se do jídla. Holky řešily, která barva se hodí ke které a kde se dají nakoupit nejlepší oblečení.

„Kde kupuješ hadry?“ zeptala se mě Sheila.

„Chodím nakupovat s tetou a ta má omrknutý snad všechny obchody světa.“zasmála jsem se a ostatní taky.

Zamračila jsem se na salát, pomalu jsem si nabrala na vidličku, a vsunula do úst. Měla jsem co dělat, abych to nevyplivla. Bylo to nejodpornější, co jsem kdy jedla a to jsem si do nedávna myslela, že žabí krev nebo vůbec něco z žáby, odpornější být prostě nemůže. Každé sousto jsem žvýkala co nejrychleji a snažila se na to nemyslet.

„Páni, ty jíš ale rychle“ divil se Emmett.

„To víš, hlad je hlad“

„Salát bych si na hlad nedal“ řekl. To já taky ne, kdybych měla tuhle zkušenost.

„Musím si udržovat, stravování“ Emmett kývl hlavou na souhlas a zase se pustil do jídla.

Vstala jsem a šla odnést tácek, chtěla jsem mít ten oběd za sebou. U dveří jsem jim ještě zamávala a pak šla k mému autu.  Čím blíž jsem byla k autu, tím víc jsem měla zase ten pocit nebezpečí. Neuměla jsem si to vysvětlit. Pořádně jsem se nadechla, abych se uklidnila. Tenhle nádech bych si nejradši odpustila! Sladká vůně, tak známá alias upír.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 19.- Jacob Black: