Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Není souzeno 30.- Princeznička

22.11.2009 (21:15) • RenesmeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1870×

Obrovský jeap s výrazně červenou barvou se snažil marně zastavit. Dívka křečovitě svírala volant a troubila na lesy. Nevěděla jsem co mi způsobí náraz do auta. Mohla jsem jen předpokládat.

„Sbohem.“ Šeptla jsem a sevřela pevně víčka.

Náraz se dostavil jiným směrem, vůbec jsem nepostřehla že bych se nějak otočila. Malinká chvíle letění vzducem a pak jsem cítila i slyšela studené bláto, jak se přelo o můj obličej. Podepřela jsem se rukama a zkusila se zvednout. Kupodivu to šlo a nikde mě nic nebolelo, zatím. Zvedla jsem se do sedu a zmateně se dívala kolem. Nikde nebyl střepy ani barva laku, prostě nic, co by nasvědčovalo nárazu. Zkoumala jsem každý milimetr cesty, ale vážně jsem nic nenašla. Docela mě to zmátlo. Přece jen, když mě Alec odhodil na moje auto, bylo tam spoustastřepů a takových dalších zbytečností.

Předemnou se jako z čistého nebe oběvila Leah v bílích upínavých šatech sahajících jen pod zadeček. Vlasy které ji šahaly po bradu * tak aby vypadal aspoň drohu dívčeti* měla rozcuchané a ve tváři měla nemilosrdně krutý výraz.

„Co to bylo?“ zakřičela na mě.

„Promiň.“ Zašeptala jsem.

„Promiň? To je všechno? Víš co by způsobilo kdyby tě to srazilo? Tos prostě nemohla uhnout?“ řvala dál. Chtěla jsem něco říct, ale ona se nadechla a pokračovala. „Myslíš, že se chci dívat na Jacoba jak se trápí že se ti něco stalo a nebo hůř že si umřela? Na co si spoléhala? To nejsi ty Ness, ty jsi jen teď princeznička, která dostala svého prince co? O nic jiného se nezajímáš. Spoléháš na záchranu? Tak ti radím, nespoléhej. Tady nežiješ v peřinách mezi králíčky Ness, jsi v krutém světě moje milá a nikdo s tebou nebude jednat v rukavičkách, i když si na to asi zvyklá. Jacob tě nebude zachraňovat na každém rohu a já taky ne. Nikdo. Máme vlastní životy, není naše povinost se starat o rozmazlenou přítelkyni alfy. Sice Jacob tu má být, aby tě chránil, ale to neznamená že se zaboříš do každého problému a zůstaneš stát, dokuď tě někdo neosvobodí. Tobys totiž potom v té věži mohla taky umřít víš?“ zakřičela snad na jeden nádech. Doufala jsem že skončila. Tohle bylo jak u soudu a ona byla velice silný právník, snad nejlepší z celého světa.

„Už jsem se ti omluvila! A pokud si o mě myslíš, že jsem princeznička tak to mě asi neznáš. Vůbec proč se bavíš z rozmazlenou holčičkou co??  Podívej se na sebe. Já se snažím vycházet z toho co mi všichni o tobě říkají Best Friend až za hrob. Jak vidím, jsou to asi dost staré povídačky. Příjdeš mi jako normální kráva. Všechno tě hned vytočí, nebo jsem asi zapoměla ty jsi vlkodlak, máš na to právo co? Dobře měj si ho. Nikdo tě ani nenutí, abys mě opatrovala jako malé dětsko. Na to máš Kallena. Jane byla ta nejlepší kámoška světa. Pokud nevíš, ona byla upír. Proč byla lepší? Nevím, možná proto, že byla z půlky jako jsem já, ostatně ty jsi taky z půlky člověk. Na NÍ ale nemáš nikdy. Pokud si ale ke všemu myslíš, že můj život je posezení u čaje tak to se hluboce mílíš! Ty nevíš, co je tohle za život. Mám ho těžší než ty.“ zakřičela jsem na ní zpátky. Dobře jsem věděla, jak nenáviděla upíry a svůj život. To s Jane a že mám život těžší byla podpásovka, ale vůbec mi to nevadilo.

„Já mám aspoň paměť víš? Pamatuji si všechno ze svého života a to moc dobře. Víš co? Máš pravdu jsi princeznička a tak proč se s tebou bavit vůbec? Vždyť ty si vystačíš s těma odpornýma pijevicema. Každému se z nich zvedá žaludek, ty bys jim asi nejradši zulíbala nohy. Docela lituju, že tě Jacob předtím nezabil. Někdo jako ty si nezaslouží žít.“ Zahulákala na mě a pak se ze slzami v očích proměnila na perleťového vlka.

Byla dvakrát tak byší než já.  Postavila se na naproti mně a dívala se mi do očí. Její byli mokré, brečela. Nejspíš, nikdy jsem neviděla nějaké zvíře brečet, tak jsem to nemohla vědět. Každá z nás věděla, že jsme si dali dost silné podpásovky. Ještě jednou se na mě podívala, napřímila hlavu a pak s vrčením odběhla.

„Kdyby ses aspoň něchovala jako totální frajerka!“ zakřičela jsem jak nejhlasitěji jsem uměla. Zlesa se mi ozvala vycí odpověď, kterou jsem neuměla dekódovat.

Zvedla jsem se do stoje a pokračovala v původní cestě. Nechtěla jsem být u té silnice už ani chvíli. Za chvíli jsem dobíhala lesem k řece a tu ladně přeskočila. Byla jsem už jen pár kroků od domu, ve kterém to žilo denním životem Cullenů.

„Ahoj zlatíčko.“ Přivítala mě Esme.

Kývla jsem na ní hlavou a zbytku rodiny zamávala. Zamířila jsem si to rovnou ke schodům a k pokoji, o kterém už jsem věděla, že je od Alice a Jaspera. Otevřela jsem dveře. Alice zrovna něco házela na postel a Jasper se díval z okna. Určitě ochutnával nálacu Alice protože se usmíval, hned ale skrčil obočí, protože jsem přišla já. Achjo.

„Ahoj princezno.“ Zavýskla Alice.

„Nessie.“ Pozdravil nenuceně Jasper.

„Ahojki lidičky. Alice doufám, že tady máš důvod vaší cesty, jinak na nákupy tenhle týden nejdu.“

„Neboj, přikoupila jsem ti ty nejtrendovější hadříky a máš tady i ty tvé hity. Musíme se pochválit jsou vážně nádherné, možná bys mohla dělat v návrhářské branži.“

„Jasně a dopadne to jako s tvou tvojí svatební firmnou.“

„No co, každý nemůže mít dokonalou svatbu.“ Řekla a božsky se usmála.

Docela jsem si pamatovala, co provedla jedné paní a hned na prvním kševtu. -Taková starší paní chtěla dokonalou svatbu pro svoji dcerušku. Mimochodem podle Alice pěknou pipinku. Když nechtěla spolupracovat s šatami a nechtěla ještě ke všemu dodržovat tradice, Alice se tak navztekala, že jí po celou svatbu dělala samé naschvály. Samozřejmě to odnesl Emmett, protože koho by napadlo, že drobná všemi milovaná Alice nařeže nevěstěpodpatek. Ze spoda jí obarví šaty na modro a ženichovi rozpáře kousek smokingu, který se postupně rozpáral tak nádherně, že všichni svatebčané viděli jeho obnaženou zadnici. Taky že nalepí na úžední knihu žvýkačku tak, aby nešla rozlepit a podepsat že se vlastně vzali. Taky nikdo nedoufal, že přesná Alice udělá výzdobu tak, aby se z květů dělalo všem okolo špatně a když se zapálí svíčky, tak aby lehl popelem celý ubrus. Nebo její vydařený kousek byl, když v dortu chyběla poleva. Pohled svatebčanů byl k nezaplacení, když si řízli a dort se sesunul dolů, protože mu chyběla i konstruktce. -  z toho jsem dostala záchvat smíchu.

„No jo, holt něměla si začínat s Alicí Brandy-Cullen-Halle.“ Řekla a teď se tvářila jako čertík.

„Hele Alice nechceš si přidat ještě jedno příjmení? Nebo rovnou dva?“ zasmála jsem se jí. Měla nejdelší jméno v rodině a to jsem si nepamatovala ty její dva prostřední.

Alice mě zpražila pohledem a hodila na mě lavinu šatů, zpod které se nešlo vůbec vyhrabat. Nakonec mi musel pomoct Emmett. Sice s hurutonským smícem a posuškami, ale vzal to tak, že s Alicí se není radno začínat.

„Hele, Alice je skoro horší než Rosalie která se nazlobí.“ Šeptl mi do ucha.

„Emme jak ty to víš?“

„Víš co?? Tak zatím, co tu jsme ti ukážu jak Rosalie dokáže vyvádět, když se jedná o její milované věci.“

„A tím myslíš?“

„Její vlasy, postava, obličej a hrdost.“ Řekl pyšně. Skoro bych si myslela, že si s Rose vyněnil těla. Úchylná představa.

Nenápadně jsem se vykroutila se sevření od Emmetta a šla si sednout ven na schody. Venku už se pomalu začalo stmívat. Všude byl klid a mírumilovná nálada. Tada všude… jen asi v La Push ne… Slyšela jsem, jak někdo vztal a mířil si to ke mně. Skvělí.

„Ahoj zlatíčko.“  Řekl Edward. Jen jsem na něj kývla.

„Už se těšíš na narozeniny?“

„Asi ano.“ Řekla jsem.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se za chvíli. Zamyslela jsem se.

„Tati, ty jsi znal toho o kom mluvil Markus že? Jinak bys mě neokřik ať spím.“

„Ano.“ Povzdechl si.

„Vyhnal bys ho znovu?“

„Nejspíš ne, nějak to nikomu neprospělo.“ Smutně se usmál.

„Víš, asi jsem ho našla, ale nevím to jistě. Nechceš mi to říct?“

„Renesmee jsi chytrá holka, příjdeš na to.“

„Jak to že už se mi nehrabeš v myšlenkách.“

„Odnaučil jsem se to, bohužel jen na tobě a zadalší, udělali jsme s Bellou dohodu, že vám bude chránit mysl.“

„Aha.“

Edward se zvedl a odešel. Nevím, proč tu za mnou přišel, ale asi se to ani nedovím. Vždycky něco tají. Tohle jdem na něm nesnášela. Stejně jako na Rosalii ješitnost, Alici panovačnost, Belle přehnanou starostlivost, Emmettovi tupé narážky, Esme její velkou sladkost, Carlieseovu moc velkou chytrost a Jazzovu… Co jsem vlastně nesnášela naJazzovi?  Sama nevím. On byl vlastně nejoblíbenější mužské populace Cullenů. Teda aspoň u mě. Nikdo se s ním moc nebavi. Všichni ho měli rádi, ale přesto se ho i báli. Instinkt. Mě ale asi dobře nefungoval, Jasper mi přišel super, jako nejlepší přítel, starší brácha.

„Zase tě něco trápí.“ Zasmál se mi Jazz.

„No jo, pohádala jsem se s Leah.“

„Proč vlastně?“

„Nebaví jí mě zachraňovat.“ Zašklebila jsem se.

„No jo, nemá na to vlohy. To víš Embryho zachraňovat nemusí, ten se o sebe postará sám.“

„Asi jo.“

„Toho kluka máš asi moc ráda že?“

„Jo mám a Jaspre? Vždyť víš jak se jmenuje.“

„Jo, ale do suď to bylo jako sprostý slovo a já nechci být vulgární.“

„Jacob, Jacob, Jacob, Jacob.“ Řekla jsem a oba jsme dostali záchvat smíchu.

„Děkuji.“ Řekla jsem a objala ho.

„Za co?“

„Že jsi můj nejlepší přítel a chápeš mě.“

„Jo aha, no tak to taky díky.“ Zasmál se.

„Za co?“ těď jsem nechápala zase já.

„No… že se mě jako jedna z mála nebojíš, nebo zrovna po mě nešílíš. Že jsi má nejlepší kamarádka.“ Usmál se.

„Nessieeeeee!“ zavolala podlouhle Alice z domu. Převrátila jsem oči a šla za ní.

„Ano?“

„Vážně chceš slavit v Port Seathlu?“

„Jasně.“

„Hmmm…tak jak jento… Už vím! Tady budem jen tři dny a ty další tři dny budem připravovat dokonalou oslavu.“

„Dobře.“

„Kde máš autíčko? Zajedem něco koupit, oblečení na oslavu.“vypískla. Oou, auto ještě asi nebude.

„No, Alice…Mě se moc nechce jsem unavená, zajedem si tam potom jo?“ usmála jsem se na ní a šla si lehnout do pokoje pro hosty. Jen jsem doufala že Alici nenapadne jet samotnou a že to Jacob brzo opraví.

Když už jsem zavírala oči, na stoje mi začal vibrovat mobil. Natáhla jsem se pro něj a telefon zvedla. „Čau princezno, tak auto už je hotový, ráno ho budeš mít u Charlieho.“ Musela jsem se zamračit. Pro každého jsem byla princezna? „Díky, jsi moje záchrana, Alice už mě chtěla tahat s mým autem na nákupy, no nevím jak by tohle dopadlo.“ „Ukázkově.“ Zasmál se. „Dobrou noc.“ „Dobrou, jak víš že jdu spát?“ „Dejme tomu, že jsem se tam ochomýtl a slyšel jak jsi říkala Alici že jsi unavená.“ „No jo. Tak dobrou. Mám tě ráda.“ „Já tebe.“ Řekl a položil.

Zachumlala jsem se do deky a zavřela víčka. Přes večerní klid se nesl jen hlasitý Emmetův smích a Edwardovo debatování s někým jiným.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Není souzeno 30.- Princeznička: