Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 15. - Victoria

10.01.2010 (20:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6437×

Kapitola 15. – Victoria

Pohled Belly.

…Edward? Trhla jsem sebou a prudce se otočila za TOU, která vyslovila Edwardovo jméno. Křičela ho v myšlenkách…

„Je tady,“ řekla jsem s mírným zavrčením. Stála ve dveřích do jídelny a rozhlížela se. Viditelně hledala Edwarda. Vlasy měla stažené do culíku a na sobě měla úzké rifle a obtažené tričko. Určitě pečlivě vybírala, co si vezme na sebe a čím by Edwardovi připomněla svoji štíhlou postavu. Uvědomila jsem si, že Edwardovy ruce, které se teď dotýkaly mě, se dřív dotýkaly jejího štíhlého nahého těla. Zatmělo se mi před očima.

Lásko, kdepak tě mám? Lásko? Každičká buňka v mém těle zuřila.

Otočila jsem se na ostatní. Všichni koukali na ni. Všichni, až na Edwarda. On sledoval mě. Co asi viděl? Ruce jsem měla zatnuté v pěst a na obličeji jsem musela mít zuřivý výraz. Ještě bych mohla vycenit zuby a utekl by mi.

„Bello, miluji tě a ona na tom nic nezmění. Svým způsobem jsem miloval i ji, ale pravý význam těchto slov jsem poznal, až když jsem našel tebe. Záleží mi na tobě a nechci tě nikdy ztratit. TY jsi teď můj život,“ pošeptal mi. Zírala jsem na něj a v jeho očích jsem viděla všechnu tu lásku. Ráno mi řekl, že se do mě zamiloval, ale tohle vyznání bylo daleko silnější. Miloval mě. A já jsem věděla, že miluji jeho. Cítila jsem, jak se mi blažený pocit rozlévá do každé buňky a vytěsňuje zuřivost. Položila jsem mu ruku na tvář a přitáhla si jeho obličej ke svému.

„Také tě miluji. Jsi první, komu jsem to kdy řekla a vím, že budeš i poslední,“ pošeptala jsem mu.

Bylo mi jedno, že na nás zírá celá jídelna, bylo mi jedno, že se ta holka blížila k nám… Byla jsem jen já a Edward. Přitiskla jsem svoje rty na jeho a něžně ho políbila.

Náhle jsem si uvědomila, že mám nepřítele za zády a vůbec mi to nebylo příjemné. Ozval se můj upíří pud sebezáchovy. Trochu jsem zavrčela a otočila hlavu zase k ní. Blížila se. Když si všimla, že na ni koukám, pohodila hlavou a vypnula prsa. Co to jako mělo být?

Co je to za krávu a jak si dovoluje hrabat na mého kluka? Co to má znamenat? V myšlenkách zuřila. Přemýšlela jsem, jestli bych se neměla zvednout a běžet pryč. Nebyla jsem si jistá sama sebou, co udělám. V jídelně byla spousta lidí a všichni sledovali, co se bude dít. Ne, utéct nemůžu, protože to bych tu pak nechala Edwarda s NÍ a ta představa mě zabíjela. Takže jsem seděla a vraždila ji jak pohledem, tak i myšlenkou.

Cítila jsem, že mě vzal Edward za ruku. Jeho přítomnost a doteky mě uklidňovaly. Ale vždy jen na malou chvíli. Pak mě zase ovládla žárlivost a všechny pocity s ní spojené.

Metr od nás se zastavila a měřila si mě pohledem. Edward mě pustil, vstal a šel k ní. Co to dělá?

„Ahoj Vicky, co tu děláš? Neřekl jsem ti snad do telefonu jasně, že sem nemáš jezdit?“ řekl jí nazlobeně.

Její zrak se přesunul na Edwarda a rozzářeně se na něj usmála. „Ahoj lásko, tak moc jsi mi chyběl,“ řekla a hned vzápětí se mu vrhla kolem krku. S očima upřenýma na tuhle scénu jak z nějakého blbého filmu jsem zavrčela. Zabiju ji. Křečovitě jsem se držela okrajů židle. Ucítila jsem, jak ji začínám drtit, tak jsem povolila stisk. Podívala jsem se po ostatních u stolu a viděla jsem jejich soucitné a naštvané pohledy. To samé se odráželo i v jejich myšlenkách. Jen Emmett nezklamal. Čekal na můj výpad. Snažila jsem se ovládnout svoje pocity. Edward mi vyznal lásku. Miluje mě. To bylo to nejhlavnější. Kdybych tu slepici teď zabila, tak bych určitě přišla o Edwarda. To jsem nemohla dopustit. Nádech, výdech. Nevím, kde se ve mně vzala ta energie, která mi pomohla se zklidnit, ale byla tam. Soustředila jsem se teď jen na Edwarda. On byl v mém životě to nejdůležitější. Jeho jsem nemohla zklamat. A samozřejmě ani svoji rodinu.

Postavila jsem se a zářivě se usmála.

„Ahoj, já jsem Bella a chtěla jsem tě poprosit, jestli bys mohla sundat ruce z mého kluka,“ pronesla jsem s úsměvem. Kde se to ve mně vzalo nevím. Ale vypadalo to, že jsem překvapila všechny nejen u stolu, ale i v jídelně.

Podívala se na mě, z očí jí šlehaly blesky, ale Edwarda se pustit nechystala. Edward ji chytil opatrně za ruce a vyprostil se z jejího objetí. Zůstala stát s otevřenou pusou a těkala očima mezi mnou a jím. Couvl a postavil se vedle mě. Podíval se mi do očí, usmál se a ruku mi položil kolem pasu. Byla jsem natolik klidná, že jsem věděla, že můžeme začít hrát naši hru.

„Co to má znamenat? Kdo to je? Edwarde, já jsem za tebou přijela až z Phoenixu a ty se tu taháš s… touhle?“ křičela Vicky, že to musela slyšet celá jídelna. Ve zlomku vteřiny mě napadlo, že je škoda, že tu neprodávají popcorn, protože při sledování tohohle představení by se všem náramně hodil.

„Bella už se ti představila. Je to moje přítelkyně. A já se s ní netahám, Vicky, já ji miluji,“ vysvětlil jí s naprostým klidem. Otočila jsem k němu hlavu a on se mi podíval do očí. Položila jsem mu ruku na hruď a natáhla se pro polibek. Usmál se a políbil mě na ústa. V tu chvíli jsem ucítila na rameni ruku, která mnou škubla.

„Hej, co si myslíš, že děláš? Je mi úplně jedno kdo jsi, ale Edward je můj a ty mi ho teda nevezmeš. Tebe zná týden, ale se mnou byl několik měsíců,“ zaječela. Klid Bello. Nenech se rozházet. Máš kluka, který tě miluje a nějaká hysterka to nemůže změnit. Vážně nemůže? Měla pravdu, že jsem byla s Edwardem jen necelý týden a ona ho měla měsíce… Znamenal pro Edwarda ten týden se mnou víc, jak měsíce s ní? Musela jsem věřit tomu, že ano.

„Victorie, pleteš se v tom, že je Edward tvůj a že ti ho nevezmu. Protože Edward je MŮJ a už jsem ti ho vzala,“ řekla jsem jí a kladla důraz na každé slovo. Tuhle bitvu jsem musela vyhrát.

„Je MŮJ,“ zakřičela a dupla si u toho nohou. Musela jsem se začít smát. Nejenže vypadala jak malé dítě, kterému berou hračku, ale to dupnutí nohou, to mě naprosto dostalo. Se mnou se začala smát i celá jídelna. Napadlo mě, jestli už pauza na oběd netrvá nějak dlouho a všichni by neměli být na svých dalších hodinách. Nikdo ale nevypadal, že by se chtěl zvednout a odejít.

Pohled Edwarda.

Chvíli jsem si myslel, že se Bella na Vicky vrhne. Kdybychom se nacházeli v dobách dávno minulých, možná by ji i vyzvala na souboj.

Vůbec mi nebylo příjemné, že se Bella musela setkat s Vicky, ale když žárlila, byla tak krásná. Ve tváři jsem jí viděl snad tisíc různých emocí. Teď ale vypadala klidná a vyrovnaná.

„Co to má znamenat? Kdo to je? Edwarde, já jsem za tebou přijela až z Phoenixu a ty se tu taháš s… touhle?“ křičela Vicky na celou jídelnu.

„Bella už se ti představila. Je to moje přítelkyně. A já se s ní netahám, Vicky, já ji miluji,“ s klidem jsem jí vysvětloval. Bella se ke mně natáhla pro polibek. Zbožňoval jsem ji. Nejradši bych ji chytil za ruku a utekl s ní někam, kde bychom byli sami. Políbil jsem ji, ale to se Vicky nelíbilo, protože škubala s Belliným ramenem.

„Hej, co si myslíš, že děláš? Je mi úplně jedno kdo jsi, ale Edward je můj a ty mi ho teda nevezmeš. Zná tě týden, ale se mnou byl několik měsíců,“ ječela na celé koho Vicky. Jak moc se mýlila. Ne že bych nebyl těch několik měsíců s Vicky šťastný, ale ve srovnání s tím, co jsem cítil teď, to byl jen slabý odvar. I za ten necelý týden, co jsem Bellu znal, jsem věděl, že ona je ta, kterou jsem celou dobu hledal. A také jsem poznal, co je to skutečně milovat.

„Victorie, pleteš se v tom, že je Edward tvůj a že ti ho nevezmu. Protože Edward je MŮJ a už jsem ti ho vzala,“ řekla jí důrazně Bella. Jak moc jsem ji miloval.

„Je MŮJ,“ křičela Vicky a dupla si u toho nohou. To jsem u ní nikdy neviděl. Bella se začala smát a vůbec jsem se nedivil, že se začali smát i všichni okolo. Tohle bylo směšné gesto. Zase mě napadlo, jestli se Vicky chovala vždycky takhle. Copak jí vůbec nedochází, že je tu navíc? Nikdy jsem si nemyslel, že by byla až tak hloupá. Pustil jsem Bellu a vzal jsem do dlaní Victoriin obličej.

„Vicky, pořádně mě poslouchej. Chodili jsme spolu osm měsíců a bylo to fajn. Pak jsi mi zahnula s mým nejlepším kamarádem. Myslel jsem, že důvodem, proč jsi to udělala, bylo, že už mě nemiluješ a že už mě nechceš. Ranilo mě, že jsem se to dozvěděl od lidí ze školy. Pokud jsi byla nespokojená, něco ti vadilo, tak jsi mi to měla říct. Já jsem tam byl pro tebe. Měla jsi to se mnou probrat a ne se vyspat s jiným. To přece není řešení. Teď si přijedeš a chováš se, jako by se nic nestalo. Vůbec nechápu tvé myšlenkové pochody. Stalo se toho hodně, Vicky. A já už tě nemiluji. Nechci tě. Takže nechápu, co po mně TY chceš. Vrať se domů a už mi nevolej, nepiš a hlavně sem už nejezdi. Já už jsem někde jinde a jsem někdo jiný. V mém životě už pro tebe není místo. Co bylo, bylo. Nikdy nebudu litovat toho, co jsme spolu zažili, když nám bylo dobře. Ale to už je nenávratně pryč. Pochopila jsi, co se ti tu snažím říct?“ zeptal jsem se nakonec. Koukala na mě s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Koukala a nic neříkala.

„Vicky?“ chytil jsem ji za ramena a trošku s ní zacloumal. Zamrkala očima a já v nich viděl slzy.

„Edwarde, já… ani nevím, proč jsem to udělala. Asi jsem se bála, že když odjedeš, že to skončí. Měla jsem si o tom s tebou promluvit. Já tě ale pořád miluji a myslím, že by to mohlo fungovat i na dálku,“ řekla se slzami v očích. Nepochopila nic. Pustil jsem ji, stoupl si zase vedle Belly a ona mě chytila za ruku. Podíval jsem se na ni a usmál se.

Pohled Belly.

To co stalo pak, nečekal asi nikdo. Jen Emmetta to asi mohlo částečně uspokojit, protože se konečně dočkal.

Vicky se na mě vrhla a chytila mě za vlasy.

„Ty hnusná krávo, ty jsi mi ho vzala, to ti nedaruji,“ řvala na mě a cloumala mi s hlavou. Pustila jsem Edwarda a dala ruce v pěst. Zavrčela jsem a vycenila zuby. Všechen můj klid byl pryč.

„Emmette, Jaspere!“ vrčela jsem skrz zuby. V tu chvíli stáli oba u mě a drželi mě za ruce. Edward vypáčil Victoriiny ruce z mých vlasů a chytil jí je za zády. Jídelnou se ozývaly hlasy a všichni teď stáli kolem nás. Zuřila jsem, a kdyby mě kluci nedrželi, tak už by byla mrtvá. Potichu jsem na ni vrčela a snažila se uklidnit.

Bello, snaž se ovládnout. Prosím. Slyšela jsem v myšlenkách Alice a Rose. Překvapilo mě, že všichni, co stáli kolem nás, měli na tváři vyděšený výraz. Kate na mě koukala se strachem v očích. Tak to jsem asi přehnala. Vypadala jsem jako upír? Došlo jim, že nejsem obyčejný člověk? Báli se mě? Podívala jsem se opatrně na Edwarda. I on měl vyděšený výraz. Tak to je zlé.

„Musím pryč,“ řekla jsem a cukla rukama na znamení, že mě mají kluci pustit. Emmett mi pustil ruku, ale Jasper ji stále držel.

„Jsi si jistá?“ zašeptal tak, že jsem to mohla slyšet jen já a zbytek mojí rodiny. Otočila jsem se na něj a on mě pustil.

„Promiň, Edwarde,“ řekla jsem smutně a lidskou rychlostí vyběhla z jídelny.

Kapitola 14. - Čekání - Shrnutí - Kapitola 16. - Bella

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 15. - Victoria: