Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 37. - Nehoda

bel ami

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 37. - NehodaUž název dnešní kapitolky napovídá, že se bude točit kolem nehody. Dozvíte se, co se stalo.
Prosím o komenty. Díky.

13.04.2010 (10:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5803×

Kapitola 37. – Nehoda

Pohled Belly.

„Bellooo…“ ozval se domem výkřik. Okamžitě jsem byla na nohou a upíří rychlostí jsem běžela za Alice.

„Alice, co se stalo? Tvoje myšlenky jsou příliš zmatené na to, abych z nich vyčetla něco, co by dávalo smysl. Edward? Co je s Edwardem?“ křičela jsem na ni.

„Edward… Kate… Swanovi… ne-nehoda,“ koktala nešťastně.

 

„Co-cože? Jaká nehoda? A co s ní mají společného Swanovi?“ řvala jsem na Alice. Všichni stáli kolem nás a házeli na nás pohledy plné otázek. Riley si stoupl vedle mě a čekal, co vypadne z Alice.

A pak jsem to viděla Alice v myšlenkách. Do auta Swanových narazilo kousek od jejich domu černé sportovní auto. Vyřítilo se ze zatáčky v plné rychlosti. Naprosto nečekaně. Charlie se snažil strhnout auto na stranu, ale nestihl to. Jejich auto vyletělo ze silnice, ve vzduchu se otočilo a dopadlo na střechu.

„To ne!“ vykřikla jsem zděšeně. „Zavolejte někdo záchranku. Swanovi měli blízko jejich domu bouračku.“ Na nic jsem nečekala a rozběhla se z domu. Ještě jsem zahlédla Rose, jak telefonuje. Před domem se vedle mě objevil Riley a ve tváři měl zmučený výraz.

„Bello, Riley, počkejte. Tam nebudete nic platní a záchranka tam bude každou chvíli,“ volal na nás Carlisle.

„Carlisle, já… my tu nemůžeme jen tak čekat. Musíme vědět, co s nimi je,“ houkl na něj Riley a rozběhli jsme se do Forks.

Po cestě jsem nedokázala myslet na to, co uvidíme, až dorazíme k místu nehody. Byli to lidé, tak křehcí, zranitelní. Jak jen mohl být ten řidič sportovního auta tak bezohledný? Jak se mohl přes město řítit takovou rychlostí? Kór do zatáčky. Leda… Ne, to NE. Musel to být on. Jak jinak by Alice viděla, co se stalo? Muselo to být jeho rozhodnutí. Tak tohle celou tu dobu plánoval. Chtěl se zbavit Edwarda a bylo mu jedno, že s sebou vezme celou jeho rodinu. Došlo tohle i Alice a ostatním?

„Bello, ve vzduchu je cítit pach krve. Silný pach,“ řekl mi zkroušeně Riley kousek od místa nehody. Oba jsme se zastavili na okraji lesa.

Zírali jsme oba před sebe. Hasiči zrovna vypáčili zadní dveře a opatrně vytahovali ven… tělo. Byla to Kate. Celou hlavu měla zalitou krví. Přestala jsem dýchat. Riley udělal krok dopředu. Musela jsem ho chytit, aby se nerozběhl za ní. Položili ji na nosítka a kontrolovali, zda žije. Pak ji rychle naložili do sanitky a ta se s houkáním rozjela do nemocnice. Četla jsem v Rileyho myšlenkách, že by rád běžel do nemocnice, ale nechtěl mě tu nechat samotnou. Spoléhal na to, že mu dá Carlisle vědět hned, jak něco zjistí.

Rozhlédla jsem se a na zemi, vedle další sanitky, leželo tělo zabalené do pytle.

„Ne…“ zavzlykala jsem. Někdo z nich byl mrtvý. Otočila jsem se k Rileymu a opřela si hlavu o jeho rameno. Objal mě a rukou mě hladil po vlasech.

„Bello, Edward,“ zašeptal Riley po chvíli. Opatrně jsem otáčela hlavu. Bála jsem se toho, co uvidím. Právě vytahovali z auta Edwardovo tělo. Sesunula jsem se k zemi. Stejně jako Kate, i on měl po celé hlavě krev.  Měla jsem pocit, že se dusím. Položila jsem si ruku na místo, kde se teď nacházelo mé mrtvé srdce. Cítila jsem obrovskou bolest. Doktor ze záchrany zkusil, jestli žije a pak lásku mého života naložili do sanitky.

Naděje. To bylo jediné, na co jsem teď dokázala myslet. Naděje, že to přežije.

Došlo mi, že buď Renée nebo Charlieho museli odvézt do nemocnice ještě před tím, než jsme sem s Rileym doběhli. A protože jsem si byla jistá tím, že auto, které narazilo do Swanových, řídil Paul, v tom pytli, který teď nakládali do auta, musel být jeden z rodičů Edwarda a Kate. Bylo mi strašně. Uběhlo pár desítek minut od doby, co jsme se s nimi rozloučili. Odjížděli plni nadšení z oslavy jejich dvou dětí. A teď… jeden z rodičů již nežije a druhý, stejně tak jako jejich dvě děti, je v nemocnici.

Jak jsem tohle mohla dopustit?

„Jsem špatná… já-já za to můžu. Je to moje chy-“

„Bello, vzpamatuj se. O čem to mluvíš?“ přerušil mě Riley nechápavě.

Podívala jsem se na něj. „To Paul. On do nich narazil,“ vydechla jsem.

Vykulil na mě oči. Takže ten, kdo zemřel… musel být jeden z rodičů. Vzal do ruky mobil a udělal pár kroků do lesa.

„Aha, tak vy už to víte,“ řekl do telefonu a pak chvíli poslouchal.

„Dejte nám vědět. Carlisle ještě nevolal?“ ptal se a čekal.

„Jeden z rodičů to nepřežil. Ostatní odvezli do nemocnice,“ odpovídal někomu.

„Ne, zůstaňte zatím doma,“ řekl sklesle a po chvíli si strčil mobil do kapsy.

Vrátil se ke mně a řekl: „Jasper s Emmettem se vydali hledat Paula. Došlo jim, že to způsobil on. A vzhledem k tomu, že si asi myslel, že na to nepřijdeme nebo to nezjistíme, mihl se kolem domu, takže kluci zachytili jeho stopu. Zatím ho ale nenašli.“

„Izzie to také ví?“ zeptala jsem se opatrně. Riley jen lehce kývl hlavou.

„Doufám, že se o ni Alice s Rose a Esme postarají. A také doufám v to, že kluci najdou Paula a roztrhají ho na kusy a spálí.“ Tak moc jsem po tom toužila. Tak moc bych chtěla být u toho, ale musela jsem do nemocnice.

„Rád bych byl přitom, až ho chytí,“ mluvil mi z duše Riley. Cítila jsem se hrozně. To kvůli mně to Paul udělal.

„Omlouvám se. Je to jen moje vina,“ pošeptala jsem Rileymu.

Pohladil mě po rameni. „Bello, nikdo nemohl tušit, co udělá. On to prostě nemá v hlavě v pořádku.“

„Díky, bráško. Teď bychom měli jít do nemocnice. Jestli Carlisle nezavolá, co budeme na cestě, tak se zeptáme tam,“ pronesla jsem s bolestí v hlase a oba jsme se rozběhli upíří rychlostí k nemocnici. Byla noc, ale ve městě jsme museli zpomalit, protože díky nehodě byla spousta lidí na nohách.

Před nemocnicí jsem se musela na chvíli zastavit. Několikrát jsem se zhluboka nadechla a pak jsme vešli dovnitř. Oba jsme nedýchali. Vzduch byl nasycen krví. Carlisla jsme nikde neviděli, tak jsme se rozhodli, že zkusíme jeho pracovnu. Ani tam nebyl. Zastavili jsme se na chodbě.

To není dobré, to vůbec není dobré. Slyšela jsem jeho myšlenky a za vteřinu se vynořil zpoza rohu. Myšlenky přesně odpovídaly tomu, jak se tvářil.

„Jak to vypadá, Carlisle?“ zeptal se Riley za nás za oba. Já jsem se tak bála, že jsem nebyla schopná ze sebe vypravit slovo.

Carlisle se zatvářil smutně. To ve mně vyvolalo ještě větší strach.

„Charlie zemřel na místě,“ řekl opatrně. Opřela jsem se o zeď. Takže to tělo… patřilo jemu.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Carlisle.

„Ani ne,“ řekla jsem šeptem.

Carlisle se nadechl. Riley i já jsme mu viseli na ústech.

Jak jim to mám říct?

„Hlavně nám to řekni, Carlisle,“ reagovala jsem na jeho myšlenku. Riley se na mě nervózně podíval a pak se otočil zpátky ke Carlislovi.

„Renée je na tom hodně špatně. Myslím, že do rána… nepřežije.“ Zalapala jsem po dechu. Mluvil opatrně a pomalu. To nevěstilo nic dobrého. Co se nám bál říct?

„Carlisle!“ promluvil na něj zvýšeným hlasem Riley. Už to bylo moc i na něj.

„Omlouvám se,“ pronesl Carlisle a pokračoval, „ale ani s Edwardem a Kate to nevypadá moc dobře.“

„Ne… to ne… to se mi snad zdá… proč?“ koktala jsem. Před očima se mi zatmělo a sesunula jsem se k zemi. V uších mi hučelo a nemohla jsem se nadechnout. Cítila jsem, jak mě vzal Riley do náruče a nesl mě do Carlislovy pracovny. Tam mě posadil na židli. Slyšela jsem nějaké pípání.

„Riley, postaráš se o Bellu? Musím jít. Volají mě k operaci,“ slyšela jsem jakoby z velké dálky.

„Až budeš vědět víc… budeme čekat tady,“ stačil ještě říct Riley a pak už jen klaply dveře.

 

Kapitola 36. - Den D - Shrnutí - Kapitola 38. - V nemocnici

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 37. - Nehoda:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře