Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 55. - Na ně!

24.07.2010 (10:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4551×

Kapitola 55. - Na ně! 

Pohled Belly. 

„Alecu, hezký pokus,“ řekl mu klidným hlasem Edward.

Když Aro viděl, že na nás ani Alecova schopnost nefunguje, rozhodl se dát Izzie poslední šanci.

„Izzie, vážně si to nerozmyslíš?“ procedil skrz zuby. Veškerý jeho klid byl ten tam.

Držela jsem společně s Edwardem Izzie za ruku. V myšlenkách jsem jí četla, že by byla ochotná jít s Arem, kdyby to mělo zachránit Daniela. To jsem ale nemínila v žádném případě připustit. Na mysl mi vytanuly Danielovy myšlenky.

„Ne, Aro. Izzie si to nerozmyslí. A ani nikdo další z mojí rodiny s tebou do Volterry nepůjde,“ řekla jsem mu důrazně.

„V tom případě nemám jinou možnost,“ zašeptal Aro skrz zuby. Všichni jsme věděli, co chce udělat, ale také jsme si uvědomovali, že stál až příliš blízko Daniela, takže pokud bychom se teď pokusili přerušit jeho úmysl, znamenalo by to pro Daniela smrt jedním pohybem jeho ruky.

Budeme mít jen chvíli, Bello.

Otočila jsem se na Carlislea. „Izzie a Edward,“ zašeptala jsem tak, aby to slyšel jen on.

Ano. V momentě, kdy se Aro zakousne Danielovi do krku a začne sát jeho krev, by měla Izzie skrýt Danielův pach. Ara to od pití jeho krve neodradí, ale bude zmatený. Pak nastoupí Edwardova schopnost. Respektive schopnosti.

Zatímco jsme s Carlislem vymýšleli taktiku, Aro pokynul dvěma strážným, kteří opět drželi Daniela, aby poodstoupili, chytil Daniela za paže, trochu mlaskl a s chutí se mu zakousl do krku. Daniel se bránil, ale proti Arově síle neměl šanci. V myšlenkách mě prosil, abych Izzie v žádném případě nepouštěla, ať se bude dít cokoliv.

„Neee!“ zakřičela hystericky Izzie a snažila se nám vytrhnout. Její myšlenky na mě křičely, abych ji pustila za Danielem. Jasper se ji snaží zklidnit, ale tentokrát se mu to nedařilo. Vidět Daniela tak blízko smrti bylo pro Izzie hrozně emocionálně silné, takže s tím ani Jasper nic nezmohl.

„Izzie, skryj Danielův pach,“ pošeptala jsem jí. Přestala se cukat a podívala se mi do očí.

„Věř mi, prosím,“ zašeptala jsem.

Scéna před námi se změnila hned poté, co Izzie použila svoji schopnost.

Aro se na chvíli odpoutal od Danielova krku. Jestli si myslíš, Bello, že mě odradí to, že necítím jeho pach od toho, abych ho vysál, tak se mýlíš. Mám v ústech chuť jeho krve. Poslal mi Aro myšlenkou a zase se zakousl Danielovi do krku. To se ještě uvidí.

„Edwarde, zvládneš na Ara přenést svoji schopnost ovládat touhu po krvi?“ pošeptala jsem Edwardovi, když jsem se k němu nahnula.

Edward přimhouřil oči a zaměřil svůj pohled na Ara.

„Co to… jak je to možné?“ zavrčel Aro. Hlavu měl stále skloněnou k Danielovu krku a držel ho za paže. Viděla jsem jeho zmatené myšlenky. Chtěl pokračovat v sání Danielovy krve, ale hlas v jeho hlavě mu našeptával, že to není správné… že teď další krev nepotřebuje, protože je ještě stále nasycen z nedávného krmení. Nabádal ho k tomu, aby svoji touhu po krvi ovládnul.

Bello, jsme připraveni. Čekáme jen na tvůj povel. Četla jsem Rileyho myšlenky. Neviděla jsem je, ale byli někde poblíž.

„Edwarde, skryj Ara pod svůj štít,“ zašeptala jsem. Edward se na mě nechápavě podíval, ale pak mu zřejmě došlo, o co mi šlo, takže na mě mrkl a otočil hlavu k Arovi. Aro byl pod Renatiným štítem, takže by se k němu Riley s Kate nedostali. S Carlislem jsme doufali, že se Edwardovi podaří překrýt jeho štítem ten Renatin.

„Teď,“ zakřičela jsem. Během vteřiny se z lesa vyřítili Riley a Kate. Ozvalo se vrčení Arovy družiny, ale nikdo se na nic nezmohl. Riley s Kate vytrhli Daniela Arovi z rukou a tím ho odstrčili, že se zarazil až o své bratry, kteří stáli kousek od něj. Aro cenil zuby a vrčel s pohledem upřeným na svou kořist, která mu mizela v lese. Odneseme ho dál do lesa, a pak se vrátíme. Přečetla jsem si ještě v Rileyho mysli, než mi zmizeli z dohledu.

„Připravte se,“ řekl nám šeptem Carlisle. Všichni jsme se postavili do bojové pozice. Snad bude v pořádku. Pomyslela si Izzie. Ze všeho nejraději by se teď rozběhla za Danielem, ale její místo bylo tady. Doufala, že se o něj Riley s Kate postarají. Stačilo, aby ho nechali někde v lese. Přeměna už u něj začala, takže teď bude tři dny trpět. Nikdo z nás mu ale nemohl pomoct překonat tu bolest. Musel si tím projít sám… Jako my všichni.

Sledovala jsem Ara. Stále ještě upíral pohled do lesa, kde před chvílí zmizli Riley, Kate a Daniel.

„Nikdo, opakuji nikdo, mě nebude rušit při jídle. Natož, aby mi ho někdo ukradl!“ procedil Aro skrz zuby směrem k nám. Aby dodal váhu svým slovům, zavrčel a zbytek jeho družiny se k němu přidal. 

Podle našeho vzoru se i Arova družina postavila do bojové pozice. Aro sice ztratil svoji výhodu, ale nemínil se jen tak vzdát.

„Vaše schopnosti jsou pozoruhodné, ale pokud s námi odmítáte odejít do Volterry, nezbývá mi, než…“ nedořekl Aro. V myšlenkách jsem mu četla, že se nerad zbavuje upírů, kteří mají nějaké schopnosti, ale chtěl nám ukázat, že pokud se odmítáme podvolit jeho žádosti, nemáme právo setrvávat dále na tomhle světě. A zase na mě z jeho mysli vyskočilo: Rumuni. Co s námi měli společného Rumuni? Chtěl snad Aro dokázat celému upířímu světu, že jedinými vládci tohoto světa jsou on a jeho bratři? V boji s Rumuny by se mu naše schopnosti hodily, to je pravda. Bál se snad, že by nás mohli Rumuni najít a nabídnout nám lepší podmínky jak on a my bychom pak odešli s nimi? Nebo za tím bylo něco jiného?

„Zničte je, roztrhejte a spalte!“ vykřikl najednou Aro ke své družině. Ozvalo se vrčení a ve vteřině se na nás začali řítit upíři z Arovy stráže, Demetri, Felix a také Paul. Jane s Alecem postávali vedle Ara, a když už to vypadalo, že se k nám rozběhnou také, zastavil je Aro zvednutím ruky. 

Nikdo z nás se ani nepohnul. Sledovali jsme tvář upírů, blížících se k nám, kteří v ní měli děsivý výraz. Trvalo to jen pár vteřin. V těch pár okamžicích se na kraji lesa objevil Riley s Kate. Zastavili se a sledovali situaci.

Kate se zaměřila na Paula. Jeho hlava patřila jí a Edwardovi. Daniel je dost daleko. Jeho pach jsem necítil, takže ho Izzie stále blokuje. Poslal mi Riley myšlenkou. Dřív, než se k nám přiblížila Arova družina, jsem viděla, jak Riley políbil Kate a pak se každý rozběhl obloukem k nám, kolem Ara a jeho bratrů. Kate běžela ke mně a Edwardovi a Riley na stranu vedle Emmetta.

„Na ně!“ vykřikl Carlisle. Každý jsme se rozběhli ke svému cíli. Rose, vzhledem k tomu, že se zatím Jane s Alecem do boje nezapojili, se rozhodla pomoct Emmettovi a Jasperovi s Demetrim a Felixem. Esme se zase zaměřila na strážné. K mému překvapení vyrazila vpřed i Izzie, zuřivě vrčící a stejně jako Edward s Kate, i ona mířila k Paulovi. 

Doběhla jsem k jednomu strážnému a vrazila jsem do něj. Odskočil, ale hned se zase vydal kupředu. Nebyl moc zdatný v boji, takže jsem si s ním spíš hrála a snažila jsem se sledovat všechny okolo.

Vpravo ode mě se Edward s Kate a Izzie v závěsu vrhli na Paula. Ze začátku se s nimi snažil prát, ale po chvíli mu došlo, že to stejně nemá cenu. Když viděl, že s ním chce bojovat i jeho dcera, zcela ztratil chuť žít. Věděl, že se provinil zradou. Po chvíli se přestal bránit. Kate s Izzie ho každá držela za jednu ruku. V myšlenkách Izzie jsem nenašla ani náznak lítosti, smutku či něčeho takového. Její mysl byla zcela chladná, jako Kateina a Edwardova. Poslední Izziein pohled Paulovi do očí a pak už jen škub a každá držela v rukou Paulovu utrženou paži. Edward, u kterého jsem na okamžik zahlédla úsměv na tváři, uchopil Paulovu hlavu do svých rukou.

„Omlouvám se vám,“ stihl ještě zašeptat Paul.

„Omluva se nepřijímá,“ zavrčeli všichni tři společně a Edward mu jedním škubnutím oddělil hlavu od těla. Trup s nohama, ruce a hlavu pak hodili na hromadu a zapálili. 

Takže Paula bychom měli z krku. Ti tři se „tvářili“ v myšlenkách spokojeně. Zhodnotili pohledem situaci, Edward se na mě usmál, myšlenkou mi poslal Miluji tě, lásko, a všichni se rozběhli na pomoc ostatním. Já jsem ještě pořád „bojovala“ s tím strážným. Snažil se mi dostat k hlavě, ale protože jsem viděla každý jeho krok dřív, než ho udělal, neměl šanci.

„Skončeme to,“ řekla jsem mu znuděně. Zavrčel, asi aby mi ukázal, že on je z Arovy družiny a já jsem jen upírka z davu a mě to rozesmálo. Protočila jsem oči a jedním rychlým výpadem jsem se ocitla za ním. Než to zjistil, už jsem držela jeho hlavu v pevném sevření rukou. Stačil jeden pohyb a už jsem házela jeho tělo a hlavu do ohně.

Rozhlédla jsem se po ostatních. Bitky se strážnými nebyly tak strašné. Carlisle s ostatními své protivníky zvládali stejně dobře, jako já toho svého.

Ovšem síly Demetriho a Jaspera se mi zdály vyrovnané. Stejně tak Felixe a jeho dvou protivníků, Emmetta a Rose. Rozběhla jsem se k nim.

Než jsem tam stihla doběhnout, v nestřežené chvíli chňapl Felix Rose po ruce, cukl jí s ní a ozval se zvuk, který neznačil nic dobrého.

„Emmette!“ vykřikla zděšeně Rose. Její ruka visela „na vlásku“. Přidržovala si ji druhou rukou.

Emmett zavrčel a vrhl se na Felixe. Doběhla jsem k Rose, která teď seděla na zemi.

„Bude to dobré, Rose,“ řekla jsem jí a rozběhla se pomoct Emmettovi. Koutkem oka jsem viděla, že Edward s Alice dostali dalšího strážného a kusy jeho těla vhazují do ohně.

„Bello, víš, že na mě nemáš,“ posmíval se mi Felix, když jsem si před něj stoupla.

„Ale já jo,“ ozval se za mnou Edward dřív, než jsem stihla cokoliv říct a vrhl se na Felixe.

„Emmette, běž za Rose,“ poslala jsem ho pryč. Moc se mu nechtělo, ale když si v myšlenkách přehodnotil priority, zjistil, že je mu jeho Rose milejší, jak nějaký boj.

Koukala jsem na Edwarda a Felixe. Jejich boj byl urputný. Edward byl novorozený, byl silnější jak Felix, ale Felixovi dodávala respekt jeho obří výška. Kupodivu jsem se ale o Edwarda nebála. Zdál se mi jistý v kramflecích, nedělal žádné zbytečné pohyby, které by ho mohly stát život.

Bello, Izzie! Poslala mi najednou Alice myšlenkou. Okamžitě jsem začala hledat očima svoji dceru. A to, co jsem viděla, se mi vůbec nelíbilo. Mapovala pohledem ostatní na bojišti a vyhodnocovala, kde by mohla pomoct. Pár kroků za ní jsem viděla blížící se Jane s Alecem. Kdybych se víc soustředila na Arovy myšlenky, nemohl by mi uniknout povel, který vydal těm dvěma. Rozběhla jsem se směrem k Izzie. Periferním viděním jsem viděla Alice, která k ní vyrazila z druhé strany. Už jsme byly blízko, když Izzie začala těkat očima ze mě na Alice a ptala se mě v myšlenkách, co se děje.

„Skrč se!“ křikla jsem na ni. Nechápavě na mě vykulila oči, ale udělal dřep a já jsem vyskočila z místa přímo na Aleca. Alice skočila na Jane.

Seděla jsem na Alecovi, držela jsem ho za ruce, a i když s sebou šil, měl pramalou šanci se z mého sevření dostat. Ještě než jsem oddělila jeho ruce od těla, podívala jsem se Arovi do tváře. Vytřeštěně sledoval, jak se s Alice obě chystáme připravit ho o jeho miláčky. O upíry, kvůli kterým vyhrával bitvy. Respektive díky jejich schopnostem.

Bello, nedělej to! Žádal mě myšlenkou.

„Jak se opovažuješ? Chtěl jsi vyvraždit celou moji rodinu!“ vrčela jsem na něj. Otočila jsem hlavu na Alice a jakoby to byl pokyn k nevyhnutelnému, v mžiku byli Jane i Alec bez rukou. Z místa, kde stál Aro s bratry, se ozvalo zavrčení.

Jane i Alec mě v duchu prosili, abychom jim s Alice darovaly život, ale jejich prosba pro mě neměla žádnou váhu. Uchopila jsem Alecovu hlavu do rukou a trhnutím jsem ji oddělila od těla. Alice mě následovala s Jane. Otočila jsem se na Ara a vší silou jsem k němu hodila Alecovu hlavu. Alice se uchechtla a napodobila mě. Ruce a trup s nohama jsme hodily do ohně. Až teď jsem se otočila na Izzie, která na nás nevěřícně koukala. Nechápala, jak jí mohlo uniknout, že se k ní Jane s Alecem blížili.

„Už je dobře,“ řekla jsem jí, když jsem k ní došla. „Odkryj Danielův pach a najdi ho. Teď už tě tu potřebovat nebudeme,“ zašeptala jsem jí do ucha. Oči se jí rozzářily, objala mě, pak objala Alice, poděkovala nám a rozběhla se do lesa.

„Ani to nezkoušej,“ houkla jsem na Ara, když jsem viděla, jak sleduje Izzie a hlavou mu běží, že by ji teď mohl dostat.

Aniž bych přestala sledovat jeho myšlenky, otočila jsem se ke své bojující rodině právě v momentě, kdy Edward utrhl Felixovi hlavu a Jasper Demetrimu ruce. Ostatní už jen přihlíželi jejich boji, protože strážní, roztrhaní na kusy, už hořeli v ohni.

„Sbohem, Bello,“ stihl ještě Demetri zakňučet, než mu Jasper utrhl hlavu. Ostatní mu pak pomohli posbírat kusy jeho těla, stejně jako Felixova a společně je naházeli do ohně.

Kromě Rose nikdo neutrpěl nějakou větší újmu.

Očima jsem vyhledala Rose a Emmetta. Blížili se k nám. Rose si zdravou rukou držela tu téměř utrženou. Všichni jsme ale věděli, že se jí rána za malou chvíli zacelí. Emmett ji držel okolo ramen a v duchu děkoval snad všem svatým, že o ni nepřišel.

Carlisle, stejně jako my ostatní, byl spokojený s výsledkem bitvy.

Všichni jsme se postavili do kruhu kolem Ara, jeho bratrů a Renaty, krčící se za Arem.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak to asi dopadne s Arem, jeho bratry a Renatou? Pustí je Cullenovi, aby mohli odejít zpátky do Volterry nebo to s nimi také skoncují?

To se ještě uvidí. :-D Každopádně už nám zbývají maximálně dvě kapitolky (možná jedna) a bude konec Npl. ;-)

Pokud si myslíte, že si tahle kapitola (a také já) zaslouží komentář, zanechte mi ho. Děkuji.

Vaše EdBeJa

Kapitola 54. - Zastávka ve Forks - Shrnutí - Kapitola 56. - Volturiovi

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 55. - Na ně!: