Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 18. kapitola

02.02.2011 (16:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5928×

„Jsi nemocná, moc bychom neměli namáhat tvůj metabolismus,“ pronesl po chvíli, zatímco já odzbrojeně ležela na posteli, měla zavřené oči a snažila se najít svůj ztracený dech, který se rozkutálel po pokoji.

„Zapomínáš dýchat,“ napomenul mě, když se dlaní dotýkal mého kamenného hrdla.

„Dej mi chvilku,“ přiznala jsem se a párkrát se zhluboka nadechla. Když se můj tep zklidnil a srdce opět nabralo ten správný rytmus, bezmyšlenkovitě jsem se k Edwardovi natiskla, jako by to snad byla samozřejmost. O pár vteřin později jsem si uvědomila, co jsem udělala a chtěla se odtáhnout.

„To je v pořádku, udělala jsi to, co jsi udělat chtěla,“ omotal kolem mě svou paži a odmítal mě pustit.

„Cítím se hloupě,“ přiznala jsem barvu.

„Protože po mně toužíš?“ ptal se.

„Já po tobě ale...“ Zabrzdil mě dřív, než jsem mu stihla oponovat.

„Víš, proč nikdy neuvěřím tvým záporným reakcím na náš vztah?“ položil mi řečnickou otázku.

„Ale my spolu nemáme...“

„Protože slyším tvé srdce,“ přiložil ucho na mou hruď k místu, kde se žebra otřásala pod mohutnými tóny mého rozechvělého srdce. „Edwarde, Edwarde, Edwarde, bije na poplach,“ vysvětloval mi.

„Jak tohle sakra můžeš slyšet?“ ptala jsem se nevěřícně.

„Ššššt, teď dokonce slyším stopu lásky,“ bavil se sám se sebou.

„Páni, ty jsi nahluchlý,“ pronesla jsem trpce.

„A ty dokonalá,“ jemně mě políbil.

„Jak mám na tohle zareagovat, můžeš mi říct?“

„Hmmm, děkuji, Edwarde?“ pozvedl obočí v úsměvu.

„Odpusť si ty ironické poznámky, Edwarde,“ odsekla jsem.

„Smím se na něco zeptat?“ položil mi otázku a pod peřinou si hrál s mými prsty.

„Záleží na to, jakého rázu otázka bude,“ odpověděla jsem a spokojeně si užívala jeho blízkost.

„Proč se tak bojíš toho se zamilovat?“ zašeptal v polibku, který věnoval mému krku.

„Nejsem zamilovaná!“ pronesla jsem rázně. „Nevím, jak milovat,“ přiznala jsem se.

„Naučím tě to... Dovol, abych se stal tvým učitelem lásky,“ šeptal mi vzrušeně do ouška.

„Zní to směšně,“ zasmála jsem se, ale pak zvážněla, „budu nejspíš neposedná žačka.“

„Poradím si s tebou,“ přemlouval mě.

„Já nevím, Edwarde, vždyť, podívej se na sebe a na mě. Ty jsi princ z pohádky a já jen služka. Tohle přece nemůže fungovat,“ vysvětlila jsem poněkud sklesle.

„Chci být tvůj princ, dovol mi tě milovat, dovol, abych naučil tebe, jak milovat mě. Není to těžké a ač to nerada slyšíš, jsi neskutečně rozkošná, roztomilá, krásná, stydlivá, neposkvrněná a to všechno na tobě miluju.“ Začervanala jsem se. „Ano, a tvé růžové tváře taky,“ políbil každou zvlášť.

„Co když nejsem schopna lásky?“ zeptala jsem se vystrašeně.

„Pověz mi, co cítíš, když jsi se mnou. Co cítíš právě teď?“ Zarytě jsem mlčela, jak typické. „Dobrá, stačí, když přikývneš, ano?“ Přikývla jsem a on se zasmál, nejspíš čekal, že odpovím jako normální člověk.

„Citíš, jak se chvěješ, když tě políbím na šíji?“ zašeptal a přesně v ten okamžik mi tělem proběhl malý rarášek, který uvedl do pohybu všechny chloupky a ty se vlivem nepatrného chvění postavily. Přikývla jsem k jeho potěše.

„Cítíš tlukot svého srdce, když ti přejíždím dlaní po bříšku?“ Další otázka, na kterou musel znát odpověď předem. Srdce mi mohutně bušilo až v krku. Přikývla jsem.

„Když ti povím, jak moc krásná a přitažlivá jsi, copak uděláš?“ Nabrala jsem nachový odstín. „Ano,“ zavrněl pochvalně.

„Tohle se mi vůbec nelíbí,“ zavrtěla jsem hlavou a mračila se na všechny věci v pokoji.

„Lhářko,“ obvinil mě s úsměvem.

„Nelíbí se mi, jak mě máš přečtenou,“ odvětila jsem nasupeně.

„Takže... s mými doteky problém nemáš?“ culil se a nejspíš čekal, že mu odpovím, ale to byl omyl. „Opět se vrátíme k přikyvování?“ ptal se šeptem. Přikývla jsem.

„Tak tedy... s mými doteky problém nemáš?“ položil mi znovu otázku, myslím, že jinou reakci už snad ani čekat nemohl.

„Dobré vědět... rád se tě dotýkám,“ přiznal.

„Jsem unavená, Edwarde, měl bys jít,“ řekla jsem, ale vlastními činy si odporovala, protože jsem se nevědomky pevně natiskla k jeho tělu, které zmírňovalo projevy zimnice.

„Nenechám tě tu samotnou,“ opáčil a nehnul se ani o píď.

„Jsem si jistá, že kdyby tě Charlie našel v mé posteli, zpřerážel by ti všechny části těla.“

„Což by tě mrzelo, viď,“ ptal se a přitom mě vískal ve vlasech.

„Přijde na to,“ nedokončila jsem.

„Hmmm, poslouchám,“ rozptyloval mě svým medovým hlasem.

„Kde hodláš spát?“ ptala jsem se a obličej pozvedla k jeho tváři – usmíval se.

„Klidně se vyspím na zemi,“ věnoval mi vlídný pohled a pomalu se začal zvedat z postele.

„Nechoď,“ hlesla jsem a chytla jej za zápěstí. Upřel na mě své dokonalé oči, ve kterých se pohybovalo cosi něžného.

„Jsi si jistá?“ ptal se a zpět si ke mně přisedl.

„Nebudeme přeci dělat nic... no, však víš...“ podepřela jsem se na lokti a do tváří se mi nahrnula charakteristická červeň.

„Budeš jen spát, Bells, na nic jiného jsem ani nepomyslel,“ ujistil mě a na tvář mi vtiskl drobný polibek.

„Asi jsem moc hloupá a naivní, viď?“ ptala jsem se s mírným úsměvem.

„No... jen rozkošná diva s neodolatelně ročepýřenými vlasy,“ uchechtl se. Na jeho popud jsem si prohrábla kštici a pak s nechápavým výrazem sledovala, jak si odepíná pásek kalhot a vysléká si svetr. Se zájmem jsem pozorovala, jak se pásek kus po kusu dostáva z poutkového vězení a když si svetr přetahoval přes hlavu, zahlédla jsem pát tmavých chloupků, které se ztrácely v kalhotech. Zatřepala jsem hlavou a snažila se přestat myslet na něco, co by mě mohlo přivést do problémů.

„Pokud ti to vadí, můžu se zase obléct,“ ujistil mě a v rukou už svíral své svršky.

„To je v pořádku,“ přitakala jsem a pokukovala po něm. Když se ke mně opět pokládal, postel se pod ním prohnula a já se automaticky překulila do jeho náruče.

„Hmmm, něco nás k sobě táhne,“ zavrněl spokojeně.

„Možná výškové rozdíly?“ pronesla jsem ironicky, ale bez protestů se k němu přitulila.

„Chtěla bys polibek na dobrou noc nebo si vystačíš s mou přítomností?“

„Nebudu tě nutit, když nechceš.“

„Kdykoliv... Má chuť líbat tvé hebké rty je nekonečná,“ vyznal se mi a pak ještě moment vyčkával, napínal mě.

„Baví tě to?“ řekla jsem zachmuřile.

„Ano,“ odpověděl bez špetky studu, ale nenechal mě pronést štiplavou poznámku na jeho účet a jen mě s úsměvem políbil. Byl to velice něžný a intenzivní polibek, který umocňoval svým horkým jazykem, kterým přejížděl po mých bezbranných rtech. Vzdychla jsem a vzápětí na to zkoprněla.

„Och, nemůžeš to udělat ještě jednou?“ ptal se blaženým tónem a víčka měl pevně semknutá u sebe.

„Kdepak,“ pronesla jsem rozhodně.

„Hmmm, tak příště,“ řekl sebejistě a já se zakabonila.

POHLED EDWARDA:

Připadala mi tak neskutečně křehká, když jsem ji svíral v náruči. Jako ten nejcenější kousek porcelánu, chlouba celé sbírky, který patří jen mně.

„Budu tady celou noc, nemusíš se bát,“ ujišťoval jsem ji a přitom jemně hladil její kaštanově hnědé vlasy.

„Nejsem malé dítě,“ odsekla nevrle a já se v duchu usmál.

„Ne, máš pravdu,“ přitakal jsem a úsměv na její tváři byl znatelný, bylo mi jasné, že po mé další prupovídce se vytratí, „jsi mnohem zranitelnější,“ dodal jsem a aby se mi nemohla vykroutit, přitiskl jsem si ji k sobě a nehodlal ji pustit.

„Nehorázně mě štveš,“ mlela sebou.

„Smím ti zpívat... broukat?“ nereagoval jsem na její předešlou konstataci a soustředil se pouze na to krásné, co pouštěla z úst – bylo toho pramálo.

„Máš skrytý talent?“ řekla jízlivě.

„Možná,“ zašeptal jsem u jejího ouška a rty se otřel o ušní lalůček. Cukla sebou, ale já jí nedovolil, aby se odtáhla.

„Vím, že jsi z toho všeho zmatená,“ řekl jsem něžně a pozvedl si Bellin obličej ke své tváři, vypadala vyděšeně, „nebudu tě do ničeho nutit, pokud nechceš, abych tě líbal, nebudu to dělat, pokud nechceš, abych se tě dotýkal, mé ruce zůstanou podél těla,“ přislíbil jsem a usmál se.

Nechtěl jsem ji rozrušit, ale zřejmě se mi to povedlo. Srdce hrálo zrychlenou melodii a oči se jí slabě leskly.

„Omlouvám se,“ řekl jsem honem, ale oči neotevřela.

Chtěla bych Vám moc poděkovat za hlasy, které jsem věnovali mé povídce v anketě o "Nej povídku měsíce ledna", važím si toho.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 18. kapitola: