Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 25. kapitola

18.07.2011 (16:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 3946×

„Edwarde,“ zanaříkala jsem, „tohle mi nemůžeš dělat,“ špitla jsem v rozpacích.

„Vážně? Nevypadá to, že by se ti to dvakrát protivilo,“ usmál se.

„Ne to ne... to... bylo to příjemné, ale jak mám teď jet do školy... takhle... takhle...“ nechala jsem větu viset ve vzduchu nedokončenou.

„Vzrušená?“ doplnil mě a bedlivě sledoval můj výraz. Svraštila jsem k sobě obočí, ale pak usoudila, že na tom něco bude. Když jsem déle mlčela, o pokračování naší konverzace se rychle postaral.

„Kdy tě tedy můžu takhle líbat?“ ptal se provokativně.

„Já... já nevím. Možná, až někde budeme sami a já budu vědět, že se pak alespoň dvě hodiny nemusím nikde ukazovat.“

„Sami říkáš?“ okamžitě se chytil toho, co jsem prve řekla a já si uvědomila, jak moc špatná ta věta byla. „Máš pravdu, teď jsou tvé tváře zarudlé a vypadáš hodně vzrušeně,“ podotkl a já se na něj nasupeně podívala.

„Jen tě prosím, abys mě nerozptyloval, když poblíž bude někdo jiný,“ pověděla jsem s veškerou vážností, sebrala odvahu a podívala se do jeho zlatavých očí.

„Když o tom tak přemýšlím, rád bych tě odpoledne někam vzal,“ pousmál se a zastrkoval mi vlasy za uši.

„Kam někam?“ ptala jsem se podezřívavě.

„Pojď blíž a já ti to povím,“ zašeptal tajemně a provokativně pozvednul obočí.

„Na tohle nehraju,“ opáčila jsem odhodlaně, ale jemu v očích neposedně zajiskřilo.

„Copak se bojíš?“ napodobil můj posed a dál mě zkoumavě pozoroval.

„Fajn, tak na tohle už hraju,“ pomyslela jsem si a celou délkou svého těla se k němu natočila.

Pokynul mi ukazovákem, abych se k němu přiblížila, a já se krapet nahnula, ne však dostatečně, abych uspokojila svého dnešního řidiče a proto si mě přitáhl blíž. Mírně jsem se zajíkla a chtěla kolem sebe začít kopat, protože tohle byl podvod!

„Je to překvapení,“ zašeptal mi měkce do ouška a zase mě opřel o sedadlo.

„Nesnáším překvapení,“ odvětila jsem nabubřele.

„Jsi pevně připoutaná,“ zeptal se ignorujíc můj předešlý komentář.

„Co když ne?“ provokovala jsem.

„V tom případě to budu muset velice pečlivě zkontrolovat,“ podotknul.

„Řekla bych, že to bude v pohodě,“ opáčila jsem rychle a snažila se zamaskovat svou nervozitu.

„Jen pro jistotu,“ zamumlal. Slabě se dotýkal pásu od mého ramene až k bokům. Nedzvedl jej a zase přitiskl k mé hrudi. Sem tam se dotkl oblečení a jemně mě pohladil svým drzým ukazovákem. Vypadal velice soustředěně a zaníceně pro to, co prováděl.

„Takhle mi ještě nikdy nikdo bezpečnostní pás nekontroloval,“ snažila jsem se sdělit dostatečně srozumitelně, ale ve skutečnosti ze mě vyšel jen slabý skřek.

„Zřejmě jsi nikdy nikoho tak nepřitahovala jako právě mě,“ pověděl a ukradl si pro sebe ještě jeden drobný polibek.

Zarděla jsem se jako pivoňka a byla Edwardovi vděčná, že tuto mou reakci nekomentoval. Když jsem o tom tak uvažovala, musel mít určitě spoustu holek, protože moc dobře věděl, co dělat, aby mě dostal do varu. Potřebovala jsem vědět, kolik děvčat prošlo Edwardovou náručí, s kolika dívkami prováděl to samé co se mnou a jelikož má prostořeká pusa mluví rychleji, než můj mozek myslí, vypálila jsem otázku bez přípravy: „S kolika holkama jsi chodil?“

Stačila jsem ještě postřehnout, jak zvídavě pozvedl obočí a pak jsem raději sklopila zrak ke svým dlaním.

„Je to pro tebe podstatná informace?“ Střídavě sledoval cestu a mě.

„Ne tak moc... Ale, vždycky víš, co dělat,“ pokrčila jsem rameny, zastrčila si pramen vlasů za ucho a čekala, jak moc velké číslo se dovím.

„Měl jsem pouze jednu dívku,“ odpověděl vlídně a volnou rukou stiskl mou dlaň.

„Vážně?“ ptala jsem se zřejmě až příliš překvapeně.

„A cos čekala, je mi 17, copak si myslíš, že si ve sklepě pěstuju harém?“ zasmál se z plných plic, až se mé sedadlo otřásalo.

„Nesměj se mi,“ zakabonila jsem se, „nemůžu za to, jak moc zkušeně vypadáš,“ dodala jsem.

„V jaké oblastí myslíš?“ zeptal se dráždivě.

„Moc dobře to víš,“ zahuhňala jsem, ale to už jsme přjížděli ke školnímu kampusu. Chtěla jsem se rychle vymotat ze vší té změti bezpečtnostních pásů a vyhnout se pokračování tohoto rozhovoru, ale nějak se mi to nedařilo.

„Bells, jak jsem řekl, měl jsem pouze jednu dívku a tak nějak předpokládám, že ty jsi ještě...“ sugestivně se odmlčel.

„Jsem,“ vyhrkla jsem honem a neušel mi jeho úsměv.

„Nespěchám na tebe, vztah přeci není jen o sexu.“ Při tom slůvku jsem se mírně zapýřila.

„Jen v tom neumím chodit, víš, ale já se to všechno naučím,“ slibovala jsem horlivě.

„Nedokážu uvěřit, že taková slova slyším zrovna z tvých úst... ještě před pár dny jsme se nedokázali vystát a teď tady pějeme milostné ódy. Jsem skutečně hrdý na to, jaký pokrok jsem s tebou udělal,“ vypjal svou hruď do prostoru a ukázal tak svou mužnost.

„Teď si připadám jako dítě, které se učí zavazovat tkaničky,“ svěřila jsem se mrzutě.

„Můžeš tomu říkat jak chceš, ale já tě moc rád naučím zavazovat tkaničky,“ nasadil takový tón hlasu, že i tato věta zněla v jeho podání velice eroticky.

„No, mám dojem, že už rozebíráme přílišné detaily,“ přikyvovala jsem horlivě svým slovům a dávala mu tak najevo, žě mě tato debata nikterak nětěší.

„Na tyto věci není nikdy pozdě,“ mrkl na mě, „tak co, připravena na všechny ty pomluvy, které se rozeběhnou po škole, jakmile vystoupíme společně z mého auta?“ zeptal se rošťácky, nedal mi možnost, abych jakkkoliv zareagovala, a už mi otevíral dveře na pozici spolujezdce.

„Vystoupíte si, mylady?“ culil se a koutky měl roztažené od ucha k uchu.

„Oh, sklapni,“ vypálila jsem, sebrala svou školní tašku a vystoupila.

Díky naší konverzaci, která se poněkud protáhla, jsme ke škole přijeli poměrně pozdě, takže na parkovišti bylo jen pár studentů. Zabouchla jsem za sebou dveře, uslyšela, jak si Edward zamknul své auto a pak se zařadil vedle mě. Ležérně jsem si přehodila batoh přes rameno a dělala, že si nikoho nevšímám.

„Dovolíš?“ zašeptal a batoh si lehce pověsil na ukazovák a pokračoval v cestě.

„Páni, Bello, ty sis Cullena ochočila?“ dolehl ke mně zvuk Brada Murdocka, kluka z posledního ročníku, který byl jedna ruka s Jeredem.

„Jednou u nás byla Jenna, Brade, pamatuješ si ji, viď? Říkala, že pro kondomy velikosti „S“ musela jet až do Seattlu, protože tady měli jen obvyklou velikost,“ prohodila jsem a slyšela pár přihlížejících, jak se zachechtali.

„Zabiju tě, Swanová, přísáhám, že tě uškrtím,“ vyjel na mě a kolébal se ke mně svou medvědí chůzí.

„Sáhni na ni a postarám se o to, že už žádná holka kondomy potřebovat nebude,“ zavrčel na něj Edward, držel ho za klopy košile a propaloval ho tím nejvražednějším pohledem, jaký jsem kdy viděla.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 25. kapitola: