Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 30. kapitola

19.08.2011 (21:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 39× • zobrazeno 3415×

„Víš, vůbec nevypadáš jako upír,“ řekla jsem po chvíli a ulevilo se mi, když se hlasitě zachechtal.

„Jsi zklamaná?“ ptal se s hraným smutkem a atmosféra se rázem uvolnila.

„Cítím se podvedená, nevidím žádné špičáky,“ zamračila jsem se a pak se opět usmála.

„Jsi jedinečná a neskutečná, Bello, a já mám chuť zakroutit Alice krkem,“ zakabonil se.

„Proč proboha?“

„Protože ona moc dobře věděla, jak budeš reagovat, ale odmítala mi to říct, prý jsem bastard, protože jsem tě jen tak opustil. Nechala mě dusit se ve vlastní šťávě,“ povídal rozzlobeně.

„Mám ráda Alice,“ zasmála jsem se.

„Važ slova,“ nabádal mě, ale já tomu moc nerozuměla.

„Jsou ještě nějaké věci, které bych měla vědět... ohledně tvého upírství. A Edwarde, jsi si jistý, že nemáš horečku?“ Starostlivě jsem se na něj podívala a přiložila ruku k jeho čelu. Znechuceně se zašklebil a vyčkal, dokud jej zase nezačnu plně vnímat.

„Nedokážu spát,“ přiznal se.

„Vůbec?“ ptala jsem se překvapeně.

„Ne,“ přitakal, ale vypadalo to, že se nesoustředí na odpovědi, ale spíš na mě.

„Dál?“ požadovala jsem další informace, které bych měla vědět.

„Teplota našeho těla závisí na tom, kdy naposledy a jak vydatně jsme se krmili. Čím delší doba uplynula od posledního krmení, tím chladnější naše tělo je. Naše tělo je také tvrdší než tělo obyčejných smrtelníků.“

„Hele, jako bys námi opovrhoval, taky jsi jen obyčejný upír.“ Založila jsem si ruce na prsou a usmívala se.

„Jakožto obyčejný upír mám taky nadpozemskou rychlost.“ Pozvedl laškovně obočí.

„Máš ještě nějaké zvláštní schopnosti kromě toho, že mi vidíš do hlavy? Třeba rentgenové vidění nebo tak?“ Protože kdyby dokázal vidět skrze šaty, tak to bych vážně nerozdýchala.

„Počkej, o téhle schopnosti zatím nevím, ale možná, že...“ odmlčel se a zaměřil se na mé tričko, „... ne, nic, škoda,“ zachechtal se a já zčervenala. „Tohle zbožňuju, působíš tak nevinně a bezbranně,“ zašeptal a na ústa mi vtiskl letmý polibek, chvíli váhal, ale pak jej prohloubil, čímž mi způsoboval nekonečnou slast.

„Proč se vždycky dostaneme k mé nevinnosti?“ zašeptala jsem s menšími obtížemi.

„Protože je kouzelná,“ zašeptal mi nazpět a zhluboka se nadechl, aby mě mohl obšťastnit dalším drzým a naprosto božským polibkem.

„Nemíním se o tom bavit tady, v domě upírů, kteří všechno slyší,“ řekla jsem mrzutě.

„Pravděpodobně slyší i tohle a já se zase opájím symfonií tlukotu tvého srdce. Je to úchvatné.“ Zavřel oči a potěšeně pozvedl koutky svých úst.

„Edwarde,“ zašeptala jsem po chvíli a odpovědí mi bylo jen tiché zamručení, „není to jen sen?“ ujišťovala jsem se.

„Pokud by to byl sen, jsem si jistý, že žádný upír ještě nebyl tak šťastný,“ culil se a já se z toho rozpouštěla jako kostka ledu na přímém slunci.

Položila jsem si hlavu do úžlabiny mezi jeho ramenem a krkem a pokojně zavřela oči. Přejížděl mi dlaní po zádech a já si připadala tak milována a hýčkána. Pokud byl tohle sen, nikdy se nechci probudit. Nikdy jsem netoužila po princi na bílém koni, protože ještě než jsem mohla s maminkou rozebírat všechny radosti a strasti zamilovanosti, odešla a já se tím teď musím protloukat sama. Vlastně, pokud jste zamilovaní a druhá osoba vaše city opětuje, nejste na to sami a to je to krásné. Navíc jsem zamilovaná do toho nejpřitažlivějšího upíra, jakého jsem kdy viděla, tedy, ne že bych jich viděla kvanta, ale stejně.

„Bells,“ zaslechla jsem sametovou zvonkohru Edwardova hlasu a celá jsem se rozechvěla.

„Hmmm,“ zamručela jsem na znamení, že vnímám.

„Usnula jsi, je večer,“ zašeptal mi těsně u ucha a já si až o chvíli později uvědomila, co říkal.

„Večer???“ zanaříkala jsem a rychle se stavěla na nohy. „Musím okamžitě domů nebo po mně táta vyhlásí celostátní pátraní,“ lamentovala jsem a prsty si nervózně vjížděla do vlasů.

„Esme Charliemu volala, jakmile zpozorovala, že spíš,“ konejšil mě a já se pomalu uklidňovala.

„Kolik je hodin?“ potřebovala jsem vědět, jak dlouho už tady jsem.

„Něco lehce po deváté,“ odpověděl klidně.

„Omlouvám se, že jsem usnula, asi mě to všechno dneska zmohlo,“ ospravedlňovala jsem se.

„To je v naprostém pořádku, rád tě pozoruju, když spíš, víš, vypadáš naprosto klidně a spokojeně, zatímco jinak ti na očích stále vidím bolest, kterou sis musela prožít, a to mě trápí, protože bych tě chtěl moc udělat šťastnou.“ Rozhodil kolem mě své paže jako síť pavučiny a jen tak mě svíral ve svém náručí.

„Jsem klidnější, když cítím tvou vůni,“ přiznala jsem stydlivě a obličej si zabořila do jeho košile. Opájela jsem se tím neskutečně dráždivým aromatem, až se mi točila hlava. Ještě chvíli a odvezou mě na odvykací léčbu.

„Můžu v noci přijít, aby se ti spalo lépe,“ zašeptal mi těsně u ucha a okamžitě musel pocítit, jak se mé tělo napjalo.

„V noci? Ke mně do pokoje?“ ptala jsem se nervózně.

„Ve vší počestnosti, Bells,“ odpověděl něžně, „a přece už jsme spali v jedné posteli a pokud k tomu přičteš mé tajné návštěvy během tvého spánku, pak myslím, že tě znám pomalu lépe než vlastní rodina.“

„Což je krapet děsivé,“ zamyslela jsem se nahlas. „Ty bys vážně přišel?“

„Víš, občas nemám spaní,“ zasmál se vlastní průpovídce a koutky úst zacukaly i mně. Pak jsem se vrhla do víru vlastních myšlenek a snažila se přijít na to, kudy se dostanu z Edwardova domu, protože po tom svém titátru jsem neměla moc chuť střetávat se se všemi členy rodiny.

„Edwarde, nemáte zadní východ nebo tak něco?“ Tázavě pozvedl obočí, ale o chvíli později se jeho výraz změnil v chápavý.

„Neublíží ti,“ ujistil mě něžně.

„Ne, toho se nebojím... přece, kdyby mi někdo ze členů tvé rodiny chtěl něco udělat, mohl už dávno... já jen...“ zápasila jsem s vlastní hrdostí, ale protože jsem se pohybovala poblíž někoho, kdo mi vidí do hlavy, nemusela jsem nakonec ani nic říkat.

„Jsou chápaví a věř mi, že ženská část si přála, abys mi nakopala zadek,“ uchechtl se té představě.

„A co bratři a tvůj otec?“ vyzvídala jsem.

„Emmett s Jasperem si představovali boj ve stylu „Válka Roseových“ a Carlisle byl nohama pevně na zemi. Bells, ještě jsem ti zapomněl říct, že pokrevně nejsme jedna rodina, ale žijeme spolu už tak dlouho, jako bychom skutečnou rodinou byli,“ usmál se provinile a měl proč, vzhledem k tomu, jakou podstatnou informaci mi zatajil. Moje reakce však byla opět rychlejší, než bych čekala.

„Díky bohu,“ povzdechla jsem si. Nechápavě mě sledoval, tak jsem se musela vrhnout do vysvětlování. „No, ve škole se povídá, že Emmett s Rosalie a Jasper s Alice spolu tak nějak...“ Sugestivně jsem se odmlčela.

„Chodí?“ doplnil.

„Ano,“ přitakala jsem, „víš, přece jen mi teď spadl kámen ze srdce, že jste normální... tedy alespoň v tomhle směru,“ vzpomněla jsem si zase na tu upírskou věc.

„Pojď, měl bych tě odvést, nebo si policejní náčelník bude myslet, že jsme tu dělali bůhví co,“ uculil se a mé tváře zrůžověly.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 30. kapitola: