Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 33. kapitola

02.09.2011 (21:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 52× • zobrazeno 6140×

„Vtipné...“ zaksichtila jsem se a pak si uvědomila, že mám na sobě jen ten zpropadený župan, „vlastně, uvítala bych, kdyby ses na chvíli otočil... zapomněla jsem si oblečení.“ Poukázala jsem na svou garderobu.

„Není potřeba,“ odpověděl jen tak, vzal mě do náruče a odnášel k posteli.

„Edwarde, já si nejsem jistá, že jsem připravená na tohle,“ snažila jsem se mluvit vyrovnaně, ale ve skutečnosti se mi hlas chvěl vzrušením a taky strachem.

„Právě o tom si musíme promluvit.“ Usadil se pohodlně na mou postel a mě si posadil na svůj klín.

„Aha, já ale o takových věcech nerada mluvím,“ řekla jsem zarputile a snad jsem ani nemohla čekat, že by svou snahu vzdal.

„Už jsem ti přece říkal, že na tebe nespěchám. Chápu všechny tvé obavy, za které se v žádném případě nemusíš stydět, je to naprosto normální, Bells,“ vychrlil to ze sebe, jakoby se bál, že bych mu skočila do řeči, což bych patrně udělala, kdyby mi dal prostor.

„Nemám žádné obavy,“ vyhrkla jsem se vztyčenou hlavou, ale pak sklopila zrak a začala si pohrávat se svými prsty.

„Nemáš?“ pronesl s úsměvem.

„Možná trošku,“ připustila jsem zahanbeně.

„Jsi sladká.“ Hladil mě po zádech a něžně se culil, zatímco já jej propalovala nevraživým pohledem. V žádném případě nechci být sladká!!!

„Chápej, cítím se hloupě... vždyť, bože, v dnešní době se nevyzrálé patnáctky spustí s někým na diskotéce a užívají si bohatý sexuální život a já? Za pár měsíců mi bude osmnáct a ještě jsem neměla ani kluka,“ povzdechla jsem si. „Teda, ne že by mě to dřív trápilo,“ dodala jsem.

„No, protože už ti není patnáct a máš kluka, nemusíš se díky bohu s nikým spouštět na diskotéce, a protože máš velice chápavého kluka, který je naprosto uchvácen tvou panenskou čistotou a nespěchá na tebe, nemusíš mít obavy ani z tohoto. Jsem ochoten počkat rok, dva, deset let... dokud nebudeš připravená,“ mrknul na mě.

„Jsi přece ale muž a máš své potřeby,“ bránila jsem se, i když jeho slova byla pro mou malou dušičku jako balzám.

„To samozřejmě jsem, ale mě teď více zajímají tvé potřeby než ty mé,“ pověděl tajemně.

„Mé potřeby?“ nechápala jsem.

„Ano. To, že jsi ještě nebyla s mužem, neznamená, že si musíš odepírat tělesnou rozkoš,“ pronesl ledabyle a v rukou svíral šňůrky županu, které mi pomalu stahovaly žaludek, jak pevně k sobě byly přivázané.

„Rozkoš? O čem to mluvíš?“ zapískala jsem hlasem o pár oktáv výš.

„Ššššt, nepanikař,“ uklidňoval mě.

„Nepanikař? Já se tady bavím o tom, že se bojím sexu a ty začneš mluvit o rozkoši?“ šeptala jsem hystericky.

„To slovo říkáš se zvláštním odpudivým podtónem a to je potřeba změnit, jsem si jist, že až skončím, přesuneš „rozkoš“ do seznamu slov, které jsou převelice příjemné,“ přesvědčoval mě.

„Co míníš dělat?“ Chvěla jsem se a cípy županu pevně tiskla v dlaních.

„Dotýkat se tě, hladit tě všude po těle... způsobit ti tělesnou extázi,“ vysvětlil a se zaujetím mě pozoroval.

„Nikdy jsem před nikým nebyla nahá, to po mně přece nemůžeš chtít!“ hledala jsem argumenty a připadala si naprosto ztracená.

„Máš pravdu,“ vydechl a mně se rázem ulevilo, „budu se pokoušet nedívat,“ usmál se.

„Proč mi to děláš? Copak nevidíš, že jsem vyděšená, za což tě nenávidím!“ Bouchla jsem jej do ramene.

„Musíš se uklidnit, zavřít oči, zhluboka dýchat a vnímat pouze mé doteky a hlas,“ šeptal a ochranitelsky mě líbnul na spánek.

„Chceš po mně, abych se ti odevzdala?“ zajíkla jsem se.

„Přesně to po tobě chci,“ přitakal a jeho dlaň spočinula na mém poloodhaleném stehně.

„Copak nevidíš, že se bojím?“ láteřila jsem už po několikáté.

„Tvůj strach je naprosto zbytečný, kdybych byl věděl, že ti způsobím jen jeden nepříjemný pocit, pár vteřin bolesti, neudělal bych to. V tomhle případě je tvůj strach neoprávněný a já tě o tom chci přesvědčit, protože kromě toho, že jsi vyděšená, taky velice silně vnímám tvou vášeň a touhu po poznání,“ pošeptal mi a něžně líbal mou čelist.

„Nějaká další upíří schopnost?“ zeptala jsem se zastřeným hlasem, protože jeho ústa pracovala systematicky na mé tváři a dlaní se pohyboval po mém stehně.

„Pouze obyčejná mužská empatie,“ vysvětlil, ale dál už mi nedal prostor pro mluvení, protože mé rty uvěznil v jemném motýlím polibku.

„Ty sama mi řekneš, jestli je to, co ti dělám, příjemné, pokud nebude, přestanu... volba je jen na tobě, nemusíš mít strach, držím své slovo,“ zašeptal proti mým rtům a do úst mi vdechl nový život.

Rozehříval mě a snažil se ze mě vykřesat vášeň ukrytou pod všemi těmi vrstvami vzdoru.

„Tohle je příjemné?“ Jeho rty putovaly po mém krku, jazykem přejížděl sem a tam, občas vtáhl tenkou kůži na krku mezi své rty a pohyboval se jimi neuvěřitelně dráždivě.

„Ano,“ přemohla jsem se na jeden slabý výdech a uvědomila si, že nebýt Edwardových paží, už bych se dávno svalila jako pytel brambor do peřin.

„Perfektní,“ usmál se a jeho dlaň se posunula pod župan, zatímco rty se uvelebily na mé klíční kosti.

„Pomalu,“ šeptal a jedním prstem kreslil kroužky blízko místa, které cizí oči zatím nespatřily.

Tyhle pocity byly zvláštní a pro mě zcela nové. Zabořila jsem tvář do jeho ramene a zhluboka se nadechovala, ale všechen vzduch kolem nás byl nasycen ryzí sexuální touhou. Každičký jeho letmý dotek ve mně vznítil záchvěv touhy tak silné, až jsem lapala po dechu.

„V pořádku?“ ptal se a na chvíli ustal s hlazením. Okamžitě jsem přitakala, aby se nezdržoval a pokračoval. „Líbí se ti to,“ spíše konstatoval s pousmáním, načež jsem musela opět přitakat.

„Máš krásně zarudlé tváře... jako dvě broskvičky,“ usmál se potěšeně a slíbal každou jejich část a opět počal krouživými pohyby rozněcovat oheň v mém nitru. Nijak nespěchal, což mě pomalu začínalo znervózňovat, protože mé tělo si evidentně žádalo víc. Nepokojně jsem se zavrtěla a on samozřejmě okamžitě poznal, odkud vítr vane.

„Pomalu,“ zašeptal opětovně, ale tentokrát mně a nikoliv sobě. Jeho tělo se napnulo a veškeré pohyby ustaly, nevěděla jsem, co se děje, dokud se jeho prsty nezachytily za šňůrky županu. Tázavě se na mě podíval a já pohotově zachytila jeho dlaně.

„Nesmíš se mi smát,“ šeptala jsem.

„Jediné, čeho se bojím, je, že se neovládnu,“ zachraptěl a cípy županu pomalu oddaloval. Bylo to jako nedobrovolný striptýz – mučivě pomalý. Zavřela jsem oči a měla pocit, že se hanbou propadnu. Existují vlastně jen dvě varianty vývoje situace – Edward se mi vysměje a s úšklebky se podělí o hrůznou událost, která se mu přihodila nebo se vyleká a já budu zodpovědná za smrt upíra.

„Je tu ještě další možnost,“ pronesl velice vzrušeným hlasem, „budu okouzlen tím, co vidím, a už nikdy nebudu schopen se od tebe odpoutat. Jsi překrásná... jako květ v rozpuku,“ šeptal a já se konečně podvolila otevřít oči. Váhavě jsem na něj pohlédla a překvapila mě oddanost a něha s jakou pozoroval mé odhalené tělo. Měla jsem nutkání se zakrýt pažemi, ale Edward mi v tom okamžitě zabránil. „Netrap mě, miláčku.“ Hladil mě po vlasech a propíjel se do mých vášní zamlžených očí.

Se vším sebezapřením jsem paže nechala na svých místech, ale stále jsem se cítila nesvá. Vycítil to a konejšivým polibkem se snažil zaplašit mé úzkostné myšlenky.

„Chci ti přivodit rozkoš, o jaké se ti zatím jen snilo,“ vydechl mi do úst, „rozevři pro mě nohy, Bello,“ pravil něžně a já jako omámená poslechla. Svou dlaň položil na mé tříslo a dával mi přivyknout tak intimnímu doteku, vyčkával, až se uklidní rozbouřená krev v mých žilách, mezitím mě líbal na krku a z mých pootevřených rtů se linuly slastné výdechy. Své tělo jsem přestala ovládat v okamžiku, kdy plochou své dlaně překryl celý můj rozkrok. Cukla jsem sebou a měla nutkání uskočit. Po celém těle se mi začínalo rozlévat zvláštní teplo, řekla bych až nepříjemné, ale ta horkost, která se od mého středu šířila všemi směry, byla sakra příjemná.

„V pořádku?“ ptal se starostlivě a konejšivě a přitom mě líbal na spánky. Přikývla jsem a přemítala, jestli tohle je ta rozkoš, o které mluvil. „Ne, miláčku, bude to ještě mnohem lepší,“ ujistil mě. Prostředníčkem se mírně zabořil dovnitř, až jsem zavzdychala. Slabě rozevřel mé záhyby a přejel po celé délce mého přirození. Zasténala jsem... silně a mocně, protože jsem toužila, aby to zopakoval.

„Bylo to příjemné?“ tázal se a teď už měl rozechvělý hlas i on.

„Ano,“ vzdechla jsem, „proč to děláš, když z toho nic nemáš?“ neodpustila jsem si otázku.

„Tvůj výraz,“ šeptal, „kdyby ses jen viděla, máš tak roztoužené oči, rty zbarvené téměř do krvava, a když je při každém vzdechnutí pootevřeš, šílím,“ zasmál se a prstem pohnul. Dál už jsme nemluvili, protože já v sobě nedokázala najít sílu na utvoření slov. Cítila jsem svou vlastní vlhkost a to, jak snadno jeho prst klouže v mých útrobách. Pomalu se pohyboval po povrchu a dával mi ochutnat moc mého vlastního těla. Pak se přiblížil ke vchodu do mého nitra, chvíli kroužil kolem a nakonec prostředníkem slabě zatlačil a dostal se dovnitř. Cukla jsem a on automaticky rychle vycouval.

„Ne,“ zasténala jsem. Zahleděl se na mě a pak zopakoval předchozí pohyb. Slastně jsem vydechla a pevně do dlaně sevřela tričko na jeho prsou. Palcem se pomalu sunul nahoru, až našel bliznu mé rozkoše, po které jemně přejel. Přitiskla jsem se k jeho ramenu a zadusila tak výkřik, který se mi dral z hrdla. Měla jsem pocit, že zešílím, že víc nemůžu snést, ale když začal systematicky pohybovat palcem i ukazovákem, až tehdy jsem pochopila, co to znamená zemřít štěstím. Cítila jsem kolem sebe zvláštní vůni, sytou a aromatickou – dráždivou. Náhle jsem pocítila zvláštní napětí, jako by měla přijít bouře. Chtělo se mi křičet a nevěděla jsem, jak mám své emoce uklidnit. Bezmocně jsem se podívala na Edwarda, který se usmál a zrychlil pohyby své dlaně. Obočí se mi samovolně stáhlo k sobě, rty byly pootevřené a připravené k výkřiku a právě ve chvíli, kdy jsem myslela, že to déle nevydržím, se sklonil, vášnivě mě políbil a mé tělo se rozsypalo na malé částečky. Líbal mě, laskal a prodlužoval mou agonii rozkoše. Doslova jsem se mu zhroutila v náruči, uvědomujíc si, jak se mé nitro svírá, a má třísla se chvějí. Můj dech kolísal, chvíli jsem se nadechovala a vydechovala kosmickou rychlostí a pak jsem zase nevěděla, jak nabrat vzduch do plic.

Neodvažovala jsem se otevřít oči, ale když jsem pod sebou ucítila nepatrný pohyb, automaticky jsem se k němu přivinula a ještě pevněji sevřela jeho oblečení v pěst.

„Nepouštěj mě,“ zasténala jsem a vychutnávala si poslední doznívání rozkoše.

„Neboj se, nikdy,“ ujistil mě a vyžádal si ode mě jeden nemotorný polibek, což bylo v tomhle stavu mé maximum. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a Edward si začal jemně pohrávat s mými vlasy, přilepenými potem k mé tváři.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepolíbená, ale přece dokáži milovat - 33. kapitola: