Děkuji Vám za komentáře, které se objevily v minulých kapitolách. :) Moc mě potěšily, takže je tu další kapitolka. Aro požádá Elis o laskavost. Co to asi bude? Bude se to Alexovi líbit? A co bude Elis cítit k Edwardovi a ostatním Cullenům?
12.06.2010 (17:15) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2239×
„Těší mě, že Vás poznávám. Aro o vás mluvil." Snažila jsem se být co nejvíce zdvořilá a zároveň ignorovat nepřátelské pohledy od Belly. Alex si s nimi stejně jako já podal ruku, ale byl ostražitý. Cítila jsem z něj nedůvěru, nevím, co způsobilo jeho starost, ale byla přehnaná.
„Elisabeth," začal Carlisle, ale já jsem ho zastavila a opravila hned na začátku.
„Elis... Prosím, říkejte mi Elis," požádala jsem ho a on pokývl hlavou na souhlas.
„Slyšel jsem od Ara, ale i od jiných upírů, jak velkou mocí vládnete. Je to velmi fascinující, že Aro konečně našel dvojčata, která vládnou nesmírnou silou. Jsem lékař a zajímalo by mě... Já vím, že je to velmi nevhodné, ale jsem i zapálený vědec, a tak bych byl velmi rád, kdybych mohl shlédnout něco z Vaší moci," požádal zdvořile, ale viděla jsem na něm, jak je mu trapné, že se nechal unést zvědavostí.
„Nejsme žádné cvičené opice, na které se lidi jezdí dívat do ZOO," řekl Alex netaktně a nepříjemně.
„Ale pro přátele, jakými jste pro nás Vy, můžeme udělat výjimku," řekla jsem a podívala jsem se na Alexe, který si jen povzdychl a rychlým gestem mi naznačil souhlas.
„To je neuvěřitelné," vydechl Carlisle, když jsme jim převedli malou ukázku naší moci.
„To je jen tím, že něco takového vidíte poprvé, ale časem si již zvyknete," řekla jsem a podívala jsem se na ně. Můj pohled se střetl s tím Edwardovým a já jsem uhnula očima.
„Je to báječné!" Zazvonil sálem Alicin hlas a ona ke mně radostně přitančila a objala mě. Alex se zarazil a díval se překvapeně. Je to moje kamarádka, tak buď milý, prosím. Poslala jsem mu vzkaz a on se ušklíbl.
„Ach, Alice, ale tvá moc je také neobyčejná. Škoda jen, že jsi nepřijala mou nabídku," zalitoval Aro a Alice se usmála. Nedivím se jí, že nabídku na pobývání zde nepřijala.
„Elisabeth, má drahá mohu tě o něco požádat?" zeptal se Aro a upřeně se na mě podíval.
„Jistě. Co potřebuješ?" zeptala jsem se. Ani mě to nepřekvapilo... Většinou, když Aro něco potřeboval, tak posílal mě, abych to zařídila. Alex byl na tohle nešikovný. Když se jednalo o jednání s jinými upíry, tak měl horkou hlavu a býval by je všechny spálil, kdybych tam nebyla a nekrotila ho.
„Byl bych rád, kdybys doprovodila Cullenovi do Forks, kde žijí. V jejich okolí jsou vlkodlaci a rád bych, kdybys zkontrolovala jejich počty a vše, co se tam děje," požádal mě a já jsem na něj zůstala překvapením koukat, protože mi nikdy neřekl, abych opustila Volterru.
„Aro! Přece nechceš Elis pustit samotnou!" ohradil se rozzuřeně Alex. Zase ta jeho starost.
„Nepůjde přeci sama. Bude neustále s Cullenovými a v případě nějaké nouze jich bude dostatek. Elisabetina moc je velká a dokáže se o sebe postarat!" rozhodl a mně bylo jasné, že se o tom nebude již dál bavit, ale viděla jsem zlost v Alexově tváři. Alexi, uklidni se. Nic se mi nestane. Budu ti volat a budeš vědět vše. Jistě tam nebudu nijak dlouho. A... Ty víš, jak tohle místo nemám ráda. Víš, že chci zjistit, jaké to je po tak dlouhé době venku. Prosím, prosím... Nech mě jít. Brzy se vrátím. Přemlouvala jsem ho a viděla jsem na něm, že je zoufalý a přou se v něm dvě tváře. Dvě strany mince.
„Dobrá. Jeď, ale chci podrobnou zprávu. Nechci, aby se ti něco stalo sestřičko," požádal mě, tedy spíš mi to nařídil, ale to je jedno.
„Nemusíš se bát. Budeš jí mít," slíbila jsem mu a políbila jsem ho na tvář.
„Mám tě ráda," pošeptala jsem mu a usmála se. Úsměv mi oplatil, ale byl takový zdrcený. Věřím, že ho to štve a bolí, ale musí pochopit, že mám svou svobodnou vůli. Mé studené srdce mě táhne jinam.
„Výborně!" zaradoval se Aro nad naší domluvou. „Takže tedy můžete vyrazit. Carlisle svěřuji do tvých rukou poklad upírské společnosti. Nezklam mě," řekl mu, ale ve slově Nezklam mě jsem cítila i malou výhružku. Ani Aro si nepřál, aby se mi cokoli stalo, ale poslal mě a za to mu budu vděčná.
„Nemusíte mít strach. S námi se jí nemůže nic stát. Elis, jak víš, Alice vidí budoucnost a před případným nebezpečím by nás varovala. A pak je tu Edward, který čte myšlenky a jistě by slyšel, kdyby si někdo promýšlel nějaký plán. Aro, Caiusi, Markusi, doufám, že se brzy opět shledáme," zakončil větu a vyšli ven z místnosti. Následovala jsem je, protože se šli přichystat k odjezdu a musela jsem si tedy zabalit nějaké své věci. Alex šel se mnou a mlčel. Jsi si jistá? Nemám jet s tebou? Zeptal se po tisící. Ano jsem si jistá. Nemusíš mít strach, protože, jak jsi slyšel, nic se mi nemůže stát. Nejsem z cukru, abych se rozpustila v kapce vody. Budeš mi chybět, ale chci vyjít po takové době ven, chci žít, i když technicky nežiji. Vysvětlila jsem mu svůj postoj a on se usmál.
„Budeš mi chybět, Alexi. Dávej na sebe pozor. Vždyť se znáš! Jsi horká hlava, tak se zkus trošku krotit," rozloučila jsem se s ním před východem z podzemí.
„Buď opatrná a dej mi zprávu!" požádal mě a pak jsem již stoupala ven do noci, protože Cullenovi nemohou cestovat, když venku svítí slunce, jelikož se jejich mramorová pokožka mění v diamantově lesknou a zářící. Naposledy jsem se ještě otočila za sebe, kde jsem viděla svého bratra, který stál na stejném místě a díval se naším směrem. Setkali jsme se pohledy a on se usmál. Je to osud nebo náhoda, že jsem potkala a poznala Cullenovi? Může mít upír nějaký osud? Nevím, jak zapadnu do normálního života, když jsem teď byla padesát let mimo děj času, ale myslím si, že to nebude tak hrozné, protože věřím tomu, že mi pomohou.
6. kapitola - Shrnutí - 8. kapitola
Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nepřemožitelní 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!