Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neříkej hop, dokud nepřeskočíš - 2. kapitola

jasss

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Neříkej hop, dokud nepřeskočíš - 2. kapitolaJe tady další pokračování povídky „Neříkej hop, dokud nepřeskočíš“. Děj se opět odehrává v nemocnici. Jak Edward zareaguje na smrt milovaného koně? Bude jim nadále fungovat vztah s Bellou? To se dozvíte v téhle kapitolce. Doufám, že se Vám to bude líbit, a znovu čekám na Vaše komentáře. ;D

20.09.2010 (11:00) • Natalia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1762×

Věnováno Anizek, Verony1, AlexJaggerCullen, karmen, Sia2, mildyneda, jarozu, nataliecullen, lololka, Fanny, mysule, kytka, Pawi, Failë; Draco, ViviiEt, MaiQa a Katie92 za jejich komentáře, které mě velmi potěšily a podpořily v dalším psaní povídky. ;)

2. kapitola

Pohled Edwarda

Otevřel jsem oči. Bylo časné ráno a já už týden ležím na této posteli. Doktor říkal, že mi dnes zkusí vyndat tu hnusnou hadičku z krku – konečně budu moct mluvit! Konečně řeknu Belle, že všechno bude v pořádku. Ucítil jsem, jak mě někdo políbil na tvář. Stočil jsem pohled do rozesmáté tváře mojí milované Belly.

„Dobré ráno, jak ses vyspal?“ řekla.

„Dbř,“ odpověděl jsem jako vždy podivným zachrchláním.

„Za chvíli přijde doktor Smith a vyndá ti to,“ mrkla na mě svým překrásným očkem.

Musel jsem se prostě usmát, nešlo to jinak. V tom ranním světle byla krásná. Seděla u mě ještě asi tak půl hodiny a čekala se mnou na „páprdu“, jak jsem začal Smithe přezdívat.

„Dobrý den. Slečno. Edwarde,“ pozdravil Smith a začal mi kontrolovat všechny životní funkce.

Zřejmě bylo v všechno v pořádku, jelikož se na mě usmál.

„Teď ti vytáhnu tu hadičku. Naprosto se uvolni, možná to bude trochu nepříjemné.“

Cítil jsem, jak mi něco dělá okolo pusy a pak mi začal doslova rvát tu věc z krku. Myslel jsem, že se na něj pozvracím – určitě to udělal schválně, aby mě naštval. Konečně ten hnusný pocit v krku zmizel. Zkoušel jsem zavřít a otevřít pusu. Šlo to hladce. Dokonce se mi dýchalo o dost líp a navíc jsem mohl polykat.

„Děkuju,“ zamumlal jsem trochu nakřápnutým hlasem.

Pohled Belly

Když Edward po měsíci mlčení znovu promluvil, byl to pro mě malý zázrak. Chtělo se mi smát i brečet závoreň. Nádherný pocit. Pohladila jsem ho po ruce, ale pak jsem si uvědomila, že to necítí, proto jsem to zkusila znovu na tváři. U oka se mu objevily slzy. Setřela jsem mu je hřbetem ruky.

„Miluji tě,“ řekla jsem nežně.

„Já tebe taky,“ znovu se usmál a povzbudivě na mě mrkl.

„Všechno bude dobré. Až budu pryč z téhle díry, pojedeme se podívat na Fantoma. Budu s ním dělat hipoterapii. Jednou se uzdravím úplně a budeme spolu jezdit na vyjížďky. Naučím tě jezdit na koni, bude to nádhera. Koupím ti koně, jakého budeš chtít. Slibuju,“ řekl nadšeným hlasem.

Jako malé dítě. V tom jsem si uvědomila, co řekl. Do srdce se mi zabodl ledový kůl. To mu přece nemůžu udělat. Toho hřebce miluje. Vychoval ho od hříbátka, navzájem si dokonale rozuměli.

„Edwarde?“ řekla jsem roztřeseným hlasem.

„Ano?“

„Fantom, víš… Jak jste spadli… Je to těžké. Vím, že jsi ho měl rád, já samozřejmě taky, ale… Prostě si zlomil nohu, nepodařilo se ho zachránit,“ vyhrkla jsem a radši se na něj ani nepodívala.

Nechtěla jsem vidět jeho zklamaný výraz. Nechtěla jsem slyšet, co mi řekne. Určitě něco vyčítavého jako například: „Kůň se zlomenou nohou může žít. Proč jste ho zabili?“ Jenže jsem neslyšela nic. Až po nějaké chvíli to, jak se hlasitě nadechl a pak jeho pláč. Zněl jako raněné zvíře, jako bych mu tou větou něco udělala. Pomalu jsem se na něj podívala. Tvář měl ode mě odvrácenou a obličej měl zkřivený bolestí.

„Je mi to líto.“ Na nic jiného jsem se nezmohla.

„Slečno?“ ozval se doktor Smith. Ani jsem si nevšimla, že tam ještě je.

„Hm?“ zamručela jsem

„Měli bychom ho nechat o samotě. Určitě to brzy odezní, zapomene na to,“ řekl a odešel z místnosti.

Zřejmě to byla věta, která mě měla utěšit, jenže udělala pravý opak. Na to Edward nikdy nezapomene. Jeho kůň byl zřejmě to jediné, co mělo moc ho uzdravit. Mrzelo mě to. Ten důvod jsem měla být já a ne Fantom. Naposledy jsem se otočila k jeho posteli. Stále brečel. Odvrátila jsem se a vyšla na chodbu za doktorem Smithem.

Autor: Natalia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neříkej hop, dokud nepřeskočíš - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře