Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nerozluční! - 1. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nerozluční! - 1. kapitolaA je tu další kapitola. Takové seznamování s novým domovem, tak snad se bude líbit...

13.09.2010 (08:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4936×

1. kapitola – Nový domov?

 

(pohled Belly)

 

Vystoupili jsem z letadla a prošli letištní kontrolou. Bylo zvláštní vidět okolní svět takhle zblízka… Patřit do něho…

Chtěla jsem popadnout svůj kufr, ale Jasper mě předběhl a štrádoval si to k východu. Štval mě. To, že jsem stejně silná jako kterýkoliv člověk, neznamená, že mě musí takhle rozmazlovat a chovat se ke mně jako k porcelánové panence!

Už nejsem ve Volteře a nehodlám snášet dál tohle chování! Chci už konečně jednou zapadnout! Co je na tom, že jsem Volterrská princezna? Jasper je zase princ a úlevy mu nikdy neposkytovali, tak proč mě?

Mračila jsem se na něj celou dobu v taxíku. On se jen potichoučku chechtal. Vážně mi štval... ale stejně bych ho nikdy a za nic nevyměnila!

Museli jsme použít taxi, auta nám přivezou až zítra, přímo do domu. Raději než koukat se na stále se chechtajícího Jazze, jsem sledovala krajinu. Byla o tolik rozdílná než v Itálii, ale přesto se mi tu líbilo. Jediné mínus byla ta zima. V tomhle ohledu jsem byla jako kterýkoliv člověk, zase. Byla mi vždy zima, když jsem přišla do chladnějšího prostředí. Nikdy mi však nebylo horko, to zase ne.

Řidič zaparkoval. Vystoupila jsem a čekala na Jazze, který řidiči dal peníze i s tučným dýškem. Taxi odjelo i s rozradostněným řidičem uvnitř.

Musela jsem se zasmát. To byl celý Jasper. Penězi nikdy nešetřil. Proč by taky, když máme neomezený přísun peněz a vlastně i nevyčerpatelný? Už jenom z toho, co zůstane po těch chudácích lidech, co přijdou do hradu na prohlídku, a už se nikdy nevrátí…

Ne! Konec, nemysli na to! Zakázala jsem si tyhle myšlenky.

„Bell, co se děje?“ napojil se na mě v myšlenkách.

„Ale nic se neděje. A nekoukej se na mě takhle! Radši mi podej ten kufr!“

„E-e. Ten dostaneš až nahoře.“

„Ty seš fakt hroznej. Odešli jsme z Volterry, protože jsme se chtěli vyhnout podobnému chování, a teď se ke mně takhle chováš zrovna ty! Zrádče…“ zlobila jsem se.

„Promiň, dostal jsem za úkol od táty, mého i tvého, tě šetřit a chránit. Jo a vím, že jsem hroznej, ale co nadělám, že?“ Smál se.

„Nech toho, ty víš, jak to myslím… A já ti jako Volterrská princezna poroučím ihned toho chování nechat!“

„A já ti zase jako Volterrský princ říkám, že to máš marný.“

Začali jsme se oba smát. Používali jsme při našem rozhovoru i takové ty nadřezené hlasy. Byli jsme vážně jako malé děti. Něco mě napadlo. Využila jsem jeho nepozornosti…

Popadla jsem kufr a vystřelila směrem k domu. Neměl šanci mě dohnat…

Před domem jsem však zcepeněla. Až do teď jsem si ho pořádně neprohlédla. S úžasem jsem hleděla na náš nový domov. Byl to krásný, dvoupatrový dům, dělaný... jak bych to jen řekla… v přírodním stylu. Přesně zapadal do okolí, do lesa. Byl prostě nádherný. Ani jsem nebránila kufr, který mi Jazz vyrval z ruky. Doslova jsem zírala na náš dům. Zajímalo by mě, kdo ho navrhoval, byl překrásný…

„Neříkal jsem ti snad něco?“ ptal se už nahlas, docela naštvaně a pobaveně zároveň. Pak se ale také podíval na náš nový dům. Úžasem oněměl, stejně jako já.

„Ten dům – “ začal.

„Je překrásný,“ dokončila jsem za něj. Usmál se na mě. Přešel ke dveřím, otevřel je a pokynul mi, abych šla dovnitř.

Neobtěžkána žádným kufrem, na rozdíl od Jazze, který byl ověšený asi jako vánoční stromeček, jsem vešla dovnitř. Vnitřní prostory byly ještě daleko lepší. Obývací pokoj byl sladěn do bílé a béžové barvy. Kuchyně byla do červena.

Pak tu byla ještě koupelna se záchodem, sladěná do světle modré barvy a taky ještě dva pokoje pro hosty.

Jasper někam zmizel, ale neřešila jsem to a vydala se do druhého patra. Tady byly jen čtyři pokoje.

Můj sladěný do fialové a bílé. Byl nádherný, jako celý dům…

Jasperův. Ten byl laděn do šediva, ale přesto byla místnost hodně světlá a veselá.

Pak tu byl ještě jeden pokoj pro hosty a něco jako odpočívárna, nebo tak něco. Byla tam pohodlná křesla, mega televize a vůbec všechno na lenošení.

Celý dům působil vřelým dojmem. Líbilo se mi tu. Byl to druhý domov. Ano, byl, i když jsem si myslela, že to není možné, mohla jsem toto místo oprávněně nazývat domovem.

„Líbí se ti tu?“ Jasper vešel do dveří mého pokoje, zrovna když jsem si vybalovala.

„Ano, a moc. A tobě?“

„Taky, je to tu překrásné.“ Usmál se a zmizel ze dveří, asi si šel do pokoje vybalit věci. Bylo zvláštní, nemít po tak dlouhé době společný pokoj, snad si zvyknu…

Vybaleno jsem měla až pozdě večer. Musela jsem si vzít skoro celý svůj Volterrský šatník, jinak by Jane zešílela.

Sešla jsem do obýváku a uviděla Jazze, jak se kouká na televizi. Běžel tam nějaký seriál. Mám ten dojem, že se to jmenovalo Chůva k pohledání. Původně jsem si myslela, že to bude pitomost, ale leckdy jsem se u toho i s Jazzem zasmála.

Asi v půl jedenácté jsem se mu omluvila, že už jdu spát, popřála mu dobrou noc a vyrazila do pokoje. Dopřála jsem si ještě uklidňující sprchu, vzala si noční košilku na spaní a odebrala se do postele.

Nemohla jsem však usnout. Ke všemu ještě začala bouřka. Nikdy jsem se ničeho nebála, ale bouřky jsem prostě neměla ráda…

Vykašlala jsem se na to, vstala a vyšla na chodbu. Zaklepala jsem na Jazzovi dveře. Díky bohu ještě nespal.

„Promiň, nemůžu usnout…“

„Čekal jsem, že přijdeš, hlavně když je bouřka.“ Zasmál se. Posunul se, nadzvedl peřinu a poklepal na místo vedle sebe. Neváhala jsem a vklouzla k němu. Nevím proč, ale cítila jsem se bezpečněji. Každopádně u mě to bylo zvykem, že jsem si takhle kolikrát vlezla k němu, když jsem nemohla spát... Zase se smál.

Jednou rukou mě objal kolem pasu a ještě jednou mi popřál hezké sny. Netrvalo dlouho a upadla jsem do říše snů…



« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nerozluční! - 1. kapitola:

 1
1. kikuska
02.06.2011 [19:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře