Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nerozluční! - 30. kapitola

01.11.2011 (08:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3333×

30. kapitola – Nečekané

(pohled Belly)

Seděla jsem doma na pohovce a hledala v různých knihách. Jo, asi je to blbost, ale mně to nedalo. Dokonce už jsem se i koukala na pojem reinkarnace, což byla ještě větší blbost, protože tomuhle klukovi bylo zhruba jako mně a Jazz umřel teprve před devíti lety.

Byla jsem zoufalá a hledala, kde se dalo. Šílela jsem a dokonce začínala věřit, že Jazz je možná naživu. Nebo si to se mnou možná jen někdo nehezky zahrává a chce, abych zešílela, k čemuž jsem opravdu neměla moc daleko. Tolik let pohřbená naděje znovu vyplula na povrch a já se jí hodlala držet, co nejdéle to půjde.

Vzhlédla jsem od knihy, když jsem uslyšela klapnutí dveří. Rychle jsem ty duchařské nesmysly schovala pod pohovku a ze stolu si vzala nějaký přesládlý román jako maskování. Nechtěla jsem do toho tahat i Alici, sama toho musela mít dost.

„Ahoj, Bello, jak ses měla?“

„Jo, fajn.“

„To je dobře.“ Pousmála jsem se a koukla na Alici, která nevypadala zrovna ve své kůži.

„Nesedneš si?“

„Ne, vyrazím na lov, jestli ti to nevadí.“

„Nemusíš, nějaké pet láhve jsou v lednici. Je to krev pumy, to by ti mohlo vyhovovat.“

„Když už mám pít krev zvířat, tak ať má radši normální teplotu,“ řekla Alice a hodila kabelku na pohovku. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že je to jen výmluva a má něco za lubem.

„Jak sis to vlastně s Edwardem užila?“ ptala jsem se dál a mhouřila oči.

„Edward je fajn, chápu, že se ti jeden čas líbil,“ zasmála se svým zvonivým hlasem a mně stejně nepřišlo, že by ten smích šel od srdce.

„Jo. On je fajn,“ zašeptala jsem a sledovala ji, jak si místo bot na podpatku bere balerínky, takže na noc k němu nejspíš nejde. Ale kam jinam? Fakt na lov? Tak proč je tak nervózní? Něco mi musí tajit.

„Takže za pár hodin jsem zpátky, jo?“

„Já se o sebe postarám, neboj, Alice.“ Zakřenila se na mě a vyskočila oknem. Chvíli jsem ji ještě pozorovala, než jsem znovu odhodila román a dala se do čtení duchařských povídek.

*            *            *

Zírala jsem do těch knih už tři hodiny a stále nic nevyčetla. Tak tudy asi cesta nevede. Se zavrčením jsem knihu hodila za sebe a natáhla se na pohovku. Asi jsou to vše jen marné naděje, on se mi už nikdy nevrátí. Už nikdy…

Vtom se ozvalo zaklepání na dveře. Alice by jen těžko klepala, takže jsem se pomalu vydala ke dveřím. Nikdo ze školy nevěděl, kde bydlíme, kromě Cullenů. Že by něco chtěli? Nebo je to někdo jiný? Ale co by pohledával takhle pozdě večer tady v lese?!

Otevřela jsem a najednou jsem ležela na druhém konci pokoje. Ta žena, co mě odhodila, byla určitě upírka, ale nevím, co jsem jí udělala. Rychle za sebou zavřela dveře. Nešla sama, někoho nesla v náručí. Uložila toho dotyčného na pohovku a dál si ho nevšímala.

Okamžitě začala pobíhat po domě a stahovat rolety. Taky zavírat okna. Nechápala jsem, co si to dovoluje.

Se zaskučením jsem se zvedla a sáhla si dozadu na hlavu, odkud jsem cítil pach vlastní, teplé a lákavé krve.

„Kdo jste?“ zasyčela jsem a podepřela se o stolek.

„Na tom nezáleží, stejně tě za chvíli zabiju!“ zavrčela a dál si mě nevšímala.

„Co po mně chcete, proč mě chcete zabít?“ vyjela jsem na ni. No, asi jsem se do té hlavy praštila hodně, když křičím na upírku.

„Protože potřebuji krev!“ zavrčela a najedou stála u mě. Chtěla se mi zakousnout do hrdla, když ten někdo na pohovce zaskučel. Rychle se na něj ohlédla a já využila její nepozornosti a natáhla okolo sebe fyzický štít, že okamžitě odlétla ona přes půl pokoje.

„Vypadněte z mého domu, je-li vám život milý!“ zavrčela jsem.

Upírka najednou se zájmem vzhlédla a zabrousila pohledem na mou ruku, kde jsem měla svůj prsten s erbem Volterry. Bylo to poprvé, co na mě pohlédla, a co vlastně já pohlédla na ni.

Zalapala jsem po dechu. Ta podoba…

„Adriano?“

„Isabello?!“

„Co tady děláte? Co se to, ksakru, s vámi stalo? Proč jste mě chtěla zabít!?“

„Myslela jsem, že jsi člověk, kdybych si tě lépe prohlédla…. Omlouvám se, je mi to strašně líto, ale potřebuji pomoct.“

„Chci vysvětlení.“

„Vysvětlím ti všechno, slibuji, ale teď mi pomoz prosím, potřebuji krev… Hodně krve.“

„Něco mám tedy v ledničce, ale je zvířecí… Proč si nezajdete na lov, proboha?“

„Ta krev není pro mě, ale pro něj a zvířecí mu stačit rozhodně nebude,“ mávla rukou k pohovce.

Poprvé jsem přišla trochu blíž a spatřila tam ležet nějakého muže. Šla jsem ještě blíž. A zalapala po dechu.

Ahojky, zdá se mi, že zájem o tuhle povídku upadá. Vím, že je to ošklivé - dávat ultimáta - ale u téhle kapitoly bych chtěla vidět alespoň 15 kometářů, abych napsala další kapitolu. Jinak mám pocit, že si to píšu pro sebe.

Děkuji, vaše jane006.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nerozluční! - 30. kapitola: