Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nerozluční! - Prolog

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nerozluční! - PrologA je tady prolog k vámi vymodlené povídce, snad se vám bude líbit... Povídka vypráví o Belle, která je dcerou Marcuse a Jasperovi, synovi Ara. Jsou to nástupníci trůnů, ale jednou už je život ve Volteře omrzí a oni se rohodnou, žít jinde a jinak...

07.09.2010 (17:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5712×

Prolog

 

(pohled Belly)

 

Jmenuji se Isabella Marie Voturry. Je mi devět let, ale i tak jsem už dospělá, protože jsem poloupír. Jsem také dcerou Marcuse Volturryho a tudíž i dědička jeho trůnu.

Tatínka i strejdy miluju. Maminka bohužel zemřela při porodu a táta to chtěl skončit, ale kvůli mně to neudělal. Před světem si musí zachovat i se strejdy chladnou tvář, ale ve skutečnosti jsou úplně jiní. Jsou hodní, milí a kolikrát mi odpustili i nějaké ty lumpárny.

Pak jsou tu ještě Alec a Jane. Jsou to dvojčata a neznám lepší komplice na pitomosti než je.

Jane je navenek nelítostná, ale uvnitř je hodně citlivá. Je to takový maniak do nákupů a leckdy s ní musím podnikat výpravy do velkých měst, jako je třeba Řím, Florencie a podobně, aby si doplnila šatník a mně také, ale nestěžuju si, já mám ty naše výpravy ráda.

Alec je dost uzavřený do sebe, ale já si s ním vždycky rozuměla. Také je strašně chytrý, nepotkala jsem ještě chytřejšího upíra (snad kromě strejdy Ara) než jeho.

Pak jsou tu mí osobní bodygardi. Felix a Demetri. Sice mi jejich neustálá přítomnost někdy leze na nervy, ale také si s nimi rozumím a Felix mě dokonce učil bojovat a Demetri stopovat, ale nikdy jsem se Felixovi nevyrovnala. Ani jsem nemohla.

Jsem sice poloupír, ale jsem silná asi jako kterákoliv běžná holka. Zato jiné schopnosti a smysly mám vyvinutější. Mám psychický i fyzický štít a dokážu s kýmkoliv komunikovat v myšlenkách. Jsem také velmi rychlá.

Nakonec jsem si nechala pro mě nejdůležitější osobu, která se mnou byla od narození. Nakonec jsem si nechala Jaspera.

Je to syn Ara a Supicie, která porod přežila a nahrazovala mi už odmalička matku. Já jsem asi o rok mladší než Jazz, ale od té doby, co jsem se narodila, nás od sebe nikdo nemohl dostat. Byli jsme doslova a do písmene nerozluční. Pořád jsme byli spolu, hráli si a povídali si v myšlenkách. On to umí totiž také, akorát nemá za normální schopnost štít, ale ovládá emoce a smysly druhých, což je výhodná schopnost, protože nás nikdo neodhalí. Ale také byl stejně silný, dokonce ještě silnější, než jakýkoli upír, takže já jsem zase jenom další výjimka. Navíc jsme oba nesouhlasili se zabíjením lidí, jenom proto, abychom se najedli, a lovili jsme místo toho zvěř. Tátové nebyli zrovna nadšení, ale jelikož jsme měli úplně normální barvu očí, nevadilo jim to, protože to nebylo poznat.

Asi v jednom roce jsem si vydupala společný pokoj Jasperem. Ten byl jedině rád a mně vždycky prošlo víc než jemu, takže Jane se vrhla do zařizování našeho společného pokoje, který máme ve Volteře do teď.

Od té doby se mezi nás, ani nijak zasahovat nesnažili a nechali nás užívat dětství, které bylo velmi krátké. Přesto si troufám říct, že nikdo na světě ho nemohl mít hezčí.

Největší potíže s námi měli asi v pubertě, tak okolo našich pěti let, prováděli jsem jim díky našim schopnostem samé vtípky, ale nejlepší bylo, že nám nikdy za to nic neudělali, protože já vždycky použila svoje psí oči a Jasper jeho kajícný pohled. Po tomto divadélku nám bylo vše odpuštěno. Z fleku bychom se mohli dát  hereckou dráhu, protože jsme toho nikdy skutečně nelitovali a uvnitř jsme většinou umírali smíchy. A řekněte, kdo by nám neodpustil?

Volterra byla skvělý domov, ale po nějaké době poněkud nudný. Přestávalo mě to tam bavit a Jazze také. Shodli jsme se na tom, že pokud od tamtud brzy nevypadneme, zblázníme se tam. Sice se mi nechtělo tam nechávat tatínka samotného, ale já už tam prostě nemohla vydržet. Každý den byl tak jednotvárný, nudný a předvídatelný!

Zašli jsme teda jednou za strejdou Arem, jestli nás pustí žít na pár let mimo Volterru. Napřed byl proti, pak souhlasil s podmínkou ochranky, ale mně se ta podmínka nelíbila. To by bylo jako z bláta do louže. To bychom si moc nepomohli.

Měla už jsem toho dost a vyložila karty na stůl. Řekla jsem mu, proč chci odtud naplno a proč nechci nikoho s sebou. Strejda se obhajoval tím, že jsem slabá a někdo mi ještě ublíží. Tomu jsem se musela smát. Mně a někdo ublížit? S fyzickým a psychickým štítem? Ale stále byl proti. Chápala jsem ho, měl o nás strach, ale já tu prostě nemohla zůstat!

„Jasper mě ochrání! Je přece ještě silnější než Felix!“

Na to mu došli argumenty, ale řekl nám, že se ještě musíme zeptat mého otce. Věděla jsem, že nebude nadšený, ale chtěl pro mě vždycky to nejlepší, a tak nakonec svolil.

Nastalo loučení, to na tom bylo asi nejhorší. Při pohledu na Sulpícii ve mně hlodal červík strachu a pochybností, ale nakonec jsem to zahnala. Ano, to ona z toho byla nejzničenější. Také mě brala jako dceru a teď její dvě děti prostě na pár let zmizí…

Ze vzpomínaní mě vytrhl Jasper, který se mnou jemně zatřásl a povzbudivě se usmál. Seděli jsme v letadle, které směřovalo do Seattlu. Chtěli jsme nastoupit někam na střední, ale do nějakého malého městečka. Forks nám přišlo ideální.

„Budeme přistávat, Bell.“ Usmál se.

„Jasně, díky, nějak jsem se zamyslela.“

„Zamyslela? Byla jsi tři hodiny mimo… nechceš si to ještě rozmyslet? Mohli bychom se vrátit.“ Viděla jsem mu na očích, že má o mě strach, ale také jsem věděla, že kdybych se rozhodla vrátit, trpěl by tím a to jsem nemohla dopustit. Sice mi moje rodina chyběla, ale nehodlala jsem se vrátit.

„Ne, nechci se vrátit,“ řekla jsem odhodlaně, když letadlo zastavilo.

„Jak chceš.“ Usmál se a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho a vydala se vstříc  svému novému, nepoznanému a doufám že krásnému životu. Životu mimo můj skutěčný domov.

Tak co myslíte, má cenu pokračovat? Ocením i kritiku. :).


Následující díl »

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nerozluční! - Prolog:

 1
1. kikuska
02.06.2011 [19:34]

určite pokračovanie za to stojí Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře