Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nesnáším Twilight - 1. kapitola

10.11.2011 (22:00) • Zelvi • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 2330×

Crrr! Zívl jsem. Já tak nesnáším budíky! Se špatnou náladou jsem vstal a nějak se doploužil do kuchyně. Kristy už tam byla a prozpěvovala si nějakou stupidní písničku.
„Dáš si taky toasty?“ zeptala se mě mile. Nepochopím, jak může mít po ránu tak dobrou náladu.
„S čím jsou?“ zeptal jsem se nevrle a nalil si kafe.
„Se šunkou a sýrem, jako vždycky... A nepij to kafe, víš, že se to mámě nelíbí.“
„Dej pokoj, že se jí to nelíbí!“ utrhl jsem se na ni. „Jo a kolikrát ti mám říkat, že jsem vegetarián. Vegetarián, chápeš? Nejím maso, a nechápu, proč sis na to za ten půlrok ještě nezvykla.“
„Tak promiň,“ svěsila hlavu a mně jí zase bylo líto. Chystá mi snídani a já na ni jen řvu.
„Ne, ty promiň, jsem v poslední době nějak... Jdu si dát sprchu.“
„Kdy přijde máma?“ zeptal jsem se, když jsem se čerstvě osprchovaný a oblečený vrátil do kuchyně.
„Nevím. Sebastiane, půjdeš se mnou do kina na Rozbřesk?“ žadonila Kristy. Už asi popadesáté se dívala na trailery a byla do toho zažraná čím dál víc. Na sešity si kreslila pořád jen Kristy Artois + Carlisle Cullen, srdíčka a Twilight a nebyla schopná ničeho jiného. Byla dokonce ochotná i snášet moji společnost a posměšky jejích kamarádek, že spolu chodíme, protože samotnou by ji máma nikam nepustila. Jako by se o sebe sama nedokázala postarat. Je jí 16, proboha! Jasně, chápu, že se tu toulají úchyláci, ale copak já bych ji nějak ochránil?
„Kolikrát ti mám říkat, že mám jiný plány a že mě to tvoje Twilight ani trochu nezajímá? Je to absolutní blbost!“ naštval jsem se, popadl prkno a šel si zajezdit. Já nevím, co se mnou je. Kristy mám moc rád, bývala jako moje druhá polovina, ale v poslední době mě štve...
Zamyšleně jsem se projížděl se sluchátky v uších a neslyšel jsem volání nějaké holky. Narazila do mě a já jako absolutní trotl spadl přímo na pravou ruku. Pěkně mi v ní křuplo. Nikdy jsem neměl moc vysoký práh bolesti, takže jsem v duchu úpěl jako duch.
„Ježišmarja, promiň, nestalo se ti nic?“ ozval se nade mnou hlas jak rolničky. Ta holka mi někoho strašně připomínala, ale nevěděl jsem koho.
Nebyl jsem schopný ze sebe vydat ani hlásku, tak natáhla ruku a pomohla mi vstát. „Ještě jednou se omlouvám, fakt promiň. Já jsem Nessie, a ty?“
„Sebastian,“ zachraptěl jsem a málem omdlel bolestí. „Asi mám zlomenou ruku.“
„Musíš do nemocnice,“ zhrozila se Ness, ale namítl jsem, že tam tedy ani náhodou. Takže mě dotáhla k sobě do auta a vyjela. „Víš, děda má doma takovou menší nemocnici, tak uvidíš tam.“ Byl jsem jako omámený, takže jsem se moc nedivil, ani neprotestoval.
Za chvíli jsme byli u jejich domu. Byl celý bílý, prosklený. Zase jsem měl pocit, že tohle už jsem někde viděl. Z domu vyšel blonďák v bílém plášti.
„To je můj děda,“ ukázala Nessie. Překvapením jsem otevřel pusu. Děda? Vypadal jako nějaký antický bůh.
„Dobrý den, já jsem Carlisle Cullen.“
Zatmělo se mi před očima a skácel jsem se.

Tohle byl původně drabble, jenže protože chci napsat pokračování, tak to musím vydat jako kapitolovou povídku. Co nadělám. :) A omlouvám se za ten otevřený konec, ale já je mám radši. :) A prosím o komentáře, díky. :)

Autor: Zelvi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nesnáším Twilight - 1. kapitola: