Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost 3

23.06.2009 (15:15) • Annah • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2919×

Když dojela do vily Cullenů, našla ve svém pokoji nachystané jedny ze svých sexy šatů, kterých měla plnou skříň.

„Tos uhodla, sestřičko!" řekla si šeptem. Snad si nemyslí, že v tomhle budu lovit!?, pomyslela si.

„Bells, přece nemůžeš..." uslyšela ze své šatny...

„Ne. Já nejsem panenka," zarazila Alici dřív, než stačila domluvit. Vyzula si své pekelné jehláky a zamířila za ní do šatny. Našla si jednoduché džíny a dala se do vybírání trička. Jenže samozřejmě ani v tom jí Alice nenechala volnou ruku.

„Vezmi si tohle, prosím," šeptla a podala jí zlatý top s hlubokým výstřihem, tváříc se přitom tím svým andělským kukučem.

Jestli jí nevyhovím ani teď, už se mnou do smrti nepromluví. S nekonečně spalujícím pohledem si od své módou posedlé sestry vzala kousek látky a v rychlosti si jej oblekla.

Když o chvilku později sestupovala ze schodů, Alice už na ni čekala. Zřejmě si již taky potřebovala zalovit. Její černočerné oči s vyhlídkou na lov pomalu získávaly rudé prstýnky a dodávaly jí ještě víc nebezpečného dojmu.

„Připravena?" zeptala se Belly s úsměvem.

„Jistě. Já nejsem začátečník," ujistila ji.

„Ne, ty nejsi nic. Ani začátečník, ani panenka. Tak co s tebou?" odpověděla.

Odpověděla něco ve smyslu Cokoliv normálního a spolu vyšly z domu.

. . .

Když se vrátily, zazvonil jí telefon.

„Cullenová," představila se do telefonu. „Ne, to ne, promiňte... Ne, jistě, ... ale samozřejmě, zítra to bude... jistě, celé, komplet. Nashledanou," rozloučila se do telefonu a zavěsila.

„Tak další proces, jo?" zeptala se s úsměvem Esme, která se k nim mezitím přidala a samozřejmě všechno slyšela.

Prečo nie!? Zašklebila se Bella.

„Už to tak bude. Zatím jsem žádný neprohrála, tak si mne najímají stále bohatší a namyšlenější klienti. Zítra se mi to ráčí dostavit do kanceláře osobně!" napodobila dokonale Alice Belly hlas a všechny se rozesmály.

Po chvíli se opět ozvala Esme: „Zlatíčko, nechceš si ten mobil aspoň někdy vypnout?" zeptala se.

„Ani nevíš, jak bych ráda, ale to přece nemůžu. Co kdyby někdo potřeboval něco důležitého?" usmála se Isabella smutně.

Esme jí plachý něžný úsměv oplatila a po chvilce odešla.

„Nezdá se ti Esme poslední dobou trochu přecitlivělá?" zeptala se Alice.

„To ona je přece vždycky, maminka," usadila ji mile.

„No, já jen... zdá se mi taková... prostě divná," vysvětlila Alice.

V té chvíli uslyšely klapnout dveře a podívaly se směrem, kde Esme již vítala svého manžela. „Jak ses měl?" zeptala se.

„Nic moc. Dneska zemřela ta malá holčička, po té autonehodě," objasnil svůj zmučený výraz a ještě zmučenější své družky. Nálada poklesla v celém domě a pitomé poznámky dnes  neměl ani Emmett, který si je jen tak ujít nenechal. Jen se skrčeným čelem vzal dálkové ovládání a zapnul si baseballový zápas.

„Alice, prosím, víš že mám mít zítra to jednání s klientem," nějak si ji udobřit musela. Když přikývla, pokračovala: „Nevybrala bys mi něco vhodného z mého šatníku?" požádala ji a sledovala rostoucí nadšení v jejích očích. Alice rychle vstala, vzala ji za ruku a vedla do její šatny. „Jak by sis to představovala?" zeptala se zaujatě. Profesionálně.

„Ne nějak nápadně, ale přitom velice elegantně, prosím," upřesnila Isabella své požadavky, a ona jí vytáhla vínové šaty, dlouhé nad kolena, a s ramínky za krk. K tomu další pekelné jehláky v téže barvě a bílé sako.

Když se druhý den Isabella opatrně soukala do všech těch parád, které jí Alice vybrala, vešla jí jejich „rodinná designerka" do pokoje, prý jestli nechce i namalovat. Tak musela vydržet další míchání a tónování barev.

Opět, stejně jako každý den, si vyzkoušela, jak těžce se couvá z garáže jejich vily. Cesta byla celkem pohodlná a samozřejmě, jak jinak, velice rychlá.

V chodbě před svou kanceláří potkala svého sekretáře. „Dobré ráno, Nathe," pozdravila a on jí něco zdvořilého odpověděl. Poté dodala: „Jakpak jsi se dnes vyspal? Do růžova?" zavtipkovala a oba se zasmáli. Nikdo jiný vtip v jejich rozhovoru nechápal. Přesto se Nath tvářil poněkud vážněji, než obvykle. „Stalo se něco?" chtěla se ujistit. Když jen zakroutil hlavou, nechala ho být. Je to jeho věc.

Ve své kanceláři samozřejmě očekávala svého klienta. Jaké ale bylo její překvapení, když v místnosti ucítila sladkou vůni a v osobě nehybně stojící u okna rozpoznala svůj druh?

„Dobré ráno, paní Cullenová. Jak se má Váš pan manžel?" zeptal se muž zdvořile svým sladkým hlasem.

„Doufám, že dobře, děkuji. A Vaše paní?" oplatila mu jeho zdvořilost.

„Snad je také v pořádku, děkuji mademoiselle. Jsem tady však nejen ze zdvořilosti. Něco bych od vás potřeboval," přešel rovnou k jádru věci. Za normálních okolností by snad postupoval obezřetněji, ale jelikož ona nemohla omdlít, ani kdyby chtěla, tak proč se zdržovat?

Podívala se mu do hlubokých zlatých očí a jemně přikývla. Dluhy se přece musí splácet...

Autor: Annah (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost 3: