Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych napsala další díl. Trochu (nebo spíš víc:) jsem se nechala inspirovat Belliným porodem, takže už nejspíš chápete, že na konci povídky bude z Alice bytost o trochu jiná než na začátku. No, a tohle je první krok. Přeju pěkné čtení... :)
29.01.2011 (11:30) • Squirl45 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1900×
(Jasper)
Všechno bylo ztraceno. Od toho, co Alice před dvěma dny upadla do bezvědomí, se její stav nijak nelepšil. Nejhorší bylo, že ten, kdo to všechno způsobil, se naprosto nezajímal o to, jestli jeho manželka vůbec přežije. Promenádoval se po domě, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Měl jsem sto chutí mu z tváře smazat ten jeho pohrdavý výraz, nejlépe jeho spálením.
Z úvah o tom, jak dobře by můj nevlastní bratr hořel, mě vytrhl Alicin hlas. Zřejmě měla zase bolesti. Chytl jsem jí za ruku. Měla jí rozpálenou, což byl jeden z velkých problémů.
Kromě toho, že měla teplotu téměř čtyřicet stupňů, Edward jí rozdrtil skoro všechny žebra, takže téměř nemohla dýchat.
„To… ne. Jaspere, to… nes-. Nemůžeš tak… není to tak… hrozné,“ zahuhlala. Už jsem si na to zvykl, i když význam těch podivných snů se mi ještě rozluštit nepodařilo. Když v tom Alice zaječela.
Byl to uši drásající křik, při kterém moje kamenné srdce strnulo hrůzou.
Nevnímal jsem, jak Edward volá na Carlislea. To bylo to jediné, co mohl udělat, ale i tak jsem za to byl vděčný. Carlisle u nás byl ve vteřině.
„Co se děje?“
„Nevím. Prostě to začalo a-“
Alice vyprskla další proud krve.
„Carlisle, dělej něco!“ zasyčel jsem.
„Snažím se, ale nemůžu najít žádné vnitřní krvácení. Je to-„
„To mě nezajímá. Ona umírá!“ Jako v odpověď Alice zachroptěla.
„Dochází jí vzduch.“ Ne že by to pro mě byla novinka. Snažili jsme se jí podepřít, ale bylo to na nic. Rychle ztrácela kyslík, až příliš rychle.
„Jaspere, poslouchej mě!“ Otočil jsem hlavu, ale stejně jsem mu nevěnoval pozornost. „Přestaň. Ona už je téměř mrtvá. Nemá to cenu. Nech ji odejít v klidu…“
„NE!“ To nesmí. Ne, když jde o Alici. „Nevzdávej to, prosím…“ Začínal jsem být čím dál zoufalejší, úměrně s tím, jak Alicino srdce sláblo.
„Vím, že je to náhlé, ale to se prostě dalo očekávat.“
„Tak něco dělej. Nemusíš tu jen tak stát, můžeme jí ještě zachránit!“
„Poslouchej chvíli její srdce. Tepe čím dál pomaleji, už bychom jí nedokázali zachránit.“
Místo odpovědi jsem potichu zavrčel.
Carlisle se nadechl. Opatrně, jako kdyby se chystal vyslovit něco zakázaného.
„Proměň ji.“
„Cože?“
„Pokud ji chceš zachránit, jiná možnost není. Tímhle tempem se velmi brzy udusí. Tohle je to jediné, co pro ni můžeš udělat…“
Neměl jsem čas přemýšlet. Nechtěl jsem, aby Alice musela snášet to, co my. Neustále se bát, že někomu ublížíte, deprese, které jsou nevyhnutelnou součástí toho, jak splácíme věčnost. Ale ta špetka člověka, která ve mně zůstala, byla skrz na skrz sobecká. Nedokázal bych žít bez smyslu své existence teprve pár měsíců poté, co jsem ho našel.
Jako ve snu jsem se nad Alicí sklonil. Dokonale jsem ignoroval pach její krve, měl jsem na paměti, o co přijdu, pokud to nezvládnu.
„Promiň,“ bylo to jediné, co jsem dokázal vyslovit. V příští chvíli už jsem se dopouštěl toho, co jsem nikdy udělat nechtěl.
Velice rychle jsem se odtáhl, měl jsem strach, abych jí neublížil víc, než bylo nutné.
V tom se ozval křik. Znovu. Ale tentokrát to potrvá mnohem déle. Jed začal účinkovat…
(Alice)
Alespoň teď mi ty sny mohly dát pokoj. Bylo by tak snadné nechat se vymazat, přestat existovat a uniknou tak té zrůdné bolesti, ale neustále jsem musela snášet příval nových a nových verzí budoucnosti. Teď už jsem plně chápala, že je nemůžu jen tak ignorovat, ale i tak bych ráda.
To se ale změnilo. Vize přišla s plnou silou, cítila jsem všechny emoce, viděla všechny myšlenky.
Hnědovlasá dívka sestupovala do kroužku semknutého uprostřed pokoje. Vedl jí Edward, ale ona se ho vůbec nebála. Přitančila k ní půvabná postava, která se (až na krátké vlasy) podezřele podobala mě.
Podala jí balíček. Cítila jsem, že mi na té dívce, a vlastně i na Edwardovi, moc záleží. Hnědovláska balíček uchopila, ale rozbalila ho tak nešikovně, že se řízla do prstu. Krůpěj krve, která spadla na koberec, jako kdyby mi rozežírala hrdlo zevnitř. Zároveň se však Jasper, doteď postávající v rohu, vrhnul vpřed. Jeho cíl byl jasný – získat pro sebe co nejvíc té omamné rudé tekutiny.
Zaječela jsem. To se nesmí stát! Jasper jí nesmí ublížit. Nikdo kromě mě nechápal co se děje. Zmateně se snažili Jaspera odrazit a chránit hnědovlasou dívku. Jenže už bylo pozdě…
V tom mě zradilo tělo a já musela znovu začít křičet. Tentokrát však bolestí. Bylo to, jako kdyby mi někdo vrazil do plic rozžhavenou dýku a jen tak pro zábavu tam s ní otáčel. Navíc mi docházel vzduch, otvor v plicích všechno ucpal.
Slyšela jsem zvuky hádky. První hlas mi připadal cizí, ale ten druhý bych poznala kdykoliv – Jasper.
To bylo to jediné, na co jsem se mohla upnout. Temnota mě tak stravovala mnohem pomaleji, a já jenom doufala, že pomoc přijde brzy.
Přišla.
Bohužel s další salvou bolesti. Někdo mi tu rozžhavenou dýku konečně vytáhl plic, ale místo toho jí se vší silou zabodl do krku. Přísahala bych, že mám krk rozdrásaný do krvava, ale nebyla jsem schopna vnímat nic jiného než bolest.
„Teď už to bude lepší. Zvládneš to. Já se o tebe postarám,“ zazvonil nade mnou sametový hlas. A já mu bezmezně věřila. Jak by se taky dalo nevěřit, když jeho majitel byl vtělením anděla…
Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nesprávná láska - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!