Události posledních dvaceti čtyř hodin změnily můj život způsobem, jakým si nikdo nedokáže představit. Příjemné čtení, Kakis.
27.01.2011 (12:30) • Kakis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 881×
Caitlin:
Můj táta slavil narozeniny. Na oslavu zamluvil malou hospůdku. Nechápala jsem, proč vybral zrovna tuto. Byla malá, zastrčená na kraji města v malé uličce. Možná proto, že nebyla moc drahá.
Nudila jsem se. Táta s mámou pořád někde pobíhali a na mě neměli čas. Byli tu skoro všichni členové naší rodiny, ale většina z nich byla dospělá. Byla tu spousta našich známých, ale polovinu z nich jsem neznala.
Byli tu taky Carlieovi. Normálně bych byla ráda, protože by s nimi přišla i Nessie. Jenže ta se odstěhovala někam daleko a ani se se mnou nerozloučila. Byla to moje nejlepší kamarádka a za celou tu dobu, co je pryč, se mi neozvala. Její rodiče řekli, že se má dobře a že o ní nic víc neví. Zvláštní, že by nevěděli nic o vlastní dceři.
Jak jsem tam tak seděla a přemýšlela, rozhodla jsem se, že půjdu domů. Je tam babička a hlídá mého mladšího brášku, takže tam sama nebudu. Vzala jsem si mikinu, popadla tašku ze cvičení, na kterém jsem byla před oslavou a šla ke dveřím.
„Už jdeš?“ zeptala se mě máma.
„Co tady mám dělat,“ odpověděla jsem jí a vyšla ze dveří. Přede mnou byly dvě cesty. Jedna vedla doprava a druhá doleva. Přišla jsem tou zleva, ale ta napravo by mi zkrátila cestu. Jenže jsem nevěděla, jestli opravdu vede k panelové zástavbě. Dál jsem nad tím neuvažovala a vadala jsem se doleva.
Cesta vedla přes park. Teď ve tmě mi připadal děsivý. Nemyslela jsem na to a šla dál. Najednou proti mně něco vyběhlo a srazilo mě to na nohy. Taška mi spadla z ramene. Ležela jsem chvíli na zemi, neschopná se hnout.
Když jsem se trošku vzpamatovala, podívala jsem se na toho vraha. Usoudila jsem, že je to vrah. Drželi ho další dva. Nejspíš to byli jeho komplici. Ale proč ho drželi? Proč ho nenechali, aby mě zabil.
„Caitlin!“ Slyšela jsem, jak někdo z rohu parku volá moje jméno. Ten hlas byl známý, ale přesto jsem nedokázala říct, komu patří.
Ani jsem si neuvědomila, že se celou dobu třesu. Třásla jsem se stále víc a víc. A pak ve mně něco vybouchlo a já najednou stála na čtyřech. Byla jsem z toho zmatená, nevěděla jsem, co se děje. Podívala jsem se dolů. Nebyly tam nohy nebo ruce. Byly tam tlapy. Obrovské tlapy. Chtělo se mi křičet, ale místo toho jsem slyšela jen vrčení. Vzhlédla jsem se na toho vraha. V tu chvíli jako by mě něco k němu připojilo. Cítila jsem nenávist, ale něco mi nechtělo dovolit se po něm vrhnout a zabít ho. Taky příšerně smrděl. Něčím, co jsem nikdy před tím necítila.
Zmatená z toho všecho jsem ze země popadla svou tašku a rozběhla jsem se k domovu. Byla jsem ale zvíře. Takhle dovnitř nemůžu. Dokážu se nějak převtělit zpátky na člověka? Přemýšlela jsem nad svou rodinou, nad kamarádkami. Co když už je nikdy neuvidím? A najednou jsem tam stála zase na dvou v podobě člověka. Jen jednu věc jsem neměla.
Oblečení. Někam se asi vypařilo. Naštěstí jsem v tašce měla tepláky a tričko že cvičení. Rychle jsem si to na sebe navlékla a běžela jsem domů. Vyjela jsem výtahem do devátého patra, odemkla dveře našeho bytu a vešla dovnitř. Pozdravila jsem babičku, umyla jsem se a šla spát. Nemohla jsem usnout.
„Co se to se mnou sakra děje?“ šeptala jsem jen pro sebe, když jsem přemýšlela nad tím vším.
Nakonec jsem usnula vyčerpáním. Druhý den jsem šla do školy. Nějak jsem to tam přežila, i když vůbec nevím, co jsme vlastně probírali. Po škole jsem byla chvíli doma a pak jsem vyrazila ke Carliovým. Paní Carlieová má dnes odpoledne soud a nemá jí kdo hlídat Hannu, tak jsem se nabídla, že ji pohlídám. Potkala jsem se s ní před jejich domem.
„Ještě jednou ti moc děkuji,“ děkovala mi už po několikáté a odjela.
Vešla jsem do domu a do nosu mě udeřil příšerný pach. Páchlo to stejně, jako ti vrahové včera.
Autor: Kakis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nessie - 10. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!