Nebyla jsem nadšená z toho, že se Nathan vrátil. Pořád jsem ho vnímala jako vraha. A taky jsem měla plnou hlavu toho, co se stalo Caitlin.
Příjemné čtení, Kakis.
28.01.2011 (07:30) • Kakis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 845×
Nessie:
Dojeli jsme domů. Vešli jsme do haly, kde byli všichni ostatní členové rodiny.
„Nathane?“ vyhrkli všichni společně.
„Slíbil, že už nebude zabíjet lidi a přejde opět na zvířecí krev, když se bude moc vrátit k nám,“ informoval je o Nathanových úmyslech Edward.
„Samozřejmě, že se muže vrátit,“ souhlasil Carlisle.
„Vítej zpátky,“ přivítala ho Esme. Neměla jsem z toho radost. Sedla jsem si na pohovku a nevnímala ostatní, jak se vítají s Nathanem. Měla jsem chuť utéct. Napadlo mě, že poběžím za Jacobem, ale bylo pozdě, takže nejspíš spal. A jestli ne, byl na hlídce. Jen tak jsem tam seděla a přemítala o Caitlin. Jak se z ní mohl stát vlkodlak? Někdo mě uprostřed myšlenky vyrušil.
„Můžu?“ zeptal se. Vzhlédla jsem a uviděla, že je to Nathan.
Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem odpověděla: „Jasně.“
„Chtěl jsem se ti omluvit za to, že jsem tě málem zabil,“ začal se omlouvat. „No, teď už s tím sice nic neudělám, ale mrzí mě to. Opravdu. Chápu, že musí být těžké se se mnou bavit. Přece jenom jsem tě chtěl zabít.“
„Alespoň jsem našla nové přátele. Ale nedokážu ti teď hned odpustit. Možná časem,“ odpověděla jsem mu po pravdě.
„Ani jsem nečekal, že mi hned odpustíš. Nebyl jsem si ani jistý, jestli mi odpustíš časem.“ Vypadalo to, že se opravdu změnil. Chtěla jsem něco říct, ale nic mě nenapadalo. Pořád jsem přemýtala nad Caitlin
„Muselo to pro tebe být strašné, když jsi zjistila, co se z tebe stalo,“ pokračoval dál.
„Jo, to bylo,“ odpověděla jsem. „Jak ses ty stal upírem?“ Najednou jsem se zbavila pocitu, že vedle mě sedí můj vrah. Viděla jsem tam normálního upíra. Takového, jaký byl každý jiný z mé rodiny.
„Stalo se to v roce 1853. Bylo mi teprve devatenáct let, ale přesto už jsem byl učitelem. Měl jsem manželku, a co nevidět se nám měl narodit syn. Musel jsem jet na nějakou konferenci učitelů do města. Trvala tři dny. Při cestě zpátky náš vůz někdo přepadl. Nevěděli jsme, že jsou to upíři. Všechny zabili. Zůstal jsem jediný naživu. Připravoval jsem se na smrt, ale místo toho přišla bolest a já se proměnil. Chvíli jsem pobýval s těmi upíry, co mě proměnili. Vystřídal jsem hodně klanů. Ke Cullenům jsem se dostal náhodou, když jsem byl na lovu poblíž Forks. Všechno se zdálo v pořádku, ale pak mě našel poslední klan, s kterým jsem se předtím toulal. A já jsem zase začal zabíjet lidi. A to je asi všechno.“ Zbytek noci jsme si povídali a já cítila, že mu dokážu odpustit. A to brzy. Ráno jsem měla jasný cíl. Najít Caitlin a všechno jí vysvětlit. Sdělila jsem ostatním své úmysly a rozeběhla se do Olympie.
Nepotřebovala jsem auto. Užívala jsem si běh. Strašně moc se mi líbila ta rychlost. V Olympii jsem byla brzy. Caitlin ještě bude ve škole, pomyslela jsem si. Vydala jsem se k našemu domu. Oknem jsem se dostala do svého pokoje. Užívala jsem si pocit, být zase u sebe v pokoji. Dole se ozvaly dveře. Zůstala jsem stát nehybně v rohu pokoje. Dole jsem slyšela mámu a Hannu, jak o něčem mluví. Pak máma odešla a Hanna zůstala v obývacím pokoji. Moje šance na útěk. Běžela jsem rychle dolu ze schodů do kuchyně a vyskočila otevřeným oknem. Uháněla jsem k lesu, když jsem za sebou uslyšela hlas.
„Nessie, jsi to ty?“ ptala se zmateně Hanna.
Automaticky jsem se otočila a odpověděla jí: „Ano.“
„Kam běžíš? Zůstaň tady se mnou,“ prosila.
Vracela jsem se chůzí zpátky k domu a oknem vlezla zpět do kuchyně. Hanna mě objala.
„Jsi tady sama?“ divila jsem se.
„Má mě hlídat Caitlin. Za chvíli přijde.“ To byla dobrá zpráva pro mě. Nebudu muset hledat Caitlin. Šla jsem si s Hannou sednout do obývacího pokoje a ona mi celou dobu něco povídala. Byla šťastná, že mě vidí.
Otevřely se dveře. Musela to být Caitlin. Došla až ke vstupu do obývacího pokoje a když zjistila, že jsem tady, přepadla ji zlost.
„Co tady děláš?“ křičela na mě.
„Caitlin, poslouchej mě,“ začala jsem klidně.
„Co jsi dělala včera v tom parku? Proč jsi tam byla s těmi vrahy? Přidala ses k nim? A co jste udělali se mnou?“ sypala ze sebe spoustu otázek.
„Caitlin, uklidni se. Celá se třeseš.“ Věděla jsem, že vlkodlak, který se třese, nemá daleko od bouchnutí.
Zabralo to. Uklidnila se a začala mě poslouchat.
„Všechno ti vysvětlím, ale musíš jít se mnou,“ oznámila jsem jí.
„To jako do sídla vrahů? A kam chceš dát svoji sestru?“ zase na mě začala křičet.
„Babička je doma,“ řekla jsem, položila svou ruku na její rameno a zrychleně jsem jí přehrála celé tři měsíce, co jsem s Cullenovými. Obměkčilo ji to a rozhodla se jít.
Odvedly jsme Hannu k babičce a vydali jsme se do Forks.
Autor: Kakis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nessie - 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!