Když jsme se vrátili z lovu, čekalo na mě doma nemilé překvapení. Nakonec se z toho ale vyvinula příjemná konverzace. Trošku jsem tady pozměnila smlouvu mezi Cullenovými a vlky. Příjemné čtení Kakis.
19.01.2011 (07:00) • Kakis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1044×
Nessie:
Ráno jsem jela na lov s Emmettem a Rosalie. Jeli jsme do hor. Těšila jsem se, že budeme s Emmettem zase závodit, kdo toho víc uloví. Nevadilo mi ani, že jela Rosalie. V poslední době se chovala mile. Vysvětlila mi, že jí jen delší dobu trvá, než si na někoho nového zvykne.
Pořád jsem nemohla přestat myslet na toho Jacoba. Choval se včera jako naprostý idiot. Snažila jsem se přijít na to, proč. Ale nic mě nenapadalo.
Brzy jsme byli na místě. Nechali jsme auto na kraji lesní cesty a šli dál do lesa.
„Asi tak za hodinu se tady sejdeme,“ řekla Rosalie a všichni jsme se rozběhli pryč.
Nemusela jsem běžet ani moc daleko. Přede mnou se objevilo stádo jelenů. Zakousla jsem se jednomu po druhém do krku. Chuť krve se mi pokáždé rozlila v ústech. Hasila mou žízeň.
Doběhla jsem na místo, kde jsme se měli sejít. Emmett už tam byl.
„Kolik jsi toho ulovila?“ ptal se mě Emmett.
„Celé stádo jelenů. Nevím, kolik jich tam bylo.“
„Sakra, zase jsi vyhrála.“ Emmett byl chvíli smutný, ale jemu špatná nálada dlouho nevydrží. Za chvíli zase sršil humorem.
Přišla Rosalie. Odešli jsme k autu a vyrazili zpět domů.
Vešla jsem dovnitř a nemohla jsem uvěřit svým očím. Na sedačce seděl Jacob. Co tady dělá?
„Ahoj,“ pozdravil mě.
„Ahoj,“ odpověděla jsem.
„Chtěl jsem se omluvit za včerejšek. Choval jsem se jako pitomec.“
„Dobře. Omluva se přijímá.“ Snažila jsem se být milá.
„Mohli bychom na ten včerejšek zapomenout?“ navrhl Jacob.
„Jasně. Začneme od začátku,“ dodala jsem a posadila se na sedačku.
„Řekni mi něco o sobě.“ Jacob nasadil milý tón. Nevěděla jsem, proč. Ale neřešila jsem to a začala povídat.
Vyprávěla jsem mu o své rodině, kamarádkách, kde jsem bydlela, jak se ze mě stal upír a další věci. Pozorně mě poslouchal, jako žák učitele, který vykládá novou látku.
„A teď mi pověz něco o sobě,“ vyzvala jsem ho.
Vyprávěl mi a já se ho snažila poslouchat stejně pozorně jako on mne.
„... a jsem vlkodlak,“ řekl nakonec.
„Vlkodlak?“ divila jsem se.
„Ano, vlkodlak,“ potvrdil mi.
„Co děláš jako vlkodlak?“ vyptávala jsem se Jacoba. Vždycky jsem byla zvědavá.
„Nejsem sám. Ve smečce je nás deset. Hlídáme naše území před upíry.“
„Před upíry?“ zeptala jsem se.
„Ano, před upíry,“ odpověděl mi.
„Ale s Bellou se kamarádíš,“ namítla jsem.
„S vaší rodinou jsme kdysi uzavřeli smlouvu. Vy nelovíte na našem území a my na vašem. Dřív jsme si nesměli vkročit na území, ale teď už jsme tento bod smlouvy odstranili,“ vysvětlil mi vše Jacob.
„Takže zabíjíte jenom ty upíry, kteří loví lidi.“ Chtěla jsem se ujistit, že tomu rozumím.
„Ano. Ale jenom ty, kteří jsou opravdu nebezpeční, a kteří v okolí zabíjejí.“ Dál už jsme se s Jacobem o vlkodlacích nebavili.
Když odešel, vyběhla jsem do svého pokoje a lehla jsem si na postel. Přemýšlela jsem o všem, co jsem dnes zjistila.
Autor: Kakis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nessie - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!