Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie - 8. kapitola

23.01.2011 (07:45) • Kakis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 743×

Všichni – kromě nás samozřejmě – v klidu spali. Nechtěli jsme je rušit povídáním a šli jsme si sednout k útesu. Rodina se pustila do nějaké diskuze, ale já jsem si sedla na kraj útesu a dívala se do moře. Bylo zbarvené do tmavě modré až šedé barvy. Zvuk vln rozbíjejících se o kraj útesu mi pomáhal vyčistit si hlavu. Zavřela jsem oči a vnímala jen zvuk moře. Někde kousek dál odtud jsem slyšela lehké šplouchání vln na pláži. Dlouhou dobu jsem tam takhle seděla se zavřenýma očima. Pak jsem začala poslouchat rozhovor mé rodiny a sedla jsem si blíž k nim.

Pomalu se začalo rozednívat. Sluneční paprsky se nemohly dostat skrz mraky. Vypadá to, že den bude opět zatažený. Rodina pořád o něčem diskutovala. Neposlouchala jsem je. Občas jsem zaslechla nějaké slovo nebo nečí smích. Nesmažila jsem se připojit ke konverzaci.

Přešli jsme zpátky k ohništi. Všichni ještě v klidu spali. Bella mi vyprávěla všechno, co věděla o otisku. Hodně mě to zajímalo. Bylo to něco zvláštního a já zvláští věci vždycky zbožňovala. Ostatní se pomalu začali probírat.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě Jacob hned po probuzení.

„Dobré ráno,“ odpověděla jsem mu.

Všichni se šli do chaty, která stála na kraji lesa, nasnídat. My jsme řekli, že jsme se vzbudili dřív a už jsme se najedli. Jacob brzy přiběhl ven za námi. Na tváři měl od rána šťastný úsměv. Tuhle šťastnou náladu měl už několik dní, ale dnes byl asi nejvíc šťastný.

„Co že se v posledních dnech tak směješ?“ Nedalo mi to. Musela jsem se zaptat.

„Mám prostě dobrou náladu.“ To bylo všechno, co mi na to řekl. Mně to ale nestačilo. Chtěla jsem vědět, co za tím je.

„Řekni mi, co se stalo tak skvělého.“ Musím to z něj dostat.

Chvíli se díval po členech mé rodiny. Jakoby čekal na to, jestli mu dovolí mi to říct.

„Dobře, řeknu ti celou pravdu.“ Na chvíli se odmlčel. „Já jsem se do tebe otiskl.“

Zůstala jsem stát jako přimrazená a vůbec jsem nereagovala. Nedokázala jsem vůbec myslet. Ta slova mi nedávala smysl. Nedocházelo mi to.

Vzpamatovala jsem se asi po vteřině, ale mně přišlo, že jsem byla mimo daleko déle. Můj mozek si konečně uvědomil význam těch slov. Proč se Jacob na té párty choval jako pitomec. Proč se mnou poslední dva měsíce trávil tolik času.

Myslí jsem byla úplně někde jinde. Nevím, co ovládalo moje nohy. Samy šly vpřed. Padla jsem Jacobovy do náruče a pevně jsem ho objala. Ne tak pevně, aby nemohl dýchat nebo abych mu něco zlomila. Měla jsem pocit, že se mi to vše jen zdá. Moje mysl konečně začala normálně pracovat. Konečně jsem se naplno vzpamatovala. Všichni už se mezitím najedli a teď tady stáli a koukali na nás. Připadala jsem si dost trapně. Odtrhla jsem se od Jacoba a podívala se mu do očí. Okamžitě mě pochopil a šli jsme k útesu, kde jsme si mohli v klidu o samotě popovídat.

„Jak dlouho to je? Co ses do mě otiskl?“ zeptala jsem se.

„Od té párty, co byla na konci školního roku. Takže dva měsíce,“ prozradil mi.

„Tak dlouho? Jak jsi to mohl vydržet?“ Z toho, co mi Bella vyprávěla o otisku, jsem věděla, že vlkodlak bez dívky, do které se otiskl, nevydrží snad ani den. A že je pro něj těžké, to před ní skrývat.

„No, nějak jsem to vydržet musel. Tvá rodina trvala na tom, že ti to dva měsíce nesmíme říct, protože máš teď v hlavě zmatek. Ale byl jsem u vás skoro každý den. Stačilo mi, si s tebou povídat,“ vysvětlil mi Jacob.

„To je pravda,“ souhlasila jsem.

Chvíli jsme tam jen tak stáli a dívali se na sebe. Dívali jsme se na sebe pohledem, jaký jsem neviděla ani v nejzamilovanějším filmu. Pak jsem pomalu šla blíž k němu. Když už jsem byla kousek od něj, přitáhl si mě a políbil mě.

Autor: Kakis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie - 8. kapitola: