Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessie a Jacob: 1.část

18.06.2009 (19:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6630×

Vzbudila jsem se časně ráno, šla jsem se upravit do koupelny, radši sama protože jinak to udělá Alice, a to jí zabere tak 2 hodiny času a k tomu mě bude ještě chtít obléknout.

Dala jsem si studenou sprchu a pročesala své bronzové, kudrnaté vlasy. Za týden mi bude sedm, ale já vypadám tak na sedmnáct. Moje dětství uběhlo jako nic, sice si pamatuju skoro vše, ale nikdy nebudu jako normální děti. Nikdy nebudu chodit do první třídy a ani nikdy nebudu chodit na základku. Carlisle mě sice všechno naučil doma, ale stejně nezažiju nikdy ten pocit radosti z prvního dne ve škole. Sice nejsem úplně jako upír mám periodu, to zhoršilo můj vztah s Rosalií. Myslím, že žárlí, protože můžu mít děti, ale já po nich nějak zvlášť netoužím, aspoň zatím ne. Mám přeci celý život před sebou, nač si ho kazit dětmi. Musela bych se stát zodpovědnou a to mě neláká.

Šla jsem do své šatny přecpané oblečením. No moje teta je Alice, tak se nedivte. Vzala jsem si na sebe moje oblíbené modré tepláky a k nim černé tílko. Měla jsem docela hlad, tak jsem šla do kuchyně v našem malém domečku. Stejně nejvíce času jsem strávila u Cullenů nebo u Jakoba. Při vzpomínce na něj se mi rozbušilo srdce, jak bych ho chtěla mít teď u sebe.

Na stole jsem měla připravená míchaná vajíčka, sice jsem mamce a Esme říkala, že si je klidně udělám sama, stejně mě neposlechnou, všichni mě rozmazlují. Někdy to nesnáším, je to samý: „Nessie nechceš tohle a nebo tamto?“ všichni kolem mě poletují.

Sedla jsem si ke stolu a u talíře jsem našla vzkaz:

Šla jsem s Edwardem na lov, u Cullenů tě budou čekat, vrátíme se za dva dny. Mám tě ráda.

Máma

Poslední dobou chodí na lov často. Musela jsem se zasmát při představě, co tam dělají. Jejich zamilované pohledy se nadají přehlídnout. I když Emmet se mi směje, že jsem celá Bella s Edwardem, když jsem ve společnosti Jacoba.

Rychle jsem do sebe naházela vajíčka, nevadili mi, ale mám radši krev, než lidské jídlo. To se moc nelíbí Jakobovi, ale nikdy to neřekl nahlas.

Když jsem dojedla, běžela jsem ke Cullenům. Neběžela jsem moc rychle, řekla bych asi rychlostí člověka, chtěla jsem si užívat pocitu svobody, ten byl v mé rodině ojedinělý. Chvil, kdy jsem byla sama, se dají spočítat na prstech jedné ruky. V naší upíří rodině neexistuje něco jako soukromí.

Doběhla jsem k domu a vešla dovnitř. Emmett seděl u televize a koukal na baseball.

„Ahoj, moje malá neteřinko, jak ses vyspala?“ Spustil hned, jak mě viděl a zase se smál.

„Ahoj, vyspala jsem se dobře. Nevím, proč na to koukáš, když se pořád rozčiluješ, že lidi běhají pomalu,“ zeptala jsem se ho. To už bylo nadávek, co nakřičel, když náhodou nějaký hráč běžel moc pomalu.

„Radši jdi za Esme, už na tebe čeká,“ řekl vážným hlasem. Tak jsem teda šla za Esme do kuchyně. Esme zase něco vařila, pobíhala po kuchyni jako splašená, skoro si nevšimla mého příchodu.

„Ahoj, Esme,“ pozdravila jsem jí.

„Ahoj, Nessie, dělám pro tebe snídani,“ oznámila mi mateřsky.

,,Ou, Esme, mamka už mi snídani udělala.“ Nechtěla jsem jí odmítnout, klidně bych to snědla, kdybych nebyla plná. Zarazila se.

„Jasně,“ odpověděla mi zklamaně, určitě to dělala ráda.

„Ale chtěla jsem se stavit u Jakoba, určitě bude mít hlad, mohla bych mu to tam vzít,“ navrhla jsem, viděla jsem jak se jí v očích objevily plamínky nadšení. Esme milovala, když mohla pro někoho vařit, ale v domě plném upírů to šlo těžko.

„Samozřejmě,“ hlesla a viděla jsem, jak zdvojnásobila dávku surovin. Už jsem v kuchyni byla přebytečná. Šla jsem si sednout vedle Emmetta na pohovku, koukat na zápas.

„Už zase jedeš za tím psem?“ Vadilo mi, když mu takhle u nás říkali.

„Jmenuje se Jacob!!“ Kladla jsem důraz na jeho jméno. Už mi to lezlo krkem. Jacob taky přestal, když jsem mu řekla, že mi vadí, když mojí rodinu nazývá pijavicemi, ještě když jsem napůl taky pijavice.

„Edward by nebyl zrovna nadšený, že tam jedeš,“ pokračoval v popichování Emmett. On mě opravdu chce naštvat, ale má pravdu, tátovi se nelíbilo, když jsem jezdila za Jakem.

„Ale on tu není a stejně mu to může být jedno! On taky neposlouchal Charlieho, když mu zakázal stýkat se s mamkou,“ řekla jsem mu sebevědomě. Věděla jsem, že jsem vyhrála, že mi dá pokoj. Už žádné otázky na tohle téma.

„Dobře, ale když se bude ptát, tak mu lhát nebudu, ani nemůžu,“ řekl mi narovinu. Věděla jsem, že kdyby mohl, určitě by to zapřel, ale když Edward může číst myšlenky, tak je to složitý. Jen Alice umí zapřít svoje myšlenky a samozřejmě máma. Škoda, že jsem nepochytila talent po matce. Už mě štve, když mi vidí pořád do hlavy.

„Už se nechci na tohle téma bavit!“ ukončila jsem náš rozhovor, který mě tak vytočil. Možná by Emmett něco řekl, ale vstoupila do místnosti Esme, která přinesla palačinky.

„Jeď opatrně a pozdravuj smečku,“ rozloučila se se mnou a dala mi pusu na čelo.

Šla jsem do naší garáže. Stála tam všechny auta, mohla jsem si vybrat jakýkoliv. Podívala jsem se na Emmettův jeep. Jo, to bude ono. Možná ho cestou zpět trošku odřu. Byl by to dostatečný trest za všechno, co mně a Jakobovi dělá.

„Ani na to nemysli! Mého broučínka si nevezmeš, ještě mi ho nabouráš!“ křičel z obýváku Emmett, určitě musela přijít Alice, jinak by to nezjistil. Tak můj plán nedopadl podle mých představ. Tak jsem si vzala Edwardovo Volvo.

„Hlavně mu s ním nic neudělej, jinak radši nejezdi domu,“ řekla mi Rosalie, která opravovala svůj kabriolet.

„Jasně, když nepřijedu, víš, co se stalo.“ Mrkla jsem na ni a zasmála se.

Vyjela jsem z garáže na cestu a zapnula rádio. Zase tam měl Debussyho, hnedka jsem si to přeladila. To mě zase seřve, ale za to to stojí.

Dojela jsem konečně do La Push. Přijela jsem k malému, červenému domečku. Na nic jsem nečekala, vystoupila z auta a šla zaklepat. Chtěla jsem být, co nejrychleji u Jacoba, cítit jeho teplo a vůni.

Zaklepala jsem a nic, ani jsem nic neslyšela. Zkusila jsem to znovu, chvilku počkala. Konečně jsem slyšela bijící srdce, jak jde otevřít. Otevřel Jake, asi spal, měl fialové kruhy pod očima, už zase běhal celou noc na hlídce.

„Ahoj Nessie,“ pozdravil mě nakřáplým hlasem a v očích se mu objevily jiskřičky.

„Ahoj, promiň, že jsem tě vzbudila. Můžu přijet jindy, jestli chceš,“ řekla jsem nervózně, i když představa, že bych odjela a nebyla s ním, byla hrozná. Já vím, jsem sobec, ale já ho k životu potřebuji.

„Ne!“ vykřikl, „ne, pojď dál, Ness. Jsem rád, že jsi přijela,“ odpověděl už klidně.

Šla jsem tedy dovnitř. Šla jsem až do kuchyně a položila zabalené jídlo na linku.

„Něco jsem tobě a Billymu přinesla k jídlu,“ řekla jsem mu a začala jídlo připravovat.

„Kde je vlastně Billy?“ zeptala jsem se ho. Bylo tu takový nezvyklý ticho.

„Je s Charliem u Sue,“ odpověděl lhostejně.

„Aha.“ Nic jiného mě nenapadlo odpovědět.

Když jsem mazala pátou palačinku marmeládou, Jake mě objal a začal mě líbat na krk. Ten nenasyta jeden. Nemůže ani chvilku počkat.

„Počkej, za chvíli sem přijede Edward,“ pošeptala jsem. Strnul v pohybu. Z Edwarda měl strach, nedivím se mu. Edward dělá strašný scény. Já vím, má o mě strach, ale s Jacobem se mi nic stát nemůže.

„Neboj,“ uklidňovala jsem ho, „nepřijede. On ví, že by mě tím naštval,“ uklidnila jsem ho. Docela mě překvapila jeho reakce, nevěděla jsem, že má z táty takový respekt.

„To mi připomíná,“ pověděl už uvolněně. „chtěl jsem se tě zeptat jak to, že ti půjčil Volvo?'' Zasmál se.

„On o tom neví - jel s Bellou na lov,“ řekla jsem mu uličnicky. Usmál se a začal se náležitě věnovat mým rtům.

„Takže se nemám bát, že sem naběhne?“ zeptal se a nadzvedl jedno obočí.

„Ne, odjeli na tři dny.“ Jeho ústa se roztáhly do širokého úsměvu. Nic mu neudělalo větší radost, než když Edward odjel z města, byť jen na hodinku.

„Ale pozor, po dobu jeho nepřítomnosti jsem pod dohledem Emmetta a ten doma je, a ví, kde jsem, ale nepřijde dokud neskončí zápas.“ Zasmála jsem se nad představou, že by sem Emmett přišel. Řekla bych, že on jediný jakš takš chápe potřebu mít jednou za čas soukromí.

Položila jsem palačinky na stůl a Jake je hned začal jíst. Asi to Esme uvařila dobře.

„To jsi sama vařila?“ zeptal se mě Jacob s plnou pusou. Vyprskla jsem smíchy, Jacob na mě zmateně koukal a žádal vysvětlení.

,,Kdybych to vařila já, určitě by sis takhle nepochutnával,“ vysvětlila jsem s úsměvem. „Věřila bych, že bys to snědl, ale asi jen z lítosti a večer by ti bylo špatně. Vařila to Esme a mimochodem mám pozdravovat celou smečku,“ řekla jsem mu a dívala jsem se, jak mu chutnají palačinky, jelikož Esme se bude určitě ptát.

„To mi připomíná, že jsem slíbil Billymu, že se stavíme u Sue,“ promluvil s plnou pusou.

„Škoda,“ řekla jsem smutně. „myslela jsem si, že si uděláme hezký večer, když naši odjeli a Billy není doma.“ Mrkla jsem na něj laškovně. Viděla jsem, jak si mě změřil pohledem. „Ale když jsi to slíbil, a navíc je tam Charlie a ten určitě bude mluvit s Bellou a když-.“ Nestihla jsem to doříct, jelikož Jake už mě líbal a nesl do obýváku. Položil mě na gauč a něžně líbal. Cítila jsem jeho teplý sladký dech a jeho tělo na tom mém.

„Jaku,“ oslovila jsem ho zadýchaně, „měli bychom jet,“ mluvila jsem mezi polibky. Malinko se odtáhl.

„Opravdu chceš jet?“ zeptal se smutně.

,,Měli bychom,“ připustila jsem, „když jsi to slíbil. Bella s Edwardem jsou pryč dva dny. Budeme mít ještě víc příležitostí být spolu sami,“ řekla jsem.

„Ale Billy bude doma,“ zašeptal umanutě jako malý dítě.

,,Ale já mám celý dům pro sebe.“ Zasmála jsem se šibalsky. Ještě jednou mě políbil, a pak jsme se zvedli.

Jacob zamykal a já jsem stála vedle něj ruku v ruce. Všimla jsem si nějaký holky, co po mě vrhla vražedný pohled. Nevěnovala jsem jí moc velkou pozornost, teď je důležitější Jake. Rychle jsem vyběhla k místu řidiče.

„Lásko, prosím…“ zaprosil Jacob a udělal na mě psí oči.

„Ne, co když bys mu to auto naboural? Tak tě zabije, a to myslím naprosto vážně!“ Věděla jsem, že kdyby mu Jake, naboural auto tak mu něco udělá. Tátovi by se to hodilo do krámu, využil by toho.

Jela jsem po mokré silnici směrem k Sue. Projela jsem okolo krámu a najednou mi do cesty vběhlo malé dítě, hned jsem strhla volat doleva, kde auto bokem skončilo ve stromu. Bouchla jsem se do hlavy o volant.

„Ness, jsi v pořádku?“ Slyšela jsem Jakoba křičet.

„Jo, akorát mám něco s hlavou a ty jsi v pohodě?“ zeptala jsem se. Měla jsem strach, aby nekrvácel, nebyla jsem si stoprocentně jistá ve svém sebeovládání.

„Možná jsem měl zlomenou ruku, ale už je to v pohodě.“ Byla jsem ráda, že se mu nic nestalo.

// Další

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessie a Jacob: 1.část: