Jmenuji se Renesmé Carlieová. Většina lidí mi říká Nessie. Je mi 18. Vedla jsem stejný život jako ostatní v mém věku. To všechno se ale jednoho dne změnilo. V den, kdy se ze mě stal upír. A tohle je můj příběh. Tohle je moje úplně první povídka. Příjemné čtení.
05.01.2011 (21:00) • Kakis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1253×
Prolog
Rozloučila jsem se s kamarádkami a šla domů. Olympie byla zahalená tmou. Mohlo být něco před půlnocí. I když jsem v téhle čtvrti znala snad každou uličku, tma mi naháněla hrůzu. A navíc jsem dnes šla sama. Obvykle chodím s Caitlin, mojí nejlepší kamarádkou. Ale ona byla nemocná, takže jsem dnes šla sama.
Už jsem byla skoro u panelové zástavby, kde Caitlin bydlí. Už jen kousek rovně, a pak doleva a jsem doma, říkala jsem si v duchu. Najednou jsem si všimla uličky vlevo ode mě. Nikdy předtím jsem se jí nevšimla. Tou bych si to domů dost zkrátila. Rozhodla jsem se tamtudy jít.
Uličkou jsem došla až do parku. Všude okolo byla hrozná tma. Začala jsem chodit po parku a hledat jakoukoli cestu. Nebyla tam. Jediná ulička, kterou jsem našla, vedla nahoru. Vypadalo to tam ještě strašidelněji než v parku. Ale sebrala jsem poslední zbytky odvahy a šla jsem.
Po chvíli začala ulička zatáčet. Slyšela jsem podivné zvuky. Připadalo mi, že tu někdo pobíhá. Ale nikoho jsem neviděla. Šla jsem dál, jako by se nic nedělo.
Zvuky nepřestávaly. Naopak se ozývaly hlasitěji a častěji. Konečně se přede mnou objevily domy. To mě trochu uklidnilo. Z hospody, která byla nejblíže, jsem slyšela hrát hudbu. Šla jsem trochu víc v klidu dál. Pouliční osvětlení se z ničeho nic ztratilo a já viděla sotva metr před sebe.
Ve světle nejbližší lampy se objevil stín. Zůstala jsem stát, a ani se nehnula. Pak stín zmizel. Přinutila jsem se jít dál. Ale přede mnou se místo silnice, kterou jsem čekala, rozprostřela jen tma. Nikde poblíž jsem neviděla ani náznak světla.
„Áááá,“ zakřičela jsem, když mě něco chytilo za ruku. Začalo to se mnou házet všude okolo.
„Pomóc!“ Snažila jsem se křičet, ale poblíž nikdo nebyl
Pak se přede mnou objevil jeho obličej. Byl to ten nejhezčí člověk, jakého jsem kdy viděla. Dost jsem pochybovala o tom, že to vůbec člověk je. On ale přešel k mému krku a já ucítila ohromnou bolest.
Umírám. Bylo mi jasné, že umírám. V dáli jsem slyšela nějaké neznámé hlasy. Zněly jako andělské. Bolest začínala ustupovat a já jsem čím dál tím míň vnímala. Najednou mě ale zachvátila nová ještě větší bolest. Bylo to jako oheň. Snažila jsem se tomu bránit, ale bylo to zbytečné. Oheň mi spaloval celé tělo.
Trvalo to hodiny, možná dny, možná týdny. Nedovedla jsem říct jak dlouho. Pak oheň začal ustupovat a přemístil se do jediného místa. Do mého srdce. Oheň byl ještě silnější než předtím, nedalo se to snést. Naštěstí to trvalo jen krátce. Pak bolest povolila úplně a já pomalu přicházela k vědomí.
1. kapitola
Esmé:
Byl poklidný středeční večer. Všichni jsme byli v obývacím pokoji. Alice, Rosalie a Bella seděly na pohovce a dívaly se na televizi. Edward si v rohu povídal s Jasperem a Emmettem, Carlisle četl noviny a já dělala na jedné ze svých zakázek.
Moji soustředěnost přerušil Bellina otázka: „Alice, co vidíš?“
Alice seděla chvíli bez pohnutí a potom promluvila.
„Nathan je v Olympii. Rozhodl se zabít pár nezodpovědných.“ Nathan byl nejnovější člen naší rodiny. Měl velké problémy vydržet bez lidské krve. A slovem nezodpovědný nazýval lidi, kteří se okolo půlnoci toulali venku. Věděli jsme, že předtím, než se k nám přidal, nezodpovědné zabíjel. Teď se k tomu zase vrátil.
„Kolik lidí už zabil?“ zeptal se Jasper.
„Nevím. Ale musíme ho zadržet, než povraždí polovinu Olympie.“ To byla Alicina poslední slova. Pak jsme všichni běželi garáže, nasedli do aut a vyrazili do Olympie.
Za hodinu jsme byli v Olympii.
„Tam,“ ukázala Alice do uličky nalevo. Rozběhli jsme se tím směrem a za chvíli jsme ho uviděli. Zrovna vysával jednu ze svých obětí.
„Nathane, co to děláš!“ křičela Alice.
Nathan se nejspíš lekl, upustil svou oběť a utekl. Emmett s Edwardem se rozběhli, aby ho chytili.
„Nechte ho,“ přikázal jim Carlisle.
Bella, Alice a Rosalie se rozběhly k dívce, kterou ležela v křečích na zemi.
„Proměňuje se,“ oznámila Rosalie.
„Nemůžeme ji tady nechat,“ řekla jsem. Ucítila jsem na sobě nesouhlasné pohledy skoro všech členů rodiny. Už takhle jsme byli velká rodina
„Esmé má pravdu. Nic o našem světě neví,“ řekl Carlisle.
„A navíc jako novorozená, kterou nikdo nekontroluje, by povraždila polovinu města,“ dodal Jasper. Emmett se zasmál, vzal dívku do náruče, odnesl ji do auta a položil na zadní sedadlo. Sedla jsem si vedle ní, Carlisle šel na místo řidiče a rozjeli jsme se domů.
Doma jsme ji položili na postel v pokoji pro hosty. Zůstala jsem tam s ní. Snažila jsem se ji uklidňovat, říkala jsem jí, že to bude dobré. Střídali jsme se u ní celé tři dny její proměny.
Přišla sobota. Dnes by měla skončit přeměna a ona by se měla probrat. Celou sobotu jsem strávila u ní. Už byl večer, venku tma, ale ona se pořád zmítala ve smrtelné křeči.
Najednou sebou přestala házet, zůstala ležet nehnutě na posteli a pomalu se probírala.
Autor: Kakis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nessie - Prolog + 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!