Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 14. kapitola

01.04.2011 (16:45) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3213×

14. kapitola

Když jsme kolem Edwarda procházeli, Derek mě zakryl svým tělem, jako by mě před Edwardem chránil. A já mu za to bylo vděčná. Nechtěla jsem se dále setkávat s Edwradovým pohledem a děsila jsem se okamžiku, kdy nastane. Dole v obýváku seděli všichni a netrpělivě nás pozorovali. Povzdechla jsem si.
„Ehm, Dereku, ráda bych ti představila mé přátele,“ řekla jsem a usmála se.
„Tohle je moje nejlepší kamarádka Alice a ten vedle ní je její... ehm… přítel Jasper. Tamhle je Emmett s jeho družkou Rose. Edwarda už znáš a tohle je moje svěřenkyně Nessie,“ řekla jsem a postupně na všechny ukázala. Derek si se všemi potřásl rukou, ale hned jak jsem domluvila, zase mi stál po boku.
Nikdo nic neříkal a jen jsme na sebe zírali a čekali, co ten druhý udělá. Bylo mi to nepříjemné, a tak jsem vzala Dereka za ruku a táhla ho do Edwardova pokoje.
„Počkej tu,“ řekla jsem, vzala si tu protivnou košilku a zalezla do koupelny. Kdybych měla na výběr, tak bych si vzala něco jiného, ale ten malej skřet jménem Alice mi pořád schovává oblečení.
Vlezla jsem si pod sprchu a nechala kapky vody stékat po mém těle. Jak příjemné...
Po sprše jsem si oblékla tu košilku, vyčistila zuby a lehce pročesala vlasy. Když jsem opět vylezla z pokoje, tak jsem ztuhla. Derek seděl na posteli, Edward v křesle a oba mě propalovali očima. Celá nesvá jsem si sedla k Derekovi na klín a hlavu schovala do jeho náruče. Objal mě pažemi a hlavu zabořil do mých vlasů. Usmála jsem se. Po nějaké době jsem srabsky vykoukla - stále schovaná v Derekově náruči - a zahlédla zoufalého, naštvaného, ale hlavně smutného Edwarda. Bylo mi ho tolik líto. On mě miloval a já mu udělala tohle... Ale co jsem měla dělat? A hlavně jak jsem měla vědět, že se mi po sto letech u dveřích objeví mrtvý manžel? Bylo mi hrozně kvůli Edwardovi, ale zároveň nádherně díky objetí Dereka. Povzdechla jsem si a zavřela oči. Je možné, že jsem byla ospalá? Samozřejmě! Já vždy musím mít něco extra... Chjo!
Chtě nechtě jsem úplně zavřela oči a propadla do polospánku. Cítila jsem Derekovy rty na mé tváři, a pak pod sebou měkkou Edwardovu postel. Spokojeně jsem se zahrabala do peřin a usmála se.
„Jak to, že spí?“ ptal se tiše Derek.
„To nikdo neví...“ odpověděl Edward.
Chvíli bylo ticho a já ucítila opět Derekovy rty a ruku, která mě objala.
„Nedotýkej se jí!“ sykl Edward.
„Nebo co? Tobě nepatří!“ vrátil mu Derek.
„Bella nemůže nikomu patřit, je to bytost! A vůbec, vypadni od ní!“ vrčel Edward. Tahle ta situace se mi přestávala líbit.
„Nejdu! Nevím, co si s Bellou měl předtím, ale s tím už je konec! Já se jí nikdy nevzdám! Bella miluje mě! Ne tebe, ale mě! Tak přestaň oxidovat a nech nás být!“ vrčel Derek.
„Mě miluje taky...“ řekl Edward.
Byla to pravda.
„Tak když tě tak miluje, proč teď není ve tvé náruči? Proč líbá mě? Proč mě necháš se jí dotýkat?“ zeptal se Derek.
Nebyla slyšet žádná odezva jen svištící vítr. Vyděšeně jsem otevřela oči. Naskytl se mi pohled na Edwarda, který škrtí Dereka. Ale no tak!
„Dost!“ křičela jsem, ale nikdo mě neposlouchal.
Chtěla jsem jen odtrhnout Edwarda, ale byl tak zapálený do boje, že mě jen odhodil na vedlejší zeď. Bohužel svou plnou silou, takže jsem zdí proletěla a padala. Nic podobného jsem tedy rozhodně nečekala. Zády jsem narazila do stromu a po jeho tvrdé kůře se svezla až na zem. Na svých zádech jsem cítila krev a na břiše - tak kam mě Edward uhodil - tupou bolest. Au!
Během setiny vteřiny se nade mnou skláněl vyděšený Edward i Derek.
„Bello, prosím tě, odpusť mi to... Já opravdu nechtěl, prosím, Bello, odpusť. Já jsem nechtěl... Já..“
„Edwarde, přestaň, to je dobrý,“ řekla jsem a pokusila se o úsměv. Bolest na mých zádech to však změnila na nějaký úšklebek.
„Vidíš, co jsi udělal?!“ vrčel na něj Derek.
„Dost,“ řekla jsem slabě a oba mě pro změnu poslechli. Derek mě velice opatrně nesl směrem k domu. Kromě Nessie, která spala, byli dole všichni.
„Jak to, že krvácí?“ ptala se Alice.
„Nevím,“ řekl Emmett.
Jasper beze slov vyběhl ze dveří. Jasně...
Položili mě na vyklizený stůl.
„Promiň, Bello, ale tohle musí pryč,“ řekla Alice a opartně mi stáhla košilku.
„Alice, co to děláš!“ vypískla jsem a automaticky se zakryla rukama. Alice pozvedla jedno obočí.
„Ty máš záda úplně na maďeru a zajímáš se o to, jestli máš košilku nebo ne?" ptala se zaujatě.
„Tak nějak,“ přiznala jsem. Alice si povzdechla a já se zašklebila. Ta mi tu košilku prostě nevrátí, co?
Můj pohled zabloudil k Edwardovi, Derekovi a Emmettovi. Oči všech tří byly naprosto černé a plné touhy. Rose naštěstí Emmetta s povzdechnutím chytla za ucho a táhla ho pryč.
„Co to děláš? Já se chci dívat!“ bručel stále omámeně Emmett. Chudák... Tohle mu u Rose jen tak neprojde. Ta jen zrudla vzteky a dala mu facku.
„Au, za co?“ ptal se nevinně.
„Ty se ještě ptáš?“ naštvala se Rose.
„No tak, lidi! Běžte si to vyřídit jinam,“ řekl Edward. Alice mi na záda začala kapat nějakou desinfekci a já vypískla bolestí.
„Promiň, Bells,“
Znovu jsem pohlédla na Edwarda a jeho oči byly plné zármutku, strachu, lítosti, vyčítání sama sebe a mnohem víc, ale nedokázala jsem je všechny pojmenovat. Povzbudivě jsem se na něj usmála. Pokoušel se mi úsměv oplácet a rozhodně mu to nešlo.
Alice za mnou ztuhla a všichni ostatní v místnosti s ní.
„Co je?“ zeptala jsem se zmateně.
„Ta... ta... ta... ta rána se zacelila!“ vykřikla Alice vyděšeně.
„Cože?“ ptala jsem se nedůvěřivě.
„Já nevím... ale namáčela jsem ten hadr v další desinfekci a když jsem se pak zase obrátila k tobě, ta rána už tam nebyla!“ pištěla Alice. Zamračeně jsem se šla podívat k zrcadlu. Měla pravdu. Už jsem neměla záda poseté tisíci malých ranek, z kterých ještě před chvíli tekly malé potůčky krve. Teď jsem měla záda úplně hladká, jako bych nikdy neprolítla zdí a nesjela po tom hrozném stromu.
Užasle jsem vydechla. Všichni na mě zírali s otázkou v očích, ale ani já neznala odpověď.
„Já... já nevím, co se to stalo,“ řekla jsem stále zděšeně.
„Wow... z Belly se stává superhrdinka!“ vykřikl Emmett, který stál na schodech.
„Takže Bella je štít, teče jí krev, spí a hojí se jí neuvěřitelnou rychlostí rány... Bello, jsi si jistá, že jsi upír?" ptala se Alice.
„A co bych asi byla? Rákosníček?“ řekla jsem sakrasitcky a Emmett vyprskl smíchy.
„Hej, nechte to být, Bella je unavená. Počká to,“ řekl Edward a nabídl mi košili, abych se do ní schovala. Vděčně jsem se na něj usmála, přece jen se mi nechtělo stát polonahá, před třemi nadrženými upíry a Alice, mimochodem. Až teď jsem si všimla Edwadovy nahé hrudi a vzrušeně jsem se zachvěla. Edward se na mě usmál a zákeřně se zašklebil na Dereka. Podívala jsem na něj, teď už mi taky nabízel košili... Zmateně jsem na něj pohlédla.
„To aby ti nebyla zima,“ řekl a usmál se na mě. Povytáhla jsem jedno obočí, ale košili přijala. Naskytl se mi pohled i na jeho vypracovanou hruď. Slastně jsem si povzdech a skousla spodní ret. Všimla jsem si Derekova vítězného a Edwardova naštvaného pohledu. Uchechtla jsem se.
Jako smyslu zbavená jsem se kochala těmi nádherami. Takhle bych mohla zůstat celou věčnost...
Z mého tranzu mě vytrhly ledové ruce a dvoje vrčení. Ocitla jsem se v Emmettově náruči. Svíral mě a přitom se smál.
„Dejte si pohov, kluci, ta je moje!" pištěl Emmett mezi návaly smíchu. Upřímně řečeno, i mně cukaly koutky. Ten pohled na ty dva stál za všechny prachy. Začala jsem tedy hrát Emmettovu hru a také jsem se k němu přitiskla. Když mě to přestalo bavit, otočila jsem se na Emmetta.
„Hej, Emme, nezajdeme do baru?“ ptala jsem se s úsměvem. Aspoň si užijeme zase trochu srandy.
„Jasně,“ řekl nadšeně Emmett a oba jsme se už zvedali.
„Já jdu taky,“ přiřítil se Edward.
„Když jde on, tak já taky!“ přidal se Derek.
Jako malí kluci.
„Tak jo, čekejte,“ řekla jsem a vylítla nahoru. V rychlosti jsem na sebe hodila minišaty a zase přilétla dolů. Klukům úplně zčernali oči. Hodila jsem po nich jejich košile a mohli jsme vyjet.
Všichni tři jsme nalezli do Edwardova Volva a vyjeli. Dorazili jsme před bar, obsadili jeden ze stolků. Všichni jsem si objednali a začali ve velkém pít. No co? Co by byl klub bez chlastu? Možná jsem to ale trošinku přepískla, protože jsem viděla mezi tanečníky na parketě běhat trpaslíčky. Zazubila jsem se a začala je honit.
„Neutíkej, trpaslíčku! Stejně tě chytím!“ řvala jsem na všechny strany. Derek se začal plazit po zemi...
„Já jsem malej červíček!“ křičel a dál se plazil mezi tancujícími dívkami, které samozřejmě pištěly a smály se.
Emmett si hrál na Tarzana, skákal z jedné lampy na stropě na druhou a ječel jako retardovanej Tarzan.
Edward na tom nebyl o moc líp...
Vlnil se kolem jedné z tyčí a zpíval?: „Sex bomb! Sex bomb! You are my sex bomb!“ Holky nadšeně vřískaly a házely k němu bankovky a svá telefonní čísla.
Pořád jsem se hrozně smála, když v tom mě zastavil Emmett.
„Bello, staneš se mou ženou?“ zeptal se Emmett.
„Jasně, Emme!“ vykřikla jsem a objala ho.
„Tady kousek se můžeme vzít! A nikdo nás už nezastaví! Utečeme, pojď,“ říkal nadšeně Emmett a já jeho slova nadšeně hltala.
Nechali jsme Dereka se plazit po zemi a Edwarda tancovat jako prostituta a utekli jsme zadním vchodem.
Emmett nás zavedl do takové malinkaté kapličky. Uprostřed stál opilý kněz.
„Co potřebujete, dětičky?“ řekl a málem přitom spadl na zem.
„Chceme se vzít!“ vypískla jsem a nalepila jsem se na Emmetta. Emmett k němu přišel a podal pěkně tučný balík bankovek.
Kněz jen přikývl a začal poslušně odříkávat nějaký pitomosti. Pak Emmett řekl ano, pak i já. Políbili jsme se a já se na něj usmála.
„Ale my... škyt... nemáme prstýnky,“ vykoktala jsem smutně.
„Máte štěstí... škyt... nějakýmu pánovi před váma... škyt... to nevyšlo a tohle tu nechali... škyt," řekl kněz a podával nám dva zlaté prstýnky. Usmála jsem se na něj, a pak jsme si s Emmettem vyměnili i prstýnky.
„A teď svatební noc!“ vřískl Emmett a v náručí mě vynesl z kapličky. Zamířil si to se mnou - pořád mě nesl - k nejbližšímu hotelu.
„Dejte nám ten nejlepší pokoj!“ rozkázal Emmett a předhodil před recepční v hotelu balík bankovek. Ta nám jen němě podala kartu od pokoje a Emmett se mnou - pořád v náručí - vyběhl k pokoji a následovně položil na postel. Buď jsme se smáli, nebo líbali. Pomalu mě svlékl a pak i já jeho. Nakonec do mě vnikl a dovedl nás k vrcholu. Vše se opakovalo několikrát. Nakonec jsem mu vyčerpaně usnula na hrudi a on ruce obmotal kolem mého těla.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Upřímně, tohle jsem vůbec neměla v plánu... A dobrý ne? :D xD

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 14. kapitola: