Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 8. kapitola

18.03.2011 (07:15) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2728×

8. kapitola

Bella:

Tahle zkušenost s nevítanou návštěvou mě docela vyděsila. Nic se sice nestalo, ale mohlo se stát. A já bych už bez Nessie být nemohla. Dodávala mému životu klid a harmonii. Brala jsem ji jako svou dceru. Díky ní se má lidskost oživovala. Dlouhou dobu jsem byla jen prázdná schránka. Díky ní zase cítím. Byla jsem jí vděčná a za žádných okolností mi ji nikdo nikdy nevezme. Nebojím se smrti, nebojím se Volterry. I kdybych se měla vzdát života pro její bezpečí, udělám to. Tím jsem si byla jistá.

Než jsem se nadála, bylo zase ráno. Spěšně jsem opustila Nessiin pokoj a převlékla se. Tentokrát jsem si vzala džíny, tílko a conversky.

Nessie jsem připravila jídlo a šla ji vzbudit. Nabručeně vše snědla a já ji z rohu pozorovala. Nevšímavě kolem mě prošla a šla se nahoru obléct. Já mezitím vyšla před dům. Zmateně jsem prozkoumávala krajinu.

„Kde mám auto!" křikla jsem tak, aby to slyšela. Ness už mezitím došla až ke mně.

„No... jaksi jsme po škole jeli do baru... a já neměla na zaplacení... a těm lidem se líbilo to auto a... já už byla trošku opilá a... jaksi jsem jim ho dala," řekla provinile, ale zároveň s nezájmem.

„Cože!" rozkřičela jsem se na ni. Cítila jsem, jak začínám rudnout vzteky.

„A jak si myslíš, že dojedeme do školy? Vždyť to nemůžeme stihnou!" křičela jsem pořád na ni. Usmála se a ukázala na svůj mobil.

"Já už odvoz mám, ty si to zařiď jak chceš," řekla povrchně.

Ten malej spratek! Za necelou minutu přijelo červené auto a v něm seděla nějaká holka.

„Tak nasedni, Ness," řekla, aniž by si mě všimla. Nessie nastoupila a jak auto odjíždělo, zamávala mi z okénka.

„Pá, Bells!" křikla za mnou.

Ta malá mrcha! Zdemoluje mi auto a teď tohle? Tak to tedy ne, holčičko. Naštvaně jsem se rozběhla směrem ke škole. Na okraji městečka jsem musela přejít do normální chůze, to víte, utajení. Do školy jsem přišla něco po první hodině.

Naštěstí teď jsem hodinu s Nessie neměla, takže jsem měla čas se uklidnit. Posadila jsem se do lavice a vymýšlela svou pomstu. Do oběda se nic nezměnilo.

Když jsem na obědě uviděla Nessie, znovu se mi vrátila nálada z rána. Rázným krokem jsem přišla až k jejímu stolu, kde seděla i s tou holkou, co ji dnes vyzvedla, Mikem a dalšími lidmi, které jsem neznala.

„Tak poslouchej! Já nejsem někdo, s kým by sis mohla zahrávat. Radím ti, nehraj si se mnou. Moje hra by se ti moc nelíbila, holčičko. Jsi ještě moc malá na to, aby sis mohla vyskakovat," řekla jsem tvrdě a vraždila ji očima.

„Myslím, že vím, co dělám. Nemusíš mít starost," řekla přehnaně sladce a usmála se na mě.

„Tak fajn." S tím jsem se otočila a vyšla z jídelny. Neměla jsem nejmenší náladu na předstírání lidskosti.

Naštvaně jsem přišla ke skříňce, kde jsem si vzala tělocvik. Když jsem ale dvířka skříňky zaklapla, stál před nimi Edward.

„Co chceš?" štěkla jsem na něj. Opravdu jsem teď na něj neměla náladu.

„Nabízím ti spojenectví, i já mám určitý zájem o bezpečí Renesmé. Jsem tu proto, že ti s ní chci pomoct," řekl velice klidným hlasem.

„Nestojím o tvou pomoc, jsem si jistá, že Renesmé zvládnu sama," odsekla jsem mu.

„To tedy vidím," uchechtl se. Zamračila jsem se něj.

„A co je ti vůbec do toho?" odsekla jsem mu.

„Je mi do toho hodně! A pokud nechceš o Renesmé úplně přijít, tak budeš spolupracovat! Ty víš, že jsem schopen ti ji kdykoli sebrat!" řekl rozzuřeně.

„Já se tebe ani tvé krvelačné rodiny nebojím! Jsem dost silná, abych ji ochránila. A varuji vás přiblížíte-li se jen na krok k Renesmé, tak skončíte velice špatně!" vrčela jsem na něj.

Jen se pousmál a chtěl odejít, nakonec se ale otočil.

„Jo, a Swanová, právě sis proti sobě poštvala sedm upírů. To jen pro informaci," křikl za mnou a odešel.

Tupě jsem zírala na bod, kam před chvíli zmizel. Věděla jsem, že kdyby se jim kdykoli zachtělo, mohli zabít jak mě, tak i Nessie. Povzdechla jsem si. Budu si muset na ně dávat pozor a hlavně na toho Edwarda. Otočila jsem se na podpatku a rychlým krokem vyšla z budovy.

Nessie je teď ve škole, tam by ji ti upíři neublížili. Moc svědků. Nemůžu teď Nessie nechávat o samotě. Musím si krev skladovat, abych vydržela alespoň nějakou dobu. V supermarketu naproti škole jsem si koupila několik flašek a rozběhla se do lesa.

Zabila jsem dva jeleny, čtyři králíky a dvě pumy. Všechnu jejich krev jsem nalila do flašek a plnou rychlostí se rozběhla domů, kde jsem vše pečlivě schovala. Přece jen nebylo by dobré, kdyby na tu krev Nessie narazila. Spěšně jsem zavolala taxi službu, aby nás zavezli do Seattlu, kde koupíme nové auto.

Když jsem vše měla, otevřely se domovní dveře. V nich stála Renesmé a probodávala mě pohledem.

„Kam jsi po obědě zmizela?" ptala se.

„Myslím, že je to moje věc, kam jsem šla. A navíc, nesvlíkej se, jdeme vybrat nový auto," řekla jsem a vyšla ze dveří.

„Já nechci! Běž sama! Přece pořád nebudu tvůj ocásek. Já zůstanu tady!" rozkřičela se na mě.

Mezitím už před dům dojel taxík.

„Přestaň tady na mě křičet a okamžitě nastup do toho taxíku. Chováš se jak pěti letej a rozmazlenej fracek!" zavrčela jsem na ni. Jen na mě tupě zírala. Nakonec se uráčila nastoupit. Měly jsme nakoupeno rychle, jasná volba bylo porsche panamera. Zpět jsme už jely v něm.

Ani jedna z nás se neměla k navázání rozhovoru. Když jsme dojely domů, Nessie spěšně vystoupila a zalezla do svého pokoje. Já si jen povzdechla. Sedla jsem si na gauč a obličej jsem zakryla rukama. Kéž by to byl jen sen. Kéž by se tohle nikdy nestalo. Tak proč se nemůžu probudit? Proč nemohu otevřít oči a zase sedět ve svém starém domě. V tom domě, kde jsem žila, než mě navštívili Volturiovy. Nebo ještě líp, proč se nemohu probudit a zjistit, že všechno to upírství byl jen sen. Proč si se mnou život tak zahrává?

Z mého přemýšlení mě vyrušil slaboučký šepot.

„Kde sakra je?" zašeptal jeden. Tak moment, tudy žádná turistická cesta nevede. Vyskočila jsem na nohy a vyklouzla ze dveří. Matně jsem viděla dvě postavy.

„Okamžitě odejděte!" křikla jsem na ně.

„Bez Renesmé nikam nejdeme!" rozkřičel se známý hlas... Edward.

„Edwarde! Ty víš, že vám ji nikdy dobrovolně nevydám!" křikla jsem na něj.

„Dobrovolně možná ne, ale to mě opravdu nezajímá," křikl na mě a rozběhl se mým směrem. Jedním ladným pohybem jsem mu podkopla nohy a odhodila zase zpět. Rozzuřeně na mě vrčel.

Ta druhá postava která byla s ním, se ani nehnula. Edward se na něj otočil.

„Emmette, tak dělej něco!" řekl tiše.

„Ani ne, brácho, docela mě baví vás pozorovat a mám takovej pocit, že vyhrává," řekl posměšným tónem. To Edwarda ještě víc rozzuřilo. Skočil mi po krku, ale já uhnula a on si to napálil do stromu. Společně s Emmettem jsem se začali hrozně smát.

No, co dodat? Jsem rychlejší než většina upírů, nevím čím to je. Edward dělal pořád výpady a já se jim všem lehounce vyhnula. Zatímco já kolem něj jen tak tancovala, on už skončil v mraveništi, vymáchal se v blátě, jeho obličej byl obtisknut hned v několika stromech a byl zbombardován ořechy, které po něm házela tlupa naštvaných veverek. Emmett a já jsme se výtečně bavili.

„Tak to už by možná stačilo, promiňte, musím se vrátit domů, snad někdy příště," řekla jsem pobaveně a chtěla odejít. Edward mě ale strhl k zemi.

„Tak to ani omylem," zasyčel mi do ucha a já ho strhla pod sebe.

Tohle byl už vyrovnanější boj. Váleli jsme se ze strany na stranu. Když v tom mě uvěznil v ocelovém objetí. Párkrát jsem se nadechla, abych se z něj vymanila, když v tom jsem strnula. Ten pach! To Edward byl v našem domě! Strhla jsem ho ze sebe a přikrčila se do bojovné formace.

„To ty jsi u nás doma byl! To ty jsi měl možnost Nessie unést! Proč jsi to sakra neudělal?"

Edward zavrtěl hlavou.

„Protože si myslím, že je jí lépe u tebe," zašeptal tak, že jsem jej skoro neslyšela.

„Tak proč jsi dnes tady?" zeptala jsem se udiveně.

„Tohle měla být zkouška, jestli jsi schopná Renesmé ochránit. Že to nejsou jen slova," řekl.

Zmateně jsem na něj zírala.

„No, asi bychom už měli jít," řekl Edward po nějaké době, co jsem nemluvila.

„Jo, Bells, zítra hrajou v Seattlu fotbal a já nemám s kým jít a navíc je s tebou sranda. Ještě nikdo tak mého drahého bratříčka nedráždil k smrti. Tak jestli bys měla čas, můžeme jít spolu," řekl s nadějí v hlasu Emmett.

"Promiň, Emmette, ale nemohu opustit Nessie. Nechci ji nechat bez dozoru. Snad někdy příště," řekla jsem a vklouzla do dveří.

Možná nejsou tak hrozní, jak se zdají, možná, když se spolčíme, pomohou mi ochránit Nessie před Volturiovými. Byla by to hezká představa. Jen já, Cullenovi a Nessie.

S úsměvem na rtech jsem vklouzla k Nessie do pokoje a celou noc ji pečlivě sledovala.

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 8. kapitola: