Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 13

15.01.2010 (07:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3470×

Vešli jsme do kanceláře a za starým dřevěným stolem stál, tak třicetiletý muž, který byl i celkem pohledný. Měl černé, krátce stižené vlasy, celkem ucházející postavu, ale na sobě měl tmavý slušivý oblek. Obešel stůl a natáhl ke mně ruku.

„Jason Cohen, vy jste nejspíš Isabella Blacková?“ řekl a krátce jsme si potřásli rukou.

„Ano, a tohle je Edward Cullen,“ řekla jsem a ukázala rukou na Edwarda, který si s Cohenem podal ruku.

„Vy jste syn doktora Cullena?“ zeptal se ho Cohen a Edward přikývl.

„Ano, jsem,“ odpověděl mu jednoduše a lehce se usmál.

„No tak se posaďte,“ řekl Cohen a ukázal na dvě židle před jeho stolem, tak jsme tedy poslechli a sedli si. Právník obešel stůl a posadil se do svého křesla.

„Tak tedy, paní Blacková. Můžete mi říct, proč chcete požádat o rozvod? Jde o vychladnutí vztahu, nebo o podvádění?“ začal se ptát a já se podívala na Edwarda, který mi pevně stiskl ruku a tím stiskem mě uklidnil.

„Začal mě podvádět,“ odpověděla jsem tiše a zrak sklopila, takže jsem si prohlížela desku jeho stolu. Edward mi začal na ruce kreslit uklidňující kolečka a já teď byla ráda, že je tu se mnou.

„Tak to ten rozvod bude jednoduchý,“ řekl a já slyšela, jak pod ním zavrzalo křeslo, tak jsem zvedla hlavu a on se v křesle pořádně uvelebil.

„Máte všechny ty dokumenty, které jsem po vás chtěl?“ zeptal se a já pustila Edwardovu ruku, abych sebrala e země kabelku. Vytáhla jsem z ní desky, v kterých jsem měla všechny papíry, tak jsem mu je podala.

„Mělo by tam být všechno,“ řekla jsem a hned zase chytla Edwarda za ruku. Rozevřel desky a začal si všechny ty papíry prohlížet. Po chvíli je vyndával z desek a v nějakém jeho naučeném systému si je řadil.

„Vy máte dceru?“ zeptal se, když si to tam všechno poskládal a zvedl zase pohled směrem ke mně a Edwardovi.

„Ano, jsou jí tří roky,“ odpověděla jsem mu a on se na mě zamračil.

„Tak to bude trošku složitější. Předpokládám, že si na ní určitě bude dělat nároky. Takže nás bude čekat dohadování se o ní. To bude těžký, ale pokud vyjdeme na povrch s tím, že vás podváděl, tak klesne jeho věrohodnost. Vidím to, tak že by mohl vidět vaší dceru jednou a čtrnáct dní na víkend. Výhodou je, že bydlíte blízko sebe. Nejdříve navrhnu jednou za měsíc, ale po dohodě ustoupím na jednou za čtrnáct dní, co tomu říkáte?“ zeptal se mě, když se vytrhl ze svého uvažování. Jen jsem němě přikývla, jelikož jsem neměla slov.

„Dobře, teď přijde to nejhorší. Potřebuju, abyste mi popsala, jak začal váš vztah, jak probíhal a jak skončil,“ řekl a já sklopila zrak a Edward mě pevně chytnul za ruku.

„Od úplného začátku?“ zeptala jsem se a zvedla hlavu směrem k němu.

„Ano, od úplného začátku, ale chvilku ještě vydržte,“ řekl a zvedl telefon.

„Jennifer přines sklenici vody, a něco ostřejšího,“ řekl do telefonu a hned na to vběhla do kanceláře sekretářka s tácem a na něm měla, to o co požádal. Položila to na jeho stůl, a když se otočila, tak mrkla na Edwarda a pak se opovrženě podívala na mě. Už už jsem vstávala, abych jí něco řekla, ale Edward mi pevně stiskl ruku, tak jsem se uklidnila.

„Tak začněte,“ pobídl mě právník a já upřela svůj pohled na stůl.

„Přistěhovala jsem se k svému otci, když má matka se svým manželem zemřela při autonehodě. Jacoba jsem znala ze svých návštěv u svého otce, ale když jsem se přistěhovala, tak naše přátelství přerostlo ve vztah. Bylo mi čerstvě šestnáct, když jsme se spolu vyspali a já hned otěhotněla,“ začala jsem a celá červenala.

„Vy jste nepoužili ochranu?“ zeptal se a já si skousla spodní ret a až po chvíli, co mi Edward kreslil na ruku kolečka, jsem odpověděla.

„Ne, nepoužili,“ řekla jsem tiše do stolu a doufala, že se v tu chvíli na místě propadnu, abych na sobě necítila jejich pohledy. Úplně celá jsem hořela studem, to snad nebylo ani možný. Nic tak červenýho, jako já, jste ještě neviděli. Představte si tu nejvíc rudou barvu a přidejte ji na mé tváře, tak asi takhle jsem vypadala.

„Hm… Dobře… Pokračujte, co bylo dál? Proč jste nešla na potrat?“ zeptal se a já se zhluboka nadechla a snažila se zbavit veškerého studu, který mě náhle pohltil. Nějak to nešlo, rozhodla jsem se pokračovat a doufala jsem, že mi to pomůže.

„Nejdřív jsem nevěděla, že jsem otěhotněla, a když jsem na to přišla, tak jsem to bála říct otci, a nějak jsem nevnímala, jak rychle ubíhal čas, až už náhle bylo na potrat pozdě,“ šeptla jsem do stolu a sklopila pohled k podlaze, jelikož mi začali téct slzy. Neuvěřitelně jsem se styděla, že mu to musím vyprávět. Úplně cizímu člověku, tu vyprávím o početí mého dítěte a u toho tu sedí osoba, na které mi, až moc rychle, začalo záležet a já nevím, jak je to možné.

„Nemohl byste jí dát na chvilku pauzu?“ zeptal se starostlivě Edward a pevně mě držel za ruku.

„Určitě, nechám vás na chvilku o samotě, ale budeme muset pokračovat. Potřebuju to všechno vědět,“ řekl právník a já slyšela kroky po podlaze a pak, už jen otevírání a zavírání dveří. Jakmile se dveře zavřely, tak náhle Edward klečel přede mnou a objímal mě.

„Pššt, to bude dobrý. Jsem tady s tebou,“ šeptal mi utěšující slova a já mu se vzlyky zabořila obličej do ramene. Hladil mě po vlasech a mě to skvěle uklidňovalo. Zvedla jsem hlavu a podívala se smutně a omluvně na něj, ale on se na mě prostě jen usmál a otřel mi slzy.

„Už je to lepší?“ zeptal se starostí v hlase a já pomalu přikývla. Na vteřinku se otočil a podal mi do ruky sklenici vody.

„Měla by ses napít,“ šeptl a já roztřesenou rukou vzala sklenici do ruky a trochu se napila. Než jsem ji stihla upustit, tak si ji ode mě vzal a položil ji zpátky na stůl. Vzal mé roztřesené ruce do svých a lehce mi je políbil.

„Už to máš skoro za sebou. Myslí si, že to bude jednoduché. Na Annie má minimální nárok, protože on je podnět, který tě donutil k podání žádosti o rozvod. Menší problém viděl v tom, že si s Annie odjela, ale myslí si, a já s ním souhlasím, že to na tebe nevytáhne, protože jeho věrohodnost klesá, tím, co se stalo,“ řekl a já si všimla, že opatrně volil slova, když mluvil. Byla jsem mu za to vděčná, i když jsem nechtěla, aby se mnou jednal v rukavičkách, tak ale prostě jsem teď nebyla dost silná na to, abych nazvala věci pravými jmény. Takže jsem přikývla, jako že jsem pochopila.

„Nejradši bych tě odsud vzal a už se sem s tebou nikdy nevrátil, ale vím, že tohle se prostě musí vyřešit,“ šeptl a já zvedla roztřesenou ruku a položila mu ji na tvář a on se na mě usmál. Přejela jsem rukou do jeho zátylku a přitáhla si ho k sobě. Lehce jsem ho políbila a opřela si své čelo o to jeho.

„Už je to dobrý?“ zeptal se a já se zavřenýma očima zhluboka nadechla, v tu chvíli jsem intenzivně ucítila jeho vůni, která mě dokonale uklidnila.

„Jo, dobrý,“ šeptla jsem a on mě políbil na čelo a pak se zvedl ze země a sedl si na židli vedle mě.

„Už jde,“ šeptl a já se zhluboka nadechla a ještě si otřela tváře od zbytku slz. Právník se vrátil zpátky a sedl si zase za svůj stůl.

„Tak dobře, otěhotněla jste tedy, a co bylo dál? Za jak dlouho byla svatba?“ zeptal se mě a já se musela trochu zamyslet. Už jsem se nedívala jen do stolu, ale už jsem zvedla pohled směrem k němu.

„No, vlastně jsem se potom odstěhovala k němu, na návrh mého otce. Svatba přišla, až po narození dcery a vlastně potom, co jsem se vypořádala s tím, že jsem matka, takže byla v srpnu, čtyři měsíce potom, co jsem porodila,“ pokračovala jsem a byla jsem o mnoho klidnější, než předtím.

„Dobře, takže byla svatba. Jak dlouho víte, že vás podvádí? A jak dlouho vás podvádí?“ zeptal se a já na chvíli zavřela oči. Edward mě mezitím chytl za ruku a pevně mi ji stiskl.

„Vím přesně tři dny, že mě podvádí a podvádí mě rok a půl, podle jeho slov,“ řekla jsem a on na mě na vteřinu vykulil oči.

„Tři dny víte, že vás podvádí rok a půl?“ zeptal se mě udiveně a já přikývla.

„A víte, s kým vás podvádí?“ položil mi další otázku a já znovu přikývla.

„S mou nejlepší kamarádkou, se kterou jsem se seznámila, až po svatbě,“ řekla jsem a on přikývl.

„Dobře, tak to bychom si vyjasnili. Teď už odpustíme od toho špatného a přejdeme teda k papírování. Většinu papírů vyplním já, ale některá vám dám, abyste si je doma v klidu vypln ila, a jak mile mi je přivezete zpátky vyplněné, tak to bude všechno hotové. Co vám dám ty papíry, tak půjde hlavně o získání vaší dcery vám do péče,“ řekl právník a já jen přikyvovala a snažila se to všechno pochytit.

„Takže si myslíte, že ji do péče získá?“ zeptal se Edward, když jsem já nebyla schopná nic říct.

„Pokud nevytáhnou nějaké extra zbraně, tak to bude naprostá brnkakčka. Dělal jsem i na těžších případech, ale tohle bude jednoduchý,“ odpověděl mu a já se podívala na Edwarda, který se na mě usmál.

„Ještě jsem se chtěl zeptat. Máte zaměstnání? To by nám to taky ulehčilo,“ řekl a já zas otočila pohled směrem k právníkovi a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„To by nám to mohlo trochu zkomplikovat, ale kdybyste si ji rychle našla, tak by to bylo jednoduché,“ řekl právník a do toho se zase vložil Edward.

„S tou prací nebude žádný problém. Počítejte s ní jako se zaměstnanou. Esme ti přeci nabídla místo, takže tím je to vyřešeno,“ řekl Edward a já ani nedokázala nic namítat. Je to, to nejlepší co můžu udělat.

„Dobrá, tak se teda dáme do toho papírování,“ řekl a začal se hrabat v nějakých šuplících u sebe na stole.

O dvě hodiny později jsme s Edwardem odcházeli a já si nesla štos papírů, které jsem musela vyplnit.

„Už jen ty papíry a je hotovo,“ řekl Edward, když jsme seděli v autě a on nastartoval.

„Jo, už jen to,“ řekla jsem pochmurně a on mě hned chytil za ruku.

„Asi je to těžký, co?“ zeptal se mě a já přikývla.

„Jsem ráda, že mám aspoň tebe,“ řekla jsem a zvedla naše ruce, abych ho políbila na hřbet jeho ruky.

„Já bych ti nikdy takhle neublížil. Já nejsem vázaný žádnými pravidly, teda vlastně kromě jednoho,“ řekl a já si ho se zájmem prohlížela.

„Jakým pravidlem?“ zeptala jsem se, ale to už parkoval před nějakou kavárnou. Rychle vystoupil, a než jsem stihla sebrat z podlahy kabelku, tak už mi otevíral dveře. Takže jsem vystoupila a pořád čekala na odpověď.

„Máme jedno jediné pravidlo a to je držet se v tajnosti,“ řekl a já chápavě přikývla. Vždyť je to jasný, jak facka. Chytl mě za ruku a vedl dovnitř do kavárny. Zavedl mě k nějakému stolu v koutě, kam nebylo moc vidět.

„Co si dáte?“ zeptal se číšník, který k nám přišel a usmál se na mě. Vzala jsem si rychle do ruky nápojový lístek a přelétla ho očima.

„Můžu poprosit o karamelové latté?“ řekla jsem a on přikývl a hned si to zapsal a pak se podíval na Edwarda.

„Já nic nechci,“ odpověděl tvrdě. Docela jsem se divila nad tónem jeho hlasu. Číšník rychle někam zmizel a Edward ke mně natáhl ruku a chytl mě za mou, kterou jsem měla na stole.

„Musím říct, že Annie teda uchvátila celou naší rodinu,“ řekl a usmál se na mě. Bylo mi jasné, že se nějak nechce vracet k tomu incidentu s číšníkem, ale já jo.

„Co mělo znamenat to s tím číšníkem?“ zeptala jsem se ho a držela se, abych se nezačala smát.

„Měl špatný myšlenky. Až nebezpečně moc ses mu líbila,“ šeptl a políbil mě do dlaně. Teď už jsem se fakt musela začít smát. Nechápavě se na mě díval, ale já se ještě chvíli smála, než jsem se zklidnila.

„Promiň, já jen nejsem zvyklá, aby někdo na někoho útočil už jen kvůli jeho myšlenkám,“ řekla jsem a on se na mě zamračil.

„No, ono je někdy těžký na některé myšlenky nereagovat. Zvlášť, když je na tebe někdo úplně křičí,“ řekl a kývnul hlavou směrem k číšníkovi, který se vracel k nám s mým latté.

„Tady to máte,“ řekl a položil to přede mě. Usmála jsem se na něj a on hned někam zmizel. Edward seděl naprosto napjatý a já se na něj nechápavě podívala.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho a on se zamračil na to moje latté, ale neodpověděl.

„Je to otrávený?“ zeptala jsem se děsivě, ale on zavrtěl hlavou.

„Ne, otrávený to není, ale máš tam vzkaz,“ řekl a poklepal lehce prstem na talířek pod hrnkem. Všimla jsem si, že pod hrnkem je šoupnutý napůl složený ubrousek. Tak jsem hrnek zvedla a podívala se, co je na ubrousku. Bylo tam jen číslo a k tomu napsáno Rony, musela jsem se nad tím usmát. Podívala jsem se na Edwarda, který seděl celý pořád napjatý.

„Klid, prosím tě,“ řekla jsem a podala mu ubrousek. Rychle si ho ode mě vzal a začal ho trhat na miniaturní kousíčky.

„Spokojený?“ zeptala jsem se s úsměvem na rtech a on se na mě nejdřív omluvně podíval a pak přikývl.

„Promiň,“ šeptl tiše a já se pořád musela usmívat.

„V pohodě,“ řekla jsem, vzala hrnek a trochu z něj upila. Byl to příjemný pocit, když se ve mně náhle rozlil ten pocit tepla. Ani jsem si neuvědomila, že mi byla zima.

„Nechceš zavolat Esme a zeptat se jí na tu práci?“ zeptal se a podával mi svůj telefon.

„To není špatný nápad, ale nepočkalo by to, než se vrátíme zpátky?“ zeptala jsem se ho, ale on zakroutil hlavou. Vzala jsem si tedy od něj telefon a v seznamu jsem začala hledat číslo na Esme. Měl ho skoro na začátku seznamu, takže jsem skoro hned začala volat.

„Edwarde? Děje se něco?“ ozvalo se hned v telefonu a Edward se usmál.

„Ne, Esme, tady Bella,“ řekla jsem a Edward mě zas chytil za ruku a začal mě po ní lehce hladit.

„Ahoj Bello, stalo se něco?“ zeptala se mě a já se usmála. Hned nejspíš myslela na to nejhorší.

„Ne, jen jsem se chtěla zeptat, jestli by si pro mě neměla ještě práci?“ řekla jsem a čekala v kladnou odpověď. Edward se pořád usmíval a lehce mi kreslil kolečka na ruku.

„Samozřejmě, že mám. Tak nějak jsem s tebou už počítala od té doby, co jsem ti to navrhla. Takže do práce můžeš nastoupit, jakmile budeš chtít,“ řekla a já se usmála.

„Tak to je fajn. Jen řekněte šéfová, kdy mě budete potřebovat, a já začnu. A co Annie? Nejsou s ní nějaký problémy?“ zeptala jsem se a Edward hned nesouhlasně začal kroutit hlavou. Musela jsem se nad tím usmát.

„Ne, všechno je v pořádku. Před chvilkou se probrala a parádí se, aby vypadala nějak k světu, až se s Edwardem vrátíte. Ani se po tobě neptala, takže rozhodně není kam spěchat,“ řekla a já se pořád usmívala.

„Stejně nejspíš dopiju kafe a pojedeme domů,“ řekla jsem a Edward se na mě zamračil.

„No budeme vás čekat, tak ahoj,“ pověděla, a než jsem stihla odpovědět, tak mi to položila. Vrátila jsem tedy Edwardovi telefon a ten si ho hned strčil do kapsy.

„Netušil jsem, že se mě chceš co nejdřív zbavit,“ řekl a já se na něj zamračila.

„To není pravda, jen se těším na Annie. Je takový můj přístav klidu,“ řekla jsem a on s pochopením přikývl. Takže jsem rychle dopila a pak jsme vyrazili k němu domů. Skoro celou cestu jsme mlčeli, nějak jsem se už těšila na Annie a minimálně jsem vnímala to, že mě čeká nějaký rozvod. Edward zaparkoval před domem, rychle obešel auto a otevřel mi dveře, takže jsem vystoupila, ale skoro hned po prvním kroku mi to uklouzlo.

„Pozor, kam šlapeš,“ řekl a zvedl mě do náručí a já se chytla rukama kolem jeho krku. Sklonil ke mně hlavu a políbil mě.

„Děkuju za záchranu,“ řekla jsem a usmála se na něj. Donesl mě k vchodovým dveřím a postavil mě na zem. Otočila jsem se čelem k němu a znovu jsem ho políbila.

„Ještě jednou děkuju,“ šeptla jsem a on se na mě usmál a lehce mě pohladil po tváři.

„Nemáš zač, krásná vílo,“ řekl a já se na něj usmála, pak jsem se otočila, otevřela dveře a vešli jsme spolu dovnitř. Annie se ke mně hned rozeběhla a měla na sobě zlaté princeznovské šaty.

„Mámííí,“ křičela cestou směrem ke mně a já se jen sklonila a rozpřáhla ruce, když mi vběhla do náručí. Pevně mě objala a dala mi pusu na tvář.

„Sluší ti to, princezno,“ řekla jsem a postavila ji zpátky na zem a ona se rozeběhla za Emmettem a zas to nejspíš vypadalo, jako bych tady vůbec nebyla. Emmett si ji zvedl do náruče a spolu s Jasperem, Alicí a Rosalií zase někam zmizeli. Esme se na nás jen usmála a pak s telefonem v ruce někam zmizela.

„Co to?“ zeptala jsem se udiveně a on jen pokrčil rameny a pomohl mi svléknout bundu. Když byl asi tak v polovině, tak se náhle zastavil a všichni se objevili v obýváku.

„Máme návštěvu,“ řekl tiše a napjatě Edward. Oblékl mi zase rychle bundu zpátky a já se otočila a podívala na něj.

„Co se děje?“ zeptala jsem se.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 13: