Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 14

19.01.2010 (15:30) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4143×

„Je tady Sam a chce s tebou mluvit,“ odpověděl mi Edward a já se zhluboka nadechla. Vzal můj obličej do dlaní, jako kdyby to byl ten nejúžasnější a největší diamant, co kdy viděl a podíval se mi do očí.

„Tak se mu podíváme na zoubek a trochu mu vyprášíme kožich ne?“ řekl Emmett a oči se mi v ten moment rozšířily strachem. Sama jsem měla ráda, udělal toho pro mě a pro Jakea ze začátku hodně. Edward nejspíš pochopil a podíval se rychle na Emmetta a zakroutil hlavou.

„Ach jo, už zase?“ ozval se nesouhlasně Emmett a Edward se zase vrátil pohledem ke mně a očima mě hypnotizoval.

„Měla bych si s ním promluvit,“ řekla jsem tiše a Edward přikývl. Pustil můj obličej a ustoupil mi stranou, abych kolem něj mohla projít. S tím pohybe, i sklonil hlavu směrem k podlaze. Začala jsem se cítit hrozně provinile v ten moment, ale Sam je prostě jako můj brácha, nebo můj druhý otec. Chytla jsem Edwarda za ruku a on ke mně zvedl pohled a lehce se pousmál.

„Jen běž. Já to chápu,“ řekl a já se na něj usmála, políbila ho do dlaně ruku a pak vyšla ven. Sam stál u okraje lesa jen v pouhých kraťasech a tričku, už jen při pohledu na něj mi byla ohromná zima. Usmála jsem se, sešla schody a šla za ním. Šel mi naproti, a když jsme se v půli cesty setkali, tak mě pevně objal.

„Ahoj, pozdravuje tě Emily,“ řekl a já se na něj usmála, když mě pustil a mola jsem se pořádně nadechnout.

„Ahoj Same, co tady děláš?“ zeptala jsem se ho.

„No, abych ti vyprávěl, že jsem měl zrovna cestu kolem, by nebylo moc vtipný. Poslal mě sem Jacob, čeká na tebe u Charlieho. Chce si s tebou promluvit hlavně o Annie. Stýská se mu po vás a chce všechno vyřešit smírnou cestou, aby o ni nepřišel úplně,“ spustil na mě a já nevěděla, co cítím. Chtělo se mi brečet a chtěla jsem jít za Jakem a všechno urovnat zpátky do normálu, ale taky jsem ho chtěla zabít a říct mu, že Annie nikdy v životě neuvidí, abych mu ublížila, aspoň tak jako on mě. Nechtěla jsem ublížit Edwardovi, který na mě čeká v domě a který je mi zatraceně moc blízko během chvilky, co ho znám. Co mám teď asi dělat?

„Dobře, pojedu tam za ním, ale sama bez Annie. A nechci slyšet žádný námitky,“ řekla jsem, když začal otevírat pusu a nejspíš chtěl něco namítat, ale ještě jsem zvedla ruku, abych mu dala jasně najevo, že nechci nic slyšet.

„Dobrá. Já se mu ozvu… Eh… Támhle,“ řekl a ukázal palcem za rameno směrem k lesu. S pochopením jsem přikývla, tak se na mě usmál a pak se rozběhl do lesa. Otočila jsem se a šla zpátky do domu, když jsem vešla dovnitř, tak tam byl jen Edward. Nechápavě jsem se rozhlédla po celé místnosti.

„Alice viděla, jak si se rozhodla a pak ses jí ztratila, takže jsme usoudili, že za ním pojedeš, ale Annie pořád viděla,“ vysvětlil mi, ale já to stejně stále nechápala.

„Jo, vlastně promiň. Alice je totiž nevidí, jako vlkodlaky,“ vysvětlil, takže jsem už konečně pochopila. Provinile jsem se na něj podívala a on ke mně rychle přiběhl a pevně mě objal. Položila jsem mu ruce kolem pasu, zavřela oči a obličej zabořila do jeho košile.

„Měla by si jet za ním,“ šeptl, ale přitáhl si mě k sobě ještě blíž. Nebránila jsem se, protože jakmile jsem byla u něj, tak jsem nikam nechtěla. Úplně jsem zapomněla, že jsem předtím chtěla jít za Jakem. Bylo to zvláštní, ale bylo to úžasný. Zvedla jsem hlavu a lehce ho políbila. I potom krátkém polibku se mé srdce rozběhlo na závod. Usmál se na mě.

„Neříkej, že se ti líbí, když na tebe takhle reaguju,“ řekla jsem a jeho úsměv se ještě víc roztáhl. Sehnul se ke mně a lehce mě políbil.

„Měla by si jít. O to dřív se vrátíš zpátky. Budeme na tebe s Annie čekat,“ šeptl a políbil mě na čelo. Do ruky mi podal kabelku s klíčky od mého auta.

„Alice vzkazuje, že ti za chvíli bude volat Charlie, že se v práci nejspíš protáhne až do noci, protože toho mají hodně,“ řekl mi ještě.

„Tak zatím ahoj,“ řekla jsem a odešla jsem z domu. Před domem jsem nasedla do auta a jela k Charliemu. Když jsem byla na konci cesty směrem ke Cullenovým,tak mi zazvonil telefon. Nebyl to nikdo jiný, než Charlie.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem ho hned do telefonu a zastavila jsem s autem, abych neřídila, když telefonuju.

„Ahoj Bells, jen jsem ti chtěl říct, že mi to v práci nějak protáhne. Pomáháme i v Port Angeles, protože je tam toho teď hodně a strážníci jsou nemocní. Vrátím se až někdy v noci,“ řekl mi do telefonu a já se usmála, nad Alicinou přesností.

„Dobře, my to nějak zvládneme. Nedělej si o nás starosti,“ ujistila jsem ho a slyšela jsem jeho smích.

„Toho se já nebojím, holčičko. Promiň, už mu sím jet. Stala se další nehoda. Tak ahoj, uvidíme se asi ráno,“ řekl a s tím mi položil telefon. Evidentně opravdu pospíchal. Znovu jsem nastartovala a vyjela tedy domů.

Když jsem přijela před dům, tak Jacob stál u vchodových dveří a opíral se o ně. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta. Usmál se na mě a mě pod sílou toho úsměvu roztálo srdce. Pořád ho miluju. Pomalu jsem zamířila směrem k němu.

„Ahoj Bells,“ pozdravil mě a ustoupil stranou od dveří, abych odemkla. Když jsem tedy odemkla, tak jsme vešli dovnitř. Zula jsem si baleríny a sundala bundu, kterou jsem pověsila na věšák.

„Tak o čem chceš mluvit?“ zeptala jsem se ho a otočila se směrem k němu. Stál už vevnitř a opíral se ramenem o zeď.

„O všem. Mluvila si už s právníkem?“ zeptal se mě a já zamířila do kuchyně, když jsem odpovídala.

„Ano, mluvila. Stačí, když jen vyplním nějaké papíry a celá ta žádost bude oficiální,“ odpověděla jsem mu a pustila konvici s vodou, abych si udělala kafe.

„A jak to bude s Annie?“ ozvalo se za mými zády. Odhadovala jsem, že stojí někde u dveří. Vyndala jsem hrnek a nasypala do něj trochu kafe, nějak podle oka.

„Jak myslíš, že by to s ní mělo být?“ ptala jsem se ho chladně. Chtěla jsem k němu být chladná, hlavně co se týče Annie. Do hrnku jsem přidala dvě lžičky cukru a při čekání, než se voda dodělá, jsem se otočila směrem k němu a opřela jsem se o linku. On se opíral o futra a ruce měl založené na prsou.

„Chtěl bych jí do péče a starat se o ní. Mám práci a můžu se o ní postarat, vždyť ty ani tu práci nemáš a nejste tady Charliemu na obtíž? Určitě už si zvykl na svůj klid a…“ V tu chvíli jsem ho zarazila zdvižením ruky a on utichl.

„Sice možná máš práci, ale já taky. Našla jsem si jí a Charlie? Ten je nadšený, že nás tu má. Annie by k tobě nepustil ani na dvacet metrů, natož aby si jí měl v péči. To nedovolím ani já. Rozumíš mi? Do péče jí nedostaneš. Na to zapomeň,“ skoro jsem na něj křičela, ale skvěle se mi tím ulevilo. Stál mezi dveřmi a nějak potutelně se na mě usmíval.

„Co je?“ vyštěkla jsem a on šel ke mně. Když byl u mě, tak se zastavil. Nijak se mě nedotýkal, ale já cítila mezi námi to staré napětí, kterému jsem se nikdy nedokázala bránit, jenže já mu musím odolat.

„Šíleně ti to sluší, když se zlobíš. To se mi na tobě vždycky líbilo a asi bude pořád líbit,“ řekl tiše a vlasy mi odhrnul za ucho. Ucítila jsem na své kůži jeho horké prsty a musela jsem se zatřást. V ten moment se usmál a začal se obličejem pomalu přibližovat k tomu mému. Nevěděla jsem, jestli ho chci políbit. Nebyla jsem si jistá. Na nic jiného jsem nedokázala myslet, jen na přibližující se rty mého manžela, které se neodvratně blížily a o který jsem nevěděla, jestli je chci políbit. Jakmile se ale ty rty otřely o ty mé, tak jsem nedokázala myslet na nic jiného, než na jeho přítomnost a na ohromnou touhu po něm.

Vášnivě jsme se líbali a já ho objala kolem jeho ramen a přitiskla se k němu. Jednu ruku mi položil na tvář a tu druhou kolem mého pasu. Jeho horké tělo mě rozpalovalo ještě mnohem víc, než předtím. Tiskli jsme se k sobě a naše rty a jazyky se proplétaly ve vášnivém opojení této chvíle. Zajela jsem mu rukama do vlasů a on mi rukama přejel po zadečku a vysadil mě na kuchyňskou linku. Přejel polibky na mou čelist a na můj krk. Rukama mi jel po stehnech výš a výš a tím pohybem vyhrnoval i mou sukni a ani ne vteřinu nato začal trhat mé silonky. Vše se nezadržitelně blížilo a já cítila ohromnou touhu. Je to můj manžel a já ho miluju. Chytl mě za boky a silně si mě přitáhl k sobě.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 14: